Kategorie Toulání Českem 8. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Toulava - krajina kamenů

Toulava - krajina kamenů

Toulava je turistická oblast rozkládající se na pomezí jižních a středních Čech. V oblasti Sedlčanska jde o kraj kamenů, které zde potkáte téměř na každém kroku. Cesty lemují kamenné kříže a vztyčené keltské menhiry, jako znamení doby dávno minulé. Prostor otevřený pro Vaši fantazii. Pojďme nahlédnout do míst, kde se přírodní krásy mísí s kulturní krajinou v koktejl zvláštních vůní a chutí. Pojďme se toulat Toulavou.
 
Pokračovat ve čtení...

Šumavské toulání nejen hřebenem Trojmezné

Šumavské toulání nejen hřebenem Trojmezné

Další díl našeho šumavského setkávání holky naplánovaly do Stožce. Protože tuto oblast znám jako své staré boty, odvažuji se jim nabídnout hlavní sobotní trasu hřebenem Trojmezné. Jde o jednu z nejkrásnějších tras, které na Šumavě lze uskutečnit, navíc s výjezdem na parkoviště pod vrchol Třístoličníku nijak náročnou.
Pokračovat ve čtení...

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Alpy z Boubína a Basumský hřeben

Podzimní inverze nás z Českobudějovické kotliny vyhnala až na mohutný Boubín, odkud jsme z rozhledny přes mléčnou clonu shlíželi na vrcholky Alp a Šumavy, zatímco se do našich zad opíraly hřejivé sluneční paprsky. 
Rozdíl teplot mezi mrazivou, bílou duchnou přikrytou jihočeskou krajinou a rozpáleným vrcholem hory byl přes 25°C.
Užili jsme si tak pohodový den, ve kterém jsme našlapali přes 33 000 kroků a prošli celým Basumským hřebenem až na Červený vrch.
Pokračovat ve čtení...

Konopiště

Konopiště

Zámek Konopiště, kam nyní nahlédneme, byl kdysi hrad, postavený kolem r. 1294 Tobiášem z Benešova. Gotickou úpravu provedl počátkem 16. století Jiří ze Šternberka, renesanční pak roku 1605 Hodějovskými z Hodějova. Po roce 1725 byl barokně přestavěn Janem Josefem z Vrtby. Od roku 1887 zámek patřil k majetku F. Ferdinanda d´Este, a pro změnu prožil romantickou úpravu. Nyní je v majetku státu.
Pokračovat ve čtení...

Křížem krážem po křížových cestách V. Vimperk, Mařský vrch, ale i něco navíc

Křížem krážem po křížových cestách V. Vimperk, Mařský vrch, ale i něco navíc

Zimní prohlídka zámku Vimperk nás zavede k dalším křížovým cestám, byť tyto budou mít jen krátkou vzdálenost. Podíváme se nad Vimperk, na Mařský vrch, ke kostelu ve Lštění, na Pěčnovské kamenné spirály, na Netolické náměstí a nakonec i na koncert středověké hudby do kostela sv. Vavřince v Pištínu.
Pokračovat ve čtení...

Balónem nad Český Krumlov

Balónem nad Český Krumlov

Sny se mají plnit. Tedy alespoň ty, které jsou splnitelné. U mnohých mezi ně jistě patří let balónem. Nevím, jestli ještě dnes děti čtou verneovky, v kterých je let balónem často hlavním mottem, ale pro mne se staly knihy Pět neděl v balónu, Cesta kolem světa za osmdesát dní, či Dva roky prázdnin, velkou motivací pro klukovská toulání.
Proč tedy let balónem nezkusit? V loterii mezi letem nad Hlubokou nebo Krumlovem nakonec zvítězil Český Krumlov. Byl jsem tomu rád, přece jen okolí svého bydliště znám mnohem víc. 

Pokračovat ve čtení...

Saské Švýcarsko a Tiské stěny ll.

Saské Švýcarsko a Tiské stěny ll.

Kuhstall, Kleiner Winterberg, Frienstein, Schramstein, Tiské stěny

Podruhé se vracíme do Saského Švýcarska. Projedeme se historickou tramvají údolím Křinice a od vodopádů Lichtenhainer Wasserfall vystoupáme na vyhlídkové plošiny vysokých skalních věží. Náročný trek přes Kuhstall, Kleiner Wintenberg, Frienstein a Schrammstein má skvělou pověst, která nezklame.
Poslední den pak věnujeme prohlídce dvou okruhů procházejících neskutečně krásná zákoutí Tiských stěn, plných skalních věží, oken, můstků, úzkých průchodů a dalekých výhledů.
Pokračovat ve čtení...

Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm

Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm

Vrchol Hradu (666.8 m n. m.) jsme navštívili nejednou. Jeho rozložité temeno skrývá hradiště, o jehož původu se vedou stále spory. Prastaré buky umocňují nevšední krásu hory, která nás uvítala velmi teplým větrným počasím, lámajícím teplotní rekordy, poslední den roku 2017.
Pokračovat ve čtení...

Jihem Táborska

Jihem Táborska

Táborsko pro mne bylo dlouho místem turistický málo prozkoumaným. Proto jsem přivítal celodenní výlet s několika zastaveními. Podíváme se na rozhlednu Hýlačka, do Zoo Tábor, na Kozí hrádek a na závěr do krásně zrekonstruovaného zámku Brandlín s úžasnou sbírkou historických hodin a veteránů.
Pokračovat ve čtení...

Na Kometě

Na Kometě

První adventní neděle byla převážně zasvěcena slavnostem spojených s rozsvěcováním Vánočních stromků a i náš výlet se tomuto tématu trochu přiblížil. Vždyť vrcholky ozdobených stromků často zdobí vlasatá hvězda - kometa. A právě Kometa se stala cílem putování jižním okrajem Píseckých hor. Takto zvláštně se totiž jmenuje jeden z jejich vrcholků, který byl v minulosti protkán štolami, kde se dobývalo patrně již od 13. století zlato a stříbro.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.