Projížďka Křivoklátskem

Projížďka Křivoklátskem

Když už mne osud zavál ku Praze, neodpustil jsem si malou projížďku v její blízkosti. Volba padla na Křivoklátsko, které v horkém červnovém dnu poskytne chládek lesů a osvěžení svých vod. Autem se přesouvám do Kamenných Žehrovic, nedaleko Turyňského rybníka.

Stopař cyklotrasy

První část okruhu vede k bývalému dolu Tuchlovice, kterému dnes dominují plochy solárních panelů. Dnes se do nich plně opírají sluneční paprsky, podobně jako do mě. Rád mizím v lese u Lánské obory. Terénem se vydávám k zámku Lány, jenž je dobře skryt mezi stromy před zraky všech zvědavců. Zámek Lány spolu se zámeckým parkem a rozsáhlou Lánskou oborou jsou prezidentským letním sídlem. Vstup je omezen na víkendové dny, v týdnu mám smůlu, nedostanu se ani do parku.

Halda doluTuchlovice.

U zámku Lány.

...

Jak velká Lánská obora je, si brzy mohu udělat představu. Dnes má obora 30 km2, v původní, ještě větší rozloze byla ohrazena roku 1713 a podle ředitele Lesní správy Lány jde pravděpodobně o historicky nejstarší oboru v Evropě i na světě. Wikipedie nám prozradí i to, že "zde lovili zvěř čeští králové a česká knížata již od 11. století. Roku 1235 založil Václav I. lovecký hrad Jivno, ten však v polovině 16. století zpustnul. Karel IV. roku 1348 ustanovil, že křivoklátské panství nesmí být odtrženo od České koruny."

U vrchu Kobylí hlava sjíždím k potoku Klíčava, který dal název vodní nádrži, umístěné uvnitř obory. Zde jsem chtěl původně odbočit na cyklotrasu do Rakovníka, ale protože nemám tolik času, rád si cestu zkrátím. Vystoupám nad Nový Dům, odkud pokračuji do údolí na Pustověty. Povezu se po pěkné cestě kolem Rakovnického potoka, který si razí cestu mezi kopci k Berounce. Až k řece se však nedostanu, neboť mne za Městečkem čeká výjezd na Křivoklát. Pamatuji si dávnou černobílou fotku, na které se u cedule Městečko divíme, že nikde není ani domeček. Tehdy jsme vandrovali po Křivoklátsku jen pár dnů. A také na noc, kdy kolem našeho bivaku poštěkával říjný srnec a snažil se nás vyhnat ze svého teritoria.

Známý hrad Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších středověkých hradů českých knížat a králů. Chrání ho skalnatý ostroh nad Rakovnickým potokem. Založen byl kolem roku 1230 za vlády králů Přemysla Otakara I. a Václava I. V první polovině 13. století se stal jedním ze sídelních hradů českých králů a byl spravován purkrabím.

Sjíždím do údolí Rakovnického potoku.

Skály potoční nivy.

Rakovnický potok.

Křivoklát.

U hradu se dlouho nezdržim a stoupám výš až nad obec Křivoklát. Někde dole se kroutí Berounka, ale tu zatím nezahlédnu. K tomu bych musel do svahu na červenou značku, kde je několik vyhlídek. Na jednu podobnou mne cesta nakonec vynese sama. Za sjezdem do Zbečna, kde míjím Hamousův statek, "výjimečně dobře zachovanou cennou venkovskou budovou značného stáří", se od břehu Berounky znovu prudce zdvihnu, abych se mohl potěšit hezkým pohledem na řeku z Masarykovy vyhlídky. To je ovšem i poslední pohled na zátočiny velké řeky, jež směřuje dále k Berounu a k Praze. Stáčím se na Sýkořice a jedu k vrcholu Koza. Chvíli se po krátkém odpočinku sluním mezi poli a loukami plnými chrp a vlčích máků, než opět zapadnu do lesů CHKO Křivoklátsko. Chráněnou oblast, která má rozlohu 630 km2, dělí čtyři zóny ochrany. V sedimentárních a vulkanických horninách se nacházejí zkameněliny trilobitů, jež svědčí o dávné přítomnosti moře. Vyskytuje se zde mnoho vzácných a ohrožených rostlinných společenstev a rostlin chráněných zákonem. Z živočišných druhů zde nalezneme ptáky, plazi, mezi nimi vzácné ještěrky a užovky, savce, i vzácné druhy měkkýšů, raky říční i kamenáče a mnoho druhů hmyzu.

Znovu se ocitnu v blízkosti Lánské obory, abych se od ní vydal do Lhoty a Žiliny, odkud se vracím do Kamenných Žehrovic. Ještě mám čas sednout si na chvíli k Turyňskému rybníku, který má zajímavou historii. Záplavy, případně Velké Záplavy byl původní název rybníka, který vytvořil po poddolování ve 20. století a následných poklesech terénu antropogenní jezero. Jde o největší vodní plochu kladenského okresu s rozlohou 51 ha.

Pohled k Městečku.

Kostel sv. Martina v Zbečnu.

Berounka od Zbečna.

Masarykova vyhlídka...

...

Výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého.

Lány u Bělče.

Turyňský rybník v Kamenných Žehrovicích.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Luďa

25. června 2022 11:16

Luďa říká

Díky za hezký oživení nostalgických vzpomínek na kraj mne z mládí známý.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.