Kvilda - město duchů

Kvilda - město duchů

Po únorovém vyhřívání starých kostí na šumavském Poledníku se březnový termín zdál již vyloženě jarní. Sotva utichly oslavy MDŽ, které se ovšem dnes již slaví výjimečně, jedu se veselit na běžecké tratě Kvildska. Ovšem opalovací krém jsem po předpovědi počasí vyhodil z brašny jako první. Tentokrát to na slunění se moc nevypadá.

Projížďka kolem Ranklova

mapa Horská Kvilda

Pokud se zimní šumavská sezóna chce s lyžníky loučit tímto svinským počasím, ať si mě příště nezve. Ještě štěstí, že vyjíždíme netradičně až po desáté. Celou cestu prší a ocelově šedá obloha nedává žádné šance na zlepšení. Přestože se uklidňuji tím, že nahoře jistě hezky sněží a stopa bude čisťounká jako slovo boží, opak je pravdou.

U hotelu Rankl lije jako z konve a pomyšlení na to, že v téhle slotě nasadíme na nohy běžky, je nesnesitelné. Naštěstí se blíží poledne a mně kručí v žaludku. Přátelé se opožďují a tak návštěva restaurace U Honese je nevyhnutelná. Do lokálu se trousí dosti zubožení běžkaři, jako doklad toho, co náš odpoledne čeká.

Teprve kolem jedné se z nás stávají závodníci. Poprchává, ale než se pěšky dostaneme nad Horskou Kvildo do stopy, déšť ustane. Na chvíli zde pocítím nad svými zánovními Fischerkami i záblesk hrdosti, to když se nám na nejapný dotaz Nadi, jestli jde vůbec jet, od jedné vymakané reprezentanky se státní vlaječkou na čepici dostane odpovědi: "Jó, bruslí se skvěle..."

Tuto moji hrdost však ségra ihned shodí řka: "Bruslit? To nemyslíte vážně, my jsme úplní začátečníci..."

Stopa je špinavá od jehličí, mokrá, kluzká a boří se pod mojí vahou jako bažina pod nebohou Marií Rysovou ve filmu Král Šumavy. Než se dostaneme na větrnou pláň u Zhůří, jsem pod nepromokavou bundou provlhlý potem. Fakt to nejede. Ani od Zlaté Studny. Alespoň zabijeme odpolední čas, co na tom, že asi 12 km jedeme dvě a půl hodiny.

Od Horské Kvildy jdeme pěkně daleko na lyžařskou stopu. A to jsem tvrdil, že je to asi 200 metrů. Všichni jsou za to rádi. Do stopy se v tomto počasí moc netěší.

Zachmuřená Huťská hora.

Huťská hora v zajetí karavany mraků. Ještě netušíme, že je to příprava na zítřejší orkán Eberhard.

Úsměvy na Zhůří.

Silák Sepp Rankl v otevřené knize Ranklov.

Ranklov...

Sokol (Antýgl) se utápí v nízké oblačnosti.

Horská Kvilda.

Večer sice neslavíme MDŽ, zato dvojité narozeniny - Hanky a Oty. Vytáhnou na mne jakousi náročnou hru Activity, při níž se musí povídat, kreslit a hrát pantomima. Jenže já mám po osmé intelektuálně běžně již vypnuto a tak ostatním jen obracím přesýpací minihodiny a hlídám čas odpovědí. Na tuto záslužnou činnost stačím.

Jelení a rysí výběh

mapa Jelení výběh

Nedělní ráno dokonale maže plány, které při večerním sejšnu vznikaly tak těžce. Déšť s vichrem lomcují oknem a snaží se silou dostat do našeho pokoje, jako by si s námi chtěly vyřídit účty. Vylézt z postele se nikomu nechce. Za jízdu k pramenům Vltavy vymyslíme náhradu, kterou se stává návštěva jeleního výběhu u Kvildy.

I po desáté prší, což se má dle předpovědi ještě zhoršovat. Poznáme to na vlastní kůži, jen co se vzdálíme z vyhřátého informačního střediska, kde se zdržím vyplňováním dotazníku a debatou o Šumavě a NP. Díky tomu jen očima proletím výstavku fotek ze Šumavy a stíhám ostatní nedočkavce. Ti již bloudí jelením výběhem.

Kvildský pohled z okna penzionu.

Prší, prší, jen se leje...

Kostru jelena bych si jistě spletl s nějakou prehistoruckou potvorou...

...

V jelením výběhu.

...

...

Jedna z vyhlídek.

...

...

...

Procházíme si ho řádně cedulkami upozorněni na nebezpečí, které mohou od zvířat hrozit. Nějaké ohrožení bychom unesli i my, bohužel se cestou napříč oborou neukáže ani paroh. Nepříjemně lezavé počasí zahnalo do úkrytu i vysokou, zvyklou na ledacos.

Procházíme les po Jelení NS po protažené, místy stále ledové cestě, ale ani v druhém, rysím výběhu se nedočkáme ničeho, než rozmázlých zvířecích stop.

Jsem dokonale provlhlý a začíná mi být zima. Přejíždíme zmrzlí do Kvildy.

Naštěstí v restauraci Pivovaru je tepla dost. Stoly jsou obsazeny podobně zmučenými partičkami a uvnitř to vypadá jako v sušárně.

Nedělní procházka v dešti.

Ve výběhu rysa neuvidíme.

...

...

Jsme tu dobře?

Odpoledne se k nepřetržitému lijáku znovu přidává silný vichr a ven již nejde vystrčit ani nos. Zprávy oznamují povodňovou pohotovost na takřka všech řekách Šumavy a časté výpadky proudu na jihu Čech a Moravy.

Vichřice Eberhard

Večer hrajeme znovu Activity a popíjíme vínko. Asi po dvou hodinách, přesně v době když Hanka úžasně věrohodně vykresluje "město duchů", ale stejně to nikdo neuhádne, zhasne světlo. To nemůže být náhoda. Ocitáme se v naprosté tmě a pohled z okna napovídá, že v ní nejsme sami. Do noci se ponořila celá Kvilda. Museli jsme duchy něčím pořádně naštvat.

Uvnitř pokoje duchové, zatímco venku se ve vichřici Eberhard žení všichni čerti.

Cítíme se ztraceni a opuštěni. Scénář blackoutu, který tak rád popisuje skvělý vypravěč Václav Cílek, se naplnil. Zásoby jídla nám vystačí tak na týden, navíc venku stojí auta, co zatím ještě nejsou na elektriku. Když bude nejhůř, odjedeme jinam. Ale bude ještě kam? Nezačal několikrát odložený konec světa?

Svítíme si mobily a pokračujeme ve hře další hodinu. Vichr neustále lomcuje domem a meluzína žalostně kvílí po celou noc.

Město duchů. Poznáte ho?

Soukromé pasti

Ve stínech ztrácím se a hynu

z Pustiny rovnou na Rovinu

z Křemelné na Triglav

Depka má mnoho hlav

a velkou touhu přežít

i tvoji spoluvinu

Ráno zjistíme, že jsme nejen bez proudu, ale i bez mobilního spojení. Navíc se mi zablokovala záda. Těžce se zvedám z postele a je mi jasné, že jsem dojezdil. Cítím se jako čerstvě zpráskaný pes. Zrovna, když krásně nasněžilo, vítr se utišil a všechny duchy z Kvildy vyhnalo ranní světlo. A paní Zima se vrátila.

Občas se stane, že se vše proti vám spikne. Počasí, duchové, zdravotní útrapy. Poslední tečka pak je sjetí z cesty za krajnici kousek za Kvildou, odkud mne musí vytlačit paže několika ochotných mužů a žen.

Přes všechny tyto problémy ale musím přiznat, že jsme se pobavili skvěle.

Teprve v pondělí svatý Petr nadělí chumelenici.

...

Krajinářská fotka chvilku před uvíznutím. Za jízdy je focení jistě zakázáno!

Počasí se lepší teprve při našem odjezdu.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.