Výstup na Grosser Priel

vydáno 27. října 2018 – napsal Rony – 4 komentáře

Výstup na Grosser Priel

Alpské pohoří Totes Gebierge (Mrtvé hory) je pro svoji výjimečnost chráněnou oblastí. Náhorní vápencovou pláň krasového chatakteru zdobí vysoké štíty, které nejvyšším vrcholem Grosser Prielem přesáhnou 2,5 km výšku. Ten převyšuje blízké středisko Hinterstoder o více než 1900 metrů.

Totes Gebirge jsem si měl možnost vandrem projít někdy v devadesátých letech. Prošli jsme si za tři dny trasu Almsee - Wildsee - Appelhaus - Redender Stein - Kneikogel - Elmsee - Rotgschirr (2 270 m n. m.) - Almsee. Na nejvyšší vrchol Grossef Priel jsme také mířili, bohužel špatná předpověď počasí nás od úmyslu zdolat ho odradila a my se museli spokojit s nižším Rotgschirrem.

Vrchol mi stále uniká, ale protože ho v září zdolal syn Lukáš a poskytl dost fotek z výstupu (než se mu před vrcholem mobil vybil), můžete nahlédnout do krásných míst, které jsou pro nás Jihočechy prakticky za rohem.

Výstup nebyl jednoduchý, o tom svědčí nastoupaných 2 156 m a příchod na parkoviště k autu (neplacené je u fotbalového hřiště) již za tmy. Příště to chce vyjít dříve než v 9 hodin ráno.

mapa Grosser Priel

Nad Hinterstoderem.

Nad Hinterstoderem.

Řeka Steyr.

Řeka Steyr.

Na hřeben z údolí vede Wanderweg 601 a poté 260.

Na hřeben z údolí vede Wanderweg 601 a poté 260.

Vše foceno na mobil Samsung Galaxie S8.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Vystoupili jste již na Grosser Priel?

186 34% Ano, jednou.

191 35% Ano, vícekrát.

168 31% Ne.

Hlasovalo 545 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Rony

4. listopadu 2018 14:55

Rony říká

Na Grosser Priel můžete dohlédnout i z nově postavené Alpské vyhlídky nad Borovou Ladou. https://www.jcted.cz/prijedte-se-podivat-ze-sumavy-na-alpy-z-obnovene-vyhlidky/

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
pedros

14. února 2019 20:54

pedros říká

Dobrý den,

chtěl bych se zeptat, zda je podle vás při výstupu na G. P. nějaký náročnější úsek? Mně se výstup zdá celkem v pohodě, byť tím závěrečným vrcholovým hřebínkem si nejsem jist.

Samozřejmě je mi jasné, že ta délka a převýšení z toho dělá náročný výstup, ale jde mi hlavně o technickou náročnost.

 

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Rony

17. února 2019 17:58

Rony říká

Značenou turistickou trasou od Hinterstoderu není obtížné místo. V horní pasáži Wikipedie uvádí přelez pomocí zajištěné cesty typu A - nejlehčí ferata, ale zkraje léta i možnost výskytu sněhových polí. To je potřeba si ohlídat, letos je sněhu tolik, že leckde může vydržet dost dlouho. Túra se dá rozložit do dvou dnů s přenocováním na chatě Prielschutzhaus (1420 m n. m.).

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Pedros

20. února 2019 11:55

Pedros říká

Děkuji za vaši odpověď. V létě se do této oblasti chystáme na dovolenou, takže mě ten kopec láká. Zvážím svoje schopnosti, možnosti a uvidím, jestli do toho půjdu. Pokud ano, budu na to sám a musel bych to stihnout za jeden den. P.S. Mimochodem vaše stránky jsou výborné, díky za ně.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.