Magabrouci

vydáno 5. dubna 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Magabrouci

Unikátní výstava představující extrémně zvětšené exponáty v nádherném detailu. Více než 20 megaobrovských modelů dosahujících velikosti až 5 metrů a váhy 1 tuny není třeba zkoumat pod lupou. Sebemenší detail objevíte pohým okem.

Úvod na výstavu Megabrouci naznačuje, co bude k vidění. Tvůrci obřích modelů měli opravdu na výběr. Wikipedie nám prozradí, že brouci jsou jeden z nejdiverzifikovanějších řádů hmyzu. Zahrnují přes 400 000 popsaných druhů rozčleněných ve více než 160 čeledích. Stále jsou přitom objevovány nové druhy. V České republice byl zaznamenán výskyt asi 7 000 druhů zastupujících asi 110 čeledí.

Bude to 20 let, kdy jsem si zakoupil k zrcadlovce první makroobjektiv a malé broučky aktivně vyhledával a fotil. Je možné, že se k této činnosti znovu vrátím. Přece jen mobil nepřináší dobré výsledky. Ovšem "Megabrouci" mobilem fotit jdou. Pojďme si prohlédnout, co kreativní mysl, jež dostala volnost, vytvořila.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.