Jihem Moravy za zážitky
vydáno 26. března 2026 – napsal Rony – žádný komentář
Březnovou slunnou sobotu využíváme k návštěvě zámku v Moravském Krumlovu, kde shlédneme Muchovi Slovanskou epopej. Odpoledne si při cestě zpět uděláme ještě několik zajímavých zastávek.
Moravský Krumlov
Čeká nás docela dlouhá cesta. Muchova Slovanská epopej je stále ještě umístěna v prostorách zámku Moravský Krumlov, kam nás veze Mirek. Konečně se také jednou povezu.
Před Třeboní se hned vedle cesty prochází několik jeřábů popelavých. Ty vidím v jihočeské přírodě vůbec poprvé. Jedeme hezkou krajinou přes Třeboň, Slavonice, Novou Bystřici, Jemnice a Moravské Budějovice. Tenhle kousek jižní Moravy vlastně vůbec neznám. Po lesích České Kanady přichází mírné kopce okraje Českomoravské vrchoviny. Pole střídají louky a lesy, zelená barva však přírodě stále chybí.
Moravským Krumlovem protéká Rokytná, jejíž meandr připomíná ten vltavský českokrumlovský. Sjíždíme do města, jehož historické jádro se i přes těžké poškození na konci 2. světové války stalo městskou památkovou zónou. Celý region patří k nejdéle osídleným územím u nás. Toto významné archeologické území bylo osídleno prakticky ve všech obdobích pravěku, osídlení Moravského Krumlova je doloženo archeologickými nálezy z 13. století. První písemnou zmínku o hradu máme z roku 1289. Je možné, že město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. jako opěrný bod jeho domény. Místní jméno Krumlov, je zmiňováno v latinsky psaném listě Rudolfa Habsburského z 6. května 1277. Přívlastek „Moravský“ byl přidán kvůli odlišení od Českého Krumlova až v 17. století. Slovo „krumm“ pochází z němčiny a znamená „křivý“. Zde je odvozeno od velkého meandru Rokytné.
Renesanční zámek, kam míříme na prohlídku Slovanské epopeje, stojí na místě původního hradu. V 16. století ho přestavěli páni z Lipé, v čemž měl prsty italský stavitel Leonardo Garo de Bisono. Od roku 1624 je s Moravským Krumlovem spjat rod Liechtensteinů.
Slovanská epopej
„Již roku 1900 předsevzal jsem si zasvětiti druhou polovici svého života práci, jež by pomáhala budovati a utužovati u nás cit národního uvědomění. Jsem přesvědčen, že vývoj každého národa může se zdarem pokračovati jen tehdy, vyrůstá-li organicky a nepřetržitě z vlastních kořenů národa a že k zachování této kontinuity je nezbytná znalost jeho historické minulosti. V literatuře máme překrásná díla, jež národu – lidu staví před duševní zrak běh našich dějin – tu slavných – tu smutných.
I v hudbě symfonie a cykly, vážící se k naší historii, probouzejí lásku k vlasti cestou umění. Chtěl jsem promluviti svým způsobem k duši národa, k tělesnému zázraku, jež nejrychleji dojmy přenáší k vědomí. Obraz působí, řekl bych, agresivně: bez ohledu vniká otevřeným okem do duše. Jest věcí pozorovatele, aby s ním naložil po své vůli. Může jej přejít, nepřipouštěje si ho do vědomí, anebo sveden vnějškem díla zastaví se před ním, a snad i pátrá po jeho obsahu a významu, a nakonec i najde v něm ono jadérko, buď krásy, nebo pravdy, kvůli němuž povstalo.
Práci tuto, nyní dokončenou, považoval jsem za svou povinnost. Uskutečnění tak velkého díla bez hmotných prostředků bylo nemožné.
Přítel můj, pan Charles R. Crane, jenž ač Američan, má velkou lásku ke Slovanstvu, pochopil moje snahy a pomohl můj sen realizovati. V roce 1910 v Chicagu sjednali jsme spolu, že on pomůže nésti náklad spojený s mým dílem, jež dáno bude městu Praze darem.
Střehl jsem ve všech obrazech všeho, co by mohlo připomínati strohé spory a krev ve sporech prolitou.
Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, klást mosty, neboť nás musí všechny živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to tím snáze, dobře-li se pozná navzájem.
Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás, v naší rodině slovanské.“
Praha 1929, Alfons Mucha
Necháváme si dostatek času na prohlídku všech obrazů. Slovanská epopej je monumentální dílo, které skrývá mnoho detailů, jež vám při prvním pohledu uniknou. Nejprve si čteme informace z webových stránek, kam nás nasměroval QR kód, později si k obrazům pouštíme koment nahlas, když nehrozí, že to bude někomu vadit. V místnostech s obrazy se motá kolem dvaceti zvědavců.
Slované v pravlasti.
...
Kázání mistra Jana v kapli Betlémské.
...
...
...
Petr Chelčický u Vodňan..
Poslední dny Jana Ámose Komenského u Nardenu.
Přísaha omladiny pod slovanskou lípou.
...
Apoteóza z dějin Slovanstva.
Galerie Medy Mladkové.
Moderní umění jsme jen prolétli...
...
...
...
...
Moravský Krumlov, u zámku.
Kaple sv. Floriána nad náměstím T. G. M.
Po prohlídce jdeme na náměstí na oběd. Nikdo z nás čtyř nechce moc syté jídlo, ale co vybrat? Úplně dobře se nám to nepovede, protože čerstvý zeleninový salát s gyrosem naše očekávání nesplní. Já sním sotva třetinku, zbytek si odnáším do auta. Poslední dobou moc jíst nemusím a velké porce mě děsí.
Vyjíždíme na Křepelčí vrch (312 m n. m.) k poutní kapli z roku 1697, tvořící dodnes dominantu města. K jejímu založení se váže legenda, kdy se knížeti Antonínu Floriánovi z Lichtensteina za bouřky splašili koně a zázrakem se zastavili na okraji srázu. Z vděčnosti nechal kníže na tomto místě postavit kapli. Za napoleonských válek byl objekt zpustošen a poté znovuobnoven. Kaple je postavena z tesaného kamene a v rozích má umístěny čtyři vížky.
K okraji srázu jdeme i my, protože kaple je nepřístupná a dovnitř nelze nahlédnout ani malou škvírkou. Pohled na město, které leží v hlubokém, uzavřeném údolí řeky Rokytky, je krásný.
U kaple sv. Floriána...
...
...
...
Nad ůdolím Rokytné.
...
Mohelenská hadcová step
Dalším zastavením pro nás je Mohelenská hadcová step, hezké fotogenické místo nad meandry řeky Jihlavy. Parkujeme u mohylového pohřebiště z doby halštatské, kde na vrcholu velké mohyly stojí boží muka sv. Antoníčka. NPR Mohelenská hadcová step přísně chrání unikátní stepní louky a svahy skalních ostrohů, lidově nazvaných Čertův ocas. Územím NPR vede naučná stezka jež nám nabízí panoramatický pohled na blízkou vodní nádrž Mohelno i vysoké chladící věže jaderné elektrárny Dukovany. Jdeme po kraji srázu a sestupujeme s Monikou dolů k cestě, kde nás Míra s Ájou naberou. Tedy aspoň to slibují. Dalším místem, které nás zaujalo, je areál zámku Jaroměřice nad Rokytnou.
Boží muka nad Mohelno obklopuje syslí louka, jež je domovem chráněného sysla obecného. Její součástí je také mohylové pohřebiště z doby Halštatské.
Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step...
Věže Dukovanské jaderné elektrárny na obzoru.
...
...
Řeka Jihlava zde meandruje hlubokým kaňonem.
...
...
...
...
...
....
...
...
...
...
JE Dukovany, přehrada Mohelno.
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou
mapa zámek Jaroměřice nad Rokytnou
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou je barokní šlechtické sídlo a společně se zámeckým chrámem sv. Markéty tvoří dominantu a symbol města Jaroměřic nad Rokytnou.
Podobu renesančního zámku a jeho existenci dokládají stará vyobrazení Jaroměřic a skalní sklepy s chodbami. K přestavbě tvrze na zámek se odhodlal Ludvík Meziříčský mezi lety 1554 - 1576. Tvrz se stala zámkem s třemi jednopatrovými křídly. Dnešní podobu získal přestavbou posledního z Questenberků – Jana Adama. Kdo prvotní návrh na barokní přestavbu zámku a kostela vymyslel nevíme. Mohli to být Johann Lukas von Hildebrandt i Jakub Prandtauer. Z přestavy stavitelů se podařilo realizovat jen část, přesto je zámek pro svou velikost i výzdobu interiérů cennou kulturní památkou. Jeho součástí jsou zámecké zahrady na pravém břehu Rokytné s rozlohu 9 ha.
Zámek Jaroměřice nad Rokytnou...
Náměstí Míru se sloupem nejsvětější Trojice.
...
...
Zahradu zdobí barokní sochy.
...
...
...
...
Slavonice
Do renesančních Slavonic s mnoha měšťanskými domy zdobenými psaníčkovými sgrafity a mnoha figurálními scénami, se dostáváme krátce před 17 hodinou. Procházíme obě propojená náměstí v centru města s částí dochovaných hradeb. Míjíme vysokou renesanční věže kostela Nanebevzetí Panny Marie a chceme zajít na kávu. Předem jsem upozorňoval, že při vicedenním pobytu před pár lety jsme večer měli problémy se někde najíst. Byl podzim a turisté již toto krásné městečko opustili. Jedna hospoda je zavřená, z druhé nás vyhazují, protože končí v pět. A tak znovu jedeme k dopoledne vyzkoušené benzínce.
Slavonice...
....
...
...
...
Sgrafity...
...
...
...
...
...
...
Jedna ze dvou dochovaných městských bran, také nazývána Dolní nebo Bolíkovská. Věž zdobí sgrafitová fasáda. Ta je přístupná pro návštěvníky a lze vystoupat po schodech až nahoru ke krovu. Je zde také umístěna výstava historických fotografií Slavonic. (Mapy.com)
Slunce pozvolna zapadá za šumabské vrcholky, když sjíždíme do krajského města. Jeho oranžová barva se mění v temně rudou. Příčinou jistě bude saharský písek, který se dostal s teplých prouděním vzduchu nad střední Evropu.
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Konopiště
- Island, část VI.: fjordy a trávové domečky
- Když na Vysokou Bětu mrholí
- Královské město Klatovy
- Hamr na Jezeře lll. Oybin a Brniště
- Půltucet (červenec 2019) - příběh fotografie
- Výstup na Grosser Priel
- Za našimi krajany II
- Vláčky Českých drah Moravou lll.
- Kostely, kaple, kapličky a jak je to vlastně s Vánocemi?
Jaký typ výletů preferujete?
1452 45% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
1007 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
765 24% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 3224 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Ostrovy přírody Českého středohoří lll.
- Hlenka - houba, která leze
- Lesy kolem Vráže do kaňonu Otavy
- Přes Kozí Hřbety k Turnerce
- Fotka roku 2019
- Moldaublick a Bärenstein, trek s výhledy na Lipno
- Zlatou stezkou na hrad Hus
- TOP 12 : zastavení v čase (rok 2021)
- Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2021
- Třetí verze Šlápot
