Kategorie Česká republika 5. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Hamr na Jezeře l. Lužické hory a Ralsko

Hamr na Jezeře l. Lužické hory a Ralsko

Znovu na sever. Do pískovcových skal, mezi vrcholky Máchova kraje, pod Lužické hory a Ještěd. Tam míří naše čtyřčlenná výprava objevovat nepoznané a dobývat neznámé. Hamr na Jezeře a hotel Pacifik nám poskytne ideální zázemí pro pět letních dnů k pěším toulkám, cyklovýletům i relaxaci.
Pokračovat ve čtení...

Český les - Tachovsko ll.

Český les - Tachovsko ll.

Třetí den se vydáváme Českým lesem k jihu, abychom si projeli jeho podhůří k Tachovu a k přehradě Lučina. Narazíme na vodní díla bobrů, kteří zde na potocích tvoří hráze. Velmi zajímavou trasu si necháme na poslední den, kdy se vydáme k Mži a jejím přítokům. Stráně a hluboké kaňony Mže a Kosového potoka se nám odmění skvělými zážitky.
Pokračovat ve čtení...

Valašské hory ll.

Valašské hory ll.

Nedělní ráno jedeme autem do Sul'ovských skal, kde bude stačit pěšákům dopoledne na výlet do skal a nám na 45 km dlouhou projížďku Strážovskými vrchy. Odpoledne máme čas vrátit se do hor u Velkých Karlovic. Pondělí je dnem návratu domů, ale před ním stihneme projít i projet jižní částí Vsetínských vrchů.
Pokračovat ve čtení...

Třeboň a Schwarzenberská hrobka

Třeboň a Schwarzenberská hrobka

Jednou z perel na náhrdelníku jižních Čech je jistě i Třeboň. Vznik města se datuje do poloviny 12. století, kdy na stezce linoucí se pohraničním hvozdem vznikla malá osada. Když se roku 1366 stali vlastníky Třeboně bratři z Rožmberku, město zažilo velký rozkvět a nabylo na významu a bohatství. Rožmberkové v Třeboni založili i klášter a v roce 1378 dostali od krále Karla IV. výsadu na dovoz soli. Město se začalo opevňovat zděnými hradbami a příkopem, a stalo se tak v močálovité krajině nedobytnou pevností. Díky tomu odolalo i několika útokům husitských vojsk.
Pokračovat ve čtení...

Cyklotoulky Švihovskou vrchovinou

Cyklotoulky Švihovskou vrchovinou

Rozsáhlý celek Švihovské vrchoviny je rozdělený do mnoha menších pohoří a zaujímá převážnou část okresu Plzeň-jih a přilehlé oblasti Rokycanska, Klatovska a Domažlicka. Nejvyšším vrcholem je Koráb u Kdyně. Moje cyklotrasa zmapuje značnou část tohoto pohoří.
Pokračovat ve čtení...

Projížďka Křivoklátskem

Projížďka Křivoklátskem

Když už mne osud zavál ku Praze, neodpustil jsem si malou projížďku v její blízkosti. Volba padla na Křivoklátsko, které v horkém červnovém dnu poskytne chládek lesů a osvěžení svých vod. Autem se přesouvám do Kamenných Žehrovic, nedaleko Turyňského rybníka.
Pokračovat ve čtení...

Nad Latschensee - za poslední tisícovkou České republiky ll.

Nad Latschensee - za poslední tisícovkou České republiky ll.

Po završení mnohaletého úsilí Václava a naší menší oslavě tohoto úspěchu druhý den jdeme z Modravy na Březník, přičemž si odskočíme na dvě tisícovky - Modravskou horu a Studenou horu. Nalezená čerstvě ohlodaná kost ukazuje, že jsme ve vlčím ráji. Poslední den se projdeme kolem Vchynicko - Tetovského kanálu a Vydry.
Pokračovat ve čtení...

Za skřivánčím zpěvem na tajemný Tisovník

Za skřivánčím zpěvem na tajemný Tisovník

Příchod jara oznamují jeho první poslové - skřivánci. Z nebeských výšin se na louky v okolí rozlehlého Tisovníku snáší jejich ostrý zpěv se známým a příjemným motivem. Ani lehký únorový vánek nedokáže zchladit pomalu se ze zimního spánku probouzející krajinu, přestože ve stínu lesa je po mrazivém ránu stále jinovatka.
Tisovník skrývá i jedno tajemství, které je nadále dobře utajeno. A kde že vlastně je ten Tisovník?
Pokračovat ve čtení...

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Původně jsem chtěl do názvu dát Svobodné Hory a až po zadání hesla do Googlu jsem zjistil svůj omyl. Existují Vodňanské, Bavorovské a Libějovické Svobodné Hory, ale vždy jde pouze o vesničky ukryté v kopcích nad řekou Blanicí. Název Svobodná hora (640m) ovšem náleží nejvyššímu vrcholu Netonické vrchoviny, podcelku Bavorovské vrchoviny, která zase náleží do Šumavského podhůří. Nejsem si vůbec jistý, jestli tento název znají alespoň místní, mně zůstal dlouho utajený.
Pokračovat ve čtení...

Chřiby - sépiové malby l.

Chřiby - sépiové malby l.

Příchod jara pozdržely velké březnové mrazy a tak se místo svěží zeleně musíme v chřibských, převážně bukových lesích, spokojit se sépiovými barvami, které stále převažují. Květy sněženek na několika vrcholech jsou jen prvními vlaštovkami a ty, jak praví pranostika, jaro nedělají. Naše křižování lesními cestami karpatských Chřibů se přesto stane úspěšné a příjemné.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie

Jaký typ výletů preferujete?

46%Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě

31%Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu

23%Poznávání památek a velkých měst

Hlasovalo 3032 čtenářů Archiv anket

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.