Půltucet (listopad 2021) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2021) - příběh fotografie

Motto: "Čekáme na světlo, a je tma, na úsvit, a chodíme v šeru. Ohmataváme stěnu jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak." Izajáš 59, 9 - 10

Nostalgie šedivých dnů, kdy ranní mlhy často zakryjí krajinu neproniknutelnou bílou tmou, se projevila i na několika fotkách listopadového Půltuctu.

. . .

1. Černá kaplička

Gotická boží muka z 16. století, stojící na severním okraji Zahájí, jsou někdy označována jako Černá kaplička. Tento název je známý i ze záznamu francouzského ministerstva vojenství "o pohřbení padlých 15 důstojníků a 193 vojínů francouzské armády", kteří zde přišli o život v tzv. srážce u Zahájí dne 25. května 1742. V této menší bitvě války o rakouské dědictví se střetlo rakouské vojsko pod vedením maršála Jana Jiřího Kristiána Lobkovice s francouzským vojskem, které vedl maršál Charles Louis Auguste Fouquet de Belle -Isle a maršál Victor François de Broglie.

Původ označení Černá kaplička však není doložen. Může se vztahovat buďto k barvě zčernalého kamene kapličky, nebo boží muka vznikla jako památník černé smrti (moru), jež oblast sužovala v roce 1521. Dnes byste černou barvu na božích mukách hledali marně. Po sražení pilířku při dopravní nehodě v roce 1997 byla kaplička nově restaurována.

. . .

2. Vltavský kaňon

Jižní Čechy byly od terciéru do středního miocénu odvodňovány na jih. Dávná minulost je stále zahalena tajemstvím, kterou částečně odhalují nalezené říční sedimenty. Ty nám sdělují, že mezi mnoha řekami, jež změnily svůj tok, je i Vltava. Svědectví nám o tom překvapivě poskytují vltavíny nalézané v říčních sedimentech na jih od českých hranic, v Rakousku.

Teprve později se tok Vltavy otočil k severu a proklestil si cestu od Českého Krumlova k Praze, mnohdy hlubokými údolími a kaňony. Jeden z nich dnes využívá Hněvkovická přehrada mezi Hlubokou nad Vltavou a Týnem nad Vltavou.

. . .

3. Listopadové vydýchnutí

Podobnou fotku "Dvojice" stromů u Křemžského potoka již říjnový Půltucet (2019) přinesl, přesto její variantu zařazuji znovu. Když se přísně podzimní krajinou převalila lavina mlh, musel jsem na chvíli opustit vyhřátou chatu, abych navždy zvěčnil její chladný dech. Mlžný opar odhalí vždy jen část obrazu, zatímco vše ostatní utlumí či milosrdně skryje.

. . .

4. Jezerní vyhlídka

Pestrá mozaika krajiny kolem Horní Plané je pro turisty velmi přitažlivá. A není to jen Lipno či nejvyšší vrchol české strany Šumavy Plechý, oslovující mnohé. Úsilí o zmenšení vojenského prostoru Boletice mělo právě zde úspěch. Dnes si můžete bez obav projít část Želnavské hornatiny a vystoupat na vrchol Špičáku.

Naučná stezka Adalberta Stiftera, rodáka z Horní Plané, vás zase zavede do okolí města, kde k rozhlednové plošině pod vrcholem Oříku přibyla nová železná rozhledna na vrcholu s názvem Dobrá Voda. Obě místa odhalí krásné pohledy na vody Lipenské přehrady i vrcholy hraničního hřebene či blízké Želnavské hornatiny.

. . .

5. Naučná stezka Olšina

Naučná stezka Olšina vede kolem rybníka v evropsky významné lokalitě Ptačí oblasti Boletice územím, které bylo desítky let nepřístupné veřejnosti. Plně se turistům otevřelo až v roce 2016, kdy bylo vyčleněno z vojenského újezdu Boletice. Pamatuji si dobu, kdy jsem nedaleko Polečnice byl na kratším cvičení záloh a vydal se prozkoumat okolí nedaleké Olšiny.

Nová stezka vede mokřady, rašeliništi a přilehlými biotopy z velké části po povalových chodnících přírodním terénem a umožňuje tak přímý kontakt s přírodním bohatstvím Šumavy. Zajímavá trasa, která postupně obkrouží celý velký rybník, je dlouhá 7,3 km a s mnoha zastávkami jsme ji prošli za necelé dvě hodiny.

. . .

6. První sněhulák

Když jsem byl jestě malý, těšil jsem se na první sníh. Na sjíždéní kopce před domem, na stavění iglů či alespoň sněhuláka, na pořádnou koulovačku. Dnes se musím dost přemluvat, abych vyrazil do zasněžené, mrazivé krajiny a zanechal v ní pár svých šlápot, které obleva stejně brzy zničí a znovu promění bělostné zimní mámení v šedivou podzimní skutečnost.

∆ ∆ ∆

Z šestice říjnových fotek se nejvíce líbí Kalvárie Ostré

Listopad je smutným měsícem. Ten letošní se jím, i vzhledem k úmrtí skvělého zpěváka a člověka Miro Žbirky, stal dvojnásob. Vzpomínku mu můžete věnovat poslechem LP desky Meky - The Best of Miro Žbirka, která byla nahrána v jeho oblíbeném studiu Abbey Road.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - listopad 2021

9 15% Černá kaplička

10 16% Vltavský kaňon

11 18% Listopadové vydýchnutí

12 20% Jezerní vyhlídka

10 16% Naučná stezka Olšina

9 15% První sněhulák

Hlasovalo 61 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.