Za kameny a skálami Novohradských hor (II.)
vydáno 29. října 2012 – napsal Rony – 2 komentáře
Hojná Voda je malá víska ležící přímo pod Kraví horou. Ta spolu se sousední Kuní horou a Vysokou tvoří dominantu východní části Novohradských hor. Tyto tři vrcholy mají jedno společné, a to mohutné skály a skalní bloky na svých vrcholech.
Zlatavé listí buků naladilo krajinu do zářivých barev a byla radost putovat lesy okolo Hojné Vody. Nová naučná stezka Prales Hojná Voda a kamenné ochozy Vysoké se tak staly cílem druhého dne našeho putování podzimní přírodou. Krátká zastávka u poutního kostela v Dobré Vodě pak jeho završením.
Prales Hojná Voda
I druhý den nás čeká nevšední příroda Novohradských hor. Vysoká (1 034m), je hora viditelná z mnoha výhledových míst jižních Čech. Její dlouhý, skalnatý vrcholový hřeben rozhodně stojí za prozkoumání. Turistickým lákadlem pak je i nedaleká naučná stezka Prales Hojná Voda, ke které zamíříme nejdříve.
Celá trasa se nechá pohodlně spojit v okruh asi 16km dlouhý.
Slunce jsme dnes podle předpovědi vidět vůbec neměli, skutečnost je však jiná. Příjemné babí léto nám tak zlepšuje náladu. První úsek cesty kopíruje značenou vycházkovou trasu na Vysokou, ale neodbočujeme po značce vpravo do kopce, nýbrž mírně zvlněnou lesní cestou obcházíme celou horu a pokračujeme směrem k hranici. Asi po třech kilometrech se pod námi objevuje cesta, kudy vede naučná stezka Prales Hojná Voda. Pod námi jsou mohutné buky, mnohé padlé a je dobře vidět, co nás čeká.
Úzká asfaltka v místě, kde se napojujeme na NS, prochází pralesem a je chráněna železnými svodidly. Díky tomu se jde dobře a je čas na focení. Sestupujeme mírně dolů a kolem mezitím probíhá nádherný film z divočiny. Ale není to film, vše je reálné. Můžeme se dotknout padlých, rozpadajících se velikánů, přičichnout k trsům hub, rostoucích na okolních pařezech, a všemi smysly vychutnávat tento úžasný úsek stezky.
Dál klesáme ke Stropnici, která je tady jen malým, hraničním potůčkem. Kolem se les změnil na smrkový, chráněné území je již za námi, stále ale je co obdivovat.
Kolem Stropnice a hraničních kamenů pomalu nabíráme zpět ztracenou výšku. Poslední část stezky, která je osazena i jedenácti informačními cedulemi se zajímavým obsahem, v serpentinách stoupá zpět na horní cestu.
Opouštíme NS a jdeme stále kolem hranic, až přicházíme k hraničnímu přechodu. Tady je hned několik tabulí informujících mimo jiné o původu zákopu, který zde hrál svoji nepatrnou roli v roce 1938.
Hotel Hojná Voda.
Hojná Voda, místo rozhledů.
Zvon setkávání (meditační zvon).
Nové Hrady.
Kostel v Hojné Vodě.
Cestou k pralesu Hojná Voda.
U pramene.
NS Prales Hojná Voda.
První úsek cesty nad pralesem je nejhezčí. Pod námi je ve starém lesním porostu mnoho mohutných padlých buků.
Sestoupili jsme k říčce Stropnici, podle které vede stezka starou lesní cestou zpět.
Hranice prochází korytem Stropnice.
Poslední úsek stezky míří v serpentinách stále vzhůru. Díky tomu se převýšení zdolává velmi snadno.
Pro informace z této tabule si musíte trochu zasportovat.
Zhůry padlé balvany. Vrchol Vysoké je kdesi nad námi.
Hraniční přechod zde využívají především cyklisté, kterým je určena značená cyklotrasa.
Vysoká (1 034m)
Netrvá to dlouho a jsme znovu na značce vycházkového okruhu Vysoká. Klasická turistická značka tady kupodivu stále chybí. Moc to nechápu, proznačeny v terénu jsou lépe cyklotrasy. Chodit v Novohradských horách ale naštěstí můžete po cestách všude, omezeni ničím nejste...
U Lukova konečně začínáme znovu mírně stoupat. Vetší sklon je až na posledním kousku stezky. Ta zde je vyskládaná kameny z dřívějších dob a stále drží. Po ní se snadno dostaneme k nejvyššímu bodu Vysoké. Je na jedné z mnoha skal, na sousední nižší, ale přístupnější, je i malý dřevěný kříž.
Dlouhý a široký hřeben pokračuje stezkou k severovýchodu. Po necelém kilometru přicházíme ke skalám a ochozům mnohem mohutnějším a zajímavějším, než jsou ty na hlavním vrcholu. Lezeme vzhůru mezi skály a obdivujeme dokonalé dílo přírody. Máme dost času vychutnat si celý, několik set metrů dlouhý skalnatý hřeben, přerušovaný na několika místech lesním terénem s převahou buků. Moc hezká část pokračuje i dál. Po svahu přecházíme výhledové místo a kolem dalších vysokých skal, kde jsou viditelné horolezecké kruhy, postupně sestupujeme k Hojné Vodě.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že tato část Novohradských hor je nejatraktivnější a hravě se vyrovná i mnoha známým, a turisty v létě přeplněným místům Šumavy.
Pod Vysokou.
Nedaleko vrcholu se již začínají objevovat skály. Jejich množství s přibývající výškou stále roste.
Vrchol Vysoké tvoří skalní blok.
Tehto kříž není na úplném vrcholu, ten je ale hned vedle na méně přístupném místě.
Vysokou tvoří vrcholový hřeben. Skály na východ od hlavního vrcholu jsou impozantní...
Skalní ochozy se táhnou podle stezky dál k severu v délce několika set metrů.
Jde se stezkou ve svahu k místu s dalekým výhledem. Pod námi vidíme Nové Hrady.
Šejby, místo přímo u hranic s Rakouskem.
I další cesta vede kolem skal, některé jsou osazeny i kruhy pro lezení.
Kraví Hora a pozůstatky Železné opony.
Štít na domu v Hojné Vodě.
Horní Stropnice.
Kostel v Dobré Vodě
Dobrá Voda byla, spolu s Hojnou Vodou, založena jako poutní místo, které bylo "označeno" Bohem v místě, kde pramení "léčivá" voda. V prvním roce existence zde bylo 60 tisíc a ve druhém 40 tisíc poutníků. Na počátku 18. století, za vlády hraběte Karla Alberta Buqoye zde byl postaven barokní kostel s trojramenným schodištěm. Ke kostelu přiléhá trojramenný ambit s věžičkami. Léčivé vlastnosti vody se tradují od roku 1564 a proto zde byly postaveny lázně.
(zdroj www.wiki.mapy.cz)
Při příjezdu od Nových Hradů, nebo Horní Stropnice uvidíte ve svahu Kraví hory dvě vysoké věže zdejšího poutního a farního kostela. Patří neodmyslitelně k panoramatu Novohradských hor a udivují svojí krásou a vznešeností. Nemůžeme proto kostel před odjezdem vynechat.
Bohužel lešení zabraňuje vytvořit dobré fotky. Dovnitř kostela nakonec jen nahlížíme, protože právě probíhá mše v německém jazyce. Vysvětluje to tak velké množství aut i autobus s rakouskou poznávací značkou v okolí. Samozřejmě i zde došlo po druhé světové válce k velkému vysídlení německy mluvících obyvatel a tak se dnes mnozí alespoň takto vrací ke kořenům svým, nebo svých předků.
Kostel v Dobré Vodě je bohužel zrovna opravován a tak dělám jen pár fotek.
Překvapivě i odsud jsou v dáli vidět věže Temelína.
Výhledy od kostela jsou úžasné.
Poslední ohlédnutí k Novohradským horám přes rybník Žár. Zleva Vysoká, Kraví hora, Kuní hora.
Anketa
Prošli jste si již jako turisté Novahradské hory?
327 36% Ano, již několikrát a mám je dobře prochozené.
296 32% Ano, nakoukl(a) jsem do nich, ale celé je neznám.
293 32% Ne, nikdy jsem v nich nebyl(a).
Hlasovalo 916 čtenářů
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
30. srpna 2013 14:05
Petr říká
jezdíme tam na vandry už mnoho let , prvně jsem tam byl v roce 1992 , úžasný místa .
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Půltucet (leden 2019) - příběh fotografie
- Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné
- Na kole alias první cyklistický výlet do okolí Strakonicka
- Zápisky z cest I. (Pirin...)
- Pod širák do Českého krasu ll.
- Jihem Táborska
- Dolomity - San Pellegrino I.
- Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů
- Týden v Massif Central, regionu Auvergne /Francie/
- Loďkou na klášter Ostrov
Jaký typ výletů preferujete?
1234 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
833 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
594 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2661 čtenářů Archiv anket
15. února 2013 18:18
Ludmila říká
Dobrý den, dívala jsem se na Hojnou Vodu, tam to známe, babička tam měla chalupu. Prohlížím další obrázky.
Díky, učitelka ze Zlivi