Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Jihočeské cyklotrasy XV.

vydáno 6. května 2025 – napsal Rony – žádný komentář

Jubilejní patnácté pokračování v němž se na kolech projedeme znovu Jihočeským krajem. Jeho pestrou krajinou s mnoha přírodními krásami a historickými stavbami.

115. Z Písku ke Zvíkovu kolem Otavy

mapa Stopař

Otavskou anabázi začneme stylově přejezdem kamenného mostu, který byl postaven koncem 13. století. Jde o nejstarší dochovaný most u nás a historicky druhý kamenný po zaniklém pražském Juditině mostu. Otava bývala stejně jako Vltava vorařskou řekou. První zprávy o plavení dřeva na horní Otavě pochází z 16. století, kdy byla řeka splavná jen za jarních povodní. Otava začíná u soutokem Vydry s Křemelnou u Čeňkovy Pily a protéká Sušicí, Horažďovicemi, Strakonicemi a Pískem, aby u hradu Zvíkov posílila po 113 km vody vltavské.

Tradice vorařství je zapsaná na Seznam nemateriálního dědictví UNESCO a letos (2024) se stala námětem pro pískové sochy, jež každoročně zdobí náplavku pod starým kamenným mostem. Sochaři Marian Maršálek a Josef Faltus zde představují voroplavbu jako "příběh plaveného dřeva, řeky Otavy a lidí".

Po Sedláčkovo cestě se budeme kolem řeky od Plynové lávky vracet, nyní míříme nahoru na Topělec, abychom za Borečnicí pronikli do lesnatých svahů nad Otavou. Cyklostezka se jmenuje Otavská, řeku skrytou v hlubokém kaňonu však pod sebou spatříme jen výjimečně. Až nad Jistec se kroutí jako had.

Přejedeme Dědovice, za nimiž jsou Doupata. Název vystihuje zvláštnost vyprahlé odlesněné krajiny s mnoha ohrazenými výběhy. Připadáme si zde jako na Balkáně v bulharských horách. Sjezd k Landeckému potoku je nepříjemný. Nevím z jakého důvodu tady k opravení cesty použily velké ostré kameny, když tím cestu pro pěší a cyklisty poničili.

Jsme na soutoku s Lomnicí. PP Obouch chrání kamenité koryto, v němž vodu téměř nevidíme. Převedeme kola přes dva mostky a za soutokem se Skalicí míříme k historickému kamennému baroknímu mostu přes řeku Skalici do Varvažova. Na mostě z 18. století stojí malá kaplička. Zastavíme u prodejny, kde se najíme, já kupuju mattonku, protože vody není cestou kde nabrat. Nahlédneme k místnímu baroknímu zámečku z 18. století, který sloužil jako letní sídlo johanitů ze Strakonic. Víc nás však upoutá kostel sv. Kateřiny a jeho barokní hranolová věž. Raně gotické kněžiště je nejstarší památkou v obci. Klenba presbyteria pochází ze 2. poloviny 13. století.

Zajímavý Varvažov necháváme za sebou a jedeme na Zvíkovský most. Od Zbonína kamenitou cestou lesním terénem. Zvíkovský most si jdu vyfotit od řeky, kam slézám. Zarostlý svah jinou možnost nenabídne. Fotku chci i proto, že tenhle most jsme nedokázali odhalit v letním cestovatelském hospodském kvízu, kde nám chyběl kousek štěstí k 1. místu.

Pohodlně se vezeme jakousi náhorní plošinou mezi Vltavou a Otavou k Oslovu. Za Tuklety nás znovu skryjí lesy a za Vrcovicemi již i kaňon Otavy. Od Plynové lávky vede do Písku krásná stezka, která završí naše úsilí. Ještě zbývá zastavit se u vorařských soch a zvěčnit si povedené dílko, než ho déšť znovu rozmělní v maličká zrnka písku a ta postupně odnese až kamsi do vzdáleného moře.

Písecký kamenný most

Otava.

Nad Borečnicí.

Smetiprach.

K Otavě jen nahlédneme.

Můstek přes potok u Lomnice.

Lomnice...

Most přes Lomnicí.

...

Barokní kamenný most přes Skalici ve Varvažově.

Varvažovský kostel.

Zámek Varvažov

Pohled k Štědronínu.

Otava.

Otavský Zvíkovský most.

Rybník Dejmov.

Raně barokní boží muka s lucernou patrně z poloviny 17. století. Od roku 1958 jsou památkově chráněna. (www.mapy.cz)

Kostel sv. Linharta v Oslově. Původně gotický kostel, jako farní je uváděn r. 1353. Z gotické stavby se zachovala jižní část lodi, část presbytáře a věž. Ve 2. polovině 18. stol. významně rozšířen a upraven. Jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem a mohutnou věží. (www.mapy.cz)

Plynová lávka přes Otavu ...

...

Před Pískem již Otava opustí kaňonovité údolí.

...

Lesy Šumavy.

Kašperk.

Rabí.

...

...

...

116. Zbudovská blata po velké vodě

mapa Stopař

Zbudovská (dříve též Svobodná) blata jsou místem, kde rychtář Kubata dal svou hlavu za Blata. Rozsáhlé, podmáčené louky obklopené rybníky a blatskými vesnicemi se často ocitnou pod vodou. Projedeme cyklotrasami vesničky s domky tzv. selského baroka. Zbudovská blata jsou dnes také známou ornitologickou lokalitou.

Trasa vede mezi obcemi Zliv, Pištín, Plástovice, Sedlec a Zbudov po asfaltkách a dva dny bez deště znamenaly, že voda již do cest nezasahuje. Na polích a loukách se však vytvořila četná jezírka, která budou postupně mizet. Bezdrevský potok má z Blanského lesa a Šumavského podhůří stále co odvádět, což vidím již u Zlivského rybníka. Pohodlně projíždím k Češňovicím k odbočce na Pištín a Pašice. Od cesty na nízkém hřebínku voda stéká do potoka, kde vytvořila malé laguny. Na tmavém pozadí polí nelze přehlédnout plaché volavky bílé, lovící na velkém prostoru.

Před Pašicemi mne ohluší neskutečný hluk. Staleté duby obsadila hejna špačků. Možná se hádají kudy dál na jih. Také Volešek odpouští přebytečnou vodu. Aby z tohoto velkého chovného rybníka neodplavali všechny ryby, jsou zde v půlkruhu vytvořeny jakési zábrany. V Plástovicích se křik špačků a jejich divoké přelety opakují. Projedu památkovou vesnickou rezervaci a pokračuji přes hlavní cestu do Sedlece. Za ním se již pění vody Bezdrevského potoka, kterému se zde ovšem říká Soudný. Odkaz k rychtáři Kubatovi je stále silný.

V blízkosti potoka mokřadních ploch a jezírek přibývá. Před Zbudovem jako by voda na chvíli nabrala opačný směr, jak se z vylitého koryta navrací zpět. Před rozsáhlými melioracemi a úpravami meandrů Bezdrevského (Soudného) potoka na blatech býval ráj pro bahňáky a další vodní ptáky, jako je dnes v přírodní rezervaci Mokřiny u Vomáčků, nad Zlivským rybníkem. Nejvzácnějším ptačím obyvatelem Zbudovských blat je břehouš černoocasý, který se zde stále pokouší vyhnízdit. Láká výjimečný prostor rozsáhlých luk, jež hned tak někde u nás nenajdete. Velký prostor se líbí nejen břehoušům, ale i dalšímu vzácnému bahňákovi, který již v Česku také několik let nehnízdí – kolize velké.

Zbudovská blata jsou oblíbenou migrační zastávkou břehoušů, čejky chocholaté, vodouše rudonohé, kolihy velké nebo kalouse pustovky a mnoha dalších ptačích druhů. Výjimečně sem zavítá vzácný návštěvník, keptuška stepní. Běžná jsou pozorování dravců, např. orlů mořských, luňáků červených i hnědých, motáka pilicha a pochopa.

Na stránkách www.bird.cz se dozvíte o úspěšně završeném úsilí vyhlásit zde "ptačí park Zbudovská blata", kde pozemky na území vhodném pro obnovu hnízdišť mokřadních ptáků postupně vykupuje Česká společnost ornitologická.

Ptačí parky.

Moje rozhodnutí dál pokračovat cyklotrasou č. 1084 kolem železniční trati bude znamenat brodění a jízdu po panelech, které při jarních záplavách bývají pod vodou. Ještě odbočím ke kamennému pomníku Jakuba Kubaty, postaveném podle návrhu Václava Suchomela v roce 1904. Rychtář Jakub Kubata stál včele vzbouřených sedláků na jaře roku 1581 a jeho rebelie skončila tragicky. Kubata byl spolu s dalšími vzbouřenci popraven.

V okolí pomníku stojí voda dalšího z jezer, ale to horší mne teprve čeká. Průjezd zatopeným lesem vystřídá panelka u trati jihozápadní dráhy, z které bývají krásné výhledy na Šumavu a Blanský les. Vlhkost ve vzduchu ale umožňuje spatřit jen siluetu vzdáleného hřebene, Boubín mohu jen vytušit.

Sundám ponožky a vjíždím do zaplavených míst trasy. Křoviny a stromky, jež často udělají z cesty průjezd zeleným tunelem, jsou prořezány a tak se mohu držet cesty bez problému. Pár set metrů zábavy za mokré botky stojí. Jsem připravený se obrátit zpět, pokud by voda byla příliš hluboká, ale to není. 30 cm mírně tekoucí vody zvládnu bez problému a když se z houštin dostanu na suchou cestu, nad hlavou mi krouží orel mořský. Asi mne sledoval, jak dopadnu.

Nejhlubší asi deset metrů dlouhou a hodně nepříjemnou "tůň" musím projet u zlivského nádraží. Zprava vylitý Bezdrevský potok, zleva plot vrakoviště aut, jde to jen vodou, pokud se nechci vrátit na perón nástupiště. Vrátil bych se, kdybych znal opravdovou hloubku. Chvíli nevím, jestli ještě jedu, nebo už plavu. Ale jsem u cíle a jdu poděkovat k soše sv. Jana Nepomuckého na starý most přes Soudný potok. Ten o záplavách a velké vodě musí vědět své.

Zlivský rybník.

Plástovice.

...

...

...

Blata pod vodou u Zbudova...

...

...

Soudný (Bezdrevský) potok

Zbudov.

U Zbudova.

Pomník Jakuba Kubaty

...

Panelová cesta.

Cyklotrasa pod vodou...

...

Louky na blatech

Zaplavená cesta u zlivského nádraží.

Bezdrevský potok.

Starý most se sochou Jana Nepomuckého.

117. Z Milevska na Javorovou skálu

mapa Stopař

Pro okruh z Milevska využíváme krásný, byť poněkud větrný den. Projedeme klášterním areálem premonstrátů, který byl založen mezi roky 1184 - 1187, a jedná se tak o nejstarší klášter na jihu Čech. Klášterní bazilika je jedinou románskou bazilikou v Jižních Čechách a zajímavý je také sousední kostel sv. Jiljí. Stoupáme na Týnici a Přeštěnice, abychom sjeli k Dolnímu rybníku a říčce Smutné. Ta v meandrech míří až pod Bechyni k soutoku s Lužnicí. Kolem Smutné se svezeme jen kousek trasy. Brzy zahneme k Nadějkovu, kde se jdeme podívat na zámek, jež vznikl v roce 1781 přestavbou původní vodní tvrze. Dnešní neutěšený stav budov zdobí barokní průčelí, bohatě zdobené profily říms a věžička s hodinami.

Pokračujeme k Cunkovu, kde míjíme spousty zaparkovaných aut. A také výběh bizonů. Brzy nám dojde, že jsme minuli golfové hřiště Čertovo břemeno. Název je převzatý od nedalekého skalního útvaru, na jehož vrcholku je podle pověsti otisk čertova kopyta. Nějaké dolíčky po výstupu na skálu opravdu vidíme, ale komu patří, je ve hvězdách. Jedna z několika pověstí tvrdí, že zde upustil skálu čert, který s ní letěl zničit nově postavený kostel v Nadějkově, leč než k němu dorazil, kostel posvětil kněz a čert pak ze vzteku svrhl skálu na zem nedaleko Javorové skály.

Na vrchol Javorové skály vyjedeme snadno, elektrokola zde však ani nepotřebujete, pravidelné stoupání jen výjimečně výrazněji stoupá. Míjíme přitom vísku Ounuz, která je vesnickou památkovou zónou, chránící lidovou architekturu s roubenými stavbami a doškové střechy.

Javorová skála (723 m n. m.) je nejvyšší vrchol Vlašimské pahorkatiny. Leží na území Přírodního parku Jistebnická vrchovina v kopcovité krajině, kde se střídají pole, louky a lesíky s množstvím malých rybníků a bystřin. Proplétáme se dále zalesněným hřebenem na Chyšky, kde máme možnost se občerstvit v krámu i místní pekárně. Posledních 20 km pojedeme víceméně z kopce. Projíždíme malebné vesničky krajinou plnou krásných výhledů a užíváme si naši volnost. Teprve před Kovářovem se stočíme nazpět k Milevsku, kde si ještě dopřejeme komentovanou prohlídku klášterních místností, naladěných do barev čtvera ročních období a baziliky Navštívení Panny Marie.

...

Kostel sv. Jiljí.

Projedeme areálem baziliky...

...

...

...

Nad Nadějkovem...

...

Nadějkovský zámek ..

U Cinkova.

...

Čertovo břemeno ..

Javorový vrch.

...

Krajina u Hrazan ..

...

...

...

Bazilika Navštívení Panny Marie utopená v kašně.

V klášteře.

...

..

..

118. Ze Zlivi pod Blanský les

mapa Stopař

Krásný den láká na vyjížďku na kole. Vybírám trasu vyhřátou slunečními paprsky a vyrážím za Zlivi do Žabovřesk. Zde se ke mně přidává Mirek na svém gravelu a společně míříme do Dubného, abychom projeli mezi rybníky u Třebína k Lipí. Hejna pasoucích se hus na prvních výhoncích šťavnaté trávy střídají malá stáda obezřetných srnek. Na každém rybníku vidíme labuť sedící na hnízdě. U Habří před námi vyrostl první z hřebenů Blanského lesa. Od Čakovce si vychutnáváme pohled na malebnou krajinu s kaskádou rybníků, který vystřídá stoupání k Jankovu.

Holašovice tentokrát přenecháme sběratelům míst UNESCO a projíždíme pestrou podhorskou krajinou do Záboří. Zanedlouho jsme na návsi s kaplí sv. Floriána a kovárnou. Kolem stojí domky ve stylu selského baroka. Podobně jako mnoho dalších vesnic v okolí i je chrání vesnická památková rezervace.

Zde se naše cesty opět rozdělují, Míra stoupá na Holašovice a Novou Ves, já mezitím velkým obloukem objedu rozlehlý rybník Dehtář. Další rybníky Českobudějovické pánve mne ještě čekají. Přes Radošovice a Tupesy totiž vjedu do Zbudovských blat. Selské baroko zde rozzářilo domky Malých Chrášťan, Vlhlav a Plástovic. Lehce zvlněná krajinka se u rybníku Volešku u Pašic zcela narovnala. Do trasy zařazuji průjezd kolem terénní stanice Jihočeské univerzity, jež nese přiléhavý název Vomáčka. Opatrně objíždím louže a jedu k Bezdrevskému potoku, který se často rozvodní tak, že průjezd cestou po které jedu, zůstane nadlouho pod vodou. Okolí Zlivského rybníka a zdejší mokřady dnes chrání nejen přírodní rezervace, ale i ptačí park Zbudovská blata. Panelová cesta kolem železniční trati je do Zlivi čerstvě prořezána. Ta však jako vždy po pár letech znovu rychle zaroste. Poté zde znovu budete projíždět úzkým tunelem v bujné vegetaci křovin a stromů.

Zlivský rybník.

Žabovřesky.

...

Kvítkovický rybník.

U Jankova.

Záboří.

...

U Radošovic.

Tupesy

...

...

...

...

Malé Chrášťany...

Vody Volešku

...

...

...

U Vomáčky...

Soudný potok

119. Přes Lišovský práh do Českobudějovické pánve

mapa Stopař

Vlakem se s Hankou přesuneme do Borovan, kde na nás na nádraží již čeká kamarád Jirky, aby nás protáhl jemu známým terénem. Objedeme ze západu město a až na cyklotrase si vzpomenu, že bych mohl pustit Stopaře. U Růžova přejedeme podmáčenou loučku a mizíme v lesích u Ledenic. Za Adamovským rybníkem se stáčíme zpět, abychom si u příbuzných Hanky u Ledenic dopřáli kafe, vodu a trochu si vyhřáli kosti. S jejím mužem Marcelem si pak dáme závod, kdo bude dřív ve Zlivi. Protože vyrazí autem naše elektrokola mu asi stačit nebudou. Je krásné počasí, ideální teplota a modré nebe.

Přes Zaliny a Zvíkov míříme na Lišov. Město si brzy oddechne od silného provozu, protože se konečně začal stavět jeho obchvat. Přejet hlavní cestu uvnitř Lišova je téměř nemožné. Stoupáme na tzv. Lišovský práh, pahorkatinu oddělující Třeboňskou a Českobudějovickou pánev. Má rozlohu 212 km² a je předělem mezi rovinami plnými nejvýznamějších jihočeských rybníků.

Vrchol Větrníku, který míjíme, se stal v roce 1926 součástí České státní trigonometrické sítě a významým bodem historie. Pohledem zpět zkontrolujeme nedaleké Třeboňské CHKO plné lesů a vod, ráj cyklistů, a začínáme klesat na Jelmo a Libnič. Zde se nám otevře pohled k západu na Kleť (1 087 m n. m.) s hřebeny Blanskeho lesa i vzdálenější Šumavu. Chvíli míříme přímu k Chlumu (1 191 m n. m.), který tak dobře znám.

Velmi hezky se cyklostezka zakroutí v lesích nad potokem Dobrá voda. Pojedeme novou dálnici D3 a klesáme přes Borek a Hrdějovice k Vltavě, jež nás dovede na Hlubokou. Teplý den láká k zastávce u zmrzlinového stánku, což také činíme. Hanka si jednou lízne své melounové a zbytek v okamžiku vyklopí na zem. Chvíli si myslím, že jí nechutná, ale jde si do fronty pro nášup.

Na Hluboké se loučíme mavnutím ruky s Jirkou, kterého čeká cesta zpět do Borovan přes Budějovice, my pokračujeme v krasojízdě k ZOO a Bezdrevu. Trasu si ještě protáhneme do Žab, kde Hanky syn Jáchym hraje fotbal. Marcel náš závod samozřejmě s přehledem vyhrál a bude tam na nás čekat. Známou cestou jedeme na Čejkovice, pak projedeme mezi rybníky k Jaronicím a Žabovřeskám.

Slunce již pomalu začíná hladit temeno Boubínu, když dokončujeme naši 64 km dlouhou trasu po krásných a milovaných Jižních Čechách.

Adamovský rybník.

Tvrz Zvíkov.

Nad Lišovem.

Na Lišovském prahu

Hosín od Vltavy.

Vltava a Hluboká ..

...

...

Horný.

120. Ze Zlivi na poutní kostel Lomec

mapa Stopař

Sobota 26. dubna je dnem pohřbu papeže Františka a tak jsme si vybrali pro svoji odpolední trasu poutní kostel Lomec. Ze Zlivi přijedeme kolem rekreačního rybníku Mydlák na Mydlovary. Projíždíme kolem bývalé úpravby uranových rud (MAPE), kde stále probíhá sanace lagun odkališť, jež zabraly 286 ha plochy a představují jednu z nejzávažnějších ekologických zátěží v celé České republice.

Nijak to nevadí desítkám hus s housaty pasoucích se na loukách v okolí. Rybník Březovec u Dívčic byl vždy jejich hnízdištěm, stejně jako mnoho dalších v okolí. Míjíme i Strpský rybník, odkud se ze samoty pokoušel létak zřejmě první český aviatik Vít Fučík zvaný Kudlička, někdy v 2. polovině 18. století. Z dostupných záznamů se dozvíme, že ze své chalupy v Klůsu uskutečnil v letech 1760 - 1770 čtyři lety do Vodňan a jeden až do Selibova.

Ve Vodňanech se naše trasa zlomí k Lomci. Do Chelčic vede nová cyklostezka. Využíváme Restaurant Café u místního alzheimer centra k občerstvení a teprve poté stoupáme přes Truskovice k Lomci.

Zdejší poutní kostel je vrcholně barokní stavbou kvadratického půdorysu završenou cibulovou bání. V interiéru můžeme obdivovat ciboriový oltář z let 1699 - 1704, jež nechal postavit hrabě Buquoy, se zázračnou soškou Panny Marie s Ježíškem. Oltář s bohatými řezbami je variací na Berniniho oltář v chrámu sv. Petra ve Vatikánu. Vše nasvědčuje tomu, že se zde konala zádušní mše.

V okolí kvete mnoho jabloní a dalších ovocných stromů, tato část Svobodných hor je známá právě ovocnářstvím. U Malovic se krajina stává plošší. Projedeme přes Lékařovu Lhotu, abychom se u Sedlece dostali do rovin Zbudovských blat. Plástovice s vesnickou památkovou rezervací jsou jednou z blatských obcí, kde najdete krásné domky tzv. selského baroka. Blíží se večer, slunce již moc nehřeje, když jedeme kolem rybníku Volešku na Pašice. Nad poli se aktivuje letka čejky chocholaté, která doráží na osamnělou vránu. Jejich ostrý křik nás dlouho doprovází. Ještě si trasu lehce prodloužíme ke kapli sv. Vojtěcha, aby se počet km ve Zlivi zastavil na čísle 49. Převýšení trasy s jediným kopcem Lomcem bylo slabých 250 m.

Černěves

Cyklotrasa u Chelčic.

Kostel sv. Jiljí v Chelčicích.

...

Pohled k Vodňanům od Lomce

Lomec.

Kostel Jména Panny Marie...

...

...

Nad Truskovicemi.

Volešek.

Zbudovská blata.

Ovocné sady nad Malovicemi.