Vizovice, mezi kopci ll.

Vizovice, mezi kopci ll.

V dalších dnech mísíme turistiku s kulturou a dále si užíváme téměř letního počasí. Z Vizovických vrchů nahlédneme i do Hostýnských, někteří jedinci přidají návštěvu ZOO Lešná. V sobotu se dopoledne osvěžíme slivovicí Rudolfa Jelínka a poslední den pak minerálními vodami z luhačovických pramenů.

Výlet za hranici Vizovické vrchoviny do Hostýnských vrchů

3. etapa (pátek 25. března 2022)

Hrad Lukov

mapa

Po dvou těžších etapách zjišťuji, že původně plánovanou etapu v Hostýnských vrších z Lukova přes Vlčkovou a Držkovou, vedoucí přes vrchol Humence a končící v Hošťálkové v délce přes 19 km, bych třetí den už nedal, protože potřebuji odpočinek. Můj nový plán se scvrkl jen na výlet do Lukova k zřícenině hradu Lukov a na odpočinkovou návštěvu zlínské zoologické zahrady v Lešné. Pouze mému šerpovi Romanu se to nelíbí a půjde sám. Po prohlídce zříceniny hradu Lukov po červené projde obcemi Vlčková a Držková, po modré zdolá vrchol Humence (703 m n. m.) a obrátí se k jihu přes obce Konopná Lhota, Trnava a Popradná, odtud po žluté do obce Všemina kolem vodní nádrže a dále terénem mimo značenou trasu narazí na červenou značku vedoucí do Vizovic. Ujde celkem 27 km. Inu velmi hodnotný výkon člověka, kterému letos bude pouhých 60 let. V těchto letech jsem dával například v MS Beskydech a na Šumavě také 30 - 35 km.

Do Lukova k parkovišti nás odveze náš řidič Roman a odtud jdeme všichni 2 km k zřícenině hradu Lukov. Hrad vznikl v první třetině 13. století jako královský hrad. Majitelé hradu byli postupně m.j. Šternberkové, Kunštátové, Nekšové z Landeka, Albrecht z Valdštejna a Minkvicové. Úplně posledními majiteli byli do roku 1945 Seilernové, příslušníci rakouské dvorní šlechty. Na konci 18. století byl hrad opuštěn a stal se zdrojem materiálu na stavby v okolí. V současnosti je majitelem této rozsáhlé zříceniny obec Lukov a již od 80. let minulého století probíhají procesy k záchraně zříceniny hradu (Hnutí Brontosaurus a Spolek přátel Lukova).

Přístup do hradu vede po mostě přes hradní příkop. Prohlédneme si celou hradní zříceninu a neopomeneme navštívit věž Janovjanku, kterou někteří autoři počítají k rozhlednám. Při návratu stačíme s Romanem H. zhlédnout skalní útvary Králky, které jsou přírodní památkou o rozloze 2,53 ha. Ty bývaly předsunutým opevněním hradu Lukov. Na parkovišti v Lukově využiji šlechetné nabídky k odvozu autem do Lešné k zoologické zahradě. Jirka s Lenkou s námi nepojedou a k ZOO Lešná se dostanou pěšky po čtyřech km.

Zřícenina hradu Lukov...

Železný drak na Lukově.

Na vyhlídkové věži...

...

...

...

Studna.

Slepencové paleogenní lavice skal Kràlky...

Kràlky...

...

Socha sv. Jana Nepomuka.

ZOO Lešná

Zlínská zoologická zahrada v Lešné vznikla v roce 1948. Celý areál má 52 ha včetně zámku Lešná. Svou návštěvností 683 tisíc osob se řadí na 1. místo na Moravě. Od centra Zlína je toto ZOO vzdáleno asi 10 km. Areál je rozdělen na 4 kontinenty (Afrika, Asie, Austrálie, Amerika). Dalším centrem zvířat v areálu je okolí zámku Lešná.

Návštěvu ZOO hodnotím velmi pozitivně, byla to moje již osmá návštěva z patnácti velkých ZOO v České republice. Tato zoologická zahrada chová 217 druhů zvířat. Mezi unikáty patří ptáci kivi, které můžeme vidět v ČR jen tady. Ptáka kivi však neuvidím, to bych musel prý přijít v 6 hodin ráno, neboť se pak zvíře věnuje spánku. Neuvidím ani další zvířata, za což možná může termín návštěvy (25. března od deseti do třinácti hodin), kdy zvířata závislá na teplu zůstávají zavřená ve stájích. Ze známých zvířat jsem neviděl aligátora amerického, divokého psa Dingo a tygry. Nejvíce se mi líbila expozice Zátoka rejnoků s větším počtem rejnoků druhu siva ománská a expozice lachtana hřivnatého. Z afrického kontinentu mě uchvátil celý pavilon Etiopie (domorodá vesnice etiopského kmene Konso). Trochu nepřirozeně na mě působil obrovský výběh hyen skvrnitých vzhledem k počtu jen 2 jedinců venku se vyskytujících.

Mapa ZOO Lešná.

Zámek Lešná.

Tamarín pestrý.

Tučňáci Humboldtovi.

Bongo horský.

Z expozice Etiopie.

Zoborožec havraní.

Výběh nosorožců tuponosých jižních.

Zdejší ZOO má opravdu co ukázat, přesto bych návštěvu příště volil na letní měsíce a riskoval bych větší počty návštěvníků. Po třech hodinách prohlídku ukončuji, čekám na Jirku až také ZOO opustí a konečně na Romana H., jenž nás i o 2 km dále Lenku naloží do auta a odveze do Vizovic.

Včetně Lukova a Lešné jsem ušel 10 km. Na plánovanou odpolední prohlídku zámecké zahrady ve Vizovicích jde jen Lenka, ostatní kromě Romana V. leží v posteli postižení lenorou. Ta odezní až k večeru po návratu mého šerpy Romana, kdy společně jdeme do vizovické restaurace U Tonka na Masarykovo náměstí. Tuto restauraci za našeho pobytu jsme navštívili celkem třikrát a zdejší kuchyni jsme si hodně pochvalovali.

Jde se na večeři.

...

Kolem Vizovic včetně exkurze do likérky Rudolf Jelínek

4. etapa (sobota 26. března 2022)

mapa

Po deváté ráno vyrážíme všichni od penzionu Pod Zámkem s cílem trochu poznat Vizovice a dojít k likérce Rudolf Jelínek, kde nám začíná exkurze v 10 hodin. Napojíme se na Slušovskou ulici, mineme již dříve uvedený barokní Sloup Bolestné Panny Marie. Po pár metrech dále se vyskytuje pomník hudebního skladatele, pedagoga a zdejšího rodáka Aloise Háby (1893 - 1973), posléze vpravo zaznamenáme pomník sestřelených letců v roce 1944.

Na konci Slušovské ulice dorazíme k místní sokolovně, nesoucí prvky staveb slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Naproti sokolovně stojí již vzpomínaná kaple Panny Marie Lurdské z roku 1866. Poblíž se také nalézá socha Partyzána z roku 1950 od Stanislava Mikuláštíka (1912 - 1998). Od křižovatky pokračujeme Nádražní ulicí, mineme železniční zastávku, sklárnu Glass Atelier Morava a po 2 km jsme u likérky Rudolf Jelínek, významného českého výrobce a exportéra ovocných destilátů. Společnost navazující na více než 400 letou tradici výroby destilátů vznikla v roce 1894. Hlavním produktem je slivovice, jež se vyrábí v několika variantách (bílá, zlatá, kosher, vizovická). Dále společnost vyrábí hruškovici, meruňkovici, třešňovici či jablkovici. Po seznamovacím filmu se dovídáme podrobnosti o společnosti a vlastní výrobě destilátů. Součástí exkurze byla také degustace 3 výrobků společnosti. Nejvíce mi chutnal Elixír, nízkostupňový destilát.

Pomník partyzána.

Nejen známou slivovici vyrábí Rudolf Jelínek již přes 400 let.

Lahev se zove budík.

Rudolf Jelínek.

Exkurze poskytne zajímavé nahlédnutí do minulosti i současné podoby závodu.

...

...

Plachetnice GoldCock je jako každá správná šalupa plná alkoholu.

...

Slavný ročník 1959.

Od likérky se rychle dostáváme k hlavní Zlínské ulici a kolem Benziny a za Hasičským muzeem odbočíme vpravo na ulici 3. května s červenou turistickou značkou. Tento datum je dnem osvobození Vizovic od fašistických okupantů (3. května 1945). To již od rána máme v nohou 3 km. Celá dnešní trasa bude součástí naučné stezky Vizovické prameny.

Po dalších 2,6 km přicházíme k zřícenině Janův hrad poblíž stejnojmenného vrcholu (496 m n. m.). Nejedná se však o zříceninu hradu, nýbrž bývalého hospodářského Prokopského dvora. Ten nechal vybudovat v letech 1710 - 1713 hrabě Prokop Gervas Gollen. V současnosti probíhají práce na záchranu této památky iniciované jejími příznivci. Po krátké přestávce pokračujeme k vrchu Spletený (565 m n. m.). Vrchol není nijak významný, ani jsme nenašli jeho geodetický bod.

Od Spleteného vrchu pokračujeme po modré značce, která nás bude provázet až k rozhledně na vrchu Doubrava. Dojdeme k rozcestí Klokočí, vzdáleného asi 250 m od stejnojmenného vrcholu (622 m n. m.). Na ten se tentokrát nedostanu, protože již citelně zaostávám za mnohem mladšími kolegy. Za pár set metrů míjím výklenkovou kapli svatého Vendelína. Kromě sv. Kryštofa je svatý Vendelín dalším patronem poutníků (žil v letech 554 - 617, a byl též patronem pastevců a zemědělců).

Zřícenina Janův hrad na Janově hoře (496 m n.m.).

Výklenková kaple sv.Vendelína.

Když už budu mít v nohou 11,5 km, dorazím s velkým zpožděním k rozhledně na vrchu Doubrava (676 m n. m.). Na vrcholu, který je 10. nejvyšším ve Vizovické vrchovině, stojí 55 m vysoký stožár mobilního operátora T-mobile s rozhlednou otevřenou od 17. července 2004. Vyhlídková plošina leží ve výši 33 m a vede k ní 174 schodů. Z rozhledny lze spatřit převážnou část Vizovických a Hostýnských vrchů a některé vrcholy Beskyd. Z Bílých Karpat můžeme zahlédnout stožár na Velké Javořině.

Pod rozhlednou je otevřený kiosek k zakoupení občerstvení. Protože na rozhledně panoval silný a studený vítr, kupuji si teplý čaj s velkým rumem a pohlednici s rozhlednou Doubrava. Od vedoucího kiosku si pak půjčuji knihu Rozhledny České republiky od autorů Jaroslava Fábery a Aleše Krále, napsanou v roce 2019. Obsahují informace a barevné fotografie 421 rozhleden. Já osobně vlastním knihu od Jiřího Štekla Rájem rozhlednovým na kole, pěšky, lanovkou i tramvají z roku 2009 s počtem 266 rozhleden. To znamená, že za 10 let přibylo v ČR přes 150 nových rozhleden. Já jich mám na kontě víc než 140, takže mám co dohánět.

Rozhledna Doubrava.

Od rozhledny se vydáváme k rozcestí Pod Doubravou a cestou do Vizovic klesneme po zelené o 380 výškových metrů. Po 1 km od rozhledny ještě dojdeme k pramenu nazvanému Chladná studně a ke kapli Panny Marie Lurdské. Pramen má prý léčebné účinky. Voda z tohoto pramene údajně vyléčila slepého hocha a zachránila mladou dívku od španělské chřipky. Její otec zde v roce 1905 vybudoval kamenný portál a k němu byla vystavěna v roce 1937 kaple Panny Marie Lurdské. Za zmínku stojí fakt, že 40 m od kaple spadlo v roce 1945 sestřelené německé letadlo. V okolí vše shořelo, ale kaple žádnou škodu neutrpěla.

Od kaple po asi 2,5 km a dorazíme k rozcestí Turistický pramen, v jehož blízkosti se nalézá vizovický rekreační areál s venkovním koupalištěm a penzionem s restaurací. Dalších kilometry Vizovicemi již nejsou příliš zajímavé.

Tato etapa byla delší než 19 km. Při ní jsme vystoupali celkem 490 výškových metrů a o stejný počet jsme museli klesat. Zejména pro mě, starého pardála, to představovalo mimořádně slušný výkon.

Chladná studně s kaplí Panny Marie Lurdské...

...

Od vodní nádrže Luhačovice k prohlídce Luhačovic

5. etapa (neděle 27. března 2022)

mapa

Původní plánovaná etapa měla směřovat do Hostýnských vrchů s cílem navštívit nejvyšší vrchol tohoto pohoří Kelčský Javorník (865 m n. m.), kde se nalézá rozhledna postavená v roce 2015. Dalším naším vrcholem měl být Hostýn (735 m n. m.), na kterém je bazilika Nanebevzetí Panny Marie, křížové cesty se stavbami architekta Dušana Jurkoviče, svatohostýnské muzeum, keltské oppidum a rozhledna z roku 1897. Jelikož se mnohým na tato místa v posledním dnu nechtělo, většina se rozhodla navštívit největší lázně na Moravě Luhačovice. Mně to nevadí, na všech jmenovaných místech jsem v minulosti byl, ale nebyl jsem u vodní nádrže Luhačovice. U ní proto bude začátek poslední krátké etapy, kam nás ráno řidič Roman přiveze. Vodní nádrž Luhačovice má velikost 40 ha, výška hráze 17 m, objem nádrže 2,7 mil. krychlových metrů. Nádrž slouží jako ochrana před povodněmi, k menší výrobě elektrické energie, rybaření a rekreaci - koupání a projížďky na loďkách a šlapadlech.

K lázním se dostaneme Jurkovičovou alejí a po 3 km dojdeme k lázeňskému domu Jestřabí. Postupně se seznamujeme s dalšími lázeňskými domy (Bedřicha Smetany, Společenský dům, Jurkovičův dům, Palace aj.). Lázně Luhačovice léčí nemoci onkologické, oběhového a trávícího ústrojí, nemoci nervové, dýchacího ústrojí a nemoci pohybového aparátu.

Někteří z nás také ochutnají léčivé minerálky z pramenů, kterých je v Luhačovicích kolem deseti, nejznámější je Vincentka, dále Aloiska, Amandka, pramen Dr. Šťastného, Nový Jubilejní, Marie, Ottovka. Prohlédneme si ještě mramorovou sochu zakladatele lázní MUDr. Františka Veselého (1862 - 1923) a bustu Leoše Janáčka (1854 - 1928), jenž patřil 25 let mezi pravidelné hosty lázní. K mnohem bližšímu seznámení s lázněmi a jeho okolím však nedojde. Přitom kolem Luhačovic lze projít několik turistických tras. Na mladší kolegy zřejmě dopadla únava z předchozích dnů, nechtějí vidět ani zlatou vanu v Jurkovičově domu, pouze mají snahu navštívit kvalitní restauraci a po konzumaci najít parkoviště u autobusového nádraží a autem odjet domů. Zvlášť můj věrný šerpa Roman se už těšil na to, jak na zahrádce bude pomáhat své manželce zalévat sazeničky. Poslední den jsme ušli kolem pěti kilometrů.

pavilon s pramenem Vincentky.

Hotel Paláce.

U pramene Dr.Šťastného.

Společenský dům.

Inhalatorium.

Jurkovičův dům.

Kaple sv.Alžběty z roku 1795.

Závěrem lze dodat, že stanovené trasy ve Vizovické vrchovině byly splněny na 100%. V tomto pohoří jsme zdolali celkem deset vrcholů, navštívili dvě pěkné rozhledny, rozsáhlou zříceninu hradu těsně za hranicí tohoto pohoří. Velmi zdařilá byla exkurze do likérky Rudolf Jelínek a návštěva ZOO v Lešné u Zlína. Kladem našeho zájezdu byla dobrá úroveň našeho ubytování v penzionu Pod Zámkem a kvalita stravování v restauraci U Tonka ve Vizovicích. Poděkování také patří Romanu Hradeckému, který nás první tři dny dovezl do Vizovic po skončení etap, takže jsme nemuseli využívat hromadnou dopravu. A také za to, že nás bez problémů dopravil do Vizovic a následně domů.

(sepsal Václav)

∆ ∆ ∆

Hostýnské vrchy ze sedla e-biku

stopař

Jistě by byla chyba neudělat si výlet i do Hostýnských vrchů. Ty leží v těsné blízkosti Vizovických a vlastně byste při jejich procházení žádnou viditelnou změnu nezaznamenali. Složení zdejších lesů je podobné s Chřiby, kdy smrčiny v horních patrech často nížeji střídají bučiny. Ty převažují především v těsně sevřených údolích a v prudkých srázech. Velmi členitá krajina má blízko k té horské slovenské. Však také jde o Karpaty, které obloukem pronikají do mnoha států vychodní Evropy.

Třetí den se po snídani přesouváme do Lukova, odkud stoupá naše pětka na stejnojmenný hrad. Z dochovaných rozvalených hradeb vyplývá, že byl rozsáhlý, byť se z něho mnoho nezachovalo. Po nahlédnutí do areálu hradu, kam vede dřevěný most, vyšplháme na vyhlídkovou plošinu věže, odkud lze dohlédnout k Zlínu. Podrobnější popis historie již zaznamenal Václav, který vyčetl z análů mnoho dalších zajímavostí.

Po kratší prohlídce hradu se naše parta na několik hodin rozpadne na mnoho částeček. Zatímco Jirka s Lenkou se budou toulat po okolních lesích a později se také rozdělí, Roman se vydává na trek zpět do Vizovic. Na cestě přitom vystřídá postupně všechny barvy turistických značek. Venca si vezme oddechový den a bude bloudit po ZOO Lešná, kam ho dovezu a kde budeme mít odpoledne sraz.

Já se z Lukova autem přesouvám do Držkové, abych zkrátil cyklistický okruh, který mě zavede na vrchol Hostýna. Není úplně snadné vyznačit si trasu tak, aby se vyhnula hlavním cestám. Naštěstí přes sedla není provoz nikterak silný a proto mi nic nebrání vychutnat si linie horských úbočí a divokých strží, kolem nichž postupně pojedu.

Z nadmořské výšky 360 m se zdvihám k Jaroňové (528 m n. m.), kde hlavní cesta zamíří do Vsetína, zatímco já pokračuji vzhůru do sedla Troják. Zde leží ladem zimní středisko s vleky, je již po sezóně. Kousek dál stojí milá rozhledna Maruška, ale nejedu k ní. V autě jsem zapomněl zámek na kolo a netroufal bych si nechat ho někde stát bez dozoru. Místo rozhledu najdu v sedle. Krátký sjezd vystřídá další stoupání. Tesák je známým místem, "zpopularizovaným" nedávným požárem horské chaty stejného názvu. Zbyly po ní jen základy. Dívám se na mohutnou Čerňavu (844 m n. m.), kde leží ve svahu ukryté Orlí hnízdo, přírodní památka bučin se skalními výchozy a vzpomínám přitom na naše Orlí hnízdo nad šumavskou Křemelnou. Již hodně let jsme tam nebyli. Vydatný 300 m sjezd serpentinami končí v 400 m n. m. u Bystřice pod Hostýnem. Co jsem snadno poztrácel, musím znovu nabrat. Když to jde, šlapu na "Tour", protože vůbec netuším, jaké převýšení mne ještě na trase čeká.

Na Trojáku...

...

Bučiny pod Kyčerou.

Shořelá horská chata Tesák.

...

Čerňava.

Pohled k Hostýnu.

Javorník z údolí Bystřičky.

Svatý Hostýn je poutním místem. Jeho vrcholovou část propojuje mnoho staveb a cest mezi nimi. Hlavním cílem je Mariánská svatyně (Basilica minor), jež je nejnavštěvovanějším poutním místem na celé Moravě a po Velehradě také nejpamátnějším.

Baziliku doplňují ambity s kaplemi. Na počátku širokého schodiště, které vede nahoru k bazilice, je Vodní kaple s vývěrem zázračné vody. Krásná a cenná je též Jurkovičova křížová cesta s Kohlerovými mozaikami. Poslední zastavení tvoří kruhová kaplička Božího hrobu v blízkosti lesního hřbitova. Zde jsou uloženy na věčném odpočinku osobnosti, jejichž život byl spojen se Svatým Hostýnem. Kousek popojedu i k vrcholu Hostýna (735 m n. m.) pod 15 m vysokou rozhlednu. Její obrázek s vedle rotující větrnou elektrárnou dokresluje paradoxy dnešní divné doby. Nechápu, kdo na svaté poutní místo tuhle ohavnost prosadil. Ve středověku by skončil na pranýři. A zaslouženě.

Pod bazilikou na Hostýnu.

...

...

...

Kaple Božího hrobu a Jurkovicova křížová cesta.

Hřbitov.

U baziliky jsem v pravé poledne a tak si mohu vyslechnout melodické vyzvánění mnoha zvonů.

Momentka ze Svatého Hostýna.

...

Rozhledna se zelenou energií.

Z Hostýna sjíždím terénem pod Valy po NS Hostýnské vrchy. Je to jediný dnešní kilometr v terénu. U vrcholku Bukoviny jedu znovu po krásné asfaltové cestičce klesající k Rusavě. Užívám si úžasné výhledy do údolí vlevo i přede mnou. Údolí uzavírají okolní hřebeny a samotná Rusava je utopena mezi nimi kdesi hluboko dole. Travnaté svahy lákají k posezení a vysoké kamenné mezníky na loukách oznamují, že zde byvala hranice jakéhosi panství. Nad hlavou se ozývá skřivánčí zpěv, jehož melodie je předzvěstí opravdového jara. Zatím však tráva zeleň postrádá. Kromě modrého nebe moc barev nespatřím. Však je teprve březen. Můžeme být vděčni za to, jaké počasí celý týden panuje. Projíždím Rusavou vzhůru kolem potoka Ráztoka k předělu, odkud pohodlně dorazím zpět do Držkové. Pak už se stačí jen mobilem domluvit a postupně odchytnout u ZOO naše rozlítané ptactvo.

Sjíždím k Rusavě...

Jižní svah nad Rusavou je přírodní památkou.

Od Vizovic k Luhačovicím

stopař

Dopoledne jdeme na exkurzi do lihovaru Rudolfa Jelínka. Z přínosné návštěvy si každý odnáší, co je jeho srdci nejbližší. Roman s Jirkou nějaký tlamolep pro své drahé ženy, Venca krabičku s ochutnávkou lihovin pro svoji drahou neteř Jitku, Lenka speciální čaj ze zdejších léčivých bylinek a já zlatavou slivovici z dubového sudu a neméně zlatavou medovinu, nazvanou Bohemia Honay. Prostě jsem neodolal jsa po celou dobu exkurze omámený švestkovou vůní, jež se celým prostorem závodu nesla. A protože jsem téměř abstinent, budou mi obě lahve zvané "budík" připomínat Vizovice ještě hodně dlouho. Než vyjedu do terénu Vizovických vrchů a Bílých Karpat, odnesu nakoupené zboží do našeho penzionu a stihnu i lehce poobědvat. Vždyť je již poledne.

Mariánský sloup z konce 17. století na náměstí ve Vizovicích.

...

U Vizovického zámku.

...

Posilněný vyrážím po cyklotrase vzhůru údolím Želechovského potoka. Někde na rozdrbaném hřebenu vpravo ode mne tuším kámoše. Jako bych až sem dolů slyšel hlasité funění Václava, jak s sebou tahá do krpálu po červené k Janově hoře svoji lehkou nadváhu. Na červenou značku se dostávám posléze také já. Jen na pár set metrů, neboť ona míří na Spletený vrch, který cyklotrasa lesem traverzuje. I tak se dostávám do téměř stejné výšky (530 m n. m.), odkud se dostanu k hájovně u Horní Lhoty.

Stále jedu terénem, objevují se kameny, větve a další překážky. Dávám pozor, abych znovu nepíchl.

Vyjíždím na dosah vrcholku s nepatrnými zbytky starého hrádku. Ač má hned tři názvy, Egelsberg, Tetov či Vala, nezbylo z něho prakticky nic. Místo něho stojí bukový les. Bučiny na dnešní trase zcela převažují.

Cesta obkrouží Slavický kopec a dál stoupá k vysokému Komonci (672 m n. m.). Zdravím se s mladými skauty a pod vrcholem kolo kousek vedu. Polom na Komonci k zemi srazil mnoho desítek smrků, zbytek se vytěžil. Projet mezi větvemi ponechanými na cestě by bylo zbytečným rizikem.

Odpolední výjezd k Luhačovicím začíná pod Spleteným vrchem.

Pod Komoncem..

...

Jedu k Sojsince, kudy k hřebenu prochází NS Ekopark Starý Světlov. Prohlídka info cedule u studánky s vyvěrajícím pramenem vody mne zavede do bahna, kam zapadnu. Nade mnou jsou skryty další zbytky hradu, kdysi strážícího kraj pod ním. Další trasu mi zpestří setkání s dobře naladěnými Moraváky, kteří mi nabídnou sklenku vína. Předpovídám jim, že takto na vrchol k hradu Starý Světlov nedojdou.

To již jsem venku z lesa na travnatých pláních nad Řetechovem. Shlédnu kraj Bílých Karpat a rychle sjedu dolů do Pozlovic. Chvíli hledám správnou cestu na hráz Luhačovické přehrady, kde v letním počasí korzuje mnoho lidiček. Však jsou odsud Luhačovické lázně co by kamenem dohodil. Luhačovice samotné si budu moci prohlédnout zítra, protože jsme domluveni, že poslední den věnujeme právě jim.

Sojsínka...

Odjíždím od přehrady do údolí Petrůvky, abych u Klenkovského rybníku zakufroval. Vážnou chybou se to stane, když se odmítnu vrátit na správnou trasu a rozhodnu se vystoupat lesní cestou k vrcholku Kameničné (521 m n. m.). Lesní cesta se totiž v nejhorším terénu ztratí. Zůstávám s těžkým elektrokolem v žlabu vyschlého potůčku a jen těžce se mi daří zdolávat další výškové metry. Mojí snahu sleduje pár dlouhých vteřin udivená laň, než se ztratí v mladé smrčině. Několikrát padám unavený do suché trávy, několikrát to chci vzdát, ač bych si tím nepomohl. Vzhůru to nejde. Nezbývá než traverzovat terénem a hledat někde náznak cesty. Pod hřebenem se mi to konečně podaří. Hodina úmorné práce je za mnou, když se "vylíhnu" přímo před nosem překvapeného mladíka, těžícího zde s rodinou dřevo.

Rozhodnu se dohledat žlutou, odkud se dostávám na červenou značku, jež vede hezkým lesem po zvlněném hřebenu Bílých Karpat. Nahlížím přímo do kuchyně Chráněné krajinné oblasti. Je to odměna za vše odtrpěné. Občas je cesta zcela zničena těžkou technikou, která z ní vytvořila bažinu, jindy se stezka ztrácí v napadaném listí a já bloudím listnatým lesem. Nevypadá to, že by tuhle červenou využívalo moc turistů. Za vrcholem Uhliska (521 m n. m.) mám na dosah hlavní cestu ze Slavičína do Vizovic.

Křížek nad Řetechovem - místo setkání a dobře naladěnými Moravany.

Pohled zpět k Bílým Karpatům a Komonci.

Uhliska u Lipové.

Přehrada Luhačovice..

Nad Rudimovem.

Na červené značce je občas problém dostat se suchou nohou dál.

Ubylo mi energie a ani baterie nevykazuje, že by mi dál hodlala neomezeně pomáhat. Z Loučky do sedla pod Doubravou naštěstí velké převýšení není. Vidím před sebou rozhlednu, na kterou se možná zrovna teď hrabou kamarádi. Pokud by se dobře podívali směrem k Loučce, moje zářivě oranžová bunda by je mohla udeřit do očí. Ale oni budou mít jinou zábavu, než mne z rozhledny někde dole hledat. Ostatně téměř celá dnešní trasa vedla lesním terénem. Stejně tak cesta pod Doubravu. Rozhodnu se k rozhledně nestoupat a za sedlem sjedu rovnou do Vizovic. Kochám se posledními rozhledy ze svahů Vizovických vršků. Zítra mne čekají Bílé Karpaty u Luhačovic.

Vizovice vrchy od Loučky.

...

Krajina u Vizovic.

Doubrava s rozhlednou.

Večer opět jdeme k Tonkům na dobrou večeři. Shodneme se na líčkách s výbornou omáčkou a neméně kvalitní bramborovou kaší. Zdejší kuchař si rozhodně zaslouží naše ocenění.

Penzion Pod zámkem.

Luhačovický okruh Bílými Karpaty

stopař

Po přesunu z Vizovic vysazuji turistické nadšence nad přehradou a jedu auto zaparkovat k nádraží do Luhačovic. Sám se vydávám na trasu do Slavičína a těším se z dalšího krásného dne. Výjezd k Ovčírně odhalí částečné pohledy na lázeňské město, dobře skryté v Luhačovické dolině.

Za obcí Kladná Žilín vjedu do terénu a otevřené krajiny. Hřebínek pokračuje pastvinami do Rudimova s často se měnícími výhledy. Pohodová projížďka zvlněnou krajinou pokračuje kolem Ploštiny k Slavičínu. Tomu jsem dal v duchu přezdívku "Polčákov", za kauzu těžce vydělaných milionů v kauze "Vrbětice". Jeden z mnoha prohřešků "vlády jedné kavárny", jak dnešní nesourodou pětikoalici trafně nazval v jedné ze svých polemik Ota Brandos, jinak redaktor úspěšného internetového Trekingu.

Luhačovice od Ovčírny.

Bílý kříž.

Kladná Žilín.

Nad údolím Kladensky...

...

...

Jedu až k zámečku, jež mne ale moc nezaujme. Více snad křížová cesta k Nevšové, podle které stoupám do lesů Bílých Karpat. Dnešních necelých 30 km je snadných, ale protože sraz máme v 13 hodin, ani jsem si delší trasu neplánoval. Za dolíkem u obce Nevšová znovu lehce stoupám, abych již pohodlně dojel k Luhačovické přehradě. Minu přitom odbočku pod Kameničnou, kde jsem se včera dostal do úzkých.

Chvíli se v přítomnosti hezké bikerky vyhřívám na jedné ze tří laviček nedaleko hráze Luhačovické přehrady, abych oslněn sluncem a její krásou dojel do lázní, v nichž jsou honosné lázeňské domy roztroušeny kolem říčky Šťávnice, jak se přezdívá Luhačovickému potoku. Léčivou vodu z pramenů nezkouším, neboť nechci riskovat účinky. Jízda domů bude dlouhá.

Zámek Slavičín.

Imitace hradu, jenž je součástí dětského koutku.

Křížová cesta k Nemšové.

Nad Slavičínem.

...

...

...

Luhačovická přehrada...

...

Lázeňské domy nad Šťávnicí...

Dům Bedřicha Smetany

Hotel Jurkovičův dům.

Pěší zónou kolo vedu.

Kostel sv. Rodiny architekta Brixe.

(sepsal Rony)

Naplánované trasy (Václav)

1) Vizovice, náměstí - NS Vizovické prameny - Janova hora (zřícenina Janův hrad) - Spletený vrch (565) - dále po modré na rozhlednu Doubrava (676) - rozcestí Pod Doubravou - pokračuje NS Vizovické prameny - Chladná studně - Turistický pramen - Vizovice, náměstí celkem 15,5 km

2) Autobusem na východ do obce Lidečko, stanice Čertovy skály - Čertovy skály - jeskyně Naděje - hradiště Kopce (699) - vrch Krajčice (730) - pokračovat NS Vařákovy paseky - rozcestí Láz a Vrátnice - po žluté k jihu na Lačnovské skály (vrch Na Kopci - 683) - návrat na rozc. Vrátnice - památník vypálení osady Vařákovy paseky fašisty - rozc. Bařinka - NS Vizovické vrchy - rozc, Pod Svéradovem - Svéradov (737) - Kláštov odbočka - vrch Klášťov (753) - terénem přechod k památníku vypálené obce Ploština - obec Drnovice

celkem 16,5 km

Z Drnovic autobusem přes Valašské Klobouky do Vizovic

3) Vizovice - po žluté obec Ublo - Tanečnice (601) - dále po zelené a následně modré podél kopců Vrch (574) a Široká (645) - vrch Vartovna s rozhlednou (654) - po zelené obec Liptál (zámek a 2 kostely)

celkem asi 15 km

Možné zkrácení trasy z Vartovny o 2 km do obce Seninka. Návrat autobusem z obou obcí do Vizovic. Možné prodloužení přes obec Pozděchov (2 kostely, hospoda, vesnická architektura) o 3 km.

4) Autobusem z Vizovic ráno do Lukova - PP Králky - zřícenina hradu Lukov - Vlčková - Držková (Přední a Zadní skály, Vrzavé skály) - vrchy Hostýnských vrchů Kopná (674), Humenec (703) a Vysoký grúň (659) - NS Tesák - Hošťálková

celkem 19 km,zpátky do Vizovic autobusem.

Varianta pro unavené: Autobusem do Lešné (prohlídka ZOO) - Lukov -zřícenina s věží Svatojanka - Vlčková - Držková

celkem 13 km, návrat autobusem z Držkové.

5) Obec Podhradní Lhota - rozhlednička Kunovická hůrka (587) - zpět do obce - cesta podél zbytků zřícenin Nový Šaumburk a Šaumburk (608) - Černá Bařina (653) - nejvyšší vrch Hostýnských vrchů Kelčský Javorník s rozhlednou (865) - od pomníku Ladislava Jaroše po žluté NS Cesta bojovníků za mír ke kapli sv. Cyrila a Metoděje na začátek obce Chvalčova. Autem dále do Hostýna (rozhledna, vodní kaple, kaple sv. Sarkandra, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, poutní areál,stavby s křížovýmí cestami Dušana Jurkoviče.

celkem 14 km + areál poutního místa.

6) Individuálně lze uskutečnit etapu spojenou s lázněmi Luhačovice, centra sousedních Bílých Karpat (areál lázní se stavbami Dušana Jurkoviče včetně pramenů - kaple Panny Marie - Pozlovice - vodní dílo Pozlovice - po červené vrch Obětová (511) - NS Luhačovickým Zálesím zpět do Luhačovic

celkem 14 km

(seznam pěších tras sestavil Václav)

Dodatečně přidávám ještě několik nekomentovaných pohledů ostřížím zrakem Lenky

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Navštívili jste již místa, o kterých se píše v článku?

20 50% Ano, ale jen některá z nich.

7 18% Ano, většinu.

13 33% Ne, ještě jsem v této oblasti nebyl(a).

Hlasovalo 40 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.