Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Vltava z pozice háčka kanoe

vydáno 28. srpna 2011 – napsal Rony – 3 komentáře

Ani se tomu nechtělo věřit, že předpověď počasí pro naše třídenní splouvání Vltavy byla tak optimistická. Cestu z Vyššího Brodu do Boršova jsme si tak mohli užívat v ideálním počasí, kdy se rtuť teploměrů šplhala i vysoko nad 30°C :-).

Rozhodli jsme se pro popojíždění auty k místům našich tábořišť a tak trochu masňácký typ vodáctví.

Naše tři lodě tvoří pánskou jízdu, holky (Štěpánka s Janou) si cestu užívají na bicyklech.

Fotky z paluby lodě má nasvědomí Lukáš, ostatní většinou já.

Z Vyššího Brodu vyjíždí naše tři lodě před jedenáctou. Řeka je v sobotu plná lodí a raftů. Není divu, počasí slibuje vlastně poprvé od začátku prázdnin velmi teplé a stálé počasí, a tak kdo může, vyráží alespoň na víkend na vodu. Ostatní řeky jí moc nemají, proto jsme se nakonec místo Otavy rozhodli pro Vltavu i my. Jez ve "Vyššáku" nakonec přenášíme, protože tady lodě dostávají velkou prdu pod zlomem a nechceme hned v začátku riskovat nějaké ztráty na majetku. Herbertov se sklouzává a to už je jiná. Nabíráme s Lukášem spoustu vody a jen tak tak se dovalíme ke břehu.

První zastávku děláme naproti kempu U tří veverek, kde se na nás okamžitě vrhne plno nažhavených vos. Je vidět, že jim začala sezóna a tak je dráždí jakékoli pachy. Moc si proto těchto zastávek v místech, kde se srocují vodáci a vosy, neužijeme.

Rožmberkem se projíždí hezky. Jez je dnes dobře ošetřený a jedeme ho bez nahlížení. To ostatně není nutné i proto, že tu nejsme sami. Řeka je tady na horním toku loděmi přeplněná nejvíce. Ještě, že jde o jednosměrku...

Nabádám Lukyho k focení a tak máme hrad několikrát z obou stran. Vltava tady obtéká skalní ostroh a výhledy na věže hradu jsou výstavní.

Přes velkou snahu malé mjučko přece jenom dělá trochu rozostřené fotky, z přídě kanoe není snadné udržet ruku v klidu.

Poslední pohled vzhůru na hrad a jedeme kolem kempu U Nojdy k Závratné. Tady voda teče v peřejích a příjemně ubíhá směrek k Zátoni.

Vodácké tábořiště "Pod Čeřínem", zvané též Branná je naším cílem. Dojíždíme sem před čtvrtou a máme dostatek času vybrat si dobré místo pro nocleh. Voláme Štěpánce, která se s Janou projížděla někde u hranic s Rakouskem, a čekáme až s autem dorazí k nám. To chvíli trvá, není tak jednoduché do kempu trefit. Auty se musí přes most do Zátoně a vpravo podél řeky úzkou cestou do tábořiště. Používáme tzv. pendl a tak do Vyššího Brodu veze nás ostaní řidiče Luděk, poté se vracíme všichni do Branné. Cena za stan, auto a tři dospělé je 240,-Kč.

Večer Jirka s Petrem zjistili, že mají poškozenou stanovou tyč a tak se uchýlili do stanu s podlážkou nedaleko recepce (80,-Kč/noc). Polovinu noci nám zpříjemňuje dobře hrající trampská skupina, poslouchám ji ukryt ve stanu. Lukáš stan odmítl a spal v autě. Já zapomněl karimatky a tak nás trápila tvrdá zem.

Ráno jsme ale všichni čerství a plni sil a tak hned po desáté vyjíždíme. Ještě předtím jedu s Luďou do Spolí a nechávám tam auto na místě dojezdu lodí.

Zátoňská fara a především špičku kostelu vidíme z velké dálky. Luděk s Lukášem již se k ní blíží...

Jirka se zadákem Petrem jsou vzadu je málokdy, jejich motorová síla je slušná a tak na většině fotek by byli jen zezadu.

Asi jako tady Luděk.

V autokempu Na Pískárně nakonec s Lukášem obědváme svíčkovou. Je tady postavena závodní jídelna a mají plno hotovek. Nakonec jsme mnohem rychlejší něž ostatní, kteří jí z vlastních zásob. Než to vybalí, jsme po obědě.

Podobně jako na Vydře, i tady si děti hrají.

Zátiší s komínem signalizuje blízkost jezu ve Větřní.

A taky volej. Protože jsme z Pískárny odjeli dříve než ostatní, můžeme držet tempo nafukovacího člunu. Ta radost jeho posádky je jasně patrná. Jsme první, koho předjeli!

Tento jez se dříve nepříjemně přenášel, dnes se skluzem dostaneme rychle pod něj.

Krabice bývalých papíren v protislunci je monument dob minulých.

Pohledem zpět ještě kontrolujeme jak se s dlouhým skluzem vypořádají ostatní lodě. Je to příjemné svezení.

Komín s necelými 100 metry je dominanta okolí.

Proplouváme kolem různých prodejních stánků, ale tento je jednoznačně ten nejzajímavější. Přesto se na Mojito zlákat nenechávám, čeká mě ještě přejezd zpět z Krumlova do Branné pro zbylá auta.

Kapitán Morgan tak za chvíli zůstane za námi a my se blížíme k Papouščí skále.

Ta se tak jmenuje od doby, kdy na ní začátkem 90. let vylezli nějací pomatení Rakušani a dělali velké umění tím, že pomalovali skalní bloky různými barvami.

Dnes už moc barev na skále nezůstalo. Zato dále stojí hned pod ní jez Konopa a my v něm opět nabíráme velké množství vody. Zatím vyvázneme opět bez cvaknutí. Ke kempu ve Spolí je to jen kousek, dnes jsme jeli jen tři hodiny, proto jsem se rozhodl, že odjedeme s rodinou na chatu (necelých 20km) a ráno se k táborníkům zase vrátíme.

Ráno odplouváme klasicky před jedenáctou a jez Na Rechlích nás po ránu opět prověří.

V Českém Krumlově se s focením Lukáš vyřádí.

Máme docela velký ponor a po jezu U Liry tentokrát už musíme loď obracet vzhůru dnem a vylévat hektolitry.

I zde je Vltava zakoslá do hlubokého údolí, okolní skály jsou využity pro zajímavé stavby.

Tento dům je toho dalším dokladem.

Vodačky jsou odvážné ženy, tyto se rozhodly riskovat výstup na skálu ke skoku do vltavských vod.

U kostela sv. Víta nás vítá další jez, kde se nabírá voda-Mrázkův mlýn.

Pod ním se Lukáš zachytne kamenné stěny pod nějakou cukrárnou a za přihlížení turistů houbičkou vylévám přebytečnou vodu z lodě.

Pohled z vody na nábřeží Vnitřního města.

Blíží se i Krumlovský zámek a hrad.

A s ním i jez U Jelení lávky. Atraktivní místo pro turisty i vodáky, kteří zde často obracejí své čluny o 180°.

Zatímco Lukáš drží kanoi, já se snažím zjistit něco bližšího o jezu, pod kterým jsem se už párkrát nedobrovolně koupal. Jednou nám tady uplavala lahev s Božkovským rumem, aby ji tu po týdnu Luděk našel(!!!). Alespoň to s vážnou tváří tvrdí. Náhoda?

V Krumlovském zámku, přiznám se bez mučení, jsem nikdy nebyl. Ale chci to brzo napravit.

No, abychom se moc nezakecali, tady naši Vydru vidíte po proplutí jezu. To prostě nešlo. Když jsem viděl ty žluté lodě, jak snadno jez sjíždí, nedalo mi to. A takhle to dopadlo..., jen jsme vjeli na jez, viděl jsem, že je zle. Málo vody nás zbrzdilo tak, že jsme jen hupli do bublin a bylo hotovo. Naštěstí cola zůstala v konvi a tak jsme beze ztrát. Navíc je opravdu vedro a zchlazení není na škodu. Stejně bychom do vody brzy skočili sami.

Luděk dokonce svoji Vertexku přenáší a tak se nám nemůže ani smát.

Zato se dobře baví přihlížející a procházející turisté na Jelení lávce.

Jirka jede, ale bez věcí a sám.

Problém to nebyl, s lehkou lodí je to jiné...

Kostel sv. Jošta na Latránu se podjíždí již na konci Vnitřního města. Tady také ústí "Myší díra", místo, kudy se dříve lodě přetahovaly. Jezy byly totiž často nesjízdné.

Kolem řeky je vše hezké a upravené. Protože jsem tudy kanoí jel naposledy před 17 lety, mohu se jen divit téhle změně k lepšímu.

Podjíždíme most a na konci Krumlova ještě zastavujeme na malé občerstvení. Dáváme si spolu s vosami narychlo utopence a sekanou v housce, a frčíme rychle dál.

Opět odjíždíme s Lukym dříve a tak si tentokráte celou vodní cestu, klikatící se lesy, vychutnáváme sami. Lodí výrazně ubylo, je pondělí a i přes nádherné počasí je řeka volná. Slunce dokonce do nás pere tak silně, že se snažíme jet pod ochrannou korun vzrostlých stromů. Dnes není třeba moc dávat pozor na skryté kameny a tak se často necháme jen unášet vodou. Skvělá relaxace!

Až za Rájovem nás zbylé lodě dojíždějí. Před jezem u Zlaté Koruny využívá Luděk s Lukášem vzduté hladiny vody k důkladné koupeli.

Jirka a Petr tak jejich loď berou do vleku. Když s ní takhle chtějí sjet jez, bohužel jim to není umožněno.

Mohlo to být zajímavější. I splutí dvoulodě, i splutí jezu Luďou po zadku...

Já si dnes docela odpočinul, tempo bylo výletní.

Kemp ve Zlaté Koruně je velmi dlouhý a tak je jasné, že ani tady nás nebude nikdo otravovat. Plné kempy bylo právě to, proč jsem Vltavu jet moc nechtěl. Nakonec to nebylo až tak hrozné, většina vodáků má letos již splněno...

Stavíme stany, přivážíme auta a koupeme se ve Vltavě. Vybrali jsme si nejodlehlejší část kempu, kde je klid (310,-Kč).

A zatímco ostatní vaří dlóóóuhou večeři, Lukáš usíná s úžehem hlavy v autě a my jdeme s Janou na průzkum do Zlaté Koruny.

Vodácký kemp focený z mostu. Naše stany stojí úplně vzadu.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Dovnitř už se dnes nepodíváme, je šest večer a musí nám stačit malá procházka kolem kláštera.

Přesto se ve focení vyřádím.

Branou vcházíme do areálu kláštera, kde stojí 400.let stará lípa, chráněná státem.

Růžové ladění docela ladí s okolím.

Středověké kláštery byly zvláštním místem soustředění, rozjímání a modlitby. Klášter cisterciáků ve Zlaté koruně si díky své poloze v hlubokém vltavském údolí udržel mnoho z původní atmosféry i po odchodu řádu. Je dnes pokládán za jeden z nejcennějších komplexů gotické architektury ve střední Evropě. (Převzato z http://www.klaster-zlatakoruna.eu/ -Zlatá Koruna, Mystérium řádu)

Kaple Andělů strážných.

Zkouším i oblíbenou zábavu s odrazy v oknech budov.

Malý konvent.

V odrazu je budova opatství.

Klášterní zahrada, do které můžeme jen nahlédnout.

Presbyteř klášterního kostela.

Vysoko ční komíny nízkých domků v okolí kláštera.

Barevná kompozice.

Mezník doby dávno minulé...

Tahle lípa obestavěná zdivem má neuvěřitelných 700let. Zbývá z ní torzo, které je nutné chránit.

Domy ve Zlatce jsou krásně upravené.

Strom jako "socha mistra Přírody".

Ráno můžu vytvořit ještě záběr areálu kláštera od našeho ležení, i tento poslední den bude vedro k zalknutí. Teploty stoupají nad 30°C.

Stěhuji za pomoci Ludi auto na konečnou do Boršova, noc byla klidná a tak jsme s Lukášem spali pod širákem, zastřešeni před silnou mlhou korunou mohutného dubu. Na něm měla asi svůj domov i veverka, která brzy ráno vztekle nad námi prskala vzteky. Ty dvě velké larvy u kmene stromu se jí pranic nelíbily.

Jana spala ve stanu sama a teď relaxuje před další etapou na kole. Čeká ji i Š těpánku již jen přejezd do Kamenného Újezda, kam pro ni odpoledne zajedu.

Vltava k Dívčímu Kámenu dost teče a tak se v peřejkách vyblbneme.

A když nejsou žádné peřeje zpestřují si plavbu Luděk s Lukášem průjezdem roští u břehu (vidíte je uvnitř?). Můžou si tak připsat své druhé cvaknutí.

Je opravdu vedro a tak postupně dobrovolně skáčeme do chladivé řeky všichni.

Idilce, uprostřed dnes již prázdné řeky, nechybí nic.

Vltava se stále kroutí a má spád, proplouváme krásnou krajinkou.

Vlevo daleko před námi se již objevují hradby Dívčáku. Tady je také vodácký kemp, nyní je poledne a je tady pár lodí.

Dívčí Kámen zpětným pohledem ukazuje ideální strategickou polohu.

Počasí nám vyšlo perfektně. Teploučko a žádné bouřky...

Nudíte se? Postavte si svého dvojníka!

A pak můžete v navátém písku v klidu odpočívat.

Kolem řeky vede romantickou krajinou i červená turistická značka, kterou jsem kdysi měl možnost si projít.

První volej je před provaleným jezem U Rybů. Tady se Luděk poněkud zdrží koupáním a tak na něho v cíli cesty potom musíme skoro hodinu čekat.

Další jez U Březí se musí přenášet, nám to nevadí, jsme blízko Boršova a času je dost.

Těstárny Březí, odkud máte ve špajzu kolínka.

Odevzdáváme půjčenou loď Ka Servisu (4dny/Vydra+barel+dvě pádla+pojištění lodě před krádeží = 960,-Kč), nadáváme na Luďka, že nás zdržuje a jedeme pro zbylá auta do kempu ve Zlatce. Tady mi ukazuje teploměr neuvěřitelných 38,5°C!! Lepší úkryt před panujícím vedrem než řeku jsme si nemohli přát...