Jak jsem okusila nezávislý dánský život
vydáno 17. října 2012 – napsal hancakoubova – 7 komentářů
Rozhodnutí strávit několik dní na dánské farmě s pravou, otužilou, přírodně zaměřenou rodinou bylo jedno z nejlepších rozhodnutí. Nejen že jsem své povědomí o farmaření pozvedla na vyšší úroveň, ale stala jsem se přímo součástí domova, kde lidé prožívají každý den skutečně naplno.
Dánsko je krásná země, kam se mi podařilo odcestovat začátkem října. Slunečné počasí přidalo k mému prvnímu dojmu jen to nejlepší, a celý den byl korunovaný večerním během po okolních lesích a polích.
Okolí farmy
Druhý den začíná můj pětidenní kurz "soběstačnosti" (self-sufficiency). Mými učiteli se stávají dánští manželé téměř nezávislí na okolním světě. Tito lidé, kteří mi dali okamžitě pocit domova, mi tak po celých 5 dní kurzu intenzivně cpali do hlavy, jak se postarat kompletně sama o sebe téměř bez potřeby chodit do supermarketu. Mezi nejsilnější zkušenosti patří jistě dojení krávy, výroba sýru nebo proces porážky prasete. Jak to tedy všechno bylo?
Den první
Ráno je budíček v sedm hodin (pro mě jako každý jiný den). Na stole čeká snídaně ze které jen uždibuji a běžím s velitelkou do kravína, kde na nás již zvědavě čeká jedna kráva, Cocoa, abychom jí zbavily její zátěže vyprodukované za posledních 12 hodin. Po úvodní teorii si sedám ke krávě a začínám zvědavě ohmatávat místo, pro které je chována. "Ano, Cocoa, dneska tě podojím já."
Po dvaceti minutách, kdy se na dně kýble válely možná dva decilitry mléka, mě střídá paní domu se slovy, že takový pokrok dlouho neviděla (ano, platící zákazníky si musíte hýčkat) a já s oddechem, ruce protahujíc, uskakuji stranou. S kručícím žaludkem čekám poslušně, než se kráva nadojí, abychom jí vyprovodily na pastvu. Snídaně je zatím v plném proudu, kam přisedám ke třem brigádníkům a za trvalého smíchu vyluxujeme vše, co spočívá na stole.
Následuje pasterizace, uskladnění mléka a výroba sýra, jogurtu a zmrzliny. Naprosto hladová sedám k obědu. Úžasný den je navíc doplněn o teorii zahradničení, další dojení Cocoa a příjemný večer strávený se všemi obývajícími domu. Do postele padám a spím spánkem tvrdým, jen občas vyrušeným křičícím dítětem.
Cocoa, poskytovatelka všeho mléčného
Den druhý, alias kuchyňský den
Budíček je v sedm. Běžím do kravína. Dojím. Celé snažení je odměněn již větším množstvím mléka, a také větší bolestí v dlaních a prstech. Po snídani si všímám výrazu zoufalosti Silke, která se svým partnerem, D.V. strávila noc v karavanu určeném také pro brigádníky. Zima tam asi opravdu byla, neboť ještě ten samý den odjeli z důvodů nedostatku poskytnutého tepla.
Mě čekala celá řada práce s moukou, jejíž původní zrnka byla vypěstována na zahradě a vlastnoručně sklizená. Mlýnek se už postaral o namletí a já pak se sítem v ruce o oddělení části na pečení a části pro chrochtající prasátka. Výsledkem byly naprosto dokonale chutnající housky, těstoviny, nudle a jarní rolky, kterých se prostě nemůžete najíst dosyta. Odpoledne následuje opět teorie zahradničení, zasévání a pěstování daných plodin, z čehož mi má přehřátá hlava přestává sloužit a mé myšlenky se přesouvají na místa, jako je postel, teplo, jídlo, nafukovací slon a podobně.
Večer již nedojím, moje pravá ruka sotva drží lžíci a jen tiše kleji.
Odstředěné mléko, vypadá jako velké capuchino
Den třetí
Budíček v sedm. Dojím. Pasterizuji. Chladím. Skladuji. Odpočívám. Dnes je den, kdy jedno z prasátek dostane kulku do hlavy. Stále si říkám, že jsem velice odolný člověk. Zvládnu přeci kde co a maso zbožňuji.
Po úvodní teorii se odebíráme do kravína, kde na nás již chrochtají tři obří vepříci. Dva z nich zůstávají v jednom boxu, a jeden samotný v druhém. Poslední večeře a zbraň namířená přímo doprostřed čela. Děsivý zvuk lomící okamžik spokojených oček a vykulených oček mi dává znamení, že prasátko si už spokojeně chrochtá v nebi, a veškerý další pohyb nemá nic společného s bolestí. Aspoň, že tak.
Když už tělo visí, celé ho oholíme, potom opálíme a znovu oholíme. Teď přichází čas řezání. Pan velitel je zkušený řezník, tudíž celý proces obohacuje o své dlouholeté zkušenosti a nekonečné vědomosti. Hups, a už vidím střeva a jen o vteřinu později je i cítím. Začíná můj boj se žaludkem na vodě. Boj pokračuje až do vyndání posledních orgánů, plic, a poté se z místa kuchání vzdaluji, zakrývajíc si ústa, snažně se navodit příjemné myšlenky. "Nejsem přeci lemra, nebudu zvracet."
Sprcha mě zachránila před naprostým znemožněním se. Prase je mezitím hotové, a samotné části masa ve mě již neevokují žádné reakce. Naprosté uklidnění přichází až s uvařeným masem, kdy si všichni spokojeně mlaskáme a pochvalujeme.
Teď si mohu říci, že jsem hodna jíst maso
Den čtvrtý
Dojení a pasterizace. Dnes se mi ovšem podařilo nadojit dva litry mléka. Pokračujeme ve zpracování masa. Nepěkný zážitek z předchozího dne se mění až v překvapivě příjemnou práci, kdy mi nůž jakoby sám projíždí částmi těla, které mi už vůbec nepřipomínají živé stvoření, ba naopak velmi lákavě vypadající večeři. Je opravdu znát, že čuník nebyl ve stresu těsně před koncem. Pakli že je, celé tělo je ztuhlé což se potom odrazí jednak v chuti a jednak v tvrdosti masa. Ano, tihle lidé opravdu věcí, co dělají a každý krok má svojí logiku a smysl. Porcování mi zabralo vlastně celý den. K večeru se dozvídám ještě něco o sklízení produktů a jejich konzervaci. Padám vyčerpaná do postele, kde již vůbec necítím chladno jako zpočátku pobytu.
Být více času, možná bychom našli i větší
Den pátý
Dojím. Moje prsty jsou zničené, malíčky již odmítají spolupracovat. Dávám jim tedy volno a dokončení procesu se i poslední den musí ujmout paní domu.
Vytvořeným produktem dnešního dne je máslo. Nevěřím, že jsem opravdu dokázala udělat něco takového. Je to až neskutečné, jak lidé kolem mě netuší, jaký proces této každodenní pochoutce předchází. Dále mě čeká ještě výroba džemu a zavařování zeleniny.
Na závěr by mělo být to nejlepší, a tak k večeru posledního dne se dozvídám, jak až směšně jednoduše lze vyrobit vlastní víno a pivo.
Celý kurz stupňoval mé zapálení pro věc a den po skončení kurzu jsem odjížděla s velikou motivací začít žít nezávisle na obchodech a supermarketech. Je úžasné vidět, jak vše může fungovat, pokud víte co použít a jak to všechno zkombinovat. Zážitek je navíc obohacen o dánskou kulturu a životní styl. Pochybuji že bych se mohla za 5 dní dozvědět o mentalitě národa víc. Celá rodina my bude velmi chybět, a ani nedokážu vyjádřit jak moc si vážím všeho, co mi poskytli.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
hancakoubova
Nadšená cestovatelka, sportovkyně všeho druhu, s mnoha zájmy se vydává také po stopách editorských za účelem sdílení nevšedních zážitků, do kterých se vrhá často po hlavě.
Komentáře
17. října 2012 20:42
Jack říká
Rád bych poděkoval nové přispívající .-), máš skvělé zážitky . Těším se na další články
„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma
17. října 2012 22:59
Paulie říká
Také vítám na Šlápotech a přeji, ať je pořád o čem psát
Článek mě dost zaujal, jde o opravdu nevšední zážitky. Jak se k takovému "kurzu" člověk dostane? Jakým jazykem se komunikuje? (Z článku usuzuji, že anglicky.)
Díky za odpovědi a těším se na další člány
"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."
18. října 2012 13:54
hancakoubova říká
Děkuji všem za hezké přivítání :o) já jsem se k tomu dostala náhodou při hledání farmy kde bych pracovala, tohle mě dost zaujalo. Škola se teprve rozjíždí takže jsem měla velice dobrou, zavádějící cenu a hodně osobní přístup, prostě paráda, a ano, mluví se anglicky, posílám odkaz
20. října 2012 11:57
azave říká
Tak vas pekne vitam na Slapotach, "konecne zacneme plnit predepsane kvoty o poctu zen, pani a divek dle smernice EU".
Nas uz nikam nevemou, tak si tom alespon precteme ..... Takovehle moznosti, jsme meli jen par let kolem 68. roku minuleho stoleti. Nekdy tise, nekdy hlasite zavidim dnesni moznosti !!!
5. února 2013 19:11
tornádo Lu říká
´Moc díky za krásný článek a za zapálení,se kterým o událostech píšeš.Jen tak dál!
9. srpna 2023 15:50
Matuška říká
To musel být fakt skvělý zážitek.. o Dánsku přemýšlím dlouhou dobu, ale odhodlání jsem k tomu ještě nedostala....
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Jaký typ výletů preferujete?
1228 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
828 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
585 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2641 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Českosaské Švýcarsko, kraj pískovcových skal
- "Svobodná" Paříž pomáhá
- Od Brníku ku Vraníku...
- Půltucet (červenec 2019) - příběh fotografie
- Boubín v nedbalkách
- Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu ll.
- Víkend pěti vrcholů
- Putování za Santinim ll.
- Půltucet (červenec 2024) - příběh fotografie
- Hrubý Jeseník a Zlatohorská vrchovina ll.
17. října 2012 20:27
Rony říká
Díky za nevšední článek a vítej na webu Šlápot.
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká