Půltucet (září 2020) - příběh fotografie

Půltucet (září 2020) - příběh fotografie

... Motto: „Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit.“ Albert Einstein

Bohužel září začaly znovu ovlivňovat různé zákazy a omezení. Ještě horší však je, pokud vás zradí vaše tělo. Moje trápení s bolestmi v kříži právě v září dosáhlo vrcholu. Přesto jsem přidal, ovšem za pomoci elektrokola, i nějaké ty vrcholy opravdové. Šumavské tisícovky, kterých mi tak zbývá zdolat ještě kolem 15-ti. Většina fotek se tak přímo dotýká Šumavy a jsou zaznamenány mobilem Xiaomi. Snad to na kvalitě příliš neubere.

1. Olšina

Nedaleko Lipna leží rybník, o kterém se můžete dočíst, že je nejvýše položeným chovných rybníkem u nás. V jeho vodách se zrcadlí hradba kopců Boletického vojenského výcvikového prostoru, v celém září hojně vojsky NATO využívaném. Svět se stává stále více nestabilním a komplikovaným.

Nově kolem břehů Olšiny byla vybudována naučná stezka, jenž můžete přes mokřady projít povalovým chodníkem, byť letošní velká voda učinila z okolního terénu bahenní lázeň a mnozí tak bažiny okusili na vlastní kůži.

. . .

2. VVP Boletice

Neporušená příroda kupodivu nevzniká pouze tam, kam nesmí šlápnout noha člověka. Bývá i v terénu, který využívá těžká vojenská technika. Ta totiž vytváří pestrou krajinu jinak monotónně zarůstající nálety, křovinami a lesy. Právě toto rozvolnění je pro mnoho živočichů životně důležité.

Ne jinak je tomu u bývalého mlýnu Nový Špičák, kde po dávném osídlení již zbyly jen rozvaliny a trosky.

. . .

3. Píseň labutí

Klid babího léta jako by tito vznešení ptáci ještě více násobili. Mladé labutě od jara vyrostlly jako z vody a jen šedivé peří je odlišuje od dospělých. Nejen vody Velkého Ochozu u Kardašovy Řečice brázdí jejich spanilé jízdy.

. . .

4. Český Krumlov

Město po prázdninách, kdy ho zaplnili především čeští turisté, opět v září osiřelo. Jeho úzké uličky, stejně jako nábřeží Vltavy, v níž se odráží skvostný hrad, však zůstávají stále stejně krásné.

. . .

5. Veteráni z Křivonosky

Malý rekreační rybník nedaleko Hluboké nad Vltavou je každým rokem místem setkávání "veteránů". Krásných, nablýskaných aut, z kterých až oči přecházejí. Jejich spanilou jízdu kolem cest sledují davy nadšených diváků. Nikdo z nich si asi neuvědomí, že jízda v takhle starém autě není úplně snadná. Uvnitř často panuje vedro nebo zima, smrdí benzinové zplodiny, čpí olej. Vše ale přebíjí neopakovatelný prožitek z jízdy.

6. Rostou!

Konečně bylo léto přívětivé i pro houbaře. Na Šumavě vydatné deště přispěly k tomu, že se daly sbírat od jara až do podzimu. V září se objevilo nevídané množství druhů hub, které jen dosvědčilo, jak rozličné mohou být. Hejno velkých hnojníků pod Chlumem jsem zaznamenat musel.

_________________________________________________________

Když se prohlédneme na fotosoutěž do minulého měsíce, zjistíme, že po vyrovnaném souboji tělo na tělo, fotka na fotku, o koňskou délku vede obrázek z názvem U Michlovy Huti, kde jsem musel opravit název, protože chytrý mobil si často slova sám upravuje, jak uzná za vhodné.

V prvních podzimních dnech si rád poslechnu desku z dílny Crosby, Stells, Nash & Young - Déjà Vu (1970), jednu z pro mne nejoblíbenějších. Vícehlasý melodický zpěv je jako padající barevné bukové listí či procházka v něm.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - září 2020

7 28% Olšina

8 32% VVP Boletice

2 8% Píseň labutí

3 12% Český Krumlov

1 4% Veteráni z Křivonosky

4 16% Rostou!

Hlasovalo 25 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Majka

14. října 2020 20:12

Majka říká

Ahoj, dá se ještě hlasovat ve fotogalerii? Mně to nejde.

Rony

14. října 2020 20:35

Rony říká

Jde to, pokud není tučně zvýrazněný některý název fotky. Jestli ano, znamená to, že z přístupové adresy již bylo jednou hlasováno.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.