Půltucet (říjen 2026) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2026) - příběh fotografie

Motto: „Proč ulpívat na životě, kráse a vášni, tak vzdáleném? Půvabné jsou pivoňky, leč přijdou o své květy a uvadnou. Když snažím se, hory na mne shlíží. Když odpočívám, vzhlížím já na ně. Může to vypadat stejně, ale tak to není, neboť snažení nepředčí zahálení. I když zrovna kvetou, smutek visí nad květy. Myslí snad na to, že také jednou opadají?“ Aidži Jošikawa

Za ranního rozbřesku

Zlátnoucí podzim máš ráda

Sladké jsou plody těchto dnů

Mlha se často do sadů vkrádá

Do čeho koukneš, odhadnu

. . .

1. Zrcadlení

Zámek Hluboká se zrcadlí na hladině Vltavy spolu s andělskými křídly, které ho ochraňují. Klenot Jihočeského kraje se dlouhodobě řadí mezi nejnavštěvovanější památky v České republice, umisťuje se hned za zámkem Lednice a zámkem Český Krumlov. Vůbec nejnavštěvovanějším turistickým cílem v kraji se stává nedaleká Zoo Hluboká s více než čtvrt milionovou roční návštěvností.

. . .

2. Barvy javoru

Příroda je otevřená obrázková kniha, v které si můžete celý rok číst. Když v ní narazíte na podzim, budete uchváceni, jakou pestrost barev a příběhů nabízí. Ta změna je až varující. Když kolem vás začne poletovat první listí, javory jsou zničehonic k nepřehlédnutí. A šumavské pláně jsou jich plné.

. . .

3. Knížecí pláně

Knížecí Pláně přitahují pozornost turistů a cyklistů po celý rok, v průběhu kterého se postupně mění. Klid travnatých ploch i podmáčených slatí zde narušují jen ptačí zpěvy, ty ale v říjnu téměř umlknou. Mělké údolí Bukové slatí vytváří klidnou, nezapomenutelnou atmosféru.

. . .

4. Podzimní malování

Mezi prvními stromy, jenž hýří na podzim barvami, jsou osiky. Tolik pro ně charakteristické třepotání listů v mírném západním vánku nedaleko Ktišského rybníku mi trochu ztížilo focení.

. . .

5. Lipno na dně

Přívoz v Horní Plané letos musel ukončit provoz mnohem dříve než jiné roky. Ten den jsme proto na poslední chvíli svoji trasu museli pozměnit a na druhou stranu Lipna se vydat přes Horní Vltavici. Bylo krásné víkendové počasí a trajekt byl plný natěšených cyklistů. A tak trochu nepatřičně zazněl vedle mne dotaz na bikera ze severu Čech od reportéra České televize: "Co tomu říkáte?" Deficit vody je ve velké části Evropy jasně patrný, ale globální změny za to nemůžou. Výkyvy počasí tady vždy byly a budou, to jen my lidé máme velmi krátkou paměť.

. . .

6. Na Vysokém Kamýku

Bylo zážitkem projíždět se po lesních cestách Vysokého Kamýku ve spadaném bukovém listí, poslouchat jeho šustění a vnímat tu zvlaštní charakteristickou vůni tlení. Výjezd k rozhledně až na vrcholek kopce a pohled shora na záplavu barev pod námi byl úchvatný. V modravé dálce, pod kupící se oblačností, šumavské vrcholy stále ještě čekaly na první výraznější příděl sněhu.

∆ ∆ ∆

V září se role favorita po hlasování téměř 140 čtenářů ujalo foto O řekách a lidech, spolu s příběhem, který nám vypráví.

Nostalgickou náladu podzimu bychom neměli kazit hlukem tvrdého rocku a tak zabrousíme do vod intimnějších. Dvojice ostravských umělců, muzikanta a textaře Jiřího Krhuta, a herce a komika Štěpána Kozuba dokáže pobavit. Takže dnes jen tak Prásknu bičem.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (říjen 2026) - příběh fotografie

0 0% Zrcadlení

1 100% Barvy javoru

0 0% Knížecí Pláně

0 0% Podzimní malování

0 0% Lipno na dně

0 0% Na Vysokém Kamýku

Hlasoval 1 čtenář

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.