Archiv roku 2019 6. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen

Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen

Z Durmitoru odjíždíme po třech dnech k moři a cestou stihneme přefrčet kaňon Tary a obejít krásné Biogradské jezero. Nezahálíme ani u moře, odkud je to skok do NP Lovčen a slavného města Cetinje.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (srpen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2019) - příběh fotografie

Motto: "Optimista je člověk, který prošlape boty a prohlásí, že se konečně postavil na vlastní nohy." Zig Ziglar
Pokračovat ve čtení...

Pod širák do Českého krasu l.

Pod širák do Českého krasu l.

Velikonoční svátky lze využít i jinak, než návštěvou příbuzných. Krásné počasí přímo vybízí k vandrování svěže jarní přírodou. Ještě stále víme, kde máme hledat svoji "zaprášenou tornu", ještě umíme "táhnout krajinou". Český kras je pro nás volným pokračováním poznávání krasu Moravského. Oba mají mnoho společného. První den nakoukneme do Koněpruských jeskyní a doputujeme až do Srbska.
Pokračovat ve čtení...

Daleko na východě - l. hrad Lietava a Vihorlat

Daleko na východě - l. hrad Lietava a Vihorlat

"Pojďme si užívat divočiny do krásných a málo navštěvovaných hor východního Slovenska." Touto větou jsem zkoušel kámoše zlákat na místa, která bych rád spatřil na vlastní oči, mnohokrát. Letos se konečně ukecat nechali a já mohl začít plánovat. Prvním místem musí být Vihorlat.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.