Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Do VVP Boletice na Velký a Malý Plešný

vydáno 23. dubna 2014 – napsal Rony – 1 komentář

Po loňském podzimním barevně jásavém výstupu na Chlum padla velikonoční volba na sousední Velký Plešný (1 066 m n. m.). Ten leží, podobně jako Chlum, ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Jako bonus jsme si přidali průstup po skalnatém hřebenu hory až na kótu Malého Plešného.

Velký Plešný (1 066 m n. m.)

mapka Velký a Malý Plešný

Sraz si sice dáváme v Třebovicích, ale protože ty jsou díky VVP za několika zákazy vjezdu, nakonec sjíždíme k penzionu u bývalé vísky či samoty Střemily. Zde vede zelená turistická značka ze Ktiše k Volskému vrchu u Chvalšin, a je tak jednou z mnoha tras, které míří do okrajů vojenského prostoru. Využívat se mohou pouze o víkendech a svátcích, což dnešní velikonoční pondělí splňuje.

Lehce za čáru tak zůstává jen to, že ze značené stezky brzy uhneme k vrcholu Velkého Plešného. Pohybovat se v terénu budeme hlavně po cestách, kde nám nic nehrozí.

Mirek zná dokonale zdejší prostor protkaný mnoha vojenskými a dřevařskými cestami a tak jdeme mimo turistickou značku od samého počátku. Míjíme tím kaskádu šesti malých rybníčků a jdeme hezkou cestou k mokřadům Třebovického potoka.

Parkujeme u penzionu v ostré zatáčce, která není pro motoristy bez nebezpečí. To dokládá i tento velkorysí pomník.

Nakonec nás jde sedm statečných!

...

Jeden ze šesti střemilských rybníků.

Mezi jarními květy jsou prvosenky nepřehlédnutelné.

Nezastupitelné místo u okrajů cest mají i lísky.

Mozaika krajiny VVP Boletice je pestrá a dává příležitost mnoha vzácným rostlinám i živočichům. To muhu potvrdit z vlastní zkušenosti, kdy jsen na chatě u Ktiše, v místě kde vojenský prostor začíná, zničeho nic objevil v domácí bačkoře, které jsem kdysi dostal ke svým třicátinám, plcha lesního, nádherné tříbarevné zvířátko s huňatým ocáskem. Bohužel jsem tehdy s sebou neměl foťák a nemohl tak zdokumentovat druh plcha, který byl tehdy známý jen v sousedním Bavorském lese, s pravděpodobným výskytem na Šumavě. Jak je to s ním dnes, nevím.

Třebovický potok má pod Velkým Plešným rozsáhlé a vydatné prameniště. Kousek níž po proudu se z něho stává Chvalšinský potok.

V dáli, pod blankytně modrou oblohou, nás zdraví Velký Plešný.

...

Sasanka je další květinkou časného jara.

Ohrada pod Okrouhlíkem.

...

Cestou jdeme kolem vysoké oplocené ohrady a mne hned napadne, jestli není připravena pro zubry evropské. Ti totiž mají být ve VVP Boletice brzy vypuštěni do volné krajiny. Protože asi 40 % výcvikového prostoru tvoří bezlesí, a zachovalostí prostředí jde o jedno z biologicky nejcennějších území v ČR, je oblast jako stvořenou pro velká zvířata, která již dávno vymizela z naší krajiny. Díky členitosti terénu mírně zvlněných náhorních plošin a hor, a činnosti armády bez intenzivního zemědělství, se zde udržela řada společenstev a organismů, jaké jinde ve střední Evropě již dnes nenajdeme nebo se staly vzácnými. Díky teplým fénům v závětří hraničních hor Šumavy je zdejší klima oproti jiným oblastem o stejné nadmořské výšce výrazně teplejší a řada rostlin tady dosahuje horní výškové hranice svého rozšíření. Činnost armády pak nahrazuje roli velkých býložravců, kdy vytváří plochy bezlesí, podobných těm, co zde zůstaly po poválečném odsunu německých obyvatel z mnoha zdejších samot a vesniček.

Květena zahrnuje 180 chráněných, ohrožených a jinak významných druhů cévnatých rostlin, kde mezi nejvýznamnější zástupce patří druhy vázané právě na bezlesí a řídké lesy, jako je hořeček český (Gentianella bohemica), popelivka sibiřská (Ligularia sibirica), početné populace hruštičkovitých (5 druhů) a 15 druhů orchidejí. Síť neznečištěných neregulovaných toků, zachovalá díky absenci zemědělství a vodohospodářských úprav, hostí i největší středoevropskou populaci perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) a vranky obecné (Cottus gobio).

Hnízdí zde nejméně 136 druhů ptáků, mimo jiné chřástal polní (Crex crex), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a skřivan lesní (Lullula arborea). Ti se stali důvodem vyhlášení Ptačí oblasti Boletice - Natura 2000. Dalšími ohroženými ptáky jsou vzácní a chránění, tetřívek obecný (Tetrao tetrix), bekasina otavní (Gallinago gallinago), puštík bělavý (Strix uralensis), sýc rousný (Aegolius funereus), krutihlav obecný (Jynx torquilla), datel černý (Dryocopus martius), kos horský (Turdus torquatus), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes). Prostor Boletic tak patří mezi nejdůležitější lokality v České republice. Ze savců je významný trvalý výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx), početné jsou populace vysoké zvěře a prasete divokého (Sus scrofa).

Na VVP Boletice navazuje na severovýchodě CHKO Blanský les a na jihozápadě CHKO Šumava, a jde tak o přirozený spojovací článek dvou velkoplošných chráněných území. Díky tomu se ještě více zvyšuje hodnota celého krajinného celku.

Právě střídání zdejších lesů a vzniklých otevřených planin s rozsáhlýcm bezlesím vytvořilo dohromady parkovitou krajinu podobnou té, kterou vyhynulí velcí kopytníci včetně zubra evropského obývali. Vysoké je zastoupení listnatých stromů a křovin, a ty, spolu s bylinami, jsou hlavní potravou zubra. Hustá síť malých vodních toků, mokřadů a rybníků zajišťuje dostatek napajedel, podobně jako vodní a mokřadní vegetace. To vše jsou příznivé faktory pro udržení populace velkých býložravců v prostoru rozlehlého území, které umožňuje i dostatečné rozptýlení stád.

Zubr, spolu s dalšími druhy velkých kopytníků, mohou mít velmi pozitivní vliv pro přírodu Boletic. Bude prvním zástupcem celého spektra velkých kopytníků, které zde mohou žít, jako jsou kůň, pratur a los.

(pro vsuvku o zubru evropském byl využit článek Návrat zubrů - Bison bonasus - do České republiky z webu Česká krajina 2012)

Bylo by to pěkné již dnes putovat krajinou a sem tam zahlénout zubra, pratura či houštinou se prodírajícího losa. Naše pouť sice tolik poutavá není, ale přesto je zábavná dost. Dotýkáme se úpatí mohutného vrchu Volance (818 m n. m.) po jehož severním úbočí vede asfaltem zpevněná cesta k Lužnému potoku. Tady chvilku zkoumáme přechod přes mokřady skrz vysoké rákosí, kam vedou jednotlivé můstky. Míjíme mnoho zvířecích stezek, které v něm mizí. U bývalých Vítěšovic je překladiště pokácených buků, zaparkované auto dokládá, že se zde právě těží.

Vzhůru k Plešnému již vede příjemnější lesní cesta. Odkládáme postupně přebytečné svršky, a dost tvrdě a dlouho stoupáme západním směrem až na Pražačku. To je vojenský název zděděný po další z vysídlených obcí, byť i zde je ze zbylých rozvalin vidět, že šlo jen o malou vísku či samotu. Zůstaly z ní jen zplanělé ovocné stromy, zarůstající loučka a stará boží muka.

Poslední úsek vede nejprve lesní cestou, která podchází Velký Plešný. Překonali jsme hřeben a nyní jdeme přímo k vrcholu, kam odbočila stezka. Zde se otevřou výhledy na nedaleký Chlum (1 190 m n. m.). Na vrcholu Velkého Plešného jsou skalky, z nichž ta nejvyšší, u vrcholové tyče, žádný rozhled neposkytuje. Okolní smrčině je kolem 25 let a v toto věku je zcela neprostupná. Pro výhled musíme kousek sestoupit na druhou, nižší skalku, kde se otevřou pohledy k Blanskému lesu i daleko do vnitrozemí jižních Čech. Mezi vrcholy Buglata a Bulový dohlédnu až k rodné Zlivi i sousední Hluboké, s nepřehlédnutelnou siluetou známého zámku. Toto ovšem pouhým okem vidět moc není, a pouze zoom dovede vzdálená města více přiblížit.

Konečně je čas se pořádně najíst. Cestou všem dokonale vyhládlo a tak nám dobře poslouží malé kamenné ohniště, kde pečeme buřty, klobásy i chleba, prostě co kdo má. Jen s pitím musíme šetřit, cestou nebude možnost doplnit zásobu.

...

Jen pomalu šeď krajiny mění jaro v nekonečné moře všech odstínů zelené.

Velký Plešný a jeho jižní hřbet, kterým budeme postupovat vzhůru.

Nad Lužným potokem.

Mokřady v místech bývalého Vitěšovického mlýna.

...

Dřevo se dnes těží všude. Tlak peněz je neúprosný.

Ovocné stromy ještě stále oživují krajinu zbavenou lidí.

...

...

Cesta se pomalu začíná zdvihat.

Když jdete po cestách a nebloudíte terénem s detektorem, není se čeho bát.

...

Před Pražačkou.

...

Závěrečné stoupání na Velký Plešný.

Chlum (1 191 m n. m.).

Lukáš si peče chleba.

Torzo buku pod vrcholem. Není lepší skončit takto, než na pile?

Z nižší skalky je zatím omezený výhled. I ten ale časem zakryjí vzrůstající stromy.

V dáli vidíme Březovík.

Březovík.

V dáli vidím Hlubokou.

A zašuměnou rodnou Zliv. Dohlednost s dálkou rychle mizí.

Malý Plešný (881 m n. m.)

Dohodli jsme se na pokračování hřebenem až na vrcholek Malého Plešného, kde, na rozdíl od Velkého, nikdo z nás ještě nestál. Obrázek věnce skal vyčtený z mapy, který se má rozkládat kolem jeho vrcholu, nás dostatečně motivuje. Než se však dostaneme do sedýlka, odkud půjdeme k nižšímu bratru Velkého Plešného, musíme se spustit hluboko dolů. Protože chceme využít cestu po východním úbočí hory, nezbývá než se trochu vrátit zpět. Nakonec nalézáme zkratku, a i když díky ní pár set metrů klesáme bukovým lesem klopýtajíc mezi listím a skrytými kameny, všichni nakonec ve zdraví tuto terénní vložku přečkáme. Po staré cestě, která je v jednom místě vystřílena do strmé skály., se jde již snadno. Bohužel i tady jsou výhledy velmi omezené.

Když dojdeme na křižovatku lesních cest, jsme již v místě, kde musíme hřebenem pokračovat po zvlněné a sympatické stezce dál k Malému Plešnému. Stezka se mění v pěšinku, ta postupně v kamennou zídku, po níž jdeme opatrně a pomalu dál. Přicházíme na malou skalní plošinu s ideálním výhledem ke Kleti. V dáli se modrají vrcholky Novohradských hor, rakouský Viehberg a Sternstein, i hraniční Šumava za Lipnem. A dole u nohou nám leží vojenské cvičiště Lomek. Dobře vidíme značnou část naší trasy vedoucí údolím Třebovického a Lužného potoka.

Hřebenem na Malý Plešný.

U vyhlídky.

...

...

Pohled k Českému Krumlovu.

V popředí Mlýnské vrchy, Kraví vrch, vlevo vzadu masí Kleti.

Skalka výhledového ochozu. Velmi pěkné místo bylo na nejhezčím úseku naší cesty.

Je jasné, že vrcholkem Malého Plešného tento výhled ještě není. Ten leží asi o tři sta metrů severněji a cestou k němu musíme ještě vyplašit dvě laně a statného divočáka. Skalnatý hřebínek a kamenná zídka nás na pravý vrchol dovádí jinak bez problémů. Nacházíme vrcholový patník, několik dost vysokých skal, a pod nimi dokonce mohutný balvan připomínající viklan. Jen výhled znovu zcela chybí. Ještě, že jsme si ho dosytosti užili na vyhlídce cestou sem.

Sestupem dolů neriskujeme kratší, ale nejistý a prudký sráz východní části kopce, a raději pohodnou cestou obcházíme vrchol ze západu. Poslední kus cesty po tvrdém povrchu již totik zábavný není, ale netrvá to dlouho a jsme před Třebovicemi, kde nás vítá obří dělová koule. Naštěstí jen z betonu.

Poslední dva kilometry zpestřuji vyprávěním o vojenském cvičení záložáků, kdy jsem pod Mlýnským vrchem, který míjíme, hlídal závoru do prostoru při nočních cvičných střelbách. Stále si dobře pamatuji ohňostroje z raketometů, kdy střely létaly až někam k Velkému Plešnému. Asi i do míst, kudy jsme právě prošli.

Hřeben je mnohdy dost špatně schůdný a skalnatý.

...

Vrchol Malého Plešného je na snadno přístupné skalce. Rozhledy zde chybí.

Viklan.

U hájenky před Třebovicemi.

U dělové koule v Třebovicích.

...

Pohled přes výcvikovou plošinu k Špičáku, dvojvrcholku Nad Hospodárnicí a Hvězdě.

Malý Plešný s Chlumem v pozadí.

Vyhlídková věž je zatím obsazena vojáky.