Mrazivý dech Jižních Čech
vydáno 25. února 2026 – napsal Rony – žádný komentář
Zimní krajina přináší nové pohledy na nám známá místa. Cílem mnoha turistů se stává zamrzající Stropnický vodopád v Terčino údolí. O pár dnů později jsme využili možnost sestoupit do podzemí vodní elektrárny Lipno l. a k tomu přidali výlet na nedaleký Vítkův kámen.
Čertova stěna a Terčino údolí
Čertova stěna
Únorové cesty mne zavedly nejprve do Loučovic, před kterými jsem si mohl prohlédnout, jak vypadá zasněžená Čertova stěna. Společně s Davidem nejprve omylem dojdeme k Čertovu mlýnu a náhonu, jenž je již dlouho bez vody. Dnes je zde dokonce z jeho části vytvořena nová cyklostezka spojující Vyšší Brod s Loučovicemi. Od bývalého mlýna se musíme kousek vrátit, abychom začali stoupat tím správným směrem.
V létě často navštěvovaný skalní masív se nachází nad hlubokým údolím Vltavy, které je poseto balvany z kamenného moře. Z náhorní kamenné plošiny, nazvané Čertova Kazatelna, vidíme skalní sráz plný žulových balvanů. Je to už dávno, co jsme s bágly na zádech opatrně sestupovali dolů na zelenou turistickou značku k Čertovým proudům. Vody v řece protéká většinu roku jen málo, část je odkloněna do lipenské elektrárny, odkud teče tunelem pod horou Luč (933 m n. m.) do nádrže Lipno ll. k Vyššímu Brodu. Překročit řeku je zde snadné.
Hradba skalní stěny se postupně rozpadá mrazovým zvětráváním do bizarních útvarů. Borovice z okraje plošiny se smyslně kroutí, jak je častý vítr proměnil v nehybné štíhlé tanečnice. Místo samo schraňuje historku o ďáblovi, kterému vadila stavba kláštera v nedalekém Vyšším Brodě. V rokli se proto snažil vytvořit hráz zadržující vodu, aby klášter zaplavil. Obrovské balvany padaly do řečiště Vltavy a síly pekelné se snažily dílo dokončit před svítáním, než kohout třikrát zakokrhá. Uzavřít široké řečiště jim však nedařilo, a když kohout třikrát zakokrhal, jejich moc skončila. Na věži kláštera zazvonil zvon a čert musel pustit poslední balvan, na kterém je dodnes znát otisk jeho pekelného pařátu.
Jiná pověst o velikém balvanu nad řekou říká, že jde o posvátné místo starých Slovanů, uctívajících zde boha dobra Svatoroha.
Sestupujeme po kluzkých kamenech k parkovišti a jedeme zpět do Loučovic pro Moniku. Ta splnila svoji pracovní povinnost a my se můžeme rozjet kopcovitou krajinou přes Kaplici, kde na náměstí poobědváme, k Novohradským horám.
Čertův mlýn...
...
Čertova stěna...
...
...
...
Kamenné moře.
Skalní plošina...
...
Terčino údolí
V lesích pod Kuní a Kraví horou nás obklopí mlha, přes kterou nelze zahlédnout byť jen kousek věže poutního kostela Panny Marie Těšitelky na Dobré Vodě, známým jako „Jihočeské Lurdy“. Původní kapličku u pramene léčivé vody nahradil barokní kostel z let 1706 - 1715. To je ale jiný příběh.
My ještě popojedeme do Nových Hradů, kde si zase splním své povinnosti já. Rozdávat faktury za roční smluvní údržbu ve školách je celkem příjemná činnost. Vracíme se na parkoviště u vstupu do Terčina údolí. Ledovou plochou kloužu k stojanu výdejny lístků, platí se 50 Kč i v zimě. Pak už "bruslíme" kolem Stropnického potoka. Cesta NS Terčino údolí je ledová, ale částečně posypaná štěrkem a tak se nějak jí dá. Pokud nebude David s Monikou blbnout, možná se všichni tři ve zdraví přesuneme až k umělému vodopádu z roku 1817. Míjíme trosky Modrého domu, jenž je spojený s jménem hraběnky Terezie Buquoyové. V klasicistním domku z roku 1803 hraběnka po smrti svého manžela trávila každé léto. Označení dostal podle původně modré střechy. Později byl dům několikrát poničen povodněmi a již dlouho chátrá.
Zanedlouho si plním jeden svůj sen. Úžasně zamrzající vodopád je mimořádně fotogenickým místem. Vyřádíme se u něho dost, byť stále musíme dávat pozor, abychom nesjeli do ledem pokrytého koryta. Dvacetimetrový vodopád vytvořil ledový chrám, pohádkové místo vhodné k delší meditaci. K ní však klid nenalézáme, musíme doklouzat zpět k zaparkovanému autu. Když do něho nasedneme, z ledu se rozjet nemohu. Kola podkluzují, roztlačení nepomáhá a zaberou až větve dubu, kterými je podložím.
Terčino údolí...
Stropnický potok...
...
...
...
...
...
...
...
...
Modrý dům...
...
...
...
...
Stropnický vodopád...
...
...
...
...
...
Modrý dům.
Elektrárna Lipno l. a Vítkův Hrádek
Cesta do hlubin země
Tři dny poté, co jsem si projel kraj od Loučovic do Nových Hradů, se znovu vydávám na jih Čech. Měním ale auto i posádku. Řídí Tom, jede Bára s Petrou i s mojí maličkostí. Vyrážíme chvilku po sedmé ranní, protože jsem někde vyčetl, že máme být u informačního střediska elektrárny Lipno l. 30 minut předem. Na místě jsme moc brzy a info je zavřené. Na klikání zvonků se dlouho nikdo neozývá. Všichni venku téměř půlhodinu netrpělivě přešlapujeme, protože dost mrzne. Snad bude uvnitř tepleji.
A je. Předtím než sejdeme do haly pod námi, prohlížíme si informace v kinosále. Dozvíme se tak, že vodní elektrárna Lipno I je součástí vltavské kaskády a je s rozlohou 50 km čtverečních největším jezerem u nás. Ač první plány na přehrazení horního toku a splavnění Vltavy pocházejí ze středověku, Lipenská přehrada vznikla až mezi roky 1952 - 1959. Jde o soustavu dvou hrází, umělých vodních nádrží a vodních elektráren.
Další informace dostane naše šestihlavá skupinka od naší průvodkyně. Šikmou štolou sjíždí výtah do hloubky 160 m pod terén, kam je voda z přehrady vedena k podzemní elektrárně s dvěma Francisovými turbínami. Do rozsáhlého podzemního prostoru by se vešla hlavní loď chrámu sv. Víta. Voda zde předá turbínám svou energii a poté odtéká 3,6 km dlouhým, 9 m širokým a 8 m vysokým tunelem do vyrovnávací nádrže Lipno II. nad Vyšší Brod. Podivuji se nahlas krátké délce tunelu, ale vím, že byl proražený v hloubce pod horou Luč a tak podstatně zkrátil vodě cestu, kterou si my museli projet kolem koryta Vltavy autem.
Pod Lipenskou hrází.
Lipenská hráz.
V hale elektrárny.
Sjíždíme do podzemí.
...
Kulové uzávěry vody se při každém najíždění a odstavování stroje otvírají a zavírají. Prostor kulových uzávěrů je samostatnou stavební komorou tlakově oddělenou od kaverny elektrárny bezpečnostním uzávěrem. Bezpečnostní uzávěr má šířku 2,5 m. Podívejte se na uzavírání kulového uzávěru (3x zrychleno).Před kulovými uzávěry se potrubí stáčí do kolena a nahoru vede 160 m přivaděč tlačná šachta o průměru 4,5 m. Kulový uzávěr švýcarské výroby je plně automatizován - nejprve se otevírá obtokový ventil, následně provozní těsnění a až nakonec hydraulika servoválce otočí o 90° vlastní vnitřní otočné těleso. Voda proudí bezztrátovým laminárním prouděním k turbíně. Součástí stroje je dále druhé - revizní těsnění. Servoválec je ovládán vysokotlakou hydraulikou o tlaku 200 atmosfér. Vysokotlaká hydraulika spotřebuje menší množství oleje, představuje nižší ekologickou zátěž a v provozu je spolehlivější. Pokud pracují turbíny na plný výkon, kulovými uzávěry proteče 46 m3 vody za sekundu při výkonu 60 MW. Na 1 kWh je potřeba přesně 2,76 m3 vody. Tento ukazatel dělá z Lipna nejefektivnější vodní elektrárnu ČEZ z hlediska spotřeby vody. Ostatní velké vodní elektrárny na kaskádě potřebují k výrobě 1 kWh elektřiny podstatně více vody – Orlík 6 m3, Slapy 8 m3.
...
Spirála přivádí vodu přes rozváděcí lopaty na oběžné kolo, které roztočí a padá do prostoru savky a poté do 3,6 km dlouhého odpadního tunelu, kterým je odvedena do Vyššího Brodu, do vyrovnávací nádrže. Vodu propouští dvacet rozváděcích lopat, které jsou spojeny regulačním kruhem se dvěma táhly na hydraulické motory, které ovládá tlakový olej. Regulační kruh se tak začne otáčet a tím mění množství vody na turbíně, a tedy i otáčky a výkon turbíny. Regulační schopnost turbíny umožňuje pracovat s výkonem od 0 do 60 MW. Šestnáctipolový generátor synchronně roztáčí robustní hřídel turbíny do 375 otáček za minutu. Celý proces je plně automatizovaný, proto najíždění turbíny trvá cca 2 minuty. V tom je výhoda vodních elektráren, díky tomu mohou rychle podpořit síť energií.
...
Historický a stále fukční telefon.
...
Odpadní tunel Lipno – Vyšší Brod. Voda, která projde oběžným kolem, padá do savky, odkud se kolenem stáčí do odpadního tunelu. Pod oběžným kolem bývá menší tlak a vzniká tu sací efekt díky rozšířenému kuželu savky. Jsou zde vidět hlavy dvaceti rozváděcích lopat, ucpávky a těsnění. Při průchodu vody turbínou tu vzniká hluk až 105 decibelů.Voda odtud odtéká do tzv. odpadního tunelu, který je řešen jako beztlakový, vzduchová kapsa je zde proto nepřetržitě, tj. i za situace, kdy oba stroje pracují na plný výkon a kdy lipenské jezero Lipno II dosahuje maximální kóty.(ČEZ)
...
Prohlídka trvá téměř 90 minut a díky výtahům není nijak fyzicky náročná. Předností je i to, že je zdarma. Loučíme se trochu hekticky s průvodkyní, protože nás čeká výjezd vzhůru za Lipno na Svatý Tomáš. V 11 h nás v nejvýše položeném hradu v Česku čeká tortura. Vlastně přednáška o právu útrpném.
...
Dílna se starými stroji.
...
...
Vítkův Hrádek a právo útrpné
Stoupáme sněhem na Vítkův Hrádek. Mlha s výškou houstne, silueta hradní věže se z ní vyloupne až na poslední chvíli. Zřícenina nejvýše položeného hradu leží ve výšce 1053 m n. m. Vítkův Hrádek, často označovaný jako Vítkův kámen, byl založen v polovině 13. století Vítkem z Krumlova k obraně nově osídlené oblasti. Jeho bohatá historie se stala inspirací pro malíře a spisovatele. Adalbert Stifter (1805 - 1868) sem zasadil děj svých knih Hvozd, Vítek a taktéž zvěčnil i dobovou podobu hradu na obrazech. Adolf Hejduk (1835 - 1923) věnoval tomuto místu dvě rozsáhlé básně Dřevorubec a Pod Vítkovým Kamenem.
Platíme vstupné do areálu hradu a za to se nám dostane přednašky o středověkých metodách mučení. Útrpné právo dávalo právní vymezení schématu během vyšetřování a výslechu. Jelikož jsem se jako jediný neprozřetelně natlačil do malé místnosti s mučícími nástroji, byl jsem využit jako figurant. Vyzkoušel jsem si tedy na vlastní kůži první dva stupně tortury, než jsem se raději přiznal. Vyšetřování mělo obvykle stupně tři.
První tedy ukázání mučicích nástrojů na mne nijak zvlášť nepůsobilo. Přece jen jsem je v podzemí hradu Lokte již viděl. Trochu mi vadilo až vazání lanem, které po utažení nebylo moc příjemné. Při následném nasazení palečnice již jsem upozorněl. Při druhém stažení šroubů začala blednout i přihlížející Petra, která se podobným věcem vyhýbá. Můj výkřik nebyl hraný. I proto jsem španělskou botu, ani skřipec, kterým se ukončovalo mučení a někdy i život, již nevyzkoušel. Přiznal jsem všechno, co bylo třeba. Ono jen slyšet barvité vyprávění o dalších mučících praktikách středověku bylo pro mnohé z nás přihlížejících za hranou únosnosti. Neomdlel naštěstí nikdo.
Když obviněný při výslechu zemřel, kat nebyl ničím vinen a odpovědnost nesla městská rada. Regulace útrpného práva přinesla až vláda osvícené panovnice Marie Terezie. Zavedla přísná pravidla, zákaz mučení dětí do 14 let, těhotných žen, omezení délky tortury na 15 min a celkově 1 hodinu. Konec používání v českých zemích byl definitivně zaveden zákoníkem z roku 1787. Ten naštěstí platí dodnes.
Vítkův Hrádek...
...
Útrpné právo...
Cejch mučených.
Zpoždění výstupu na nově obnovenou vyhlídkovou plošinu vysoké věže znamená, že k našemu potěšení začne po chvíli slunce mlhy rozhánět. Nepoužívá k tomu karabáč, nýbrž jen šípy miliard paprsků, které ji postupně rozpouští. Zamrzlá hladina Lipna hluboko pod námi se jen ztěží rozpozná od zasněžených polí a luk v okolí. Alpy, jež jsou odsud často dobře vidět, dnes neuvidíme. K večeru by se možná na obzoru objevily, ale na to čekat nebudeme. Scházíme dolů, já si kupuju horkou medovinu a sestupujeme opatrně k parkovišti u kostela. Čeká nás téměř stokilometrová cesta domů.
Rozhledová tabule.
...
...
...
Lipno...
...
...
Sluncem ozářený Vítkův Hrádek...
...
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Jihem Táborska ll.
- Prvomájové vandrování kaňonem Malše
- S krosnou do slovenských hor / ll. Slovenský kras, Muráňská planina
- Půltucet (červenec 2018) - příběh fotografie
- Island, část V.: okolí Mývatnu
- Svobodná hora - Haniperk
- Půltucet (červenec 2023) - příběh fotografie
- Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím
- Hrubý Jeseník pěšky i na kole ll.
- Výstup na Grosser Priel
Jaký typ výletů preferujete?
1426 45% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
981 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
745 24% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 3152 čtenářů Archiv anket
