Retro: 14 nejvyšších hlavních vrcholů Šumavy (přístupných)

Retro: 14 nejvyšších hlavních vrcholů Šumavy (přístupných)

Propozice: "Na vrcholy lze vystoupat odkudkoliv, kdykoliv v roce 1987 (leden-prosinec). Lze slézt i více vrcholů během dne." Toto se píše v sešitě, který jsem mezi horolezeckými knihami vyštrachal po 25 letech O:-). Tehdy jsme už měli Šumavu hodně prochozenou a hledali také nějaké zpestření. Tím se stalo dobývání čtrnácti tehdy přístupných vrcholů Šumavy. O nějakém Roklanu, Luzným, Plechým, Poledníku a dalších vrcholech jsme si v roce 1987 mohli nechat jen zdát...

Dnes 9.2.2012 je to přesně 25let od dobytí prvního ze čtrnácti stanoveným vrcholů :-).

Šumava má celkem 180 hlavních tisícovek a dalších 90 vedlejších, tedy téměř polovinu všech v České republice!

Podle knihy Tisícovky, kterou vlastním, jsou nejvyšší vrcholy české Šumavy tyto:

1. Plechý 1 378m

2. Blatný vrch 1 376m

3. Nad Rakouskou loukou 1 373m

4. Velká Mokrůvka 1 370m

5. Boubín 1 364m

6. Trojmezná 1 361m

7. Špičník 1 351m

8. Jezerní hora 1 343m

9. Vysoký hřeben (Hochkamm) 1 341m

10.Debrník (Plesná) 1 337m

11.Svaroh 1 333m

12.Smrčina 1 332m

13.Malá Mokrůvka 1 330m

14.Černá hora 1 315m

Z naší tabulky(viz niže) se dostalo pouze na vrchol Boubína, ostatní leží(mimo Černé hory) na hraničním hřebenu s Rakouskem a Německem.

Nejvyššími vrcholy Šumavy však jsou za hranicemi v Německu:

1. Velký Javor 1 457m

2. Velký Roklan 1 453m

Dobývání vrcholů 1987

Ve zmiňovaném sešitě je i nastíněný popis celé naší společné "Akce", dávám ho bez úprav k dispozici čtenářům Šlápot. Je to už tak dávno, že je text psaný téměř staročeštinou.

Mezi vrcholy jsou výškově dnes bezcenné kopečky, ale musíte si uvědomit, že většina Šumavy byla nepřístupná a hřebenové partie v nedohlednu. Vždyť i turistické mapy končily pro jistotu bílou barvou již před hranicemi. Cesty do Černého Kříže, Rybníka, Železné Rudy vždy znamenaly kontrolu dokladů, zápis do bonzáčku pohraniční stráže a dlouhé vyptávání kam a proč jdeme. Železní opona byla ještě stabilní a nezrezlá...

Vrcholy jsem zdolával já, Míra P. a Roman V. Další účastníci výstupů se různě střídali v pozici tzv. šerpů, ale všech 14 vrcholů jsme dosáhli jen my tři.

A proč je vrcholů právě čtrnáct? To určitě uhodnete sami.

Soupis vrcholů:

1. Boubín 1 362m

2. Bobík 1 264m

3. Sokol 1 253m

4. Můstek 1 234m

5. Přilba 1 219m

6. Špičák 1 202m

7. Huťská hora 1 187m ...X(zjištěn nepřístupný vrchol-vojenský prostor)

8. Obrovec 1 146m

9. Libín 1 096m

10.Javorná 1 090m

11.Kleť 1 088m

12.Křemenná 1 085m ...X(zjištěn nepřístupný vrchol-vojenský prostor)

13.Javorník 1 080m

14.Jelenská hora 1 068m

.........................................

15.Stožec 1 065m (náhradní vrchol)

16.Valy 1 010m (náhradní vrchol)

MŮSTEK (1234m)

9.2.87 / pondělí

mapa

11.55 jsme stanuli na prvním vrcholu Šumavy. Byl dobyt na běžkách za velmi nepříznivých podmínek, kdy od rána pršelo a byla mlha.

Trasa: Špičák (st.) – Hofmanky – Šmauzy (spodem kolem Pancíře) – Na suchých studánkách - Chata na Můstku

Vrchol je 200-300m od chaty na Můstku směrem na Pancíř vlevo od značené turistické cesty (červená). Vrcholové družstvo tvořili: Roman, Mirek, Roman

PŘILBA (1219m)

7.3.87 / sobota

mapa

Po velké sněhové nadílce i v nížinách a za mrazivého počasí jsme tento den zdolali vrchol Přilby dokonce 2x. V 10.05 a ve 14.10 opět běžeckou stopou. Obtížnost výstupu malá, ztráty na životech ani časové veškeré žádné.

Trasa: Zadov – Churáňov – Přilba (1219m) – sedlo Přilby – Borová Lada a zpět.

Vrchol je při trase po zelené značce kousek od vrcholového razítka, které jsme nemohli zaznamenat, protože jsme s sebou neměli sešit. Vrcholové družstvo opět vyšlo na samý vrchol celé a to tentokrát doprovázeno i šerpy. Roman, Mirek, Roman + šerpové Mirek, Jiřina, kteří však nic nenesli.

JELENSKÁ HORA (1068m)

23.5.87 / sobota

mapa

Chata pod Jelenskou horou. Na tento den byl též naplánován vrchol Křemenné. Po obrovském celonočním přívalu vody však nám osud zkřížil plány. Ani jeden ze dvou pokusů zdolat Křemennou úspěch nepřinesl. Při druhém jsme byli dokonce vyplaveni z lesa až u Volar. Protože však byla odsud slyšet palba nepřátelských vojsk, vrchol považujeme za nepřístupný – vojenský prostor. Samou Jelenskou horu jsme zdolali ze základního tábora v chatě pod horou. Bez krosen a tím i bez horolezeckých potřeb a kyslíkových přístrojů jsme zdolali vrchol západní cestou za čtvrt hodinky. Převýšení 180m na asi 2km! Rychlý postup byl korunován i rychlým dohledáním vrcholu.

Složení: Roman + Mirek + Roman bez šerpů

STOŽEC (1065m)

24.5.87 / neděle

mapa

Konečně nás uvítalo sluníčko. Přesun od chaty pod Jelenskou horou přes Černý Kříž na Stožeckou skálu proběhl bez potíží. Výstup na vrchol Stožce trval 20min ze Stožecké skály lopuchovým porostem. A k našemu milému překvapení nás uvítalo na samém vrcholu slunce, takže jsme využili chvilky zasloužilého oddechu k obědu a siestě.

JAVORNÍK (1080m)

29.5.87 / pátek

mapa

Po usilovném vysilujícím devítikilometrovém pochodu s obrovským převýšením v extrémních podmínkách, v dešti ve kterém zapadaly nákladní doprovodná auta jsme dorazili na vrchol ve skvělém čase zdecimování. Byli jsme nuceni vzhledem k pokročilé hodině a tmě bivakovat až na samotném vrcholu. Naštěstí jsme z minulých expedic dobře věděli o rozhledně. Vrcholové družstvo jako vždy vystoupilo celé v obvyklé nejsilnější sestavě.

VALY (OBŘÍ HRAD) (1010m)

30.5.87 / sobota

mapa

Přesun z Javorníka k Popelné, kde měl být základní tábor, proběhl bez sebemenšího zabrždění. Ovšem začalo vážně pršet a tak jsme postup urychlili a po přechodu hřebenu poprvé poobědvali. A hned zahájili postup ke stěžejnímu vrcholu centrální části Šumavy, Sokolu.

SOKOL (1253m)

30.5.87 / sobota

mapa

Naše malá zkratka se jako vždy vydařila. Po naprosté ztrátě orientace jsme přešli močály a narazili místo na žlutou na červenou značku. Výstup jsme museli podniknout jihovýchodní horskou cestou, která byla jistě prvovýstupem alespoň letošním. Přes vývratě a ještě sněhové závěje při prudkém stoupání se nešlo nejlépe. Ale díky vynikající fyzické kondici všech členů expedice Sokol padl.

ŠPIČÁK (1202m)

29.8.87 / sobota

mapa

Po dlouhé přestávce a čerpání ztracených sil na dovolené v Roháčích a Slovenském krasu padl další vrchol.

Z Brčálníku za ranního kuropění jsme se přesunuli přes Špičácké sedlo k Černému jezeru. Pro hustou mlhu byl velmi špatný výhled stejně tak i při výstupu na vrchol Špičáku. Vybrali jsme nejtěžší přístupovou cestu sjezdovkou „Šance“ a s nemalými obtížemi vrchol zdolali. Nezůstala noha suchá. Ani oko. Sestava: Roman I, Roman II, Mirek, Petr (šerpa)

JAVORNÁ (1090m)

29.8.87 / sobota

mapy

Za tvrdých šumavských podmínek, jako ostatně téměř vždy, se uskutečnil rychlý přesun přes Hofmanky a hospodu hotelového typu II. cenové skupiny s útratou 75Kčs za pár minut pod kopeček Javorná. Samotný výstup proběhl jednodušeji než následný sestup v mokru a hustém smrkovém houští. Vrcholové družstvo stejné jako na Špičáku.

LIBÍN (1096m)

12.9.87 / sobota

mapy

Včerejší začátek letošní akce Šumava při které padly hned čtyři vrcholy během dvou dnů, z toho dva nejvyšší vůbec se moc nepovedl, neboť za nejasného svitu luny jsme velmi rychle zbloudili. Proto vrchol padl až v sobotu ráno kolem 9.40. Cesta byla hromadně odhlasována ve směru Rohanov – Libín. Na vrchol dorazilo vrcholové družstvo za pomoci šerpů Jany a Jirky, jako ostatně i při dalších dvou vrcholech. Na vrcholu rozhledny foukal silný, ale teplý vítr až síly uragánu.

BOBÍK (1264m)

12.9.87 / sobota

mapa

Po dlouhé cestě a hlavně vyčerpávajícímu výstupu pod samotný vrchol Bobíka muselo roztroušené družstvo nechat krosny s věcmi v posledním táboře. V 17 hodin se všichni spolu se stovkami much trýznících družstvo dostali šťastně až na vrchol. Snad poprvé na nejvyšším bodě svítilo celou dobu slunce.

BOUBÍN (1362m)

13.9.87 / neděle

mapa

Při sobotní vyčerpávající cestě, kdy už se ani nechtělo věřit, že všichni dojdou až do základního tábora k chatě pod vrcholem Boubína, nejvyšší to hory zdolané expedicí, se přece jen nikdo neztratil, a tak brzy po ránu začal výstup. Po vydatné snídani proložené pudinkem se moc nahoru nechtělo. Proto patří uznání všem pěti účastníkům výstupu, přestože se nechali předběhnout Němci. Teplé počasí, nezvyklé na zdejší podmínky bylo malou odměnu spolu s pohledem na lepé to děvy zdolávající s hejny much vrchol od Kubovi Hutě.

OBROVEC (1146m)

13.9.87 / neděle

mapy

Tento vrchol si zřejmě nezaslouží tak honosný název, kterým se pyšní, neboť jak se členové vrcholového družstva shodli, byl jedním z nejlehčích. Expedici již opustili dva členové Jana s Jirkou, neboť vedoucí expedice nemohl při nejlepší vůli tyto dva šerpy zaplatit. Již tak si toho odnesli dost a vlastně vrcholovému družstvu po celou dobu odmítali nosit krosny a jídlo. Za jasného babího počasí vrchol padl v 11.20 hodin, což bylo na závěr i patřičně oslaveno v restauraci v Lipce. (5 piv a 3 guláše)

KLEŤ (1088m)

24.10.87 / 11.30hod

mapa

Zde podrobnosti chybí (asi jsme už jen slavili)

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Japo

13. února 2012 00:02

Japo říká

Pěkné a vtipné

Proč se vybralo zrovna těhle 14 vrcholů mi však jasné není Že by jiné hlavní vrcholy vyšší než 1000 m přístupné nebyly? Nebo to prostě jenom tak vyšlo?

Mimochodem, ty zápisky vůbec staročesky nepůsobí. Zrovna v tomhle oboru se slovník moc nezměnil.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Japo

13. února 2012 00:08

Japo říká

Tak s pohledem na mapu muselo těch tisícovek být přístupných víc.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Japo

13. února 2012 00:33

Japo říká

Zajimavé, že Pancíř dostupný nebyl, ale Můstek ano. Nebo byl?

Co se týče chaty na Můstku, myslí se tím ten současný přístřešek u rozcestí? (Nebo alespoň před 2 a půl roky současný.) Odpovídalo by to chatě pod Boubínem

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

13. února 2012 22:23

Rony říká

Pancíř dostupný byl, ale Můstek je vyšší, proto je tam jen on. Opravdu jsme se snažili vybírat nejvyšší vrcholy, ale vždy jsme brali do úvahy jen hlavní vrchol z hřebene.

Chata na Můstku tehdy stála, dnes jsou tam jen základy po vyhoření v roce 1995 ( http://foto.mapy.cz/162308-Chata-na-Mustku-1973 ).

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.