Fotka roku 2019

Fotka roku 2019

Množství hlasujících premiérového zařazení deseti vybraných fotek, které mne oslovily v roce 2018, zavazuje, a proto znovu vybírám TOP 10. Opět to bude subjektivní autorský pell-mell.

Znovu můžete dát svůj hlas fotce, která Vás nejvíce oslovuje, nebo která se Vám zdá nejhezčí. Všech deset vybraných je z loňského roku.

Předchozí anketa Fotka roku 2018 vygenerovala tato procenta:

10% Skalní hřib

10% Vysoký Ostrý

9% Traunsee

12% Pramen u Hauswaldské kaple

10% Tore Grande

9% Lago dei Piani

9% Tre Cime

12% Plešné jezero z Plechého

9% Hochstein

11% Moravské Toskánsko

Hlasovalo 398 čtenářů

Fotka roku 2019

○ ○ ○

1. Mały staw - Krkonoše

2. Velká Amerika - Český kras

3. Crno jezero - Durmitor, Černé Hora

4. Savin kuk - Durmitor, Černá Hora

5. Terzin bogaz - Durmitor, Černé Hora

6. Skadarské jezero - Černá Hora

7. Sninský kameň - Vihorlat, Slovensko

8. Havraní skála - České Švýcarsko

9. Vysoká Lípa - České Švýcarsko

10. Český Krumlov

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

16. ledna 2020 13:02

azave říká

Dycky Ameriky ! 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.