Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Retro: 14 nejvyšších hlavních vrcholů Šumavy (přístupných)

vydáno 9. února 2012 – napsal Rony – 4 komentáře

Propozice: "Na vrcholy lze vystoupat odkudkoliv, kdykoliv v roce 1987 (leden-prosinec). Lze slézt i více vrcholů během dne." Toto se píše v sešitě, který jsem mezi horolezeckými knihami vyštrachal po 25 letech O:-). Tehdy jsme už měli Šumavu hodně prochozenou a hledali také nějaké zpestření. Tím se stalo dobývání čtrnácti tehdy přístupných vrcholů Šumavy. O nějakém Roklanu, Luzným, Plechým, Poledníku a dalších vrcholech jsme si v roce 1987 mohli nechat jen zdát...

Dnes 9.2.2012 je to přesně 25let od dobytí prvního ze čtrnácti stanoveným vrcholů :-).

Šumava má celkem 180 hlavních tisícovek a dalších 90 vedlejších, tedy téměř polovinu všech v České republice!

Podle knihy Tisícovky, kterou vlastním, jsou nejvyšší vrcholy české Šumavy tyto:

1. Plechý 1 378m

2. Blatný vrch 1 376m

3. Nad Rakouskou loukou 1 373m

4. Velká Mokrůvka 1 370m

5. Boubín 1 364m

6. Trojmezná 1 361m

7. Špičník 1 351m

8. Jezerní hora 1 343m

9. Vysoký hřeben (Hochkamm) 1 341m

10.Debrník (Plesná) 1 337m

11.Svaroh 1 333m

12.Smrčina 1 332m

13.Malá Mokrůvka 1 330m

14.Černá hora 1 315m

Z naší tabulky(viz niže) se dostalo pouze na vrchol Boubína, ostatní leží(mimo Černé hory) na hraničním hřebenu s Rakouskem a Německem.

Nejvyššími vrcholy Šumavy však jsou za hranicemi v Německu:

1. Velký Javor 1 457m

2. Velký Roklan 1 453m

Dobývání vrcholů 1987

Ve zmiňovaném sešitě je i nastíněný popis celé naší společné "Akce", dávám ho bez úprav k dispozici čtenářům Šlápot. Je to už tak dávno, že je text psaný téměř staročeštinou.

Mezi vrcholy jsou výškově dnes bezcenné kopečky, ale musíte si uvědomit, že většina Šumavy byla nepřístupná a hřebenové partie v nedohlednu. Vždyť i turistické mapy končily pro jistotu bílou barvou již před hranicemi. Cesty do Černého Kříže, Rybníka, Železné Rudy vždy znamenaly kontrolu dokladů, zápis do bonzáčku pohraniční stráže a dlouhé vyptávání kam a proč jdeme. Železní opona byla ještě stabilní a nezrezlá...

Vrcholy jsem zdolával já, Míra P. a Roman V. Další účastníci výstupů se různě střídali v pozici tzv. šerpů, ale všech 14 vrcholů jsme dosáhli jen my tři.

A proč je vrcholů právě čtrnáct? To určitě uhodnete sami.

Soupis vrcholů:

1. Boubín 1 362m

2. Bobík 1 264m

3. Sokol 1 253m

4. Můstek 1 234m

5. Přilba 1 219m

6. Špičák 1 202m

7. Huťská hora 1 187m ...X(zjištěn nepřístupný vrchol-vojenský prostor)

8. Obrovec 1 146m

9. Libín 1 096m

10.Javorná 1 090m

11.Kleť 1 088m

12.Křemenná 1 085m ...X(zjištěn nepřístupný vrchol-vojenský prostor)

13.Javorník 1 080m

14.Jelenská hora 1 068m

.........................................

15.Stožec 1 065m (náhradní vrchol)

16.Valy 1 010m (náhradní vrchol)

MŮSTEK (1234m)

9.2.87 / pondělí

mapa

11.55 jsme stanuli na prvním vrcholu Šumavy. Byl dobyt na běžkách za velmi nepříznivých podmínek, kdy od rána pršelo a byla mlha.

Trasa: Špičák (st.) – Hofmanky – Šmauzy (spodem kolem Pancíře) – Na suchých studánkách - Chata na Můstku

Vrchol je 200-300m od chaty na Můstku směrem na Pancíř vlevo od značené turistické cesty (červená). Vrcholové družstvo tvořili: Roman, Mirek, Roman

PŘILBA (1219m)

7.3.87 / sobota

mapa

Po velké sněhové nadílce i v nížinách a za mrazivého počasí jsme tento den zdolali vrchol Přilby dokonce 2x. V 10.05 a ve 14.10 opět běžeckou stopou. Obtížnost výstupu malá, ztráty na životech ani časové veškeré žádné.

Trasa: Zadov – Churáňov – Přilba (1219m) – sedlo Přilby – Borová Lada a zpět.

Vrchol je při trase po zelené značce kousek od vrcholového razítka, které jsme nemohli zaznamenat, protože jsme s sebou neměli sešit. Vrcholové družstvo opět vyšlo na samý vrchol celé a to tentokrát doprovázeno i šerpy. Roman, Mirek, Roman + šerpové Mirek, Jiřina, kteří však nic nenesli.

JELENSKÁ HORA (1068m)

23.5.87 / sobota

mapa

Chata pod Jelenskou horou. Na tento den byl též naplánován vrchol Křemenné. Po obrovském celonočním přívalu vody však nám osud zkřížil plány. Ani jeden ze dvou pokusů zdolat Křemennou úspěch nepřinesl. Při druhém jsme byli dokonce vyplaveni z lesa až u Volar. Protože však byla odsud slyšet palba nepřátelských vojsk, vrchol považujeme za nepřístupný – vojenský prostor. Samou Jelenskou horu jsme zdolali ze základního tábora v chatě pod horou. Bez krosen a tím i bez horolezeckých potřeb a kyslíkových přístrojů jsme zdolali vrchol západní cestou za čtvrt hodinky. Převýšení 180m na asi 2km! Rychlý postup byl korunován i rychlým dohledáním vrcholu.

Složení: Roman + Mirek + Roman bez šerpů

STOŽEC (1065m)

24.5.87 / neděle

mapa

Konečně nás uvítalo sluníčko. Přesun od chaty pod Jelenskou horou přes Černý Kříž na Stožeckou skálu proběhl bez potíží. Výstup na vrchol Stožce trval 20min ze Stožecké skály lopuchovým porostem. A k našemu milému překvapení nás uvítalo na samém vrcholu slunce, takže jsme využili chvilky zasloužilého oddechu k obědu a siestě.

JAVORNÍK (1080m)

29.5.87 / pátek

mapa

Po usilovném vysilujícím devítikilometrovém pochodu s obrovským převýšením v extrémních podmínkách, v dešti ve kterém zapadaly nákladní doprovodná auta jsme dorazili na vrchol ve skvělém čase zdecimování. Byli jsme nuceni vzhledem k pokročilé hodině a tmě bivakovat až na samotném vrcholu. Naštěstí jsme z minulých expedic dobře věděli o rozhledně. Vrcholové družstvo jako vždy vystoupilo celé v obvyklé nejsilnější sestavě.

VALY (OBŘÍ HRAD) (1010m)

30.5.87 / sobota

mapa

Přesun z Javorníka k Popelné, kde měl být základní tábor, proběhl bez sebemenšího zabrždění. Ovšem začalo vážně pršet a tak jsme postup urychlili a po přechodu hřebenu poprvé poobědvali. A hned zahájili postup ke stěžejnímu vrcholu centrální části Šumavy, Sokolu.

SOKOL (1253m)

30.5.87 / sobota

mapa

Naše malá zkratka se jako vždy vydařila. Po naprosté ztrátě orientace jsme přešli močály a narazili místo na žlutou na červenou značku. Výstup jsme museli podniknout jihovýchodní horskou cestou, která byla jistě prvovýstupem alespoň letošním. Přes vývratě a ještě sněhové závěje při prudkém stoupání se nešlo nejlépe. Ale díky vynikající fyzické kondici všech členů expedice Sokol padl.

ŠPIČÁK (1202m)

29.8.87 / sobota

mapa

Po dlouhé přestávce a čerpání ztracených sil na dovolené v Roháčích a Slovenském krasu padl další vrchol.

Z Brčálníku za ranního kuropění jsme se přesunuli přes Špičácké sedlo k Černému jezeru. Pro hustou mlhu byl velmi špatný výhled stejně tak i při výstupu na vrchol Špičáku. Vybrali jsme nejtěžší přístupovou cestu sjezdovkou „Šance“ a s nemalými obtížemi vrchol zdolali. Nezůstala noha suchá. Ani oko. Sestava: Roman I, Roman II, Mirek, Petr (šerpa)

JAVORNÁ (1090m)

29.8.87 / sobota

mapy

Za tvrdých šumavských podmínek, jako ostatně téměř vždy, se uskutečnil rychlý přesun přes Hofmanky a hospodu hotelového typu II. cenové skupiny s útratou 75Kčs za pár minut pod kopeček Javorná. Samotný výstup proběhl jednodušeji než následný sestup v mokru a hustém smrkovém houští. Vrcholové družstvo stejné jako na Špičáku.

LIBÍN (1096m)

12.9.87 / sobota

mapy

Včerejší začátek letošní akce Šumava při které padly hned čtyři vrcholy během dvou dnů, z toho dva nejvyšší vůbec se moc nepovedl, neboť za nejasného svitu luny jsme velmi rychle zbloudili. Proto vrchol padl až v sobotu ráno kolem 9.40. Cesta byla hromadně odhlasována ve směru Rohanov – Libín. Na vrchol dorazilo vrcholové družstvo za pomoci šerpů Jany a Jirky, jako ostatně i při dalších dvou vrcholech. Na vrcholu rozhledny foukal silný, ale teplý vítr až síly uragánu.

BOBÍK (1264m)

12.9.87 / sobota

mapa

Po dlouhé cestě a hlavně vyčerpávajícímu výstupu pod samotný vrchol Bobíka muselo roztroušené družstvo nechat krosny s věcmi v posledním táboře. V 17 hodin se všichni spolu se stovkami much trýznících družstvo dostali šťastně až na vrchol. Snad poprvé na nejvyšším bodě svítilo celou dobu slunce.

BOUBÍN (1362m)

13.9.87 / neděle

mapa

Při sobotní vyčerpávající cestě, kdy už se ani nechtělo věřit, že všichni dojdou až do základního tábora k chatě pod vrcholem Boubína, nejvyšší to hory zdolané expedicí, se přece jen nikdo neztratil, a tak brzy po ránu začal výstup. Po vydatné snídani proložené pudinkem se moc nahoru nechtělo. Proto patří uznání všem pěti účastníkům výstupu, přestože se nechali předběhnout Němci. Teplé počasí, nezvyklé na zdejší podmínky bylo malou odměnu spolu s pohledem na lepé to děvy zdolávající s hejny much vrchol od Kubovi Hutě.

OBROVEC (1146m)

13.9.87 / neděle

mapy

Tento vrchol si zřejmě nezaslouží tak honosný název, kterým se pyšní, neboť jak se členové vrcholového družstva shodli, byl jedním z nejlehčích. Expedici již opustili dva členové Jana s Jirkou, neboť vedoucí expedice nemohl při nejlepší vůli tyto dva šerpy zaplatit. Již tak si toho odnesli dost a vlastně vrcholovému družstvu po celou dobu odmítali nosit krosny a jídlo. Za jasného babího počasí vrchol padl v 11.20 hodin, což bylo na závěr i patřičně oslaveno v restauraci v Lipce. (5 piv a 3 guláše)

KLEŤ (1088m)

24.10.87 / 11.30hod

mapa

Zde podrobnosti chybí (asi jsme už jen slavili)