Hvozd a Medvědí stezka

Hvozd a Medvědí stezka

Letní den 20. října využívám k zdolání dvou tisícovek Hvozdu v Jeleních vrších. Šumavu v této době zbarvily bučiny zlatavým nádechem, podobně jako Medvědí stezku, jejíž skalnatou část si také projdu.

Výstup na vrcholy Hvozdu

mapa

Když přijedu od Arnoštova k Pěkné, zkouším ještě popojet k parkovišti u Vltavy, kde končí některé z lodí splouvajících Teplou Vltavu od Soumarského Mostu. Projet si v kánoi Mrtvý luh je nezapomenutelný zážitek, párkrát jsem si úžasnou meandrující a klidnou řeku sám užil. Značka zákazu stání s dodatkem 15 minut mne upozorní, že se zde auta jen obrací. Nechávám proto svoji bárku Leonu pod Pěknou a k mostu přes řeku jdu pěšky. Dívám se přitom na vysoký Hvozd, na který mířím. V masívu Jeleních vrchů odsud dominuje celému hřebenu, který se táhne od údolí Studené Vltavy k Lipnu.

Most, vlastně oba dva železné mosty, neboť po vltavském následuje ještě druhý, přes mokřady či slepé rameno řeky, jsou v havarijním stavu. Dokonce zde stojí nejen značka zákazu vjezdu všech vozidel, ale i zákazu vstupu pro chodce. Značky ignoruje kde kdo, vždyť jen mosty přejdu, kodrcá přes ně auto jakéhosi domorodce.

Hvozd nese na svém hřbetu hned dvě tisícovky.

Větrný, Doupná hora a Křemenná, vrcholy, které spojuje jeden hřeben.

Most u Pěkné přes Vltavu je v havarijním stavu. Jeho přechod se ale nebezpečný nezdá.

Vltava.

Za vlakovou zastávkou Pěkná se vydávám vzhůru k cestou, kterou jsem si již dvakrát projel k obci Jelení na kole. Stoupám ztichlým lesem a vnímám klid, který zde panuje. Ten se přenese i na mne a já mohu sledovat a kontrolovat svůj zrychlený dech. Odkladám mikinu do batohu a jdu v triku a lehké bundě. Zdá se, že s výškou je stále tepleji, však dnes mají padat historické teplotní rekordy.

Když uhnu z cesty k Jelení ostře vpravo, vrchol Hvozdu (1 047 m n. m) se nezadržitelně blíží. Táhnu nahoru svěřepě jako tažný kůň. Dokonce jako on pohazuji hlavou. Zdá se mi, že se tak jde lépe.

Kolem přibylo jásavých barev podzimu. V korunách buků a javorů si vítr pohravá s listím. Ozývá se příjemný zvuk podobný zurčení vzdáleného potoka. Dolů k mým nohám listí ještě nepadá, jen zlátne a usychá. Vznešené ticho s přívlastkem.

Mokřady pod druhým železným mostem.

Provazovka, lidově Krakonošovy vousy, je rod lišejníků s charakteristickou provázkovitou stélkou z čeledi terčovkovité, které rostou především epifyticky na stromech a připomínají šedé či zelenavé vlasy. V Česku se vyskytují zejména na horách... (Wikipedie)

Na Senavské cestě...

...

...

Pořádný záběr si užívám při výstupu k vrcholu. Výživných pár desítek výškových metrů okoření vývraty, padlé stromy a balvany, částečně skryté ve vysoké suché trávě. Prostě tisícovka jak má být. Mířím k skále, která se zdá být vrcholem, ale výstup na ni je z této strany nemožný. Poprvé si užívám daleké výhledy. Mimořádná viditelnost okolní vrcholy hor přibližuje nadosah ruky. Jen několik desítek stojících smrků ztěžuje pohled nad Volary, nad nimiž poznávám siluetu Bobíku i vzdálenější Boubín. Vpravo od nich se modrá hřeben hor, v kterém jsem před pár roky vystoupal hned na několik tisícovek. Větrný, Doupná hora, Křemenná, a za údolím Záhvozdenského potoka mnoho dalších, ukrytých v lesích vojenského prostoru Želnavské vrchoviny. Nádherný kraj, úžasné hory, pestrá příroda, stále mimo zájem davů turistů, kteří mají vstup do prostoru VVP Boletice stále omezený.

Obcházím skalní blok a snadno dosáhnu vrcholné tyče. Z šumavských hlavních tisícovek, kterých je celkem 181, mi zbývá po zdolání Hvozdu poslední tucet. Nadosah mám ještě další, Hvozd - jižní vrchol (1 044 m n. m.). Přes mělké sedélko se k němu přiblížím snadno, pak stačí jen vylézt na vrcholovou skalku, kde poslední šikmo skloněný hrubozrný balvan vyžaduje trochu lezecké přípravy. Podařilo se...

Je však mnoho šumavských vrcholů, na jejichž nejvyšší místo bez horolezeckého vybavení těžko vylezete. K zápisu o zdolání tisícovky to ani není nutné.

Pod Hvozdem....

...

Výhled z výstupu k vrcholu Hvozdu...

...

...

Perník z jižního vrcholu Hvozdu.

Medvědí stezka

Pravé poledne mi dává najevo, že první část trasy byla další, než jsem předpokládal. Protože chci v Ovesné stihnout vlak v 14:12 h, moc se nezdržím a klesám pasekou k cestě, kterou jen překročím. Lesní cesta zde nese stopy těžby a vláčení smrkového dřeva. Chvíli jdu po udušení hlíně, chvíli poskakují okolo rozbahněné cesty. Po kratší svačince dohledám Obří kostky, jež jsou rozhozeny u Medvědí stezky. Tato stará naučná stezka se stane mojí věrnou průvodkyní, abych v lese plném skal a balvanů moc nebloudil. Naštěstí vede terénem mimo rozbitou lesní cestu.

Přeskakuji kořeny stromů a zastavím vždy jen při focení jednotlivých skalních bloků. Většina z nich nese své jméno, jaké jim přidělili lidé. Zde se musím pozastavit nad vznikem Medvědí stezky, která je druhou nejstarší naučnou stezkou u nás, v Čechách úplně nejstarsí. K tomu by jistě měl co říct věrný čtenář a "redaktor" Šlápot, berounský kamarád Aleš "azave", jehož otec má vznik stezky na svědomí.

Z webu www.naucnoustezkou.cz se můžeme dočíst toto:

"Stezka se nachází v CHKO Šumava. Začíná na železniční zastávce Černý Kříž a končí na železniční stanici Ovesná. Je dlouhá 14 km, zkrácená trasa vedoucí z Jelení do Ovesné měří 7 km. Stezka má mít informační panely, ale nikde se nám nepodařilo zjistit, kolik jich přesně je a kde všude jsou rozmístěny. Stará verze naučné stezky měla 8 zastávek.

Stezku lze navštívit po celý rok, ve špatném počasí se zvýšenou opatrností. Dobře schůdná je především v létě. Tištěný průvodce ke stezce byl vydán v r. 1967 („Medvědí stezka“, autor Aleš Záveský), ale již není k dostání..."

Z cest jsou často rozbahněné svážnice vytěženého dřeva.

NS Medvědí stezka...

...

...

Barevné bukové listí mne inspiruje k dalším a dalším zastávkám, kdy se snažím o zajímavé kompozice. Znovu mi postačí k zvěčnění času mobil Xiaomi. Míjím Viklan, Pustevny, Gotický portál a nejsem si vůbec jistý, jestli stihnu odjezd vlaku. Trasa se na mapě zdá krátká, ale proplétá se terénem, stoupá a zase klesá, a rozhodně není jednoduchá. Až u Perníkové skály je jisté, že vlak stíhám. Vynechám však kvůli němu výstup na Vyhlídku, která je bokem od trasy a ne každý ji objeví. Pamatuji si, že jsem na ní vylezl naposledy s Lenou. Výhledy shora by dnes byly jistě úchvatné, ale čekat další dvě hodiny na další vlak, ani jít 7 km po asfaltce pěšky do Pěkné, se mi nechce. Ženu se proto dolů jako o závod, míjím trampíka s plně naloženým báglem, abych se s čtvrt hodinovou rezervou usadil na lavici zastávky Ovesná, v níž jsem přes více než třiceti roky i jednou přespal.

Viklan.

...

...

Hřib.

Kaple...

...

...

Poustevna...

...

...

Gotický portál...

...

...

Soutěska lapků...

...

...

Bulov u Hvězdy.

Od zastávky Pěkná si poslední dva kilometry k parkovišti vychutnávám. Přes mosty přejedou další dvě auta a i já je překonám ve zdraví.

Ovesná.

Splavné časti Vltavy nad Lipnem.

Vltava.

...

Špičák.

Pěkná.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Prošli jste si Mědvědí stezku?

11 39% Ano, ale jen její část.

10 36% Jistě, od Černého Kříže až do Ovesné.

7 25% Zatím ne.

Hlasovalo 28 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

17. listopadu 2021 08:42

azave říká

Jojo, je to tak ... jen uz stezka po tech letech vede v nekolika mistech jinudy, osada Jeleni se jmenovala Jeleni Vrchy, tunel se dal prochazet, je jina doba ... ... a pekne dekuju za clanek ... 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Medv%C4%9Bd%C3%AD_stezka

https://mapy.cz/zakladni?x=13.8728108&y=48.8374495&z=13&l=0&q=vyhlidka%20%C4%8Derchov%20&source=base&id=2130852

Rony

18. listopadu 2021 02:05

Rony říká

Ano Aleši, ten tunel Schwarzenberského kanálu by mohl být dalším tahákem Medvědí stezky, ale protože v něm přezimují, či snad nocují i v létě, netopýři, tak to neprojde. Nebo víš jiný důvod?

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.