Kategorie Jižní Čechy 23. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Kameny České Kanady l.

Kameny České Kanady l.

Jsou místa, co vás naplní vnitřním klidem. Do nich se budete vždy rádi znovu vracet, byť třeba již jenom ve vzpomínkách. Jedním z takových míst může být krajina obrovských oblých balvanů, bizarních skal a vonících lesů České Kanady. Při bližším setkání si ji musíte zamilovat.
Inspirací nám byla kniha Sculpturae Naturae od fotografa Jiřího Tillera, plná obrazů sochařských děl přírody, která mapuje i tuto malebnou část jižních Čech. Okolí Zvůle se tak stalo na několik krásných letních dní našim cílem.
Pokračovat ve čtení...

Toulky kolem Strakonic

Toulky kolem Strakonic

Svah, kterým stoupáme, jako by mi byl povědomý. Je možné, že by se někde hluboko v nás stále ukrýval obraz krajiny, kterou obývali naši dávní předkové? Plochý, řídkým listnatým lesem porostlý vrcholek kopce s dalekými výhledy vyvolává zvláštní klid v duši, poznamenané zbytečným spěchem a vynucenou honbou za hmotnými statky. Vzdáleni všemu shonu zde vnímáme chlad obrovských balvanů, stromy zmítající se v poryvech větru, i vzduch provoněný smůlou a jehličím. Člověk z přírody vzešel a proto se do ní podvědomě a rád neustále vrací.



Pokračovat ve čtení...

Křišťanovské vábení

Křišťanovské vábení

První, zkušební článeček je o jednom jednodenním výletu. A ten výlet do malebné podzimní krajiny v okolí Křišťanova začal u kostela, kde jsou nové turistické značky vedoucí kolem i do VVP (vojenský výcvikový prostor) Boletice.
Pokračovat ve čtení...

Křížem krážem po křížových cestách ll. Český Krumlov

Křížem krážem po křížových cestách ll. Český Krumlov

Na další křížovou cestu se vydáme do Českého Krumlova. Města zařazeného na Seznam světového dědictví UNESCO. Ač nevelké svojí rozlohou, nabízí spoustu starobylých památek, ale je i významným centrem živé kultury.
Pokračovat ve čtení...

Podzimní Jarník ve fotkách

Podzimní Jarník ve fotkách

Babí léto se musí řádně využít. Proto jsme si udělali malou radost krátkým odpoledním výletem do Píseckých hor. Shlédli jsme lom Ptáčkovna, který je stále v provozu, barevnost hor z rozhledny na Jarníku, vyhlídku píseckých lesníků a nakonec i daňčí říji v oplocené oboře U Vodáka. Nemálo na necelé tři hodinky v krásné přírodě.
Pokračovat ve čtení...

Blízká setkání - II. menhiry Javorníku a sušická křížová cesta

Blízká setkání - II. menhiry Javorníku a sušická křížová cesta

Nedělní dohledávání menhirů Javorníku poznamená déšť, který změní naše plány. Přesto se podaří Měsíčník, Větrník a Slunečník, i menhiry Dvojčata a Mudrc společnými silami najít a sáhnout si na jejich energii. Pondělí již je jen loučením. O lámání rekordů a polykání kilometrů prodloužený víkend nebyl. Více šlo o příjemné setkání v jarní přírodě, která se v druhém květnovém týdnu na Šumavě teprve probouzela k životu.
Pokračovat ve čtení...

Cyklisťák

Cyklisťák

Cyklistický kurz 3. C (Gymnázia Strakonice) konající se od 7. června do 11. června po krásách Šumavy, přesněji Sušicka a Annína, pod vedením pana profesora Jandy, Plačka a Navrátila.
Pokračovat ve čtení...

Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě

Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě

Zpočátku to vypadalo ideálně. Sněhu na Šumavě napadlo v polovině prosince dost a tak náhodně získané ubytování na Kvildě mezi Vánocemi a Silvestrem dávalo předpoklad k nevšedním běžkařským zážitkům.
Počasí však opět ukázalo svoji nevyzpytatelnou, odvrácenou tvář a několikadenní obleva a déšť dokázaly rychle zničit protažené trasy. 
Do deště a sněhové břečky jsme také do Kvildy ve čtvrtek dorazili. Naštěstí se nad námi nebe smilovalo a tak na pátek připravilo sněhovou nadílku a na sobotu dokonce jasnou oblohu inverzního charakteru s výhledy na vrcholky Alp od Stráže a Bučiny.
Jediným mínusem se tak stal jen odjezd domů, kdy se mi po nezvládnutém smyku na zledovatělém povrchu vozovky podařilo slušně poničit pravou stranu auta.
Pokračovat ve čtení...

Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné

Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné

Jen zvolna přechází kopcovité Prácheňsko do krajiny rybníků kolem Blatné. V zemi zamyšlenou, kde kameny čerti vrší do podivných struktur připomínající obří náramky a které pak v hněvu znovu rozhazují jako vrchcáby po širém okolí. Těch kamenů jsou všude stovky, tisíce a stejně jako v dávných dobách i dnes poutají lidskou pozornost. 
Jednou z možností, jak některé z nich poznat, je projít si naučnou stezku Okolím viklanu a nechat se okouzlit zdejší zvláštní, pestrou krajinou, plnou lesů, vod i strání. A pokud vás náhle zaskočí nepřízeň počasí, vydejte se na prohlídku zámku ve Lnářích.
Pokračovat ve čtení...

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Opět se Čechy noří do chmurných dnů, kdy nebe jako by přestalo existovat. Nevidíte slunce, nevidíte mraky, nevidíte nic. Jen bezvýraznou šedivou oblohu, která dokonale tlumí všechny svěží podzimní barvy. Mnozí se tomu snaží podvědomě uniknout a nalézt pro sebe alespoň malý kousek modrého nebe. Proto putují do hor, a stále výš a výš, dokud ho nezahlédnou. Ne vždy se to ovšem podaří. Pokud ano, pak euforie společně se slunkem dokonale rozehřeje nejen tělo, ale i duši. A zatím hluboko dole přetéká a kypí hustá kaše, až se chce vykřiknout "hrnečku dost..."
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.