Zima na Slovensku obrazem

Zima na Slovensku obrazem

Každé roční období má své kouzlo. Nejinak je tomu v zimě. Pokud se vydáte všanc mrazu, sněhu a ledu, může vám to přinést nejen pot a utrpení, ale i mnoho nezapomenutelných zážitků. Únava brzy zmizí, avšak vzpomínky vám zůstanou.

Podruhé využívám fotek převzatých od slovenského turisty Michala Urdy, k čemuž jsem dostal svolení. Po podzimní krajině plné barev přinese pokračování nehybnou bílou krásu paní Zimy z Křížavy. Jako doplnění pak výstup na Zobor, kde si v letošní zimě sněhu moc neužili.

I. Lúčanská Malá Fatra / Turie - Křížava (1 456 m n. m.)

mapa Křížava

Wikipedie přináší některé podrobnosti, jež vám tuto jižní část Malé Fatra - Lúčanskou, přiblíží:

Geomorfologický podcelek Malé Fatry je od jeho severní části Krivánské Malé Fatry oddělen Strečnianským průsmykem řeky Váh. Pohoří je z jihu ohraničené pohořím Strážovské vrchy, na východě Turčianskou kotlinou, na západě Rajčankou a na severu řekou Váh. Je tvořeno žilnými a hlubinnými vyvřelinami mladšího paleozoika (karbonu) granodiority a křemennými diority, které postupně krystalizovaly a vyzdvihovaly se až do dnešní podoby. Nejvyšší vrchol, Veľká lúka (1475,5 m n. m.) je oblý kopec, také nazývaný Martinské hole. Přes celý hřeben, od Kľaku na jihozápadě až na Minčol na severovýchodě vede hřebenová cesta, z níž je místy krásný výhled na okolní hory.

(Wikipedie.cz)

Přestože mám s přáteli prochozené hřebenové partie mnoha slovenských hor, tato část Malé Fatry k nim nepatří. Výjimku tvoří pouze kousek u známého a krásného vrcholu Kl'aku.

Il. Tríbeč / Zobor (586 m n. m.)

mapa Zobor

Nejen Wikipedie nám prozradí, že "Zobor je nejvyšší vrchol v zoborské skupině pohoří Tribeč nad Podunajskou pahorkatinou a městem Nitra, výška je 586,9 m n. m. Vrchol tvoří městský lesopark, po svazích jsou vinice. Zobor je vyhlídkový bod s viditelností do širokého okolí... Na Zoboru je několik archeologických nalezišť. Pravděpodobně od konce 9. století tu stál klášter benediktinů, zachovaly se i zbytky hradiště. K roku 1111 je tu doložená škola, která je nejstarší školou na Slovensku.."

Tríbeč je také ono tajné pohoří, kde se ztrácejí lidé. Kniha i film Trhlina od Jozefa Kariky o tom hezky napínevě vypráví.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.