Půltucet (červenec 2024) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2024) - příběh fotografie

Motto: "Mějte vždy tvář obrácenou ke slunci - a stíny budou padat za vás.“ (Walt Whitman)

Červenec nalákal mnohé z nás na dlouhé cesty. Já se znovu vrátil fotit a courat se do Dolomit, ale nevynechal ani české kraje, českou krajinu. Letní dny stále častěji trávím na chatě, kde jsem uprostřed lesů a přírody.

1. Chýnovská jeskyně - čas k modlitbě.

Vstup do Chýnovské jeskyně jsem si pamatoval. S tehdy asi šestiletým synem jsem musel dávat velký pozor, aby sestup do hlubin nebyl pro něho nebezpečný. Vybaví se mi i vzpomínka na to, jak nám dole zhaslo světlo a průvodkyně odešla s tím, že jiný průvodce za sebou zhasl, protože si myslel, že v jeskyni již nikdo není. Do tmy se ozval Lukáš: " já chci čurat...", a tak jsem ho strčil za velkou reprobednu. Vidět nic nebylo, tma byla dokonalá, svítící mobily byly hudbou budoucnosti.

. . .

2. Tre Cime.

Věže Tre Cime zůstávají ikonami Dolomitů. Potřetí jsem se k nim vrátil, abych je obešel hezky kolem dokola. Fantastické tvary při pochodu mění své vyznění, barvy i náladu.

. . .

3. Odhalení.

Surovost a divokost horské krajiny vynikne více při vašem ohrožení. Mohou to být bouře, které vás zastihnou nepřipravené, mlhy co vás oslepí, chlad jenž vás ochromí. Kdo tohle jednou zažil, vždy již bude cítit k vysokým horám respekt. Ne všude jsou v dosahu lanovky, horské chaty, bivaky.

. . .

4. U soutoku Studené Vltavy a Řasnice.

Soutok Studené Vltavy s Řasnicí u Lenory vytváří neobyčejně příjemné zákoutí, kde se snad nikdy nezapomenu na chvilku zastavit U Řasnice jsem někdy před dvanácti lety přespal na pohádkově tlustém mechu a cítil se jako v bavlnce.

. . .

5. Lago di Boè.

Dolomity přináší všem milovníkům přírody čarokrásné pohledy. Svět se před dávnými věky obrátil naruby. Co kdysi bylo v moři, dnes můžeme obdivovat v podobě horských štítů a zelených jezer. Lago di Boè se stalo perlou v krajině.

. . .

6. Středověk trvá...

Historka ze saského hradu Oybin přesně splňuje název "příběh fotografie". Když jsme šli do jedné potemnělé klášterní místnosti, fotila se tam dvojice Čechů v historickém oblečení. Já zkusil několik fotek jen tak od boku mobilem a jedna vyšla moc pěkně. Domluvili jsme se, že jim ji zašlu, spolu s několika dalšími společnými fotkami. Dostal vizitku od hejtmana Kamila Stelmacha ze Svobodné stráže Moravskoslezské z.s.

∆. ∆. ∆

Předešlý měsíc ovládly obrázky: Soumar a Frymburk lázeňský.

Vracím se do dob, kdy písně měly melodií a posluchači hlad po nových LP deskách, kterých se k nám ovšem moc nedostalo. Jednu z těch, které.prošla cenzurou si můžete pustit. Skladby skupiny Yes z alba 90125 z roku 1983 mi v uších stále zní.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (červen 2024) - příběh fotografie

6 15% Chýnovská jeskyně - čas k modlitbě.

7 18% Tre Cime.

9 23% Odhalení.

4 10% U soutoku Studené Vltavy a Řasnice.

4 10% Lago di Boè.

9 23% Středověk trvá...

Hlasovalo 39 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.