Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Poutní místo Svatá Hora u Příbrami

vydáno 19. listopadu 2013 – napsal Paulie – žádný komentář

Svatá Hora je bezesporu jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Čechách. Co ho však dělá proslulým nejen v českých zemích, ale i v celém křesťanském světě? Pojďme nahlédnout do historie, vystoupat do krytých schodech z Příbrami a podívat se na baziliku zasvěcenou Nanebevzetí Panny Marie.

Krátké dny, zima štípající do tváří a tajemná mlha taková, že není vidět skoro ani na sto metrů. Čas k zamyšlení nad mizejícím rokem i naším životem. To všechno je listopad. Není tedy náhoda, že jsme si vybrali zrovna listopadovou neděli k výletu na Svatou Horu.

Samotná hora se nachází v podstatě přímo v Příbrami, z náměstí je to jen pár ulic ke vchodu do schodů, byť je trochu ukryt mezi okolními domky. Není tedy problém do Příbrami přijet třeba vlakem nebo autobusem (z Prahy jich jezdí dost i v neděli) a dojít k poutnímu místu. MHD dokonce dojede až na kopec a vyveze návštěvníky přímo ke vchodu, takoví však přijdou o stoupání zastřešeným Svatohorským schodištěm.

Mapa Svaté Hory

Než se pustíme nahoru na Horu, povězme si ještě něco z její historie.

Historie Svaté Hory

Na místě dnešního barokního areálu se nacházela kaple dle pověsti již od 13. století, kdy ji nechal postavit jistý rytíř jako dík Panně Marii za ochranu před pronásledujícími loupežníky. Byla mnohem prostší a menší, dokonce bez dveří. Už tehdy ale byla zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.

Na hoře v dalších stoletích žili poustevníci a byly známy případy vyslyšení proseb a uzdravení poutníků, kteří tam chodili uctívat sošku Panny Marie Svatohorské. Proslula však až díky zázračnému vyléčení slepoty poustevníka Jana Procházky, který po příchodu na Svatou Horu z Prahy v roce 1632 znovu začal vidět po celých 13 letech. Kaple se díky tomu dostala do podvědomí obyvatel v celých Čechách a dokonce ji navštívil císař Ferdinand II.

Správa kaple roku 1647 přešla do rukou jezuitů z Březnice, kteří pro zvětšující se procesí poutníků začali rozšiřovat areál. V raně barokním stylu přistavěli nové kaple a v roce 1658 začal vlašský (italský) architekt Carlo Lurago rýsovat návrh na postavení velkolepého poutního místa, v podstatě v dnešní podobě. Projekt byl financován především z darů šlechty, velmožů, ale i četných poutníků. Mimo jiné bylo postaveno kryté Svatohorské schodiště vedoucí přímo z centra Příbrami. Návrh měl však jeden nedostatek, počítal totiž s mírnějším italským počasím, a tak musely být některé otevřené kaple později vyzděny.

I po roce 1700 pokračovaly stavební úpravy a zkrášlování poutního místa. Věhlas Svaté Hory se šířil a nadále rostl počet poutníků. Slavnosti i výzdoba byly stále honosnější, například byl postupně vytvořen stříbrný oltář, první takový v českých zemích. Nejvíce byla vyzdobována milostná soška Panny Marie Svatohorské, stará gotická dřevořezba zřejmě domácího původu a neznámého roku vytvoření. Dostala mimo jiné zlatý pancíř zdobený drahokamy, emailem a perlami a dokonce byla korunována, což zařadilo Svatou Horu mezi nejvýznamnější poutní místa na světě. Oslavy korunovace 22. června 1733 trvaly celých osm dní a výročí se slaví dodnes každý rok.

Jezuitský řád byl dočasně zrušen roku 1773, a tak správu převzali světští administrátoři a potom v roce 1861 redemptoristé (Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele), kteří museli odejít až po nástupu komunismu. Redemptoristé dosáhli povýšení poutního kostela na baziliku, titul, kterým papež povyšuje nejslavnější chrámy (bazilikou dle titulu má být celé poutní místo, byť se tak dnes nazývá jen ústřední kostel). Během komunismu utrpělo poutní místo roku 1978 požár, který poničil zejména severní část. Kromě maleb v severní části ambitů (klenutých křížových chodeb s křížovou cestou) bylo vše obnoveno již do roku 1982. Po pádu totality se na Svatou Horu vrátili redemptoristé, kteří ji spravují dodnes.

Podrobná historie Svaté Hory

Procházka po Svaté Hoře

Z hlavního příbramského náměstí míříme hned ke schodům, jejichž vchod chvíli hledáme. Kryté schody netvoří jen schodiště, vlastně je v chodbě povětšinou vydlážděný chodník. Vystoupají až k samotnému poutnímu místu, ale návštěvník z nich musí vyjít, protože vchod do budovy je zavřen (alespoň za naší návštěvy byl). Schody končí v severozápadním rohu vnější obvodové zdi, která tvoří čtverec okolo ústřední baziliky. V každém rohu je kaple, jejich názvy jsou Plzeňská, Březnická, Pražská a Mníšecká.

Vstup ke Svatohorským schodům

Svatohorské schody z větší části nejsou schody, ale nakloněná rovina vydlážděná kostkami, jen na pár místech a pak hlavně nahoře si člověk zastoupá do schodů.

Zastřešení schodů

Uvnitř zdí se nachází nádvoří obklopené ambity -- klenutými křížovými chodbami, které obsahují 14 zastavení s vyobrazeními křížové cesty. V ambitech lze zhlédnout mnoho maleb, jež však ničí povětrnostní vlivy (chodby jsou z jedné strany otevřené), také tam jsou průchozí mariánské kaple na každé straně a Dušičková kaple na západní straně. Na severní straně je hodinová věž

Kaple sv. Máří Magdaleny nebo také Plzeňská kaple působí dojmem zdobené jeskyně. Foceno z vnějšku areálu, do kaple se vstoupit nedalo.

Západní strana poutního místa

V ústředí se nachází bazilika zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, obklopená kaplemi, z nichž nejstarší jsou kaple sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského na bocích. Na západní a východní straně byly postaveny vždy tři otevřené kaple, ale na západní straně musely být kvůli povětrnostním vlivům zazděny. Na východní straně se dosud dochovaly a jsou ozdobou celého areálu. Uvnitř jistě upoutá pozornost stříbrný oltář.

Do areálu lze vstoupit hlavní Pražskou branou z východní strany nebo Březnickou branou z jihu (mám však dojem, že ta Březnická byla za naší návštěvy zavřena). Před Pražskou branou je vydlážděné náměstí s mariánským sloupem, jež má na sobě pozlacenou sochu Panny Marie.

Na severní straně z vnějšku najdeme kromě schodů také patrovou rezidenci, bývalý klášter, kde je dnes Svatohorské poutní muzeum. U jihozápadního rohu je studánka zastřešená kapličkou a nad příjezdovou cestou ve svahu sousoší Kalvárie.

Podrobný popis poutního místa

Tajemná listopadová nálada

Mariánská studánka stojí na místě původní, nehluboké, vykopané roku 1634 poustevníkem Janem Procházkou, kterému se zde zázračně vyléčila slepota. Studna byla prohlubována až na 78 m a už roku 1673 nad ní byla postavena kaplička.

Malé nádvoří se stánky, v tomto období prázdnými a zavřenými, se nachází u jihozápadního rohu.

Zlacená socha Panny Marie svatohorské uprostřed prostranství před Pražskou bránou

Pražská brána, vzadu je vidět kus otevřené kaple

Poutní místo Svatá Hora

Mariánský sloup a Pražská brána

Pohled od Kalvárie

Procházka po Příbrami

Na Svaté Hoře jsme se ještě posilnili horkými oplatkami a vlastním obědem a po červené jsme sešli opět do centra Příbrami. Šli jsme se ještě ve zbytku krátkého dne projít. Naším cílem byly Březové hory, západní část města, kde se nachází doly. Nadešli jsme koleje a vystoupali ke kostelu sv. Prokopa. V Březových horách jsme se podívali na Hornické muzeum a exponáty ve skanzenu, bylo však zavřeno. Alespoň máme nač se do Příbrami ještě dojet podívat.

Stránky hornického skanzenu

Kostel svatého Jakuba Staršího na příbramském náměstí

Náměstí T. G. Masaryka

Svatý Václav na Václavském náměstí

Svatá Hora z protějšího svahu (z ulice stoupající ke kostelu sv. Prokopa), dole je vidět kryté schodiště. Dopolední mlhy se naštěstí z větší části roztrhaly.

Kostel sv. Prokopa

Zjizvená památná Lípa

Hornický skanzen

Dochovaná budova Ševčinského dolu

Důlní vláček

Nově natřen, až vypadá nepoužívaně

Budova Ševčinského dolu

Zavřený vstup do Mariánské štoly

Budova nad dolem Vojtěch, který je držitelem světového prvenství svislé hloubky 1000 m, dosažené roku 1875.