Jednodenní výlet na Schneeberg

Jednodenní výlet na Schneeberg

Letos jsme s taťkou jako turistickou "rozcvičku" zvolili nejvýchodněji položenou alpskou dvoutisícovku – Schneeberg (2076 m. n. m.). Pojďte se podívat na to, jak je tento hezký vrchol nahoře bohužel zhyzděný moderní technikou operátorů.

Na výlet jsme vyjížděli v sobotu asi 15 minut po 4. hodině ranní. Čekalo nás dlouhých 325 kilometrů do cíle. Po ránu byly naštěstí silnice volné, a tak se jelo opravdu dobře. Při jízdě po rakouské páteřní dálnici A1 nám však začalo pršet a déšť nás provázel až do cíle (rakouská A1 je něco jako česká dálnice D1, akorát má po většinu své délky tři pruhy, a tak se po ní jede mnohem lépe; navíc kvalita A1 je úplně někde jinde než kvalita naší D1).

Nejvíce lidí putuje na Schneeberg z Puchbergu (celým jménem je to Puchberg am Schneeberg). Puchberg je malé městečko ležící ve ve výšce 585 m. n. m. v rakouské spolkové zemi Dolní Rakousy asi 60 kilometrů od Vídně. Je známé především jako zimní středisko a klimatické lázně. Z Puchbergu vede pod masiv Schneebergu parní ozubnicová železnice (do výšky 1795 m. n. m.). V létě, především při hezkém počasí, se tak na vchol valí velké davy lidí. Pokud se chcete o Puchbergu dozvědět více, doporučuji kouknout na článek na české Wikipedii.

My jsem se však nakonec rozhodli pro zdolání vrcholu z druhé strany z údolí Höllental od chaty Weichtalhaus (563 m. n. m.). Pro tuto variantu jsme se rozhodli proto, že chata Weichtalhaus je ze Strakonic asi o 50 kilometrů blíže než Puchberg. Dalším důvodem bylo i to, že vzdálenost, kterou je nutné z Puchbergu na vrchol ujít, je mnohem delší než to, co nakonec čekalo nás (převýšení je z obou míst víceméně stejné).

Když jsme však kolem 9. hodiny ranní dorazili do údolí Höllental, celkem hodně pršelo. Rozhodli jsem se počkat, jestli déšť nepřestane nebo alespoň trochu neutichne. Kolem 10. hodiny se nám zdálo, že se již počasí lepší, a tak jsme vyrazili na túru.

Pokud by bylo hezké počasí, určitě by bylo zajímavější vyrazit k chatě Kienthalerhütte (1380 m. n. m.) nacházející se v polovině cesty na Schneeberg po lehce zajištěné cestě soutěskou Weichtalklamm. Protože však stále trochu poprchalo, rozhodli jsme se jít cestou druhou vedoucí lesem, kde nebyla žádná nebezpečná místa.

Od chaty Kienthalerhütte již vede jen jedna cesta nahoru. Kolem půl druhé odpoledne jsme se dostali na vrchol Klosterwappen (což je hlavní vrchol masivu Schneeberg). Tento vrchol, jak jsem se již zmínil v úvodu, je nejvýchodněji položená dvoutisícová hora Alp. Kromě toho je i nejvšší horou Dolního Rakouska. Vrchol je opravdu pěkný a za dobrého počasí by z něj měly být vidět i nejvyšší budovy Vídně. My jsme takové štěstí bohužel neměli, mraky a mlžný opar nám znemožnily vidět někam dále. Horší počasí odradilo od výstupu (nebo výjezdu vláčkem) nejspíše hodně lidí, a tak jsme měli na vrcholu aspoň relativně klid.

Vrchol Klosterwappen je bohužel z jedné strany zhyzděný vysílačem. Když jsme byli na vrcholu my, stál tam i nějaký bagr či co, a tak to vypadalo, že je tam dokonce něco rozestavěné. Škoda hezkého vrcholu. Pokud se chcete dozvědět o Schneebergu a jeho vrcholu Klosterwappenu trochu více nebo vidět fotografie za hezkého počasí, opět odkáži na českou Wikipedii.

Počasí se nám naštěstí po výstupu celkem umoudřilo, a tak jsme mohli udělat nějaké fotografie. Po svačině, na kterou jsme měli po vystoupení 1500 výškových metrů opravdu chuť, jsme se vydali na druhý vrchol Kaisernstein nacházející se asi 5 minut cesty z Klosterwappenu. Tento vrchol je asi o 10 metrů nižší nežli Schneeberg. Nachází se pod ním chata Fischerhütte.

Cesta dolů šla hladce, počasí nám již celkem přálo a občas se dokonce ukázalo i slunce. Po páté hodině jsme měli celou túru za sebou a čekalo nás dalších 5 hodin jízdy zpátky domů.

Ukazatele po cestě z Weichtalhaus na Kienthalerhütte

Takto krásné počasí jsme měli

Kříž na vrcholu Klosterwappen

Pohled z Klosterwappenu na chatu Fischerhütte a druhý vrchol Kaisernstein

Pohled na cestu vedoucí od horní stanice železnice z Puchbergu

Okolní hory

Takto zhyzděný je vrchol Klosterwappenu

Sněhové pole u chaty Fischerhütte

Chata Fischerhütte

Klosterwappen focený od chaty Fischerhütte

Pohled na hřeben Schneebergu

Vrchol Kaisernsteinu

Další sněhové pole ve skalách pod Kaisernsteinem

Pohled na Puchberg

Chata Fischerhütte

Kamzík

Po cestě zpátky se již dělá celkem hezké počasí

Pohled zpět na vrchol Klosterwappen

Chata Kienthalerhütte, nad kterou se tyčí skalní zub Turmstein (1416 m. n. m.). Na něj vede celkem obtížná zajištěná cesta.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

HoHo

HoHo

Pracuji pro globální startupy jako softwarový inženýr a architekt. Kromě zájmu o programování mě baví různé sporty, jako například squash, běh nebo lyžování.

Přidat komentář

Komentáře

Rony

25. června 2012 11:36

Rony říká

Počasí moc nepřálo, závidím vám morálku, že jste to v pohodě zvládli . Šlo dohlédnout do Vídně, když je to takový kousek?

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

HoHo

25. června 2012 11:47

HoHo říká

Kdyby zas bylo horko, tak by se nešlo takhle dobře... Byl jsem sám překvapený, že jsem těch 1500 metrů vyšel...

Nějaké město jsme v dáli viděli, ale shodli jsme se, že to bude asi spíše Wiener Neustadt. Až do Vídně asi bohužel vidět nebylo...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Jack

25. června 2012 17:39

Jack říká

Měli jste pěkný výlet a je fakt, že počasí k túrám je lepší takové pod mrakem a ne moc teplo.

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Paulie

26. června 2012 06:44

Paulie říká

Škoda, že nevyšlo počasí, jinak pěkný výlet a slušný výkon

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Paulie

26. června 2012 06:49

Paulie říká

To zohyzdění mi alespoň podle fotky nepřijde tak hrozné, vysílač to není, i když přítomnost bagru je horší.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

HoHo

26. června 2012 11:27

HoHo říká

Díky...

Ono to v reálu vypadalo asi hůře než na fotce, opravdu ten vrchol byl tou technikou docela zkažený....

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.