Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Kostely, kaple, kapličky a jak je to vlastně s Vánocemi?

vydáno 22. prosince 2009 – napsal Rony – 4 komentáře

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (dnes Weihnachten), složeného z wīha- (světit) a Nacht (noc). Machkův slovník uvádí staroněmecký tvar wínnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době. Pfeiferův slovník odvozuje německé weihen od staroindického vinákti, třídit, oddělovat. Jiné vysvětlení, které však nemá oporu v dokladech a je tedy "lidovou" etymologií, je z výrazu dvé noce, který označoval období, kdy noc trvala jako dvě.

Ačkoli se kořeny Vánoc hledají v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu (např. svátky mrtvých či Saturnáliích v antickém Římě), tato hypotéza pochází teprve z 18. století. Literární prameny naproti tomu prokazují, že křesťané spojovali datum narození Krista mnohem dříve, než císař Aurelianus (270 - 275) ustanovil na tento den svátek zrození nepřemožitelného slunce (natalis solis invicti). Tato teorie se zakládá na propojení názvu svátku s raně křesťanskou christologickou exegezí verše proroka Malachiáše, který obsahuje proroctví o Mesiáši, v němž "vzejde slunce spravedlnosti". Teorie však opomíná skutečnost, že mezi pojmy "slunce spravedlnosti" a "nepřemožitelné slunce" neexistuje shoda. Krom toho máme dosvědčen tento titul přiřčený Kristu ve spisku De Pascha computus, který se dochoval mezi díly kartáginského biskupa Cypriána z roku 243.

Již jeden z nejstarších biblických komentářů z přelomu 2. a 3. století připisovaný Hippolytovi označuje jako datum Kristova narození "středu 25. prosince". Totéž datum uvádí ve svém díle Chronografiai z roku 221 římský historik Sextus Iulius Africanus a již zmiňovaný spis De Pascha computus. Z dalších indicií lze usuzovat, že v mnoha částech římské říše křesťané slavili Kristovo narození již před Konstantinem: slaví-li společně Vánoce donatisté i katolíci v severní Africe, lze se domnívat, že se zde Kristovo narození slavilo již před schismatem obou stran, k němuž došlo po roce 311.

Datum 25. prosince coby den narození Krista má zřejmě svůj původ v oslavě Velikonoc, a to prostým výpočtem. Například spis De solsticiis et aequinocibus z poloviny 4. století klade datum Velikonoc k 25. březnu, a toto datum ztotožňuje s datem Kristova vtělení, tedy početí. Prostým připočítáním devíti měsíců se pak dostáváme k datu 25. prosince. Této teorii vzniku odpovídá i analogické vysvětlení, běžnější na křesťanském Východě, které takto váže 6. duben a 6. leden, kdy křesťané slaví svátek Epifanie čili Zjevení Páně.

Prvním dokumentem, který pak dosvědčuje přímo slavení Vánoc je slavný Filokalův Chronograf z roku 354, když uvádí narození Krista mezi oslavami mučedníků římské církve v tzv. Depositio martyrum. Kvůli jisté nepravidelnosti v seznamu úmrtí papežů v témže kalendáři pak můžeme datovat toto svědectví do roku 336. Tento údaj znamená, že křesťané Vánoce coby narození Krista slavili v Římě nejpozději tohoto roku, pravděpodobně však již dříve.

Jedna z posledních hypotéz tvrdí, že datum oslavy Vánoc může odpovídat skutečnému datu Ježíšova narození. Tato teorie se zakládá na analýze esénské knihovny v Kumránu a některých informací z Lukášova evangelia, podle něhož archanděl Gabriel knězi Zachariášovi v jeruzalémském chrámu během služby Abiovy kněžské třídy, do níž náležel, oznamuje, že se mu narodí syn. Podle kalendáře služeb jednotlivých tříd, který se podařilo zrekonstruovat na základě kumránských svitků, Abiova třída v chrámu sloužila dvakrát do roka, z toho jednou v posledním záříjovém týdnu, kdy k tomuto poselství mohlo dojít. Jan Křtitel by tak mohl narodit na konci června (konec září + 9 měsíců Alžbětina těhotenství). Ježíš se pak narodil podle Lukášova evangelia o šest měsíců po Janu Křtiteli: je tedy možné, že se tak událo na konci prosince. Možnost, že datum 25. prosince jako oslavy Ježíšova narození může pocházet i z nějaké starobylé tradice, která měla historické jádro, tak zůstává otevřená.

Takže teď už je vám, doufám, vše jasné ;-). Přeji všem příjemné a krásné Vánoce.

U fotek byla použita technika protlačení.

(zdroj Wikipedie)

DOBRÁ VODA Obec též nazývána Vilíkova Hora. Do r. 1855 spojena s Hojnou Vodou, r. 1564 objeven léčivý pramen, v 16. a 17. stol. zde byly lázně. R. 1706 postavena kaple, r. 1715 poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, barokní centrála na eliptickém půdorysu. Od r. 1708 společná farnost s Hojnou Vodou. Matriky od r. 1706. Farář sídlil původně v Hojné Vodě (a Dobré Vodě kaplan), od r. 1712 sídlili faráři v Dobré Vodě (Hojná Voda se oddělila jako samostatná farnost r. 1855.) V letech 1940 - 1941 spravováno ze St. Pölten, v letech 1942 - 1945 z Lince.

CHVALŠINY Roku 1263 daroval král Přemysl Otakar II. Chvalšiny cisterciáckému klášteru ve Zlaté Koruně. R. 1293 povýšeny na městečko. V témže roce připomíná se Konrád, plebán chvalšinský. Od r. 1400 byla farnost inkorporována ke zlatokorunskému klášteru do jeho zrušení. R. 1785 obnovena farnost, r. 1897 děkanství. Matriky od r. 1784. Kostel pozdně gotický z let 1457 - 1507. R. 1761 přistavěna kaple Panny Marie. V letech 1940 - 1945 spravováno z Lince.

HLUBOKÁ NAD VLTAVOU Farnost zřízena r. 1786, děkanství r. 1921, matriky od r. 1784. Kostel sv. Jana Nepomuckého postaven v letech 1845 - 1846 podle plánů F. Beera. Kostel konsekrován 16.5.1847. Do jeho postavení fungovala jako farní kostel kaple sv. Floriána na starém zámku. Hlubocký vikariát existoval v letech 1790 - 1952.

PŘEDNÍ VÝTOŇ Lokalie r. 1786, farnost r. 1861, matriky od r. 1786. Od r. 1384 eremité sv. Antonína. Kostel sv. Filipa a Jakuba, původně klášterní. Na místě původního kostela z r. 1385 postaven v letech 1515 - 1523 dnešní, opraven r. 1607. Renovován v letech 1883 - 1886 a pak 1994 - 1995. Z kláštera po jižní straně kostela zachována pouze místnost a refektář s českou klenbou a tři sedlové portály. Klášter eremitů v 16. stol. zanikl a byl spojen s vyšebrodským klášterem. V letech 1940 - 1945 spravováno z Lince.

VOLARY Farnost r. 1627, děkanství r. 1903, matriky od r. 1658. Kostel sv. Kateřiny z r. 1627. V letech 1940 - 1945 spravováno z Pasova.

PIŠTÍN V roce 1261 se připomíná plebán Václav. Matriky od r. 1645. Kostel sv. Vavřince, původně románský, přestavěn goticky, obnoven po požáru r. 1752.

ZAHÁJÍ Plebanie kolem r. 1260. R. 1350 známa pod názvem Mydlovar nebo Wawřinčic nebo S. Maria de Zahradie tzn. za hradem. V 15. - 17. stol. farnost připojena k Purkarci. Matriky od r. 1650. Kostel původně raně gotický z konce 13. stol, v 2. pol. 15. stol. přistavěna na severní straně druhá loď s polyg. presbytářem.

VELICE Kaple

HARTMANICE Kaple nad Hartmanicemi s dvěmi umrlčími prkny.

STOŽECKÁ KAPLE Původní dřevěnou kapličku postavil v roce 1791 kovář J. Klauser, který vděčil vodě ze zdejšího pramene za uzdravení svého zraku. Kaple byla v roce 1804 přestavěna a v 60. letech 19. století doplněna o dřevěnou přístavbu s dřevořezbami. Pravidelných srpnových poutí se tady účastnilo i několik tisíc lidí. Po 2. světové válce kaple chátrala. V nedalekém bavorském Phillipsreuthu byla v roce 1985 postavena její věrná kopie. V roce 1988 byla Stožecká kaple obnovena J. Kocourkem z Prachatic a od roku 1989 se zde opět konají pravidelné poutě.