Hrubý Jeseník a Rychlebské hory lV.

Hrubý Jeseník a Rychlebské hory lV.

Poslední dva dny si již více užíváme. Padne i poslední hlavní tidícovka Hrubého Jeseníku - Čepel, brzdy mého biku nadobro odmítnou spolupracovat a tak vše jistí turisticky zajímavá místa.

Kouty nad Desnou - lanovka na Medvědí horu - po neznačených silnicích - vrch Čepel-podél plotu obory Loučná - Loučná nad Desnou

7. etapa a)

30. 7. 2021

mapa

Cílem 1. části etapy je vrchol Čepel (1 024 m n. m.). K němu využijeme opět lanovku z Koutů nad Desnou. Od horní stanice lanovky na Medvědí hoře sestoupíme 250 m pod lanovku na silnici (Uhlířská cesta) a po ní budeme 2,5 km neustále klesat. Poté narazíme na přístřešek, od něhož odbočíme vlevo a stoupáme až na vrchol Čepele (1 024 m n. m.). Na vrcholu je pěkná skalka a ve vrcholové oblasti myslivecký posed.

Vrátíme se k přístřešku a později klesneme k rozcestí Pod Vlčím sedlem. Dále budeme postupovat 2 km podél plotu obory Loučná a nakonec zakončíme půletapu v Loučné nad Desnou. V Loučné nad Desnou je významný zámek z roku 1608, nádherný zámecký park a hrobka podnikatelské rodiny Kleinů z roku 1886 - 87.

My se na chvilku uchýlíme do restaurace Pod Jedlovým vrchem a po té se vracíme autobusem na Červenohorské sedlo.

Vrcholová skalka Čepelu (1 024 m n. m.).

U obory Loučná.

Červenohorské sedlo - památník letecké havárie - hora Šindelná - vrch Šindelná, jihozápadní vrchol - Červenohorské sedlo

7. etapa b)

30. 7. 2021

mapa

Po výstupu z autobusu se z Červenohorského sedla vydáváme na poslední chybějící tisícovku v Hrubém Jeseníku. Tou je hora Šindelná - jihozápadní vrchol (1 058 m n. m.). Po 500 m míjíme památník letecké havárie, která se stala 18. 9. 1967. Tento den byli ve čtyřmístném lehkém letounu L-40 Meta Sokol pilot Bohumil Lanta, parašutista Oldřich Paprskář, jeho manželka, tříetá dcera Ivana a další jejich dcera. Havarovali při vyhlídkovém letu. Neštěstí nepřežili oba muži a dcera Ivana. Přežily manželka parašutisty a jeho druhá dcera.

Po 2,5 km se dostáváme k Šindelné hoře (1 125 m n. m.), kde jsme již s oběma Romany a s bratrem Frantou v minulosti byli. K mé poslední tisícovce Hrubého Jeseníku Šindelná - JZ vrchol (1 058 m n. m.) si dojdeme po dalších 1,1 km. V oblasti vrcholu je několik skalek, na vrcholové i menší pyramidka. Zpět na ČHS dojdu sám opožděně, ale spokojen se splněným záměrem i překvapen svým solidním fyzickým výkonem. Velkou zásluhu na tom má rozhodně můj věrný šerpa Roman. Patří Ti velký dík.

Památník letecké havárie z 18. 9.1967 na úbočí Šindelné hory. 6)na vrcholu Šindelné hory.

Na vrcholu Šindelné hory -bJZ vrchol (1 058 m n. m.).

(sepsal a nafotil Václav)

Polský Zloty Stok, Bílá Voda, Javorník a Boží hora u Žulové

Zloty Stok

mapa

Večerní rychlá domluva stála za dnešní oddychový výlet kousek za naše hranice do polského Zlotého Stoku. Projedeme Jeseník i Javorník a zamíříme za Bílou Vodu k malému hraničnímu přechodu.

Wikipedie uvádí, že "Złoty Stok je nejstarším hornicko - hutnickým komplexem v Polsku a dle archeologických nálezů se zde těžilo zlato již v 10. století.

V roce 1273 kníže Jindřich IV. Probus udělil cisterciáckému opatství z Kamience Ząbkowického právo těžby zlata v oblasti Złotého Stoku. Nejstarší dokumenty, obsahující potvrzení městských práv Złotému Stoku, jsou z roku 1332, avšak datum prvotního udělení městských práv tomuto hornickému sídlu není známo. Dne 17. února 1491 Złoty Stok získal statut svobodného horního města a tomu odpovídající znak a vlajku."

Zloty Stok...

...

...

...

My jdeme do "Podzemní turistické trasy", která vznikla v roce 1996, kdy z 320 km dlouhého labyrintu chodeb byly zpřístupněny dvě štoly. Procházíme podzemím a snažíme se porozumět výkladu sličné polské průvodkyně. To se málokdy daří, ale to hlavní vnímat můžeme. Atmosféru středověkých chodeb i několik zastávek osvěžujících strohost výkladu. Všichni se shodneme na tom, že zde nám za podobnou cenu dávají mnohem víc, než den předtím při exkurzi do vodní elektrárny Dlouhé stráně, která byla jaksi nervozní a uhoněná. Zde vše probíhá v klidu a pohodě.

"Štola Gertruda" má pro nás hned několik překvapení, návštěvu ducha oné nešťastné krásky, která se před námi znenadání zjeví, i podivného alchymistu nabízejícího nám v "Chodbě smrti" pití cosi z jeho jedů. Však se zde netěžilo pouze zlato ale také arzen.

Ten, kdo zlato ukradl, prošel touto chodbou až na konec, kde musel strčit obě ruce do otvorů, ty byly zacementovány a zloděj ponechán svému osudu.

Zlatý důl ve Złotém Stoku stále čeká na své objevitele, kteří mohou narazit na mnoho stop z minulých století. Od pozůstatků horníků, jenž zde dávno pracovali a nikdy nebyli vytáhnuti po hornických katastrofách, a nebo záhady III. Říše skryté kdesi ve skalních závalech.

Po přesunu k lomu jestě sestoupíme do další štoly, odkud nás ven vyveze hlučný vláček.

Štola Gertruda...

...

...

Ve štole čeká překvapení...

Alchymie v dole...

...

Zjevila se Gertruda!

Historie se vkusně mísí s modernou.

...

Lom pod vrcholem Pustelnika je využit pro adrenalinové atrakce.

Štola Carna Górna...

Neopomeneme navštívit také muzeum minerálů, kde zdarma obdivujeme jak úžasně rozmanité jsou horniny ukryté pod našimi nohami. Kousek výš pak procházíme staré městečko, tedy jeho Rynek a blízké okolí.

Do muzea minerálů máme vstup zdarma.

...

...

...

...

Zloty Stok.

Bílá Voda a Javorník

Cestou zpět zastavujeme u restaurace Svatého Floriána, kde se slušně najíme a poté obdivujeme kostel Navštívení Panny Marie i přiléhající klášter Piaristů, sloužící v 18. století k rekatolizaci zdejšího obyvatelstva.

Po roce 1950 byly do kláštera v Bílé Vodě nasilně přemístěny různé řeholnice ze zrušených konventů celého Česka.

Bílá Voda...

Kostel je v sousedství kláštera piaristů...

Kostel Navštívení Panny Marie...

...

Po krátké procházce Javorníkem, kdy na rozdíl od mého dopoledního průjezdu byl zdejší zámek krásně osvětlený sluncem, nyní ho ve stínu stěží rozeznáme. Zajímavé je ale také Podzámčí s mnoha architektonickými skvosty, budovami se středověkými jádry a se zdobenými štíty a plastikami. Ne nadarmo zde byla v roce 1992 vyhlášena památková zóna.

Javorník a městská památková zóna...

...

...

Boží hora u Žulové

mapa

Abychom se prošli, parkujeme jestě v Žulové, odkud jdeme na Boží horu, nejvyššímu vrcholu Žulovské pahorkatiny. Jde o geologicky velmi významnou lokalitu. Devonské vápence zde prorazily vyvřeliny Žulovského putonu. Jedná se o naleziště srostlic minerálů, např. hessonitu.

Když vylezeme na vrchol, zaujme nás kamenný novogotický kostel Panny Marie Bolestné. Rozhledové růžice zase obrací naši pozornost k Rychlebským horám, které jsou odsud vidět vlastně celé.

Rozptýlení mi po výstupu poskytne malá upovídaná holčina z Brna, kterou na chvíli její maminka ztratila z dohledu. Nemáme kam chvátat a tak se každý někde rozvalí a v klidu relaxujeme. Však již si naše nohy odpočinek zaslouží.

Večer jdeme do známé hospody, odkud nás majitel nekompromisně vyrazí. Červenohorská chata v pátek již má otevřeno pouze pro ubytované. Tak díky.

Řešíme to rautem na našem pokoji, kde máme dost velký stůl pro šest. Chlebíčky, jednohubky, tři lahve bílého vína, neschází nám vůbec nic. Zítřek je dnem posledním a již toho moc nestihneme.

Paradoxy Žulové...

Okrouhlá věž středověkého hradu Frýdberg byla vkusně v roce 1810 zakomponována do stavby klacisistního kostela.

Po křížové stezce stoupáme k Boží hoře...

Poutní kostel Panny Marie Bolestné je výraznou dominantou okolí Žulové i dobrým výhledovým bodem.

...

...

...

...

Cvičení na trase z Boží hory.

Jeskyně Na Špičáku a Venušiny misky

31. července 2021

Jeskyně Na Špičáku

mapa

V sobotu ráno se po snídani sbalíme a jedeme kousek za Jeseník k jeskyni Na Špičáku, nejstarší písemně doložené jeskyni ve střední Evropě, kdy první písemná zmínka pochází z roku 1430 (Antonius Walle).

Wikipedie i náš průvodce nám dále prozradí, že sloužila často jako úkryt. O tom svědčí četné nápisy na stěnách, nejstarší zachovaný je z roku 1519. V roce 2014 byly dokončeny restaurátorské práce na nástěnných malbách pocházející z období pozdního středověku až počátku 20. století.

Chybí sice krápníková výzdoba, ale své Genius loci místo má. Procházíme horizontální chodby vytvořené vodou, z nichž některé mají zvlaštní srdcovitý tvar, vytvořený jezery tajných vod při ústupu poslední doby ledové.

Příjemné probuzení do nového dne v chladivé jeskyni si užívá pouze naše šestičlenná skupinka, protože ostatní návštěvníci v devět zřejmě ještě spí. Před lety jsme před jeskyní postávaly před uzavírací hodinou pouze ve čtyřech a dovnitř nás ani nepustili. Paní u pokladny se vymluvila na odcházející bouřku.

Video - V jeskyni...

U jeskyně Na Špičáku.

Kosti medvěda jeskynního sem byly sice zapůjčeny, ale nejrůznějších nálezů z minulosti vydala jeskyně dost.

...

Srdcovité chodby vznikly erozí za pomoci vody...

...

...

...

...

...

Na Venušiny misky z Černé Vody

mapa

Jedeme na Starou Červenou Vodu a v Černé Vodě necháváme auta stát u restaurace, což se bude po příchodu z dnešní kratší tůry hodit. Pěšáci půjdou po zelené a vystoupí na Smolný vrch, aby shlédli Venušiny misky. Na skalnatý vrcholek tohoto kopce odkazují mnohé z cedule kolem cest a ani my ho, díky upozornění Venci, nevynecháme.

Vršek neminu ani já, byť si znovu objedu své kolečko. Což o to, sil bych měl dost i na delší okruh, ale hned první kratší sjezd pod Bukový vrch mi veškerý optimisnus vezme. Bez brzd se jezdit prostě nedá a já ty své již odepsal.

Proto jedu terénem, kde jsou i MTB tratě, zpět do civilizace. Nová Červená Voda, Stará Červená Voda a směr Vidnava. Jako bych tušil, že ve Vidnavě najdu zalíbení. Atmosféru památkově chráněného území kolem náměstí, které nese znaky minulých století, snad přiblíží obrázky, jež se snažím na místě vytvořit. Patrové měšťanské domy s barokními štíty skvěle ohraničily obdélníkový prostor kameny vydlážděného náměstí. Ale jakými kameny. Jejich zakulacený tvar mne fascinuje. Mezi nimi jsou chodníky vydlážděné již klasickou kamennou dlažbou a celé to do sebe krásně zapadá.

I okolní ulice nesou stopu dávné historie. Jen nerad opouštím Vidnavu a jedu kolem říčky Vidnávky na Velkou Kraš. Kousek od cyklotrasy naleznete soubor 72 bludných balvanů. Nejde zde o kýmsi odložené ceny spolku Sisyfos, které se každoročně udělují za "pseudovědeckou" činnost, ale o opravdové bludné balvany, jež sem odněkud ze Švédska dopravil čtvrtohorní ledovec.

Cesta od Černé Vody do Červené Vody. Zbarvení zdejších potoků jsem nezkoumal, ale využití všelijakých barevných názvů je hezké. Malebnost krajiny tomu přímo nahravá.

Vítá mne Vidnava, milé překvapení na cestě kolem polsko - českých hranic...

Úžasné náměstí s mimořadným dlážděním musíte vidět!

...

...

Radnice na Mírovém náměstí. K zajímavým fotkám pomohly i zvláštní vyfoukané mraky. ..

...

U městských hradeb...

...

Opravdu je co obdivovat, je co fotit...

...

Opuštěná továrna za Vidnávkou dokresluje dokonale místo s ohromujícím geniem loci.

Vidnávka sbírá prameny až pod Studničním vrchem u Jeseníku.

Stoupám podle Černého potoka k Vidnavskému rybníku a zanedlouho jsem pod Smolným vrchem. Zrovna mi volá Roman a téměř mě donutí nahoru k Venušiným miskám dojet. To ale nepřichází v úvahu. Kořeny pokrytá tenká stužka vzhůru se vinoucí pěšinky občas se ztrácející v maliní jde stěží projít.

Na vrcholku všechny potkávám usazené na balvanech, které opodál vytvořily výhled do krajiny Rychlebských hor. Venušinu misku mám pod nohami a je plná vody. Venca opodál frfňá, že tenhle výlet se s tím na Kokořín vůbec nedá srovnat, ale mě se vrcholek líbí.

Jistě i proto, že pod kopcem sednu na kolo a do Černé Vody k hospodě víceméně sjedu.

Na Smolném vrchu.

U Venušiných misek.

Smolný vrch - Venuśiny misky...

...

...

...

...

...

...

...

...

Rybník U dubu.

Nad Černou Vodou. V pozadí Studniční vrch.

(foto Rony a Luděk)

Dobře se před odjezdem nadlábneme, neboť jsme se nechali ukecat Luďkem, že cesta mimo dálnici bude lepší a zábavnější. A to fakt je. Aut milion, cesta náročná, již nikdy více.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Přešli jste někdy Hrubý Jeseník či Rychlebské hory s báglem a přespáváním v těchto horách?

2 29% Ano, obě pohoří jsem s báglem a nocováním v přírodě přešel(a).

1 14% S báglem mám zdolaný jen Hrubý Jeseník.

1 14% S báglem mám zdolané jen Rychlebské hory.

3 43% Ne, takhle "intimně" tyto hory ještě neznám.

Hlasovalo 7 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.