Půltucet 2021 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Půltucet 2021 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Znovu se můžeme společně podívat, které "fotky s příběhem" dostaly v jednotlivých měsících roku 2021 v "Půltuctu" nejvíce hlasů a vybrat tak fotku minulého roku. A nebo si jen prohlédnout obrázky, jež zaujaly jiné.

Nejúspěšnějších fotek jednotlivých měsíců roku 2021 tentokrát není tucet ale rovnou patnáct. Hned ve třech měsících totiž platí v době zveřejnění článku rovnost bodů. Abych některé fotky nezvýhodnil, vkládám všechny s nejvíce body.

Hlasování nejlepších fotek roku 2020 vyneslo do čela fotky Mokřady a Utajená krása.

1. leden

Kříž

Nový rok nikdy nezačínám nějakým předsevzetím, které bych za čtrnáct dnů porušil. Nechávám život volně plynout a snažím se korigovat pouze jeho extrémní výstřelky. Svět okolo se mění, a pochybuji, že k lepšímu. Zavržení minulosti nechápu jinak, než jako snahu ji vymazat či překreslit. A ač nevěřící, doufám, že křesťanské hodnoty dnešní dobu přečkají.

. . .

2. únor

F*ck Covid!

Jak začít jinak únorovou nadílku několika fotek, než zátiším s covidovou tématikou? Poněkud se nám protahuje doba ohrožení viry, které jako by byly "vypouštěny z nějaké jeskyně", jak to alespoň tvrdí viroložka Peková. Různých konspiračních teorií se vynořilo mnoho a předpokládám, že se nikdy nedozvíme, jaká z nich je pravdivá. Nezbývá nám než se snažit toto podivnou dobu přetrpět a ve zdraví přežít.

. . .

3. březen

Na jiné planetě

Co existuje na Zemi, může existovat i na jiných, vzdálených planetách. Bohužel vzdálenosti k sousedním hvězdným soustavám či galaxiím jsou pro nás nepřekonatelné. A pochybuji, že se nám podaří v brzku ohnout časoprostor tak, abychom mohli navštívit nějakou jinou civilizaci. Pozornost se proto snažíme upřít alespoň na planety Sluneční soustavy, kdy Mars i některé měsíce Jupiteru, Saturnu i Uranu mohou přinést zajímavé poznatky. Život v bakteriální podobě je na nich jistě možný, ale pestrost života naší rodné hroudy tam nenajdeme.

Pro život je důležitá voda a právě Země díky ní je živoucí planetou.

Snad již brzy opuštěnou skluzavku v pozadí fotky znovu zaplní šťastný dětský smích.

. . .

4. duben

Tichý blázen

Až vysoko k zasněženým šumavským vrcholkům vedla naše cesta od Ktišského rybníka, kde o své první letošní úlovky usilovalo hned několik zachumlaných rybářů. Ani nás chladný vítr vanoucí od nedalekého Chlumu (1 191 m) neodradil a výšlap k sousednímu Velkému Plešnému naopak hezky zahřál.

. . .

5. duben (2)

Devět sil

Mezi prvními květinkami, které prorazí neobvyklou silou rozmrzající zem, byvá pravidelně devětsil. Druhové jméno lékařský vypovídá o jeho léčivých účincích. Sbírá se jarní oddenek před rozvitím květů, který se suší při 40 °C. Kdysi se devětsilu přisuzovala léčebná síla proti moru a i dnes se občas využívá v lidovém léčitelství jako náhrada podbělu.

. . .

6. květen

Májová idylka

Když se svěže zelená tráva potkává s jasně žlutými květy pampelišek v dokonalé harmonii, mohou jí nevinně bílé květy rozkvetlé jabloně jen tiše závidět. Oživlá příroda je hned plná života a optimismu. Nelze kolem jen tak nevšímavě projít a nic nevidět.

. . .

7. červen

Studená válka

Sílu fotky často dotváří její sdělení. Je dobře, že se nebesa zrovna tolik mračila, když jsem se zastavil u ostnatého drátu u dnes již dlouhá desetiletí zarůstajících objektů kasáren u bývalé obce Václav. Zvláštní místo nedaleko našich západních hranic, kde jako by se zastavil čas. Za chvilku za mnou dorazil kamarád Venca, aby mi vyprávěl, co kde kdysi stálo v době, kdy zde působil radiotechnický prapor a budovala se věž radaru na Velkém Zvonu. On toho byl jako voják základní služby přímým svědkem.

Z holých "nosních" zdí a prázdných očí oken, se již téměř nic nepozná. Snad čtvrthodinu stojím na asfaltu, který obsadily mladé břízy. Vnímám ničím nerušený klid tohoto místa a ani se mi nechce vybavovat si onu dobu, jež občas zasmrděla válkou horkou, a kterou jsem i sám prožil.

. . .

8. červenec

Mumlavský vodopád

Jsou místa, která by turista a milovník přírody ve své vlasti neměl minout. Jedním z nich je krásný vodopád nedaleko Harrachova, kde říčka Mumlava vymodelovala úžasnou kulisu, z níž se až tají dech. Ovšem že v měsících prázdnin je tenhle přírodní úkaz v lidském obležení a klidu si u něho zrovna neužijete.

Ačkoli jsem na svých cyklotoulkách po Krkonoších s sebou neustále tahal v batůžku i zrcadlovku Nikon, poslední den jsem ji měl uloženou již kdesi hluboko v kufru auta. Abych v záběru neměl rodinky na výletu, musel jsem jít pro fotku z mobilu Xiaomi co nejblíže pod skálu a využít funkci panorama.

Software dnešních mobilů dokáže divy a pokrok je znatelný. Ostatně většina fotek na Šlápotech je již z mobilu. Vždyť ten můj umí vytvořit i 108 MB obrázek. Ale nejdůležitější je nakonec stejně oko fotografa.

. . .

9. červenec (2)

Pančavská louka

Tuto subalpinskou louku nejdete nedaleko pramene Labe. Jde o nejrozsáhlejší vrcholové rašeliniště v západních Krkonoších. Vody zde sbírá říčka Pančava, spadající do Labského dolu 148 m vysokým Pančavským vodopádem.

Syrovost krajiny by zde zřejmě modré nebe výrazně nsrušilo a tak šedivé nebe hrozící deštěm této fotce příliš neuškodilo.

. . .

10. srpen

Signál kouřevej

Rád začnu touto fotkou. Její název mne znovu zavádí do časů hledání a objevování kamarádství, trampských písní, vzdálených hor, kaňonu Křemelné...

"Signál kouřevej, bílý znamení, že se neumírá, že se neumírá..."

Možná je to jen náhoda, možná něčí úmysl, že se tyto kouřové signály objevily nad Ktišským rybníkem zrovna v den, kdy na jeho odvrácené straně vyrostlo indiánské týpí a jeho velmi mladí obyvatelé spustili večerní bojovný pokřik. Vydržel jsem se dívat na nebe až do setmění, abych spatřil nad hlavou přelétat družice, letadla a na pár chvilek zazářit i první Perseidy.

. . .

11. září

Znovunalezená krajina

Je to již hezká řádka let, co mne uchvátilo několik pohlednic od Pasek z Novohradských hor. Jednou z nich byl obrázek zvoničky, pod níž text "Znovunalezená krajina" sděloval vše. Novohradské hory byly odsunem německy hovořících obyvatel a na čtyři desetiletí zataženou železnou oponou z velké části turisticky nedostupné. Krajina je zde dodnes zamyšlená, liduprázdná, avšak neskutečně krásná.

Kamenná pyramida či zvonička nad obcí Paseky, stejně jako výhled na Kraví horu, před níž do dáli bělostí svítí dobrovodský kostel Panny Marie Těšitelky, nebo pohledy do "rovin" u Horní Stropnice a Nových Hradů, jsou pohlazením na duši.

. . .

12. říjen

Kalvárie Ostré

Naše čtyřdenní putování Kokořínskem jsme zakončili přejezdem k Českému středohoří, kde jsme nemohli opomenout barokní poutní místo na vrchu Kalvárie s nádherným výhledem na Úštěcko. Návštěva zajímavého místa umocnilo pozvolna se k západu sklánějící slunce, které celý areál velmi hezky na svítilo.

Jeho počátky se datují do let 1704 - 1707, kdy nechal areál vystavět pan Václav Růžička, hejtman zdejšího jezuitského panství se sídlem v Liběšicích. Za autora stavby je považován známý barokní architekt z nedalekých Litoměřic Octavián Broggio.

Přístupovou cestu k vrcholu lemují výklenkové kaple křížové cesty z období baroka a klasicismu. Cesta ústí na terasu v západním svahu hory, která symbolizuje biblickou Zahradu getsemanskou. Zde se nachází torza barokních pískovcových soch klečícího Ježíše a apoštolů. Křížová cesta vzhůru pokračuje trnitou pěšinou kolem širokého pískovcového schodiště s výklenky osazenými pozůstatky dalších barokních soch. Na vrcholové plošině se nachází skupina tří symetricky uspořádaných kaplí. Kaple Nalezení a kaple Povýšení svatého Kříže mají věžovitý tvar a jejich střechy jsou zakončeny lucernou s kupolí. Silueta obou věží je výraznou a zdaleka viditelnou dominantou krajiny Úštěcka. Uprostřed se mezi nimi nachází menší, podélná kaple Božího hrobu.

Vybraná fotka zobrazuje torzo sochy, jež pohledem do podmanivé krajiny Českého středohoří navozuje meditativní okamžik předcházející západu slunce.

. . .

13. listopad

Jezerní vyhlídka

Pestrá mozaika krajiny kolem Horní Plané je pro turisty velmi přitažlivá. A není to jen Lipno či nejvyšší vrchol české strany Šumavy Plechý, oslovující mnohé. Úsilí o zmenšení vojenského prostoru Boletice mělo právě zde úspěch. Dnes si můžete bez obav projít část Želnavské hornatiny a vystoupat na vrchol Špičáku.

Naučná stezka Adalberta Stiftera, rodáka z Horní Plané, vás zase zavede do okolí města, kde k rozhlednové plošině pod vrcholem Oříku přibyla nová železná rozhledna na vrcholu s názvem Dobrá Voda. Obě místa odhalí krásné pohledy na vody Lipenské přehrady i vrcholy hraničního hřebene či blízké Želnavské hornatiny.

. . .

14. prosinec

Na hladině

Častým cílem zimních procházek se pro mnohé stávají hráze rybníků. Zadívejte se dlouze na vodní hladinu a pochopíte proč tomu tak je. Modrá se zdá zářivější, bílé mráčky jasnější. A váš dech hlubší a zdravější.

. . .

15. prosinec (2)

Krajinou zamyšlenou

Štědrý den jsem si opět projel hezkou cyklotrasu mezi Purkarcem a Hlubokou. Přestože jsem v minulém měsíci jeden obrázek od Vltavy Půltuctu již věnoval, vkládám také tuto "odvrácenou" tvář. Pochmurný ráz fotky lépe vystihne prosincové zamyšlení jihočeské krajiny, čekající na první pořádnou sněhovou nadílku.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

květa

15. května 2022 18:59

květa říká

Zasnila jsem se nad mnohými místy. Prima fotky a ještě lepší komentář))

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.