Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Já viděl divoké koně

vydáno 12. dubna 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Dvě krátké projížďky úpatím Kleti a Libínu se vydařily, přestože divoké koně se nám v té druhé spatřit nepodařilo a já si místo toho nabral do not vodu z Blanice. Jízdy probouzející se přírodou jsou vždy něčím krásné a zvláštní.

Přes Krumlov do masívu Kleti

Mapa trasy.

Protože odpolední teploty již umožňují i cyklistickém projížďky po horách, využíváme toho a ve dvou dnech si projdeme probouzející se přírodu kolem Kleti a Libína. Nechceme to přehánět s délkou trasy a tak si domlouváme přesun auty tam, kam běžně bezproblémů dojedeme. Pondělní okruh nás od Chvalšin dovede přes část VVP Boletice ke Kájovu. Míjíme spoustu přejetých ropuch, jež z lesů kvůli rozmnožování putují k rybníkům. Myslím, že je řidiči vidí a ohleduplnou jízdou by se jim mohli vyhnout. Vždyť jsou chráněné. To ale asi málokoho v dnešní uspěchané době zajímá. Když jsem odjížděl od Ktišského rybníka do Chvalšin, také jsem jedné nehezké velké žábě dával na cestě přednost.

Měšťanské domy folní časti náměstí ve Chvalšinách.

Kostel ve Chvalšinách stojí zhruba uprostřed protáhlého náměstí při starodávné silnici mezi Českým Krumlovem a Prachaticemi a je zasvěcen sv. Maří Magdaleně. Díky znamenitým objevům restaurátorů v devadesátých letech našeho století při odkrývání a obnovování maleb v kostele jsme se o něm dozvěděli mnohem víc, než bylo donedávna známo. (Mapy.vom)

Masív Kleti, Blanský les.

...

Chvalšiny.

...

Za Kájovem hezkou cyklostezkou podél Polečnice míříme přes Dobrkovice do Českého Krumlova. Centru města se tentokráte vyhneme. Za bývalou plovárnou, která před lety vyhořela, když se chtěl její zaměstnanec zbavit sršního hnízda, projedeme staveniště budoucí nové haly a úzkými serpentinami stezky pro pěší a kola vystoupáme k vlakovému nádraží. Čekají nás další výškové metry, vjíždíme do mohutného masívu Kleti, nejvyšší hory Blanského lesa.

Ač zde máme cesty projety velmi dobře, pro mne bude tato část Červenodvorské cesty premiérou. Jak napovídá název, od Vyšného nás doprovodí až do Červeného Dvora. Jedeme pohodlně lesem, z něhož jen jednou pod námi spatříme kousek Krumlova. Zatímco zelená značka zamíří vzhůru na vrchol Kleti (1 084 m n. m.), my pokračujeme traverzem západními svahy hory. Občas se otevřou pohledy k Šumavě. Želnavská vrchovina zde na Blanský les přímo navazuje. Ptačí zpěvy hlasitě zní bukovým lesem.

Vyšné u Krumlova.

Český Krumlov.

Nikam se neženeme, naopak se domlouváme na kratké zajížďce do parku zámku Červený Dvůr. Café Bažantnice uvítá nejen obyvatelé zdejší psychiatrické léčebny ale i turisty. Ostatně zámecký park i pár slov o zdejším zámku jsem na Šlápotách utrousil na podzim, když jsem popisoval jeden z našich výletů. Letohrádek Viléma z Rožmberka, postavený roku 1598, se stal v 2. polovině 19. století po rozšíření zámkem a sloužil jako letní sídlo Schwarzenbergů.

Překvapuje nás, kolik lidí napadlo to samé. Zastavit se v parku, dát si skvělý zákusek a dobrou kávičku. Já si tedy k citronovému dortu dávám pořádnou sklenici s limonádou z plodů černého rybízu, protože jako obvykle s sebou nevezu láhev s vodou. Kdyby bylo nejhůř, nějakou bystřinu v zdejších horách vždycky najdu. A pít z dlaní také umím. Vracíme se na trasu, já si ještě vyjedu na pahorek nad Chvalšinami, který mne svojí povýšeností nad okolní krajinou již dávno lákal.

Červený Dvůr...

...

Výběh daňků.

Cyklotrasa od Hejdlovského potoka.

Po výjezdu na kopec Na věži (625 m n. m.)...

...

Chvalšiny.

...

...

...

Zpět u kostela v lepším světle.

...

...

Od divokých koní k Libínu

Mapa Stopař

Po včerejší krátké projížďce pošumavskou krajinou jsem nadhodil další možnou trasu spojenou tentokrát s hledáním divokých koní. Zaujal mě článek v Prachatických listech o nové rezervaci na Šumavě. A vzhledem k tomu, že jde o lokalitu nedaleko mojí chaty, tedy u Zbytiny, domluvili jsme se snadno. Již 5. února vyběhla poprvé skupinka divokých koní z Milovic do meandrů Blanice a jijích přítoků. Šumavská rezervace je čtvrtou podobnou v Jižních Čechách a šestnáctou v celé České republice. Náš jihiceský region se tak stává lídrem v ochraně přírody pomocí velkých kopytníků. Není divu, vždyť příhraniční hory zůstaly lidmi desítky let nedotčené.

Zakladatel rezervace a ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, Dalibor Dostál, zmínil, že: „Louka unikla rekultivaci 70. a 80. let, a proto zde stále roste řada vzácných rostlin, například rdesno, krvavec, čertkus, zvonečník nebo chrpa. Předpokládáme, že zde žijí i motýli modrásek bahenní a modrásek očkovaný, a letos po dlouhé době zde hnízdil chřástal. Koně zde mají podpořit biodiverzitu a nechci používat mechanizaci, která by narušila přirozené vztahy v krajině...“

Do Zbytiny opět přejedeme auty, neboť zatím nemáme moc natrénováno. Už jen těch několik hodin denně sedět na zadku je problém. A tak opět jedeme hezky v klídku a kocháme se okolní přírodou. První malý okruh vytvoříme u Spálence. Jedeme k nádraží Zbytiny, kde na druhý pokus správně odbočím. Míříme k Blanicí pod Máří Magdalenu, k mostu přes Blanicí. Zatímco Zlatá stezka pokračuje dál k Volarům, my se vydáváme loukou k vlakové stanici Spálenec. Tam se mi vždy vybaví dávno zasunutá vzpomínka na jeden vandr. Tehdy jsme přijeli do zastávky ve Spálenci posledním vlakem, zalehli na noc do boudy čekárny a ráno se vydali směrem na Sněžnou. Kdo to tam trochu zná, ví, že několik stavení v mokřinách a lukách se jmenují dvojdomí, čtyřdomí a sedmidomí. A terén je tam zrádný, nemáte se moc čeho chytit. Turistická mapa 100:1 vám moc k orientaci nepomůže a tak se nám stalo, že po asi tříhodinovém pochodu jsme došli opět na zastávku Spálenec. Ale i bloudění bylo dříve na cestách zajímavé. Dnes je vše s aplikací Mapy com hračka.

Jedeme nedaleko Blanice, která je známá výskytem kriticky ohrožené perlorodky říční. Zdejší populace má být nejpočetnější ve střední Evropě. Stalo se tak i díky záchrannému programu na návrat perlorodky. Mimoto zde žijí i vzacné vranky obecné či mihule potoční, vydra říční. V chráněném území hnízdí chřástal polní a nalezené pobytové znaky vypovídají o přítomnosti rysa ostrovida.

Zato pobytových stop divokých koní se nedočkáme. Tohle zřejmě není to pravé místo. Přejíždíme most přes Blanicí, kde je mnoho let cedule se zákazem i vstupu, přesto si myslím, že tudy občas přejede i nějaké auto. Most pro cyklisty ani pěší rozhodně nijak nebezpečný není.

Vracíme se do Zbytiny, odkud zamíříme po cyklotrase Blanická znovu k řece. Tady je Blanice ještě spíš potokem. Odbočka nás vede na můstek přes jedno z ramen Blanice, které je zde nově vytvořeno či upraveno. Jestli to souvisí s výběhem divokých koní, netuším. Přes Blanicí vede brod. Jedu na druhou stranu přes několik panelů, které však nečekaně končí. Nečekám to a letím přes kolo do Blanice. Kromě mokrých bot a trochu i pozadí po dopadu se mi nic nestalo. Ani elektrokolu. Vyleju vodu z bot a vidím, že opakovat můj přejezd kamarádi nechtějí. Jedu se sám podívat k místu zvanému U Ovčína. Jednotlivé louky zde jsou zde od sebe odděleny lesíky a jsou hodně rozryté divočáky. Rozhlížím se kolem sebe a aby na mne parťáci dlouho nečekali, obracím se nazpět. Myslím, že tohle je místo vypuštění koní, ale pokud ano, jsou mimo jakoukoli ohradu ve volné přírodě a nebude snadné je spatřit. V okolí jsou další volné plochy, spousty meandrujících potoků,úžasně pestrá krajina, pokud nejsou divoké koně fixováni na jedno místo, mohou být kdekoli.

video přejezdu Blanice

Vracím se k brodu a nezbývá mi než se znovu botkami na pár vteřin ponořit do ledové vody. Z druhé strany moje počínání natáčí Mirek. Dál pojedu v mokrých botách, teplo dnes moc není, naštěstí nemáme před sebou dlouhou trasu. Vracíme se na cyklotrasu a přes les dorazíme k hlavní a motorestu v Blažejovicích. Jedeme dál na Zbytiny, abychom na předělu odbočili k Libínu (1 093 k n. m.). Cyklotrasa č. 1055 míří přes Libínské Sedlo do Prachatic, my se po ní svezeme k Feferské chatě, kterou pronajímají Lesy ČR. Nedaleko je pěkný lesní rybník, romantické místo pro odpočinek. Kdo vyhledává klid, má možnost se sem ukrýt před veškerým ruchem světa.

Feferský rybník.

Už jsem vyjeli dost vysoko do masívu Libína. Za odměnu nás čeká výsostně krásný dlouhý sjezd kolem Rohanovského vrchu (1 017 m n. m.), jedné z tisícovek České republiky. Kvalitní asfaltkou lesem klesáme k Jelení hoře (868 k n. m.) a užíváme si volnosti a rychlosti. Adrenalín buší do spánků a chlad lesa přestáváme vnímat. Využijeme cestu od Chrobol a vracíme se přes Skříněřov zpět do Zbytin. Na mírně zvlněné cestě předjíždíme několik cyklistů, kteří jako my vyjeli hledat slunná místa. Poslední část trasy vede přes rozhraní, kde z jedné strany pramení Zlatý potok, zatímco z druhé Zbytinský. Ani ne dvouhodinovou projížďku nám zpestřila marná snaha spatřit divoké koně, ale přírodní krásy místa nám to bohatě vynahradila.

Cestou zpět před Křišťanovem z aut vidíme ve výběhu bizonů a zubrů běžet jedno z mohutných zvířst. To se moc často nestává, ze zkušenosti víme, že bizoni pohybem hodně šetří. Zdejší výběhy mají okolo 20 ha a stojí za to se zde zastavit. Z dřevěné vyhlídkové věže můžete pozorovat také pratury, jež jsou předchůdci dnešních krav. Tato zvířata zmizela z našeho území někdy v 10. - 12. století a dnes je zpětně šlechtěna pomocí genetiky. Nyní ale probíhá ve výběhu praturů rozorání půdy. Míra tvrdí, že je to proto, že se dovnitř dostali divočáci, kteří zrytím znehodnotily zdejší pastvinu.