Kategorie Toulání Českem 9. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Za tajemnou energií mlžnými lesy Šumavy

Za tajemnou energií mlžnými lesy Šumavy

Na oba vrcholy Popelné hory jsme měli spadeno již delší dobu. Přestože se zdálo, že náš výstup nemůže skončit jinak než úspěchem, nakonec se tak nestalo. Proč, to se můžete dočíst v následujících řádcích, které mimo to popíší i objevení Měsíčního kamene, nejtajemnějšího menhiru magické Javornické vrchoviny.
Pokračovat ve čtení...

Bílé Karpaty

Bílé Karpaty

Ne nadarmo se části Bílých Karpat říká Kopanice. Chudý kraj plný kopců je sice krásný napohled, ale tvrdý k svým obyvatelům. Snad i proto se zde tolik ujalo tzv. bohování, které bychom dnes pojmenovali jako lidové léčitelství. Zdejší vápencové podloží umožňuje výskyt mnoha vzácných léčivých bylinek i nádherných orchidejí. 
Hluboké bukové pralesy a vrcholy s dalekými výhledy zase vytváří magickou a oku lahodící krajinu. Pojďme si společně její část projít.
Pokračovat ve čtení...

Vzhůru na Onen Svět

Vzhůru na Onen Svět

Dívat se na svět lze všelijak. Zdá se, že nejlépe by to mohlo jít přes růžové brýle. Potom ale může nastat problém, když je sundáte. My na to půjdeme jinak - od lesa. Od lesa, u kterého stojí horská chata s rozhlednou a názvem Onen Svět. Porozhlédnout se z Onoho Světa jistě přinese leccos zajímavého. 
Pokračovat ve čtení...

Tetřevím domovem na dosah k Roklanu

Tetřevím domovem na dosah k Roklanu

Po asi deseti letech se vracím do problematických míst Šumavského NP, kde jsou cesty přehrazeny l. zónami, které zbytečně zabraňují vstupu do turisticky atraktivních míst. Tyto cesty, které staletí sloužily lidem, i ty novější, vystavěné vojenskými lesy, dnes zejí prázdnotou, a potkat na nich lze jen největší odvážlivce. Náš trek zabloudil do míst pod Studenou a Medvědí horu, k Novohuťským močálům, Roklanskému potoku a Rokytce.
Pokračovat ve čtení...

Novohradské hory - listopadový písni naslouchám

Novohradské hory - listopadový písni naslouchám

Janský vrch, Myslivna, Kamenec, Smrčina, Pivonický vrch

Dál a dál tou záplavou, co pod nohou se blýská, co mě nutí do zpěvu se dát, a tak si chvíli zpívám a potom tiše pískám, píseň, co mě učil listopad...
S písní Wabiho Daňka na rtech jsme si díky teplému a slunnému počasí trekovou sezónu prodloužili až za polovinu listopadu. Volba padla na zadumané Novohradské hory, konkrétně jejich západní část s vrcholy Myslivnou a Kamencem. Čekali nás nejen tyto dvě tisícovky, ale i nádherná příroda s mnoha říčkami, rybníky, skalkami a tajemným Žofínským pralesem.
Ubytování v krásném penzionu Lesovny Žofín, ležícím v samém srdci panenské přírody, nemělo chybu a dokonale přispělo k dobré náladě a nevšedním zážitkům.
Pokračovat ve čtení...

Záhada světelného bolidu aneb vánoční příběh jednoho nálezu

Záhada světelného bolidu aneb vánoční příběh jednoho nálezu

Nečekaná sněhová nadílka pondělního rána (18.12.) nás naladila k prvnímu otestování běžek, na které se dlouhé měsíce prášilo kdesi ve sklepě. To, že bude mít náš krátký výlet svoji zajímavou astronomickou dohru, ještě netušíme...
Pokračovat ve čtení...

Na cyklostezce od Hluboké k Temelínu

Na cyklostezce od Hluboké k Temelínu

Hojně navštěvovanou cyklotrasu mezi Hlubokou nad Vltavou a Purkarcem jsem na webu Šlápot již jednou popisoval. Bylo to v době jejího zprovoznění, tentokrát si ale cestu na kolech protáhneme až k Temelínu.
Bučiny se ve svahu nad řekou teprve začínají zelenat, a tak nic neruší focení zajímavé zříceniny - Karlova Hrádku. Druhou památkou z dávných dob středověku na naší trase je i opravená tvrz Býšov, která stojí na dohled věží JETE. Pohled od zdí starobylé tvrze k jaderné elektrárně je opravdu zvláštní konfrontací.
Pokračovat ve čtení...

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Hory jsou i o setkávání. Někdy jsou to setkání náhodná, jindy plánovaná. Přináší s sebou sdílené zážitky a občas také nová přátelství. Na jedno takové plánované setkání jsem se vypravil do penzionu Pod Sedlem v Albrechticích. Přestože jsme toho i díky dešti po probouzející se šumavské přírodě moc neprochodili, všichni účastníci zájezdu byli spokojeni.
Po pátečním "seznamovacím večírku" jsme si v sobotu prošli široké údolí Ostružné z Keplů k Javorné a večer se rozhlédli z vrcholu Sedla.
Pokračovat ve čtení...

Výlet na Mouřenec

Výlet na Mouřenec

Je 5. března 2017 a já společně se svým bratrem Frantou máme v plánu navštívit Šumavu. Z publikace 50 nejkrásnějších turistických výletů po horách a údolími Šumavy turistického průvodce Rother vybírám pod pořadovým číslem 18 výlet k jednomu z nejstarších šumavských kostelů,  Mouřenci.
Ono vlastně již toho v publikaci není moc vybírat, jelikož už zbývají pouze 4 výlety, z toho 3 výlety představují výstup nad 1000 metrů nadmořské výšky, kde se určitě ještě drží sníh. Ten jistě nebude na vrchu Mouřenec, kde se v nejvyšším bodě (617 m n. m.) výletu výše uvedený kostel nachází.
Začátek trasy je v Sušici, kam se dopravujeme železnicí a od železniční stanice do centra města místní autobusovou dopravou.
Pokračovat ve čtení...

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum (1 191 m n. m.) se pro mne vlastně stal synonymem Šumavy. Nejen proto, že jeho mohutný souměrný kužel dobře vidím ze svého bydliště, ale především pro jeho blízkost chatě u Ktišského rybníka, kam často a rád mířím. Na jeho vrcholu jsem byl v minulosti již mnohokrát. Touto popisovanou trasou jsme v barevně vděčném podzimu přešli z Markova na Chlum přes Kamenný vrch (833 m n. m.) a Chlumek (1 025 m n. m.)
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.