Zlato Píseckých hor
vydáno 1. listopadu 2009 – napsal Rony – 5 komentářů
Je to taková malá Šumava v samém středu jižních Čech. Pokud ji navštívíte ve správnou dobu, odmění se vám bohatě zlatem. Pestrost krajiny je neskutečná a dělá z těchto hor velmi příjemný cíl putování. Tím cílem může být Malý a Velký Mehelník, chata Živec, anebo Jarník se svojí vzdušnou rozhlednou.
Začít můžete z mnoha míst. My jsme si pro dobrý příjezd od jihu vybrali obec Semice, kde se dá parkovat až přímo u lesa. Kousek dále je i hojně navštěvovaná studánka s léčivou vodou.
Dostat se k oběma Mehelníkům lze ze Semic nejlépe po červené turistické značce a dále po naučném chodníku Velký okruh Píseckými horami, anebo rovnou po značce Velkého okruhu, který nad Semicemi přímo vede.
V horách se tady ve středověku zlato (i stříbro) skutečně těžilo, jak připomínají i názvy Havírka, Provazce, Borky, dnes zbývá již jen to nad našimi hlavami.
V případě zájmu si lze o Píseckých horách počíst na jednotlivých tématicky zaměřených tabulích, jako zde o jedlových a bukových porostech.
Bučiny na podzim hrají všemi barvami a lemují spoustu cest v celém pohoří až k Tálínu a Albrechticím na jihu.
Stačilo by jen natáhnout ruku a utrhnout si pár zlatých dukátů rozesetých všude kolem nás.
I dole pod Malým Mehelníkem lze spatřit několik lomů, dnes již většinou zatopených.
Buky, buky a zase buky. Chození ve spadaném listí mě kdysi inspirovalo i k této poetické vložce...
sevřeny těsně do čelistí
servou si stromy žluté listy
a na strunu lehkou osudovou
zahrají novou píseň snovou
-
o bílých oblacích, v kterých se ztrácí
v klínových formacích tažní ptáci
o stínech v kamenných dlažbách měst
kam vrací se náhle na sta cest
ze ztichlých lesů, vod i strání
na podzimní naléhání
-
a pak kdesi v jasné záři
na špičkách tenkých ostrých trav
tesán je další epitaf
našich pobledlých tváří
Cesty se křižují a není proč chvátat. Vysoko nad námi se stále válejí mlhy, pot na našich zádech chladne a my pomalu stoupáme k Mehelnikům.
Klikatící se cesta nás nechává v klidu meditovat, nic neruší klid okolního lesa.
Podstatná část Píseckých hor je chráněna jako přírodní park. Jsou zde chráněné druhy rostlin a dříve často vysazované cizokrajné dřeviny (les Amerika nad Pískem).
Ale to už jsme pod Malým Mehelníkem s jakýmsi posedem, či odpočívadlem. Vrchol vlastně jen volně přechází ve Velký Mehelník, který je se svojí výškou 632m i nejvyšším kopcem Píseckých hor.
Kolem jsou krásně zaoblené kameny. O Mehelníku se tradují i dvě pověsti o tamním pokladu, které vznikly v 19. stol a jedna ze stejné doby o mehelnických loupežnících.
Ti mají ostatně na samotném vrcholu i svůj tzv. Loupežnický stůl.
Je 31.10.2009 a my se můžeme zapsat jako první do nové vrcholové knihy. Zrovinka včera ji sem totiž někdo vsunul. Chvilka oddechu je i na zaslouženou svačinku a horkou bílou kávu. K chatě na Živci je ještě 4,5km, tam chceme poobědvat ještě před výstupem na rozhlednu.
Poutníků, i díky nepříliš vysoké teplotě (1 až 4°C) dnes moc nepotkáváme, ale jinak jsou hory přívětivé i pro mnohé cyklisty. Pro ně je mírně zvlněná krajina ideální.
Konečně chata Živec. A nápis hned zve k návštěvě: Poutníče postůj. Odpočiň zde než k poháru svému nad mořem lesů tam přichýlíš ret (jaromír Borecký, l.p. 1933-1984). "Moře lesů", tak se i původně tato chata jmenovala. Výstižný název...
A tak i my spočineme na hodinku v hospůdce u roztopeného krbu a pojíme něco z místních zajímavostí (kuře navšelijak a vepřové řízečky s hranolkama).
Mastek, sůl kamenná, kalcit, kazivec, apatit, živec, křemen, topaz, korund a diamant. Asi úplně všechny nerosty ze stupnice tvrdosti tu nerostou, ale protože Živec křižuje i naučná Cesta drahokamů, určitě některé z nich bychom tu našli.
Opouštíme významnou křižovatku značených cest a mírně stoupáme směrem k Jarníku.
Takže i liliovník tulipánokvětý vidíme na své pouti. Arboretum sice již zaniklo, ale pozůstatky některých vzácných dřevin, jako je třeba douglaska tisolistá, zde ještě můžete spatřit i vy.
K rozhledně se od chaty na Živci nijak moc nestoupá, ale protože se konečně pomalu vyjasňuje, nutí nás sluníčko vyšplhat blíže k němu.
Nahoru vede 182 schodů a to dá zabrat některým slabším jedincům, viď Venco...
Rozhledna kovové konstrukce je postavená v roce 1997 a plošina ve výšce 35m nabízí kruhový rozhled do širokého okolí. Ovšem jen pokud se v okolí neválejí celodenní mlhy.
A tak to nejhezčí jsou opět lesy, lesy a lesy. Komplex lesů zvaný Písecké hory tvoří členitý hřeben, táhnoucí se jihovýchodním směrem od Písku až k údolí řeky Vltavy, a to v délce 25 kilometrů.
Pojmenování "hory" prý nepochází ze samotné výšky (350-632m.n.m.) této pahorkatiny, ale je zřejmě odvozeno od "hornické" činnosti, která se tu dlouho provozovala. Já si osobně ale myslím, že pojmenování hory si tato krajina určitě zaslouží.
Od nepaměti Písecké hory patřily českým králům, kteří o toto území měli zájem pro zlato a zejména dřevo, které se plavilo po Vltavě až do Prahy. Když se ložiska zlata vyčerpala, zájem panovníků upadal, až nakonec v roce 1509 je i s píseckým hradem zakoupilo město.
My bohužel z královského Písku moc nevidíme. A to nejen proto, že část zastiňují okolní kopce a lesy.
Ta vzdušnost, o které byla řeč hned v úvodu, je jasně patrná i z této fotky. Lépe je moc se dolů nekoukat...
My dále jdeme po Cestě drahokamů a vy si zatím můžete přečíst proč se vlastně Jarníku říká Jarník.
Odbočíte-li však na červenou, dostanete se k jednomu z rybníků Píseckých hor - Novému. Další krásný rybník Němec leží více na jihovýchod, ale to už je spíš na cyklotúru.
Držíme se Cesty drahokamů a tady, nedaleko od této cedule, je i další, pěkně hluboký a strmý lom, ve kterém zrovna něco kutají dva trampíci. Ani není vidět jak se dolů dostali.
Proč kutají, je za chvíli už docela jasné. My jsme si ten svůj drahokam našli v pohodě a hned vedle naší cesty. A tahle cesta se dnes i přes chladný den povedla.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
1. listopadu 2009 18:45
HoHo říká
Přesně tak, v tomhle je podzim fakt nádhernej... a když se to umí i vyfotit, tak jsou z toho fakt povedený fotky...
Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě
2. listopadu 2009 14:27
Rony říká
Vlastně jsem tam byl poprvé již před pár lety kdy bylo slunečno (pár fotek je i z té minulé výpravy), ale v sobotu jsem zjistil, že mlha a rozptýlené difuzní světlo z ní je pro fotky mnohem lepší . Díky
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
5. listopadu 2009 00:33
Japo říká
Nedávno jsem kolem nich jel na kole stezkou vedoucí nad píseckým podskalím, ale takhle pěkné ještě nebyly. Vskutku povedený článek ozdobený krásnými fotkami hýřícími podzimními barvami.
"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart
- Smrčinou na Plechý
- Krkonošské návraty lV.
- Železné hory a Posázaví ll.
- Půltucet (květen 2021) - příběh fotografie
- Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny
- Půltucet (listopad 2019) - příběh fotografie
- Hrubý Jeseník a Rychlebské hory lll.
- Půltucet (říjen 2020) - příběh fotografie
- Apuseni - propastné hory ll.
Jaký typ výletů preferujete?
1228 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
828 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
585 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2641 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Půltucet (červenec 2021) - příběh fotografie
- Blízká setkání - II. menhiry Javorníku a sušická křížová cesta
- Půltucet (listopad 2019) - příběh fotografie
- Stádlecký empírový řetězový most
- Solná komora očima Luďka
- Putování po Vltavské cyklistické cestě
- Lünersee – perla Montafonu
- Český ráj - IV. Prachovské skály, Jičín
- Výstupy na Luzný a Roklan Bavorským lesem
- Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2014
1. listopadu 2009 17:52
Jack říká
Nádhera ...podzim hraje všemi barvami
„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma