Drahanská vrchovina - Moravský kras l.
vydáno 15. dubna 2019 – napsal Rony – žádný komentář
Množství pestrobarevných květů láká k otestování svých sladkostí první hmyz. Příroda po dlouhé zimě opět ožívá a shazuje únavu dlouhých zimních nocí. Slunci se vrací jeho síla a krajina Moravskěho krasu se znovu začíná probouzet. Je málo míst tak krásných a k tulákům zjara tolik přívětivých.
Sraz s Romanem máme v Chýnově, kde si jdeme prohlédnout zajímavé sochy místního rodáka Františka Bílka. Ty najdeme na místním hřbitově.
...
...
Cosi zbylo v paměti
Moje vzpomínky ještě před odjezdem zabloudí do dávné minulosti, kdy jsme jeden prodloužený vandrovní víkend věnovali toulání se s báglem po Moravském krasu.
Šalina nás tehdy od vlakového nádraží odvezla na konečnou do Líšně. Již zde okamžitě za posledními paneláky začíná úžasná divočina. Prošli jsme si trasu Mariánské údolí - Ochoz u Brna - Křtiny - Rudice - Macocha - Sloup, pak následoval úprk Pustým žlebem do Blanska na vlak, když jsme podcenili kopcovitý terén a ztratili v něm spoustu času.
Mnoho se vytratilo z paměti, mnoho splynulo s jinými zážitky, leccos však v ní zůstalo uchováno. Třeba první nocleh na suchém listí v nějaké jeskyni s kamenným sloupem napůl rozdělujícím obří vstupní otvor, náročné výstupy z hluboce zařízlých údolí, pestrou krajinu s mnoha zajímavými závrty na náhorních plošinách, či ponory a vyvěračky potoků.
Kolem Pustého žlebu jsme se pár dnů motali spolu s rodinami také před dvaceti lety. To byly naše děti malé a na dlouhé vandry ještě neměly.
Velmi rád si po čase obnovím zapadlé vzpomínky při putování jarní rozkvetlou krajinou, kdy jako přidanou hodnotu vložíme prohlídku několika jeskyň. Chybět nebude ani zdolání nejvyšších vrcholků celé Drahanské vrchoviny.
Poutní kostel v Křtinách a jeskyně Výpustek
Odjezd z domova ještě před pátečním polednem a bezproblémový průjezd "dé jedničkou", dovoluje navštívit první z pětice zpřístupněných jeskyní. Výpustek je odlišný od ostatních tím, že nemá prakticky žádnou krápníkovou výzdobu. Zato má svoji pozoruhodnou historii.
Krátký čas před vstupem do podzemí věnujeme honosnému kostelu v Křtinách. Poutní kostel Jména Panny Marie dostal dnešní podobu v roce 1718, kdy došlo k úplné přestavbě areálu podle návrhu nejvýznamnějšího českého barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Ten vytvořil monumentální chrám, který umístil nad Křtinské údolí. Symetrickou kompozici vytvořil na půdorysu řeckého kříže. Mnozí odborníci považují tento skvost za nejkrásnější barokní památku u nás.
Poutní kostel Jména Panny Marie patří k nejstarším poutním místům Moravy. První zmínka náleží roku 1237. Dnešní podobu má na svědomí J. B. Santini.
Kostel je mnohými odborníky označován jako nejkrásnější barokní stavba v ČR.
...
...
Zvonkohru jsme si vyslechli ihned po příjezdu ke kostelu.
Kamenné sousoší Cyrila a Metoděje od Bedřicha Vašíka z roku 2013.
Přesouváme se k Výpustku, abychom stihli poslední prohlídku jeskyně, kde se dávná historie mísí s tou, kterou si ještě dobře pamatujeme.
Archeologické nálezy svědčí o osídlení z doby kolem roku 15 000 př. n. l., o "halštatském" osídlení a o osídlení "lidí se slovanskou keramikou". Ale již vstup dokládá, že mohutné prostory nevyužívali pouze naši dávní předkové.
V 20. století byly prostory jeskyně poznamenány těžbou fosfátových hlín a působením nejprve německé, později československé armády.
Protiatomový bunkr z let studené války připomenou klasické železné patrové postele, zatímco nacistickou továrnu na výrobu leteckých motorů zase jednotlivé nalezené součástky a také modelářské makety strojů.
Máme dost času si vše dobře prohlédnout, jde nás s průvodcem, který zde v minulosti jako voják z povolání sloužil, jen pět. Krápníková výzdoba v jeskynních prostorách téméř chybí, jeskyně je kompletně vybetonována a tak je expozice zaměřena na její dočasné obyvatele. Ať už ze zvířecí říše, kdy nás ohromí mohutnost jeskynního medvěda či jeskynního lva, nebo z té člověčí, neméně zajímavé.
U Výpustku.
Jeskyně Výpustek.
Památka na Wermacht.
...
...
...
...
U modelů válečných letadel by se dalo prohlížením strávit mnoho času...
...
V jeskyni...
Často nás obklopí šero, které pomáhá rozevřít kužel světla z baterky.
Zde žil pračlověk...
...
...
Osamocený stalagmit.
...
Inferno.
Východ z jeskyně Výpustek jasně dokazuje vojenský účel.
Při více než hodinové prohlídce nám řádně vyhládlo a tak jdeme znovu prozkoumat kostel v Křtinách a především restauraci v sousedním zámečku, kde bylo možné se i ubytovat.
Já vybral ubytování v samém centru Moravského krasu, kterým se dá považovat Ostrov u Macochy. Penzion U Balcarky se stane našim zázemím, odkud budeme po čtyři dny vyrážet do přírody krasu. Krásných míst je okolo neúrekom.
Balcarka, vrcholy Skalka a Skály, Sloupsko-šošůvské jeskyně
Jeskyně Balcarka
V sobotu ráno prší a tak nezbývá než se znovu ponořit do hlubiny nějaké jeskyně. Prakticky na dohled máme atraktivní
Balcarku, o kterou v devět ráno ještě není moc velký zájem. To že nás prostorami jeskyně prochází málo, přináší své výhody. Jsem určený k dokumentaci krápníkových zátiší a mám možnost vše fotit takřka nerušeně.
Tato jeskyně nás ohromí svou krápníkovou výzdobou, která je asi nejbohatší z jeskyní Moravského krasu. Velké bohatství krápníků a další krasové jevy, jako jsou závrty a škrapy, významné archeologické a paleontologické nálezy, činí z jeskyně Balcarka jedno z nejzajímavějších míst Moravského krasu. Galerie a Přírodní chodba patří mezi skvosty, hodné obdivu.
Nově je do turistického okruhu zařazena také část jeskyně - tzv. Muzeum, která byla poprvé krátce zpřístupněna již v roce 1938. V ní je instalována expozice představující Balcarku jako jeskyni lovců sobů a koní, nebo generační zimoviště jeskynního medvěda.
Blažkův závrt leží nedaleko Balcarky.
Balcarova skála je přírodní rezervací, chránící teplomilnou vegetaci na vápencových skalách (rozchodník ostrý či bílý).
...
Vstupní brána do jeskyně Balcarka.
Větrný mlýn holandského typu z roku 1865 je postavený z bílého neomítnutého vápence.
V Balcarce.
Šaman s pravěkými zvířaty mohl být na stěně jeskyně vyobrazen právě takto.
...
Balcarka je významnou archeologickou a paleontologickou lokalitou. Nás však více zaujme bohatá a rozmanitá krápníková výzdoba.
...
...
Dočasně umístěná výstava obrazů japonského malíře oživuje chladné prostory jeskyní.
Zrcadlení.
...
...
...
...
...
...
...
Vrápenci malí jsou v jeskyních Moravského krasu častými hosty. I díky jejich přítomnosti v době zimního spánku jsou jeskyně do března uzavřeny. Výjimkou jsou pouze Punkevní jeskyně, otevřené po celý rok.
Naši předci.
...
Dobře naladěni se můžeme vydat k nejvyšším vrcholkům Drahanské vrchoviny. Samozřejmě k tomu využijeme naše přibližovadlo, bez kterého by byl především Václav ztracený. Ten se po dlouhém zimním spánku jen přetěžce rozchází, stěžujíc si na různé bolesti. Fakt je, že s poničenou kyčlí se asi nejde nejlépe. Snad mu pomůžou od Romana zapůjčené hole, nad kterými ještě loni ohrnoval nos.
Skalky a Skály
Do terénu vyrážíme na zkrácenou túru z Benešova. Takto minimalizujeme převýšení na Skalky (735 m n. m.) natolik, že se nespokojeně ozývá Roman s tím, že takovýhle vrchol nevrchol by se snad ani neměl počítat jako zdolaný. Přesto je to nejvyšší bod Drahanské vrchoviny, která zahrnuje Moravský kras. Proto na něho lezeme.
Plošina Skalky opravdu vrcholem není. Ještě před ním míjíme hezkou, avšak nepřístupnou rozhlednu. Věžová stavba je dnes osazena novým meteorologickým radarem (z roku 2015), určeným k detekci meteorologických cílů. Je stejného typu jako meteoradar na brdském vrcholu Praha.
Vyrážíme k vrcholům Drahanské vrchoviny. Venca se odráží holemi soupaž, jak to viděl u běžkařských es Vasova běhu.
Meteoradar Skalky slouží k odhadu a upřesnění intenzity srážek. Na území Česka jsou tyto radary pouze dva. Na Skalkách a na vrcholu Praha v Brdech.
Jarní přijímání energie.
Nejvýšší vrchol Drahanské vrchoviny se jmenuje Skalky, přestože se kolem povaluje jen pár kamenů.
V bučině u vrcholku Skály.
Prosba lesa.
Pokračujeme dále smrkovým lesem až k pramenu říčky Luha, která je zdrojnicí známější ponorné Punkvy. Hezky upravené místo poněkud hyzdí česrtvě vytěžená plocha. Ovšem, vždyť kůrovec řádí již nejen na Šumavě.
Ochutnávám ledovou vodu a po chvíli již bučinou stoupáme na Skály (724 m n. m.), druhý nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny. Hezké okolí chrání stejnojmenná přírodní rezervace, rozkládající se na svahu západně od vrcholu. Zajímavá zde je také lovecká chata Hanačka, která byla postavena v roce 1810 přímo u vrcholu a za války sloužila jako opěrný bod partyzánské skupiny Jermak.
Ačkoli by to Venca nejradši již otočil nazpět, protože má vlastně splněný úkol, vedu parťáky ještě o kus dál. Cestou necestou klopýtáme lesem přes terénní vlny k potoku Luha, abychom o hodinu později asi 10 km dlouhý okruh uzavřeli v Benešově.
Třetí nejvyšší vrchol, kterým je nedaleká Paprč, srabsky již nezdoláváme.
Pramen Luhy je zdrojnicí ponorné řeky Punkvy.
...
...
...
Lovecká chata na vrcholu Skal.
...
Vyobrazení válečné scény.
Vydáváme se po stopách nebohé Červené Karkulky.
Sloupsko-šošůvská jeskyně
Barokní kostel Panny Marie Bolestné v Sloupu pochází z let 1751-1754, kdy byl postaven podle návrhu italského architekta Isidora Marcella Canavaleho.
Místo toho jedeme zpět do Sloupu, kde zaháníme v hospodě hlad a pak ještě vstupujeme do Sloupsko-šošůvských jeskyní. Poslední prohlídka v 16 hodin je již kratší, přesto trvá 70 minut. S mladou, sympatickou průvodkyní jdeme sami a získáváme si její přízeň přiznáním, že naposledy jsme v jeskyni byli před 20ti lety.
"To mně byl rok..." odtušila a začala se k nám chovat jako ke kmetům, kteří jsou jen nepatrně mladší než kosti zde nalezených předků. Ostatně Venca jí svými řečmi, z nichž se zdá, že do jeskyně opravdu přišel zemřít, k tomu dává jasnou záminku.
Sloupsko-šošůvské jeskyně skrývají mohutné prostory, které zpřístupňuje složitý labyrint chodeb. V první jeskyni, kde se občas pořádají koncerty, si vyslechneme krátkou hudební ukázku. Nahlas vzpomínám, jak zde před těmi dvaceti lety pouštěli Hůlkovo Ráj, nádherný ráj. Dodnes si pamatuji, jak úžasně tenhle chorál zněl.
Výzdoba v sloupské části není až tak dokonalá jako v šošůvské. To bychom uvnitř museli strávit celých 110 minut, což jsme si nedovedli představit. Naše průvodkyně dvě dlouhé túry dnes absolvovala a na jejím hlasu je to znát. Mluvit nahlas v tomhle chladu není snadné. Na nás může klidně jen intimně šeptat, když jsme jí tak nablízku.
V jednomu z dómů máme možnost popustit uzdu fantazie a pojmenovat jeden z útvarů.
Hned ze mne vypadne "To je Pepek námořník...", ale neuspěji. Prý se tato "skulptura" zve choroš.
"Takový obyčejný název.", odvětím a ptám se, jestli naše průvodkyně nechce navrhnout jeho přejmenování na Pepka. Prý to zkusí, takže možná další výpravy brzy budou vidět místo choroše Pepka námořníka.
Otec, matka a syn. Skály nad Sloupem.
Staré skály skrývají ponor Sloupského potoka.
Sloupská jeskyně.
...
Bleskem fotit nechci a radši riskuji neostrost, i když se snažím foťák všelijak stabilizovat.
...
...
...
...
Sami v katedrále věčného ticha.
Prohlídku zakončíme v jeskyni Kůlna, což je i pro nás s Romanem novinkou. Zde tehdy přebývali archeologové a jeskyně byla proto veřejnosti uzavřena. Dnes po nich zůstala ohromná díra v zemi a nějaké povídání na tabulích a v krátkém videu.
Neformální více než hodinovou příjemnou debatu s milou průvodkyní nakonec ocenila i ona sama. To nás potěšilo.
V jeskyni Kůlna...
...
...
...
Hřebenáč a Sloupská jeskyně.
Skála Hřebenáč se při záplavách stává ostrovem. V roce 1756 byla na vrcholu postavena socha Šimona. Dodnes se dochoval pouze podstavec a litinový kříž.
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1218 47% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
813 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
573 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2604 čtenářů Archiv anket
