Archiv roku 2014 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Kameny České Kanady l.

Kameny České Kanady l.

Jsou místa, co vás naplní vnitřním klidem. Do nich se budete vždy rádi znovu vracet, byť třeba již jenom ve vzpomínkách. Jedním z takových míst může být krajina obrovských oblých balvanů, bizarních skal a vonících lesů České Kanady. Při bližším setkání si ji musíte zamilovat.
Inspirací nám byla kniha Sculpturae Naturae od fotografa Jiřího Tillera, plná obrazů sochařských děl přírody, která mapuje i tuto malebnou část jižních Čech. Okolí Zvůle se tak stalo na několik krásných letních dní našim cílem.
Pokračovat ve čtení...

Máchův poetický kraj, ll. CHKO Kokořínsko

Máchův poetický kraj, ll. CHKO Kokořínsko

Oblast Kokořínska svojí atraktivní přírodou přitahuje již po staletí. Její jedinečnost a bohatství tkví v mnoha skalnatých roklích a malebných údolích, které jsou protkány mnoha značenými turistickými stezkami. Klid zde nic neruší a tak si můžeme dosytosti vychutnat vše, co k správnému toulání patří. 
A že k toulání náleží i návštěva starých hradů je také jasné. To oni osvěžují a zkrášlují mnohé vrcholy a skalní plošiny. Ať je to tajemný hrad Houska nebo skvostný Kokořín.
Pokračovat ve čtení...

Na samotě u Prášil

Na samotě u Prášil

Barevně vděčný podzim se konečně začal naplno projevovat a tak nebylo divu, že říjnové babí léto a inverze vyhnalo do hor Šumavy úplné davy. Naše volba padla tentokrát na Prášily, kde se podařilo na poslední chvíli sehnat skromné a levné ubytování v prastaré, bytelné chalupě U Jakuba, která se pyšní velmi zajímavou historií.
Stylově jsme začali výstupem na Slunečnou, abychom si v pátek schované slunce udobřili. Díky tomu už další výstupy na Poledník, Jezerní hřbet, k Oblíku i zbytkům vojskem kdysi odstřelené Hauswaldské kaple doprovázelo nádherné, teplé počasí.
Pokračovat ve čtení...

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Opět se Čechy noří do chmurných dnů, kdy nebe jako by přestalo existovat. Nevidíte slunce, nevidíte mraky, nevidíte nic. Jen bezvýraznou šedivou oblohu, která dokonale tlumí všechny svěží podzimní barvy. Mnozí se tomu snaží podvědomě uniknout a nalézt pro sebe alespoň malý kousek modrého nebe. Proto putují do hor, a stále výš a výš, dokud ho nezahlédnou. Ne vždy se to ovšem podaří. Pokud ano, pak euforie společně se slunkem dokonale rozehřeje nejen tělo, ale i duši. A zatím hluboko dole přetéká a kypí hustá kaše, až se chce vykřiknout "hrnečku dost..."
Pokračovat ve čtení...

Melancholie Jeleních Vrchů

Melancholie Jeleních Vrchů

Jedním z taháků Šumavy je jistě Schwarzenberský kanál, dílo které vzbuzuje obdiv a Jelení Vrchy zase vhodným místem, odkud lze jeho okolí poznat. Jeleními Vrchy prochází i nejstarší jihočeská naučná stezka - Medvědí stezka, v dosahu je atraktivní a hojně navštěvované Plešné jezero, s nejvyšší horou české části Šumavy Plechým. 
My jsme během tří tuláckých dnů spojili známé s objevitelským a zamířili také do opuštěných míst mimo značené a prochozené turistické trasy. Splín zadumané listopadové krajiny nerušily davy turistů a tak jsme si ji mohli v klidu vychutnat.
Pokračovat ve čtení...

Toulky po Slovensku a Polsku III.

Toulky po Slovensku a Polsku III.

A jsme u cíle! Naše geografická exkurze z dubna/začátku května 2013 dobíhá do cílové rovinky. Pojďte po našich studentských krocích a navštivte s námi nejen Ľubovniansky hrad, ale i centrum kraje Spiš - město Kežmarok a zablouděte s námi v bouři ve Vysokých Tatrách.
Pokračovat ve čtení...

Radovec a Knížecí kámen

Radovec a Knížecí kámen

Nejen magický Skočický vrch, nebo-li Hrad (667 m n. m.), se svým pravěkým hradištěm, ale i Radovec (635 m n. m.) a sousední Knížecí kámen (630 m n. m.) lákají k procházce krásnými lesy. Vydejme se proto na chvíli do malebné krajiny Šumavského podhůří za dalekými výhledy k Píseckým horám a Šumavě.
Pokračovat ve čtení...

Na návštěvě ve Slovinsku II.

Na návštěvě ve Slovinsku II.

Článek o našem letním výletě za slovinskými kamarády pokračuje druhou částí. Po návštěvě Lublaně a slovinského pobřeží jsme v závěru čtvrtého dne dorazili spolu s kamarádem Armandem do podalpského městečka Tolmin a nocujeme v bytě u jeho spolužáka Primože. Ten se k nám připojí až ráno, vypomáhá totiž do pozdních nočních hodin na právě vrcholícím metalovém festivalu, díky němuž je teď v jinak poklidném Tolminu docela rušno.
Pokračovat ve čtení...

Bunkr Drnov

Bunkr Drnov

Povedlo se mně nedávno navštívit tento převelice utajovaný vojenský areál v nenápadném údoli Knovízského potoka ležící pár kilometrů na východ od města Slaný. Vojenský útvar se jmenoval docela dost složitě - společné velitelské stanoviště 71. protiletadlové brigády, 56 radiotechnického praporu a naváděcího stanoviště č. 5 československé armády.
Pokračovat ve čtení...

Na cyklostezce od Hluboké k Temelínu

Na cyklostezce od Hluboké k Temelínu

Hojně navštěvovanou cyklotrasu mezi Hlubokou nad Vltavou a Purkarcem jsem na webu Šlápot již jednou popisoval. Bylo to v době jejího zprovoznění, tentokrát si ale cestu na kolech protáhneme až k Temelínu.
Bučiny se ve svahu nad řekou teprve začínají zelenat, a tak nic neruší focení zajímavé zříceniny - Karlova Hrádku. Druhou památkou z dávných dob středověku na naší trase je i opravená tvrz Býšov, která stojí na dohled věží JETE. Pohled od zdí starobylé tvrze k jaderné elektrárně je opravdu zvláštní konfrontací.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.