Od Trhových Svinů do Českobudějovické kotliny

Od Trhových Svinů do Českobudějovické kotliny

Vyhlídka na poslední teplý březnový den mne nalákala na cyklistickou výpravu do kopcovité krajiny mezi Malší a Stropnicí. Přijedu si místa, která neznám.

mapa Stopař

Vyrážím na alternativní trasu k nedávno projeté. Znovu mířím vlakem s elektrokolem do Borovan a budu projíždět krajinu Pomalší k Budějovicím s Zlivi. Dnes pojedu bez kámoše Jirky, který má cosi k zařizování v krajském městě. Přes Dvorec razím k Hřebči, odkud se vydávám k lesům u Třebíčka. Vyhnu se tím hlavní cestě do Trhových Svinů. Do nich vezu dvě faktury do škol. Často jen formalita revize, ale tentokrát zjišťuji, že jedna polovina stropních hodin nejde, takže se sem budu muset autem zítra vrátit. Náladu mi to nebere, projedu si neznámou krajinu, kde jsem nikdy nebyl.

Stáňův rybník u Trhových Svinů.

Za Buškovým hamrem mne cyklostezka Novohradsko-Doudlebsko vede údolím mezi poli a lesy k Nežeticím. Mířím na Todně pod Todeňskou horu (608 m n. m.). Pěkně dlouhé stoupání mne vynese do výšin, z nichž mám skvělý rozhled na Slepičí hory i vzdálenější Novohradské hory. Přes chladné počasí a významnou pomoc motorku Bosh tenhle výjezd zahřeje. Vjedu do ponurého lesa, z kterého mne osvobodí až loučky u Strádova. Pozdravím dva tažné koně a přes obec Sedlo klesám k Stropnici. Výšku, co jsem najel, rychle ztrácím. Všude kolem jsou mírné kopce a tak se nenudím. Projedu mezi rybníky Pelikán a Pomogram, abych znovu vystoupal nad řeku do Komařic a dál a výš do Střížova. Tady přetnu minulou trasu k Dolní Stropnici a k Doudlebám. Tuhle zajímavou terénní vložku opakovat nebudu. Snazší trasa vede lesem do Borovnice a Heřmaně, odkud mne serpentina snese k Malši.

Údolí Svinenského potoka.

Výhledy od Todeňské hory...

...

Stradov

Pod Sedlem.

...

Pod Komařicemi.

Podjedu novou část dálnice na Kaplici a minulou trasu měním i v Roudným. Jedu přes obec k Budějovicím, abych od Malše uhnul k Vltavě. Míjím most pro cyklisty a turisty do Boršova a jedu kolem Stecherova mlýna k věži českobudějovické vodárny. Přejedu Vltavou přes lávku Emila Pittera s unikátní ocelovou konstrukcí, jež získala řadu ocenění, včetně Ceny Inženýrské Komory a Stavby roku. Trasa krajským městem je zcela pohodová, ruch velkého města vás neruší. Setkáte se s ním jen na dalším zajímavě řešeném Dlouhém mostu, který je významnou historickou památkou sahající až do roku 1369, kdy zde nahradil původní brod přes Vltavu. Dnešní visutá mostní konstrukce z roku 1998 nese unikátní design a perforovaná ocelová stěna z něj činí dominantu řeky.

Projíždím k severní části města a provází mě klidný tok Vltavy. Mířím k Hluboké, ale za Bavorovicemi odbočím vlevo k Zoo a zámku Ohrada. Za dvorem Vondrov s několika výběhy koní se již blížím rodné Zlivi. Cítím pohodu a klid, byť jsem si na sedlo kola ještě po zimní pauze nezvykl. 56 km dlouhá trasa vede po dobrých cestách, nejprve v kopcích mezi Stropnicí a Malší, od Vidova již po rovinkách kolem řek Malše a Vltavy.

Lávka přes Vltavu u Meteorů.

Vltava.

Vodárenská věž...

...

Dlouhý most.

Jiráskův jez.

Velký Zvolenov.

Dvůr Vondrov.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.