Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Hvozd a Medvědí stezka

vydáno 17. listopadu 2021 – napsal Rony – 2 komentáře

Letní den 20. října využívám k zdolání dvou tisícovek Hvozdu v Jeleních vrších. Šumavu v této době zbarvily bučiny zlatavým nádechem, podobně jako Medvědí stezku, jejíž skalnatou část si také projdu.

Výstup na vrcholy Hvozdu

mapa

Když přijedu od Arnoštova k Pěkné, zkouším ještě popojet k parkovišti u Vltavy, kde končí některé z lodí splouvajících Teplou Vltavu od Soumarského Mostu. Projet si v kánoi Mrtvý luh je nezapomenutelný zážitek, párkrát jsem si úžasnou meandrující a klidnou řeku sám užil. Značka zákazu stání s dodatkem 15 minut mne upozorní, že se zde auta jen obrací. Nechávám proto svoji bárku Leonu pod Pěknou a k mostu přes řeku jdu pěšky. Dívám se přitom na vysoký Hvozd, na který mířím. V masívu Jeleních vrchů odsud dominuje celému hřebenu, který se táhne od údolí Studené Vltavy k Lipnu.

Most, vlastně oba dva železné mosty, neboť po vltavském následuje ještě druhý, přes mokřady či slepé rameno řeky, jsou v havarijním stavu. Dokonce zde stojí nejen značka zákazu vjezdu všech vozidel, ale i zákazu vstupu pro chodce. Značky ignoruje kde kdo, vždyť jen mosty přejdu, kodrcá přes ně auto jakéhosi domorodce.

Hvozd nese na svém hřbetu hned dvě tisícovky.

Větrný, Doupná hora a Křemenná, vrcholy, které spojuje jeden hřeben.

Most u Pěkné přes Vltavu je v havarijním stavu. Jeho přechod se ale nebezpečný nezdá.

Vltava.

Za vlakovou zastávkou Pěkná se vydávám vzhůru k cestou, kterou jsem si již dvakrát projel k obci Jelení na kole. Stoupám ztichlým lesem a vnímám klid, který zde panuje. Ten se přenese i na mne a já mohu sledovat a kontrolovat svůj zrychlený dech. Odkladám mikinu do batohu a jdu v triku a lehké bundě. Zdá se, že s výškou je stále tepleji, však dnes mají padat historické teplotní rekordy.

Když uhnu z cesty k Jelení ostře vpravo, vrchol Hvozdu (1 047 m n. m) se nezadržitelně blíží. Táhnu nahoru svěřepě jako tažný kůň. Dokonce jako on pohazuji hlavou. Zdá se mi, že se tak jde lépe.

Kolem přibylo jásavých barev podzimu. V korunách buků a javorů si vítr pohravá s listím. Ozývá se příjemný zvuk podobný zurčení vzdáleného potoka. Dolů k mým nohám listí ještě nepadá, jen zlátne a usychá. Vznešené ticho s přívlastkem.

Mokřady pod druhým železným mostem.

Provazovka, lidově Krakonošovy vousy, je rod lišejníků s charakteristickou provázkovitou stélkou z čeledi terčovkovité, které rostou především epifyticky na stromech a připomínají šedé či zelenavé vlasy. V Česku se vyskytují zejména na horách... (Wikipedie)

Na Senavské cestě...

...

...

Pořádný záběr si užívám při výstupu k vrcholu. Výživných pár desítek výškových metrů okoření vývraty, padlé stromy a balvany, částečně skryté ve vysoké suché trávě. Prostě tisícovka jak má být. Mířím k skále, která se zdá být vrcholem, ale výstup na ni je z této strany nemožný. Poprvé si užívám daleké výhledy. Mimořádná viditelnost okolní vrcholy hor přibližuje nadosah ruky. Jen několik desítek stojících smrků ztěžuje pohled nad Volary, nad nimiž poznávám siluetu Bobíku i vzdálenější Boubín. Vpravo od nich se modrá hřeben hor, v kterém jsem před pár roky vystoupal hned na několik tisícovek. Větrný, Doupná hora, Křemenná, a za údolím Záhvozdenského potoka mnoho dalších, ukrytých v lesích vojenského prostoru Želnavské vrchoviny. Nádherný kraj, úžasné hory, pestrá příroda, stále mimo zájem davů turistů, kteří mají vstup do prostoru VVP Boletice stále omezený.

Obcházím skalní blok a snadno dosáhnu vrcholné tyče. Z šumavských hlavních tisícovek, kterých je celkem 181, mi zbývá po zdolání Hvozdu poslední tucet. Nadosah mám ještě další, Hvozd - jižní vrchol (1 044 m n. m.). Přes mělké sedélko se k němu přiblížím snadno, pak stačí jen vylézt na vrcholovou skalku, kde poslední šikmo skloněný hrubozrný balvan vyžaduje trochu lezecké přípravy. Podařilo se...

Je však mnoho šumavských vrcholů, na jejichž nejvyšší místo bez horolezeckého vybavení těžko vylezete. K zápisu o zdolání tisícovky to ani není nutné.

Pod Hvozdem....

...

Výhled z výstupu k vrcholu Hvozdu...

...

...

Perník z jižního vrcholu Hvozdu.

Medvědí stezka

Pravé poledne mi dává najevo, že první část trasy byla další, než jsem předpokládal. Protože chci v Ovesné stihnout vlak v 14:12 h, moc se nezdržím a klesám pasekou k cestě, kterou jen překročím. Lesní cesta zde nese stopy těžby a vláčení smrkového dřeva. Chvíli jdu po udušení hlíně, chvíli poskakují okolo rozbahněné cesty. Po kratší svačince dohledám Obří kostky, jež jsou rozhozeny u Medvědí stezky. Tato stará naučná stezka se stane mojí věrnou průvodkyní, abych v lese plném skal a balvanů moc nebloudil. Naštěstí vede terénem mimo rozbitou lesní cestu.

Přeskakuji kořeny stromů a zastavím vždy jen při focení jednotlivých skalních bloků. Většina z nich nese své jméno, jaké jim přidělili lidé. Zde se musím pozastavit nad vznikem Medvědí stezky, která je druhou nejstarší naučnou stezkou u nás, v Čechách úplně nejstarsí. K tomu by jistě měl co říct věrný čtenář a "redaktor" Šlápot, berounský kamarád Aleš "azave", jehož otec má vznik stezky na svědomí.

Z webu www.naucnoustezkou.cz se můžeme dočíst toto:

"Stezka se nachází v CHKO Šumava. Začíná na železniční zastávce Černý Kříž a končí na železniční stanici Ovesná. Je dlouhá 14 km, zkrácená trasa vedoucí z Jelení do Ovesné měří 7 km. Stezka má mít informační panely, ale nikde se nám nepodařilo zjistit, kolik jich přesně je a kde všude jsou rozmístěny. Stará verze naučné stezky měla 8 zastávek.

Stezku lze navštívit po celý rok, ve špatném počasí se zvýšenou opatrností. Dobře schůdná je především v létě. Tištěný průvodce ke stezce byl vydán v r. 1967 („Medvědí stezka“, autor Aleš Záveský), ale již není k dostání..."

Z cest jsou často rozbahněné svážnice vytěženého dřeva.

NS Medvědí stezka...

...

...

Barevné bukové listí mne inspiruje k dalším a dalším zastávkám, kdy se snažím o zajímavé kompozice. Znovu mi postačí k zvěčnění času mobil Xiaomi. Míjím Viklan, Pustevny, Gotický portál a nejsem si vůbec jistý, jestli stihnu odjezd vlaku. Trasa se na mapě zdá krátká, ale proplétá se terénem, stoupá a zase klesá, a rozhodně není jednoduchá. Až u Perníkové skály je jisté, že vlak stíhám. Vynechám však kvůli němu výstup na Vyhlídku, která je bokem od trasy a ne každý ji objeví. Pamatuji si, že jsem na ní vylezl naposledy s Lenou. Výhledy shora by dnes byly jistě úchvatné, ale čekat další dvě hodiny na další vlak, ani jít 7 km po asfaltce pěšky do Pěkné, se mi nechce. Ženu se proto dolů jako o závod, míjím trampíka s plně naloženým báglem, abych se s čtvrt hodinovou rezervou usadil na lavici zastávky Ovesná, v níž jsem přes více než třiceti roky i jednou přespal.

Viklan.

...

...

Hřib.

Kaple...

...

...

Poustevna...

...

...

Gotický portál...

...

...

Soutěska lapků...

...

...

Bulov u Hvězdy.

Od zastávky Pěkná si poslední dva kilometry k parkovišti vychutnávám. Přes mosty přejedou další dvě auta a i já je překonám ve zdraví.

Ovesná.

Splavné časti Vltavy nad Lipnem.

Vltava.

...

Špičák.

Pěkná.