Půltucet (prosinec 2020) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2020) - příběh fotografie

Motto: „Člověk má tři cesty, jak jednat moudře. Tou první je přemýšlení - ta je nejšlechetnější, druhou je napodobování - ta je nejsnadnější, třetí je zkušenost - a tato cesta je nejbolestivější. Viliam Judák

1. Selské baroko

Dočíst se můžete, že domky postavené ve stylu selského baroka s vlastním barokem nemají zas tolik společného. To bylo v době stavby již dávnou minulostí a jednotlivé barokní, ale i klasicistní a též neorománské prvky a motivy se využívaly v různě chybných kombinacích, které jsou však ve svém výsledku velmi malebné. Využity jsou hlavně ornamentální prvky.

Zbudovaná či také Svobodná Blata jsou jedním z míst, kde se tyto domky dochovaly v hojném počtu a dnes bývají chráněny jako památkové vesnické rezervace. To je i případ Malých Chrášťan, kde vznikl tento pozdním podzimem poznamenaný obrázek.

. . .

2. Když stromy spolu mluví...

Další obrázek vznikl při naší pouti Římovskou křížovou cestou. Šel jsem k břehu Malše fotit její tmavé vody, když krátké ohlédnutí zpět k cestě odhalilo v plné kráse tichý rozhovor právě probíhající mezi několika nízkými, vlasatými vrbami. O vrácení se tvrdí, že jejich mocný duch, spjatý s mocí Měsíce a vody, dokáže člověka ochránit před zlými vlivy. V keltské magii prý platilo, že stačí svěřit vrbě své přání, uvázat na její větvičku uzlík a ono se splní. Možná odtud lze vystopovat původ rčení "mluviti do vrby".

Vrba byla známá i jako strom s léčivými vlastnostmi. Komu prý chybí vnitřní klid a nosí v sobě nahromaděnou zlost a cítí se být obětí osudu, měl by vyhledat přítomnost vrby, která dokáže rozehnat všechny chmury a obnovit životní vitalitu.

. . .

3. Opar nad řekou

V podzimních dnech se často vytváří vodní páry, kondenzující v přízemní vrstvě vzduchu. Toto se děje pokud klesne teplota pod tzv. "rosný bod". Na svém cyklistickém výletu k Purkarci mne jemný opar překvapil po sjezdu k Vltavě. V teplém odpolední působil přímo pohádkově.

. . .

4. U Baby

Prudce k Vltavě padající svah pod skalami přírodní rezervace Baba, kde naleznete zbytky pravěkého hradistě, jen ztěží udrží mohutný buk, sklánějící se stále víc nad řeku. Jedna jeho mohutná větev jako by se natahovala pro trochu té životodárné tekutiny, bez níž by nemohl existovat živottak, jak ho známe.

. . .

5. Pohořelec

Silvestrovský výšlap na několik kopců Svobodných hor se vydařil. Několik zajímavých obrazů se mi podařilo vytvořit na travnatém nenápadném, sněhem lehce pocukrovaném Pohořelci (588 m n. m.), kde jsme si na jeho vrcholku přiťukli na Nový rok. Rozhled jsme měli báječný a konečně si užili i sluníčko, které se na náš svět koncem roku přece jen přišlo podívat.

. . .

6. Srdce divného roku

Zvláštní ledová skulptura od studánky Svaté Trojice vymrzla do několika abstraktních vizí. Jednou z nich bylo srdce, symbol života, lásky, naděje. Pravda, to pravé srdce musí pulsovat a nesmí býti ledové. Od ledových srdcí se raději držte dál. Ty se totiž snadno mohou změnit v hlavu vám nebezpečné kudlanky nábožné.

. . .

∆ ∆ ∆

Nejvíce listopadového listí mezitím napadalo na fotku 1. Svobodné hory. To však není žádný důvod, že poslední dvě fotky prosince jsou ze Svodobných hor, opravdu jde jen o náhodu.

Dnes výberu nejen LP desku k pohodovému poslechu, Elvis Presley - As Melhores, ale také na nás, milovníky hor, pošlu trochu adrenalinového zážitku, který se jistě dostaví při sledování filmu Nanga Parbat.

Ale co mne nejvíc v oblasti filmu uchvátilo, je seriál Dámský gambit, který jsem si vychutnal nejen jako šachista. Velmi mile jsem byl překvapený jeho závěrem, kdy jsem čekal dehonestaci nejen ruského WGM Borgova, ale rovnou celého komunistického Sovětského Svazu, od mladé a krásné americké geniální hráčky. K tomu se však naštěstí autoři nesnížili a naopak se věčné politické válce mezi Američany a Rusy vysmáli. I za to jim patří pomyslný palec nahoru.

Studená válka, která se bohužel znovu na světlo světa vrátila, není výmysl obyčejných lidí, ale politiků placených mohutnou mašinérií vojenské loby. Pokud máte možnost seriál shlédnout, určitě více než šesti hodin takto stráveného času nebudete litovat.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - prosinec 2020

16 19% Selské baroko

17 20% Když stromy spolu mluví...

13 15% Opar nad řekou

11 13% U Baby

11 13% Pohořelec

17 20% Srdce divného roku

Hlasovalo 85 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.