Chodsko a Český les l.

Chodsko a Český les l.

Takže vzhůru do Českého lesa. Až k hranicím. Již se nemusíme ničeho bát, vždyť již i malé dítě ví, že dnes náš nepřítel nečíhá za hranicí západní, ale východní. Studenou válku si nevymysleli ti, kteří na ni kdysi museli odsloužit dva roky vojny.

Čerchov a Starý Herštejn

Výhledy

Svět se jen zvolna navrací z covidové hysterie, která mu byla kýmsi vnucena, k normálu. O tom se ale musí mlčet a tak ani my zde nebudeme rozvíjet všelijaké konspirační teorie, z nichž jistě sem tam nějaká bude pravdivá, a nakoukneme raději do čisté, vonící přírody.

Český les je přirozeným pokračováním Šumavy, podobně jako jihočeské Novohradské hory, a stejně jako ony byl za "studené války" pro turisty z velké části nedostupný. A právě to nás sem vlastně přivedlo.

Kamarád Václav totiž nedaleko Pleše a vrcholku Zvonu strávil nezapomenutelné chvíle při plnění své branné povinnosti. Nestrážil sice hranici jako pohraniční stráž, ale byl u radiotechnické roty, zajišťující naši západní hranici. Ostatně k bývalé osadě Václav (Wenzelsdorf), jak symbolické, se zajdeme podívat. Tam jsou dnes ruiny kasáren, na přímý dohled státní hranice. Krajina Tachovska a Domažlicka zde naprosto dominuje nad jakoukoli destrukční lidskou činností.

Vlastně tohle vandrovaní mělo být takovým netradičním dárkem k jeho sedmdesátinám, ale uzavření penzionů loni na podzim naše plány zhatilo. Tedy pouze odsunulo.

Začneme ale hezky popořádku. Po příjezdu do Capartic se stavíme na Výhledech, kde stojí památník Je. Š. Baara. Je to i místo, kam jsme kdysi v osmdesátých letech došli od Vranovského sedla a přespali v nějakém altánku. Tak si to alespoň pamatuji. Hřeben Škarmanky a Haltravy nás zdržel víc, než jsme předpokládali a poslední kilometry jsme sestupovali lesem v dešti již za tmy. S baterkami v rukách jsme hledali jednotlivé turistické značky a marně i nějakou střechu nad hlavou. Za vděk jsme pak vzali zastřešenou betonovou plošinu na Výhledech.

Než Šlápotám sdělím něco hezkého o svém prvním cyklistickém okruhu, předám slovo Václavovi, který si turistické trasy znovu perfektně připravil.

Pěší pochod v pohoří Českého lesa

mapa

Na začátek října roku 2020 jsme si společně s kamarády Romanem H. a Romanem V. u příležitosti mých 70-tých narozenin naplánovali třídenní pochod pohořím Českého lesa. Bohužel koronavirová pandemie nám tyto plány rozmetala, takže čas k této akci nastal až v červnu 2021. Nejsem v této lokalitě úplným nováčkem. Již jako žák základní školy jsem několikrát byl v pionýrském táboře v České Kubici a v mladém věku poznal krásy této oblasti. V září 2013 jsem společně se synovcem a neteří vystoupal poprvé na Čerchov a v blízkosti města Kdyně v sousedním pohoří i na rozhlednový vrchol Korábu. A konečně nemohu opomenout dvouletou vojenskou službu, z níž více než 18 měsíců jsem sloužil u radiotechnické roty u německých hranic na území zaniklé vesnice Pleš. Také tam je naplánovaná jedna ze třech turistických tras.

1.etapa – výstup na Čerchov ,Skalku a Starý Herštejn

Na tuto pěší trasu se vydávám se svým dlouholetým šerpou Romanem V. a poprvé také s Jiřím J. z Borovan. Roman H. má sebou své motorové kolo a tedy na pěší výlety s ním moc nemůžeme počítat. Ještě než dorazíme do Capartic, odkud náš výstup na Čerchov (1042 m n. m.) začíná, zastavuje naše vozidlo v Klenčí pod Čerchovem na Výhledech, kde se podíváme na velkolepý pomník Jindřicha Šimona Baara (1869 - 1925), rodáka z Klenčí pod Čerchovem, katolického kněze, básníka a spisovatele tzv. vesnické prózy. Pak již začíná vlastní výstup na Čerchov z Capartic dlouhý 4,5 km při absolutním převýšení cca 330 metrů. Ještě v Caparticích si všímáme pomníku věnovanému hraběti Jiřímu ze Stadionů (1844 - 1906), podporovatele zdejšího turismu. Tento šlechtic stál i u zrodu rozhledny na Čerchově, zásadní zásluhu má především ve vybudování přístupové cesty z Capartic na Čerchov. Proto se tato cesta nazývá Stadiónkou.

Pomník J. Š. Baara.

Výhledy s Václavem.

Pomník zvaný U četníka (v tomto místě tragicky zahynul četnický závodčí Karel Dvořák,který cestou z Čerchova do Capartic v noci v květnu 1906 spadl se skály a šavlí si přetnul tepny na noze,která mu vypadla z pochvy)

pomník věnovaný hraběti Jiřímu ze Stadionu(1844-1906)

Po absolvování asi 1,5 km nás předbíhají běžci, jež jsou součástí Běhu do vrchu na Čerchov. Jak se později dozvídám, má start v Klenčí pod Čerchovem a měří celkem 9,8 km při převýšení 570 metrů. Běh je součástí Českého poháru v běhu do vrchu. Na vrchol Čerchova se dá dostat nejen chůzí a během, ale též autobusem. To při mém prvním výstupu před osmi lety určitě nebylo možné.

Na vrcholu Čerchova stojí rozhledna, v její blízkosti betonová věž a další vojenské objekty. Ty sloužily vojenskému průzkumu v letech studené války, na které nevzpomínáme příliš rádi. Rozhledna se jmenuje Kurzova podle Dr. Viléma Kurze (1847 - 1902), jež byl českým středoškolským profesorem, přírodovědcem a jedním ze zakladatelů Klubu českých turistů v České republice.

Po krátkém občerstvení se vydáváme po zeleně značené cestě k vrchu Skalka (1005 m n. m.), vzdáleném od Čerchova 550 metrů západně.Tento vrchol je mým v pořadí 358. hlavním tisícovkovým vrcholem Česka. Do zdolání všech mi jich zbývá 38, tj. méně než 10%. Vrchol tvoří velká skála, na stromu rostoucím ze skály je svatý obrázek. Ze Skalky se vracíme po zelené k rozcestí Pod Čerchovem a odtud klesáme po modré k Černé Řece, části obce Klenčí pod Čerchovem. Tam na nás již čeká Romanův automobil, který nás přemístí k Vranovskému sedlu, vzdálenému od Poběžovic asi 7 km.

Na vrcholku Skalky...

...

Starý Herštejn

mapa

Poněvadž je pouze 14 hodin, rozhodneme se ještě k výstupu k vrchu Starý Herštejn (878 m n. m.), kde se nachází zbytky zříceniny starého hradu.Ten se v historických pramenech objevuje ve 2. polovině 13. století. Za husitských válek byl silně poškozen a později obsazen loupeživými bandami. Proto byl v roce 1510 hrad dobyt vojsky krále Vladislava II. Jagelonského a rozbořen. Výstup na Starý Herštejn není těžký, trasa ze sedla na vrchol a zpět činí necelých 2,5 km při převýšení do 130 metrů. Zbytky okrouhlé věže na vrcholu byly v roce 2020 upraveny na vyhlídkové místo s ochozem.

Výstup na Starý Herštejn vede starou bučinou. A těch několik smrků zde vstoje umírá.

...

...

...

...

...

Věž Starého Herštejna je nově zrenovována a slouží jako vyhlídková...

...

...

Užitečné rozhledové kovové pláty nás informují o vrcholech v dohledu. Vodní páry ve vzduchu ale možnosti něco vidět omezují.

...

...

...

Čerchov se zdá vzdalený.

...

...

...

Po návratu na Vranovské sedlo nasedáme do Romanova automobilu, který nás převeze k místu, kde budeme 2 dny ubytováni. Tímto místem je Penzion Pohoda v malé obci Hora Svatého Václava vzdálené 5,5 km západně od Poběžovic.

Okruh Čerchovem

trasa

Svahy Haltravy a Škarmanky

První cyklistický okruh začínám na placeném parkovišti v Caparticích. Přestože předpověď počasí hlásí vydatné odpolední přeháňky, sjíždí se sem desítky aut a turisty.

Projedu nad Capartickou loukou s chráněnými druhy rostlin a stoupám k Bučině, na kterou omylem i vyjedu. To poznám až na dohled od vrcholu (860 m n. m.). Nevadí to, sedlo mezi Sádkem a Bučinou leží v podobné výšce.

Červená značka zde zamíří k hřebenu a kopíruje ho až do Vranovského sedla, zatímco moje cesta klesá smíšeným lesem a bučinou nad Staré Hutě, kde úbočím Škarmanky vystoupá k Vranovskému sedlu. Nedaleko odsud leží zřícenina hradu Starý Herštejn, kam bychom mohli vyrazit společně pěšky odpoledne.

Sjezd do Nemanic si znovu zpestřím průjezdem lesa, kde se těží smrkové dřevo napadené kůrovcem. Teprve u Nemanic se otevřou pohledy do krajiny. Rozlehlé louky a pastviny ležící mezi zalesněmi horami působí svěže. Méně tak zanedbaná víska Nemanice, kde chcípl pes. Není divu, když hranice jsou zde nadosah. Kdo zde asi žil v době studené války mimo pohraničníků?

Jako po vymření ale působí i přechod Lísková. To zase zavinil Covid-19 či spíš politici, kteří se zalekli důsledků viru na zdraví lidí a poničili raději vztahy mezi nimi. Opuštěná benzinka a free shop a prázdná parkoviště, vše zarůstající vysokou trávou a nálety. Jeden rok stačí, aby si příroda znovu začala brát zpět to, co jí lidé vzali.

U Nemanic.

Čerchov

Podobné myšlenky mě provázejí, když ostře stoupám od Lískové po bývalé vojenské strážní cestě k Květné skalině a Skalce. Rozbitá asfaltka je rovná jako pravítko. Hranici leží 200 m vpravo od cesty. Následuje výjezd pod Malinovou horu a závěrečný krpál na vrchol Čerchova (1042 m n. m.). Předjíždím osamělého Němce, který usilovně dře na kole bez motorku a ukazuje vzhůru: "Bier..."

Opuštěná kasárna pod Malinovou horou.

Vzhůru na Čerchov.

Mezi směsicí cyklistů, turistů, běžců a hloučkem bývalých pohraničníků, zde kdysi dávno sloužících socialistické vlasti a bránících hráz míru, nevidím kluky, kteří si ono pivko pod rozhlednou již vychutnávají. Musí na mne křiknout. Já si vyberu Birel s ovocnou příchutí, protože potřebuji ve sjezdu z hory mít náležitě čistou hlavu. Asi to bude svistět. Na Kurzovu věž nikdo z nás neleze. Viditelnost není dobrá a navíc se kolem honí černé mraky. Před lety jsem na ní vystoupal spolu s Lenou, takže o nic nepřijdu. Venca se dává do řeči s účastníky srazu pohraniční stráže a vzájemně se trumfují. Jeho fenomenální paměť a nezkrotná chuť všechno sdělit, zabere jako vždy dost času.

Málo však na to, aby s Romanem vyčkali na první velké kapky, jenž se začínají snášet na hlavy všech, co se nestihli někde skrýt pod střechou. Čekám s Jirkou až se nacucaný černý mráček přesune nad Klenčí a vyrážím bikerským sjezdem ke Kamenné loučce. Hlídám si modrou tečku v mobilu, cesty se křižují častěji než babky na nedělní bohoslužbě a nechci sjet na opačnou stranu mohutného Čerchova.

Vojenská věž s radary je podobná té na Poledníku, z které se stala rozhledna.

Zde však jednu rozhlednu již mají - Kurzovu věž.

...

Sjezd z Čerchova.

Po nové asfaltce pod Dlouhou skálou již uháním nádherným lesem a jen stěží si všímám jeho krásy. Bučiny dolů k zemi propouští jasně zelenou a jen koryta bystřin ji občas narušují. Adrenalin stoupá v krvi stejně rychle, jako cesta klesá. Míjím bývalý Zámeček a údolím Chladné Bystřice sjedu k bývalé Bystřici.

Opět jsem kousek od hranic. Vynechám sjezd na Folmavu a Českou Kubici a pokračuji k Myšímu vrchu. Sjezd do Pece mne na chvíli vyvede z lesa, abych se za obcí do něho znovu vrátil. Nad Rudolfovo Pilou si vyberu prudké stoupání, které vycucá poslední energie nejen z baterie, ale i ze mne. I přes tuto pomoc cítím únavu, trasa nebyla vůbec snadná. Projel jsem si celý Čerchov a užíval dokonalé svobody pohybu.

Z lesa vyjedu nad Pecí...

...

Černý potok se nazývá Čerchovka. Po výjezdu od Pece mne čeká pohodlná cesta lesem k Caparticím.

Posledním v zavřené Capartické hospůdce, kde dostanu alespoň kofolu, a vyčkám na kluky, kteří k ní právě slézají od Bučiny. Přijmou můj návrh, abychom se zastavili na Vranovském sedle a vyšlápli si kopeček na Starý Herštejn. Po dlouhém sezení na kole mi kratší výlet přijde vhod. Počasí se umoudřilo a času je dost.

Hora Svatého Václava

Penzion Pohoda v Horách Svatého Václava jsem loni nevybral náhodou. Sedmdesát se slaví maximálně jednou za život a tak jsem chtěl, aby těch Václavů bylo víc. Ten další - rotu Václav v stejnojmenné vybydlené vísce u Pleše navštívíme hned zítra.

Večer se jdeme podívat ke kostelu sv. Václava, ovšem bez našeho Václava. Únava prvního dne udělala své.

Penzion Pohoda býval kdysi školou.

Vodník v Horách Svatého Václava.

Jdeme se podívat k zdejšímu kostelu...

Kostek sv. Vaclava stojí na vršku již od roku 1345. Tato monumentální stavba jako by předešla svoji dobu...

...

...

...

Vnitřek kostela prochází z barokní přestavby.

...

Projdeme si i opravené kamenné terasy pod kostelem.

...

mapa Čerchov

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Rony

16. července 2021 10:58

Rony říká

https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/na-cerchove-probiha-likvidace-chatrajicich-vojenskych-budov?utm_source=www.seznam.cz

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.