Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Za skřivánčím zpěvem na tajemný Tisovník

vydáno 1. března 2014 – napsal Rony – 1 komentář

Příchod jara oznamují jeho první poslové - skřivánci. Z nebeských výšin se na louky v okolí rozlehlého Tisovníku snáší jejich ostrý zpěv se známým a příjemným motivem. Ani lehký únorový vánek nedokáže zchladit pomalu se ze zimního spánku probouzející krajinu, přestože ve stínu lesa je po mrazivém ránu stále jinovatka.
Tisovník skrývá i jedno tajemství, které je nadále dobře utajeno. A kde že vlastně je ten Tisovník?

Strakoňáci ví, nebo možná tuší, že Tisovník je zalesněný vrch ležící nedaleko za jejich městem. Je 589 m vysoký, má dva mělkým sedlem oddělené vrcholy, a více než 2 km délku. Jako cíl našeho nedělního výletu jsme si ho vybrali víceméně náhodou. Vrcholky kolem Strakonic sice poskytují možnost dobrého a v terénu značeného treku, ale my půjdeme kousek dál.

Ze čtvrti Jezárky je jen krůček k prvnímu z několika vrchů - Kuřidlu ( 546 m n. m.). Podcházíme ho do Starého Dražejova a chytáme se žluté turistické značky, která je dnes využita i jako naučná stezka s několika informačními cedulemi.

mapka

Naučná stezka Švandy dudáka

Tato stezka je 11km dlouhá a jmenuje se, jak jinak, NS Švandy dudáka. Vede totiž hlavně místy, kudy chodil, hrál a rozdával lidem radost. Na stezce je celkem sedm zastavení se zajímavostmi z historie dudáctví na Strakonicku. Informace jsou doplněné dobovými fotografiemi, popěvky z nejznámějších písní, legendami a báchorkami o dudách a dudácích. První zastavení stezky je pod věží Jelenkou strakonického hradu, další vede kroky poutníků podél zlatonosné řeky Otavy k replice Stonehenge, pak k ulici MUDr. Karla Hradeckého, kde jsou dvě drobné barokní sakrální stavby z první poloviny 19. století. Následuje výstup na Šibeniční vrch, kde v minulosti stávala kamenná šibenice a vykonávalo se zde (v 16.-18. století) hrdelní právo.

Podle jedné z pověstí hrál Švanda dudák pod šibenicí čertům, podle jiné divým ženám, ale jisté je, že zde si zachránil duši, ale přišel o čarovnou moc svých dud.

Dále trasa pokračuje vrchy Ryšová, Hliničná a Kuřidlo do osady Dražejov, aby se stezka stočila zpět směrem ke Strakonicím, krásným údolím Otavy ke strakonickému Podskalí a na vrch Kalvárie. Zde byl na hřbitově Švanda pochován. Hřbitov je již zrušen, ale jako strážce hrobu na jeho mistě stojí tři sta let stará Švandova lípa. Nakonec se stezka vrací ke strakonickému hradu, kde končí.

Tisovník (589 m n. m.)

Tolik o naučné stezce jejíž malou část právě procházíme. Mezi vrchy Opeřová a Hliničná se z informační cedule dozvíme i zajímavou věc, a to, že tyto vrcholky, stejně i sousední Kuřidlo, Ryšová, Holý vrch a Šibeník, ještě patří do Brdské vrchoviny. To se ve Wikipedii ale nepotvrdilo. Spíš půjde o Blatenskou pahorkatinu.

Z rozcestí Pod Hliničnou pokračujeme vlevo lesem již bez značení. Musíme se tak proplést malou zahrádkářskou kolonií na cestu, která sem vede od strakonické čtvrti Habeš. Ta je mezi všemi již výše zmiňovanými vrchy dokonale skryta. Po cestě jdeme jen kousek a po chvilce zabočíme k Droužeticím. Míjíme malou otevřenou střelnici, kde se po zemi povaluje spousta oranžových kousků z rozstřílehých asfaltových holubů.

Před vsí si po louce zkracujeme štreku k Tisovníku. Dostáváme se na mírně stoupající cestu a po ní lesem ostřeji vzhůru, přímo za nosem. Dlouhou dobu nad námi krouží malé oranžové letadélko, jako by nás cestu k vrcholu sledovalo. To nakonec je docela možné, protože po návratu domů jsem dodatečně vygooglil následující zajímavý článek. Pojednává o tom, že v hoře jsou ukryté podzemní prostory, které zde udržuje armáda.

Co tají vrch Tisovník

Opeřová (498 m n. m.). Zvláštní název zalesněného vrcholu.

V sedle mezi Opeřovou a Kuřidlem.

Hliničná. (500 m n. m.) je dalším z několika vrcholů, které tady tvoří vlastně dva souvislé hřbety.

Infocedule u vrchu Hliničná.

Křížek na rozcestí Pod Hliničnou.

Střelnice nedaleko Dražského rybníka. V pozadí Tisovník.

Na cestě k Droužeticím.

Výhled od Tisovníku na Jaslov a Chlum.

Panorama Tisovníku (589 m n. m.).

My však nic o utajeném vojenském objektu na nedalekém nižším vrcholku Tisovníku netušíme a pokračujeme stále vzhůru. Přes cestu přechází zvěří vyšlapané stezky. Dohledat nejvyšší bod není nijak těžké, ale dostat se přímo k vrcholové tyči znamená prodrat se houštinou vysokého ostružiní. O potrhané šatstvo nestojíme a tak ho jen ostražitě obcházíme. Dostáváme se díky tomu k malému bunkru nebo snad větrací šachtě? Je zde omezený rozhled, dobře vidíme nedalekou Sedlici a k Radomyšli. Nedaleko od nás přelétává krkavec, který hned svým krákoravým křikem po lese rozhlašuje naši návštěvu.

Dolů bereme nakonec za vděk cestou, po níž jsme stoupali nahoru a pokračujeme až nad hlavní cestu. Překročíme asfaltku a vytrvale klesáme ke vsi Krty - Hradec. Před vesnicí je z luk krásný výhled na Šumavské podhůří i zasněžené vzdálené vrcholy Šumavy. Poznáváme dokonce Polom a zřejmě i sousední Ždánidla.

Tady dole je zatím teplý únorový den. Včelky vylétávají z nedalekých úlů a hledají první jarní květy. Slunná jižní stráň je plná do dáli žlutě zářícího podbělu, kolem kvetou jívy. Vysoko nad hlavou se ozývá zpěv několika skřivanů. Nádherný den...

Plni dojmů se vracíme zpět k Hliničné, Opeřové a nakonec svahem Kuřidla do Strakonic.

Bunkr nedaleko vrcholu TisovnIku.

Rozhled je stromy hodně omezený.

Zabarvený kmen je zřejmě dílem nějakého druhu mechu.

Pohled ke Kamenolomu u vsi Krty - Hradec.

Hradecký rybník. (Tedy asi můj).

Na NS Švandy dudáka pod Kuřidlem.

Kuřidlo

Večer se jdeme vydýchat na Kuřidlo. Přece jen je vidět, že ještě nejsme po zimě - nezimě v nejlepší kondici. Z krátké procházky je nakonec téměř dvouhodinová túra, i když je pravda, že dost času zabírá večerní focení krajiny. Vrcholový hřeben Kuřidla je přírodní rezervací a jistě stojí za procházku.Tisovník odsud máme při zapadajícím slunci jako na dlani, stejně tak i Kněží horu, Hřeben a velký kus Prácheňska. Scéna s pomalu rudnoucím obzorem je skvělým zakončením celého dne.

PR Kuřidlo.

Vrcholovým hřebínkem Kuřidla vede velmi pěkná stezka.

Vrchol Kuřidla (546 m n. m.).

Katovice utopené ve večerní oranžádě.

Tisovník a Opeřová z Kuřidla.

Kamenolom u Krtů, v pozadí vrch Hřeben (597 m n. m.) a Zadní Zborovice.

Celkový pohled na krajinu u Tisovníku.

Kněží hora u Katovic je zajímavým kopcem. Ten skrývá i staré slovanské hradiště, které je jedním z nejdůmyslnějších a nejsložitějších dochovaných raně středověkých opevnění v Čechách a vymezuje plochu o rozloze 8 ha. Na jižní straně, kde svahy hory prudce klesají k Otavě a vytvářejí osmdesáti metrové převýšení, je hradiště opevněno nejslaběji. Nejjednodušší přístup je na severovýchodní straně a proto je zde hradiště chráněno několika liniemi opevnění. Hradiště je členěno na akropoli, která se nalézá na vrcholové plošině hory, a na dvě předhradí. Akropole je opevněna po celém svém obvodu a od západu, severu i východu se na její opevnění napojuje svažité vnitřní předhradí s až 4 m vysokými dvojitými valy s příkopy, jež dosahují délky 433 m a 424 m. K vnitřnímu předhradí se přimyká předhradí vnější, které je chráněno valem s vnějším příkopem v délce 640 m, místy dosahujícím výšky až 5 metrů ode dna příkopu. Původní hlavní vstup do hradiště, v podobě čelní brány se zataženými křídly hradby dovnitř hradiště, je dosud patrný v severní části vnějšího valu. Do samotné akropole byl vstup na západní straně. Opevnění Kněží hory nebylo dosud systematicky prozkoumáno. Podle terénních pozorování se usuzuje na dřevohlinité opevnění roštové konstrukce s čelní, nasucho kladenou kamennou zdí.(http://www.archeolog.cz/lokalita/slovanske-hradiste-knezi-hora/35)

...

Prácheňsko...

...

Háj (525 m n. m.).

...

V tmavém popředí je možné spatřit zámek Střela.

Rozhledna Kbíl (664 m n. m.).

Nový Dražejov.