Sedlčanskem na kole

Sedlčanskem na kole

Sedím na odpočívadle, které podle stojanu na kola patří především cyklistům. Všude kolem sebe vidím zalesněné kopce, k nimž stoupám z údolí Vltavy. Za sebou mám necelou polovinu trasy, která je pro mne objevitelskou. Info cedule mapky okolí nese nadpis "Sedlčanskem na kole". Napadá mě, že bude dobré nazvat dnešní cyklotoulání právě takto.

Od Krásné Hory k Vltavě

mapa cyklotrasy Stopař

Od vápencového lomu ve Skoupý se vydávám vzhůru k vrcholu Homolka (524 m n. m.), jež je součástí tzv. Týnčanského krasu. Nedokonale vytvořeného krasové území zahrnujícího všechny lokality krystalických vápenců na území sedlčansko-krásnohorského metamorfovaného ostrova. Jedu kolem vrcholu s výskytem vápenců, Křemenici. V krasu je nalezeno 19 jeskyní, více než 15 krasových pramenů a vývěrů a mnoho povrchových krasových jevů, přestože byly díky lidské činnosti mnohé krasové jevy jako jsou škrapy, závrty či kaňony výrazně obroušeny. Dost na to o jak malou oblast vlastně jde.

V minulosti jsem si prošel téměř celou naučnou stezku Petrovicko, která krasovou oblastí prochází. Dnes sjíždím přes Týnčany k Divišově jeskyni, abych se rozjel ke Krásné Hoře nad Vltavou. Pestrá kopcovitá krajina mne bude doprovázet celou cestu. Na náměstí v Krásné Hoře posvačím s pohledem na kostel sv. Mikuláše a takto posílen pokračuji k Vltavě. Cyklotrasa mne vede přes Zhoř k Švastalově Lhotě, před kterou na sebe podivnými zvuky upozorňuje mladá černá lama. Za chvíli mi ukazuje jak velkou rychlostí umí běžet. Naše závody skončí ve vsi, za níž se na dosah přiblížím hrázi přehrady Kamýk. Na hráz se bohužel nesmí a tak jedu dál na Kamýk nad Vltavou, odkud pokračuji k Hojšínu.

Křížek u Homolky.

...

Kaple u Radášova mlýna.

Mapa Krásná Hora o okolí.

Krásná Hora.

...

Lama nad Švastalovo Lhotou.

...

Nad přehradou Kamýk.

Hráz.

U Kamýku nad Vltavou...

...

...

Přes kopečky k Vysokému Chlumci a do Skoupý

Trasa začíná stoupat, aby za Drážkovem kopírovala břehy Brziny. Terénem se zvedám nad Mečkov k vrcholu Lipiny. Projíždím hezky lesem svahy kopců, které se zdají vyšší než doopravdy jsou. Ale Jedlna (536 m n. m.) již vysoká opravdu je. Cyklotrasa mne vede na Hradce kolem kříže a slunečních hodin. Místu zasvěcenému všem, kteří prohráli svůj boj s rakovinou.

Na jiné myšlenky mne přivede průjezd kopcem Svatý Marek, odkud se spouštím ke skanzenu Vysoký Chlumec. Ten jsem v minulosti již navštívil, tentokrát ho jen minulosti, abych projel Vysoký Chlumec i kolem stejnojmenného hradu. Ten uvidím až zdálky od rybníku Vápenice.

Trasa vede vískami nahoru a dolů, začínám šetřit baterii elektrokola a trochu se potit. Úklid, Kamenice, Ředičky, Ředice, cíl je stále v nedohlednu. Výhledy se střídají stejně rychle jako kopce jimiž projíždím. Ještě stoupání v Nechvalicích, pak Bratřejov a již mířím unavený do cíle ve Skoupý.

Trasa dlouhá 50 km vedla cestami s malým provozem aut i terénem a byla velmi pestrá a zajímavá. Rovinek jsem si ani v okolí Vltavy moc neužil, ale o to byl okruh zajímavější.

V lesním terénu.

...

Vrchol Pikřice s lomem.

Kříž a sluneční hodiny...

...

Vysoký Chlumec...

Skanzen. ..

...

...

Vysoký Chlumec.

...

...

...

Kamenný kříž nad Ředicemi.

Vápencový lom Skoupý.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.