Azory, krásné místo na Zemi lll.
vydáno 24. září 2026 – napsal Rony – žádný komentář
Na poslední dny se vracíme na hlavní ostrov Saõ Miguel, kde podnikneme další výlety. První k jeho západní části, druhý do krásného parku u jezera Furnas.s vodopády.
6. den: Odpočinek po náročné dovolené nebo relax v termálech - Saõ Miguel
Největší ostrov Saõ Miguel ještě tak dokonale neznáme. Tentokrát jedeme k západu, kde leží v kaldeře sopek několik jezer. Jezero Empadadas nás přivítá mlhou, která se však brzy rozpustí. Jsme výš a tak dnes horko není tak výrazné. Ostatně i předchozí dny se dalo snést, teploty přes 30°C na Azorských ostrovech nebývají. Vysoká vlhkost je ovšem pravidlem.
Kousek dál se dostáváme na hranu velké sopky, uvnitř které leží nejen velká jezera - zelené a modré, ale také městečko Sete Cidades. Trochu závistivě se dívám do mapy na značku, která ve velkém kruhu obchází celé údolí. My máme opět čas jen na několik fotek.
Najíme se v restauraci Lagos Azul formou švédského stolu. To mi vyhovuje, nemusím se přejídat a vezmu si jen to, co mi chutná. Rybám se vyhnu. Dostal jsem se k stolu s málo mluvnou, separovanou rodinkou, takže si moc nepokecám. I proto odcházím od stolu dříve a sám jdu k jezeru Lagoa Azul, tedy k tomu modrému, které jsme pozorovali hezky shora. Pro jistotu zde vyhledám WC, protože jeden nikdy neví.
Odpoledne jedeme zpět severem přes Mosteiros, kde máme čas se vykoupat. Napoprvé vybereme špatné místo. Přes kluzké černé kameny se do větší hloubky vůbec nedá dostat a tak se brzy přesouváme k ostatním plavcům. Máte na plavání asi čtvrthodinku. Program se tak nabitý, že se většina odehrává v kvapíkovém tempu. Čas zklidnit se máme jen večer.
Itinerář:
"Sao Miguel je nejhlavnější ostrov, kde žije více než polovina obyvatelstva autonomního regionu. Jsme opět na sytě zeleném ostrově plném jezer a vyrážíme k těm nejznámějším, které vás pohltí svou krásou a které jsme si nechali na závěr naší cesty poznávání tohoto ostrova.
Pustíme si Mira Žbirku a úzkými cestičkami putujeme k Sete Cidades – k Azorské Atlantidě, reprezentující království 7 mystických míst. Výhled do kaldery sopky s dvoubarevnými jezery, obklopenými sytě zelenou přírodou, si užijeme z Královské vyhlídky odkud je vidět i absurdní hotel Monte Palace.
Následně nás čeká přesun naší dopravou dále do hor a krátká, ale nádherná procházka na vyhlídku s názvem Ústa do pekla. Kaldera sopky má výšku 500 metrů a šířku 5 kilometrů a na jejím dně se nacházejí dvě jezera o kterých si povíme pěknou legendu.
Následně krkolomná cesta na úplný konec ostrova. Přijíždíme do vesničky Mosteiros, s přírodními sopečnými bazénky a pláží se sopečným pískem. Pokud nebude příliš silný příboj vejdeme do studeného oceánu alespoň po kotníky, ti otužilejší z nás, se ve studeném Atlantiku i vykoupou. Cestou zpátky do historické Ponta Delgady si stihneme vyfotit exotický maják Farol da Ponta da Ferraria „na konci světa“.
Nakonec dne plného zážitků se posílíme ananasovým likérem a podpoříme domácí produkci ananasových džemů na jedné z nejstarších ananasových plantáží na ostrovech. Tady se pěstuje ananas ve sklenících, a právě proto mají jedinečnou a nezaměnitelnou chuť. Věděli jste, že začátkem 19. století to byla Havaj, Jižní Afrika a Azory, které se pokoušely ovládnout evropský trh s ananasy? Azory dodnes považují ananas za své národní ovoce a nedají na něj dopustit.
Večeře v hlavním městě s vínkem Verdelho, které pil s nadšením i Ruský car Mikuláš II z rodu Romanovců bude probíhat již ve vaší režii. Doporučení na ty nejlepší restaurace však obdržíte od našeho zkušeného SEN průvodce."
Náš empatický řidič Mário
Na ananasové plantáži. Tedy spíš ve skleníku, kde se pěstují.
Mlžný opar u jezera Empadadas...
Seja Bemvindo...
...
Jezero Empadadas...
...
...
...
...
...
...
...
Mlha mizí...
...
...
Zelené a Modré jezero...
...
Lagoa Verde, Lagoa Azul...
Sere Cidades.
...
Jezero Santiago.
Na mostu mezi jezery.
...
...
Kostel v Sete Cidades.
...
...
Moinho da Bibi je historický větrný mlýn z 19. století na azorském ostrově São Miguel. Je známou dominantou v oblasti Candelária a dobře viditelný z moře. Větrný mlýn, pojmenovaný po babičce majitelky, byl restaurován v letech 1999 až 2001 a dnes slouží jako ubytování pro mezinárodní a portugalské hosty. (Mapy.com)
...
Kosmatcovník jedlý (Carpobrotus edulis), což je sukulentní plazivá rostlina.
Ponta da Ferraria...
...
...
...
...
7. den: Volný program v přírodním ráji - Saõ Miguel
Sedmý den náš průvodce Martin dopředu inzeroval, že bychom si s našim věrným řidičem Máriem mohli vyjet na východní cíp ostrova. Má to ovšem háček v tom, že bychom si výlet museli zaplatit. Většina z nás už má celodenního popojíždění dost a tak si vybíráme jen půldenní akci. Bude za poloviční cenu, se vstupem do botanického parku s vodopády dáme 50€.
Jedeme k jezeru Furnas, které nejprve obcházíme, než vstoupíme do parku. Poprvé si na sebe beru bundu, protože mrholí. Je tedy počasí, na Azorech běžné. Ale ani dnes se deště nedočkáme. Brzy mohu bundu zase sbalit.
Vstup do parku je vedle sopečných průduchů, které místní využívají pro uvaření pokrmu cozido, který již jsme před pěti dny ochutnali. Stoupáme pralesem po dobře upraveném chodníku k nejvyššímu vodopádu. Slézám k němu, abych se dotkl kamenů a vody. Poté sestoupíme zpět k spodnímu vodopádu, kde se přidám k skotačící rodince, jež se bez zábran vrhla do chladné vody. Místo je to impozantní. Hluboký přírodní bazén s průzračnou zelenou vodou leží skrytý mezi skalami a shora ho napájí vodopád. Trochu stranou též pramen z vyvěračky přímo ze skály nad vodou.
Dál jdeme divočinou až k britské opuštěné rezidenci zvané "Grená House". Zde si připadám tak trochu jako v kambodžském Angkor Vat. Kořeny prorostly domem a příroda si zvolna místo bere zpět. Vracíme se zpět k jezeru, dávám si zákusek a laté kávu, ale ty dostanu hned dvě. Inu to bude ta moje nedostatečnost v cizích řečích. Na cestu zpět si do autobusu koupím v horkém vývěru uvařenou kukuřici. Pach sýry z ní necítím, chutná dobře.
Odpoledne jdeme do nám již známé restaurace u pobřeží, kde si místo obří porce jídla objednáme jen předkrm. Musím říct, že jde o dobrý nápad. Osmažené kalamáry s brambůrky chutnají dobře. Číšník se nás sice od nich snažil odradit, jako že jde jen o předkrm, ale posléze na naši neústupnost rezignoval.
Vracíme se na nedaleký hotel a já si jdu zaplavat na veřejné koupaliště kousek za město. Jdu až k ostrovu s rozpůlenou skálou, kde koupaliště je. Pode mnou zatím vysoké vlny zběsile atakují pobřežní kamennou hráz. Dlouho se na řádění vodního živlu dívám, než doputuji k místu, kde se vyhřívá na betonových plošinách několik desítek lidí. Dávám si batoh s ručníkem na první velký schod, který slouží k sezení a dívám se, jak voda v ohraničeném bazénu víří. Vlnobití je tak velké, že občas překonává asi tří metry vysokou zeď vlnolamu, za kterou se dá koupat. Přímo v oceánu to rozhodně nejde a nikdo to ani nezkouší. Ostatně zde na koupající dohlíží dva plavčíci. Když velké vlny překonají hráz, jsou hned ve střehu a párkrát pomáhají jedincům ven z vody na bezpečné schody.
Jdu si zaplavat vždy, když se moře uklidní a přesto při plavání mám co dělat, abych udržel směr. V klidném středu bazénu se snaží udržet několik plavců. Je velká zábava plavat v proudech, které postupně vznikají a zase zanikají. Když se převalí shora voda, je to zvlášť sranda. Víc než dvě hodiny vydržím sledovat, co se kolem mne děje. Vlnobití s přicházejícím večerem sílí. Naposledy si jdu zaplavat a pak se jdu projít k zřícenině strážního hrádku na nedalekou vyhlídkovou skálu.
Když se pomalu po hezky upraveném nábřeží vracím k městu, spatřím brázdit oceán velkou plachetnici, jako vystřiženou z románů Julese Vernea. Fascinován ji dlouho pozoruji, sedě na vyhřáté kamenné zídce nad mořem. Bárka křižuje Atlantik a blíží se k přístavu. Na hotel se mi nechce. Přes hodinu čekám, že se přiblíží, ale ona zakotví daleko od břehu, právě blízko rozpůlené skály.
Až po osmé se vracím na pokoj, to již na mne na terase baru čekají přátelé. Martin poslední večer uspořádal rozlučku, která je tak trochu o něm. Ale nikomu asi moc nevadí, že se nedostane k slovu. Vyslechneme si poslední část výkladu o Azorech, které jsou krásné. Já přemýšlím, jestli mi tenhle způsob dovolené vůbec sedí. Chtěl jsem víc volnosti, víc času na hezkých místech, víc objevování a pěších túr. Tak, jako tomu bylo na Korsice. Ale zároveň chápu, že tady to ani jinak nejde. Viděli jsme toho a zažili hodně. Nač se tedy rouhat. Korsika byl stan, polní kuchyň, parta bláznů, zde draze zaplacený komfort, pohodlí, ale také navazování nových přátelství. Takže určitě nelituji, že jsem se vydal na ostrovy až někam doprostřed Atlantského oceánu.
Proti plánu změna, kdy jsme si ovšem neplánovaný výlet museli zaplatit.
"Odpočinek na ostrově Sao Miguel v hlavním městě Ponta Delgada. Volný program. Zopakujete si pozorování velryb? Vyplouvá se přímo z Ponta Delgada a čím více člověk zkouší tím, je větší šance, že tato nádherná stvoření uvidíte."
U jezera Furnas, kostel of Nossa Senhora das Vitórias...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Caldeiras dáš Furnas, místo, kde se vaří chorizo...
...
...
...
Grená park...
....
...
...
...
...
...
...
...
...
Místo pro koupání pod vodopádem a vyvěračkou...
...
...
...
...
Grená House...
...
...
...
...
...
...
...
V parku...
...
...
Jezero Furnas...
...
Vařená kukuřice.
Atlantický oceán u Ponte Delgado...
...
...
Veřejné koupaliště v Ponte Delgado...
Velké vlny jdou občas i přes terasovitou zábranu.
...
...
...
...
...
...
Přístaviště.
...
8. den: Odlet z přírodního ráje domů - Saõ Miguel
mapa koupaliště v Ponte Delgado
Poslední den jestě máme dostatek času. Domů povezu navíc jen pár čajů, marmeládu a víno z ananasu. A otvírák s nožíkem, takže příruční kufr půjde k odbavení. Máme možnost mít věci na pokoji až do 12:30, tak toho využíváme. Po včerejšku znovu jdu zápolit s živly na koupaliště za město. Asi půl hodinky cesty mi nevadí, jdu nabřežím a kolem mne znovu běhají sportovci či ti, kteří milují pohyb. Plachetnice stále kotví na svém místě. Tentokrát mám s sebou i kompakt Canon a tak si ji mohu lépe přitáhnout zoomem. Ale je zataženo, viditelnost nic moc.
Včera jsem od koupaliště odcházel v 18:30, kdy plavčíci ze stožárů stahovali vlajky. Dnes přicházím v době, kdy vlajky znovu vytahují. Hned si jdu zaplavat. Jsem v moři sám, užívám si klid, byť i nyní vlny jsou docela vysoké. Vířivka funguje i dnes. Když vylezu z vody, začne pršet. No dobrá, stačilo. Moře jsem si užil dost. Jdu se osprchovat do uzavřené místnosti, převleču se a vyrazím na zpáteční cestu.
Na letiště jedeme od hotelu kolem 14 hodiny, s posunem +2 hodiny na pražském letišti přistaváme před 23 hodinou. Let je bezproblémový, sedím u uličky a nohy do ní můžu vysunout. Další hodinu na čekáme na kufry. Z parkoviště odjíždím bárkou Leona po půlnoci, domů dorazíme kolem druhé ranní.
"Transfer na letiště, kde můžeme dokoupit poslední suvenýry a poslat exotické pohlednice s Azorskými známkami svým přátelům. Většina z nich nebudete vědět odkud jste danou pohlednici poslali. Odlétáte z ostrovů, kde je pouze 5 % země zastavěné a viděli jste více ostrovů a za krátký čas zažili mnohem více a také jste si odpočinuli a měli čas pro sebe. Navštívili jste Azory pár let před masovým turismem."
Koráb kotvící o rozpůlené skály...
...
...
...
Plachetnice...
...
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Nedostupné Ptačí skály
- Jihočeské cyklotrasy lX.
- Vláčky Českých drah Moravou V.
- Kostely, kaple, kapličky a jak je to vlastně s Vánocemi?
- Jizerské hory l.
- Broumovsko l.
- Litvínov a okolí
- Český ráj - II. Bozkovské jeskyně, skalní bludiště Kalich-Chléviště, Klokočské skály
- Vláčky Českých drah Moravou ll.
- Rakouský Sternstein
Jaký typ výletů preferujete?
1586 44% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
1158 32% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
870 24% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 3614 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů
- Makrománie
- Já viděl divoké koně
- Jednodenní výlet na Schneeberg
- Na elektrokolech křížem krážem Brdy l.
- Pobaltí 2012, 1. část
- Hory Slovenska: lll. Zpět do Roháčů na Sivý vrch, Nízké Tatry - Krakova hol'a a Ďumbier
- USA - den pátý a šestý
- Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice
- Půltucet (září 2019) - příběh fotografie
