Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Na elektrokolech z České Kanady do Rakouska ll.

vydáno 13. října 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Další den si dáme hned dvě etapy. Dopolední okruh vede přes Romavu do Rakouska, kde cesta rychle po kvalitních cestách ubíhá. Zbývá čas na odpolední terénní projížďku po Novobystřické Grasselově NS. Stezky lesy jsou příjemnou změnou.

Okruh Dolními Rakousy

mapa Stopař

Po cyklotrase č. 1007 jedeme včerejší trasou na Artolec, odkud se vydáme do lesů k bývalému Rajchéřovu. Přes louky Mýtinek mírně stoupáme již smrkovým lesem k vrcholku Větrov (714 m n. m.). Dlouhé kilometry si užíváme příjemnou jízdu, při níž se přibližujeme k Romavským rybníkům u bývalé osady Romava. Jsme blízko hranic, kde z domků nesmělo zbýt nic. Dnes již jen stěží rozpoznáme, kde který dům kdysi stál. Vše zarostlo křovinami a stromy. Stojíme na rozcestí nedaleko bývalé kaple, kde nyní stojí již jen kříž mezi hromadou kamenů. Jako bychom byli na konci světa. Tenhle cíp české země ze tří stran obklopuje česko-rakouská hranice. Za ní se vydáme.

Obec za hranicí se malá obec jmenuje Radschin. Tedy Račín. Mapa ukazuje, že zde mají Computermuzeum. Sám jsem u sálového počítače v 80 letech minulého století v PVT (Podnik výpočetní techniky) pracoval a bylo by zajímavé ho navštívit. Ale v pondělí po ránu to jistě v zapadlé vísce kdesi u hranic nepůjde. Po několika kilometrech se ještě jednou hranice dotkneme, než zamíříme do vnitrozemí Dolního Rakouska.

Hezkou cestou s výhledy jedeme na jih do obce Egern, kde nás na náměstí Angerplatz zaujme klasicistní kostel z roku 1792, chráněný jako kulturní památka. Stáčíme se k západu na Eisgarn. Hezké městečko, ale opět jako by bylo bez života. Jirka tvrdí, že je to přibjeho vyjížďkách za hranice do Rakouska pravidlem. Všichni buď pracují, nebo jsou zavřeni ve svých domech. Jako by přátelské vztahy mezi lidmi ani neexistovaly. Myslíme si, že to bude tím, že zde nejsou zvyklí vysedávat v hospodách, jako tomu je u nás. Trochu pravdy na tom bude.

Jsme asi v polovině trasy, když zamíříme k Litschau. Naše dnešní trasa na mapě tvoří jakésy nevzhledné ozubené kolečko. Bude padesátí kilometrové. Po kvalitních asfaltkách se jede dobře a cesta rychle ubíhá. Domlouváme se, že bychom odpoledne mohli přidal trasu Graselovy stezky, což by bylo hodně terénem. Mezitím projíždíme lesem kolem Kreuzbergu, za kterým začneme klesat do Litschau.

Sklářskou cestou z města stoupáme nad údolí Reißbachu až k Brennesselbergu (591 m n. m.). Malebná krajinka, kde se lesy střídají s loukami pokračuje na Haugschlag. Přejedeme hranici zpět do Čech, projedeme lesem kolem rybníku Blanko a kolem golfového hřiště se vracíme do Nové Bystřice.

Elektrokola necháme v prostorné kolárně dobíjet a jdeme na oběd. Tentokrát na náměstí vybereme restauraci hotelu Fogl. Mají hotovky a zavírají v 15 hodin. Vybereme si s Jirkou svíčkovou, ale ta mne moc nenadchne. Je málo výrazná, nesladká, ošizená. A tak k ní ještě venku přidáme velkou porci zmrzliny. Ta je zase sladká až moc.

...

...

...

U Romavy.

Farní kostel Eggern v Dolních Rakousích je významná josefínská církevní stavba z roku 1792. Původně kaple s hřbitovem z 15. století, byla Eggern v roce 1784 povýšena na farnost. Kostel zaujme svou klasicistní architekturou, včetně oltářního obrazu malíře Josefa Kastnera a varhan od Friedricha Heftnera z roku 1988. Nachází se centrálně na náměstí Angerplatz a je chráněn jako kulturní památka. (Mapy.com)

...

Litschau.

Terénem Graselovo stezkou

mapa Stopař

Grasel byl až tak velký lump, že má v České Kanadě stezky dokonce hned dvě. Tu slavonickou jsme si se strakonickým Romanem a dětmi prošli někdy po roce 2000. Tu Novobystřickou si spolu projedeme. A co nám o Grázlovi říká dnešní pohled?

"Okolo Grasla vyrostla brzy po jeho smrti rozsáhlá legenda. V Rakousku je díky mnoha románům, písním a lidovým pověstem znám jako šlechetný loupežník, který bohatým bral a chudým dával. Podobné pověsti byly tradovány též na jižní Moravě, a v jižních Čechách, ale převážně mezi německým obyvatelstvem. V českém jazykovém prostředí byla jeho pověst zpočátku spíše opačná. Právě proto se v češtině jméno Grasel v počeštěném tvaru grázl používá jako nadávka k označení člověka lumpa, lotra, zloděje, násilníka, hrubiána či dokonce vraha.

Nejpozději po druhé světové válce se však postupně začal stávat populárním i v českém jazykovém prostředí. Po Graselovi byly pojmenovány některé terénní útvary a přírodní lokality. Graselův příběh zpracovává třetí epizoda českého seriálu Slavné historky zbojnické (1985); Grasela zde ztvárnil Ivan Vyskočil. Na začátku 21. století pak Graselova idealizace vedla v severním Rakousku, na jihozápadní Moravě a také v oblasti Česká Kanada k vybudování několika turistických stezek. Z čistě propagačních důvodů byly nazvány Graselova stezka."

Grázl měl v kraji, kde loupil, mnoho stezek a skrýší. Krajinu jistě znal dokonale a vyhýbal se místům, kde by ho mohli soatřit či dopadnout. Je nám tedy jasné, že trasa nebude zrovna projížďka růžovým sadem. Ale po hladkých rakouským cestách se do terénu docela těšíme. Trasa stezky je dlouhá 28 km, dvě hoďky by nám mohly stačit. Času máme dost, vyrážíme před 16 hodinou. Jedeme nalehko, bez batohů. Je teplo, ale západní obzor se začíná povážlivě mračit. Míjíme cíp Mnišského rybníka a brzičko táhneme do lesního terénu. Zde vede pěší trasa Via Czechia - jižní. Jedeme po lesní cestě, jež se občas mění v pěšinu či stezku. Mezi rybníky Malým a Velkým Proudným se vedle stezky právě budují zábavné dřevěné překážky pro děti. Bude tady toho opravdu dost. S velkou opatrností přes kořeny stromů, úzkou stezkou projede k rybníku Blanko, kde PR chrání ohrožené druhy rostlin a živočichů. Zmínit můžeme například orobinec úzkolistý, rákos obecný či masožravou bublinatku jižní. Z živočichů rosničku zelenou, blatnici skvrnitou či motáka pochopa.

Úleva se dostavuje na cestě přes Smrčnou, ale hned jsme znovu v terénu. Tentokrát mezi rybníky a loukami. Mračna již máme přímo nad hlavami a začíná krápat. Spadne jen pár kapek, aby nás osvěžily. Dál stoupáme na Hradiště, kde odbočím moc brzy, takže zničeho nic stojíme nad sjezdovkou lyžařského vleku. Kousek dál je sice trasa pro MTB, ale tu nechceme s těžkými elektrokoly riskovat. Sestupujeme pár desítek výškových metrů, než můžeme znovu nasednout. Nic hrozného. U Ovčárny vjedeme po stezce do lesa, ale cesta je tak zarostlá ostružinami, že se projet nedá. Naštěstí kolem lesa nám traktory cestu projely. Nad Ovčárnou jsme zpět na trase Graselovy stezky. Jirka jede z kopce dolů tak rychle, že vytřese kontakty baterie, jež vypoví službu. Ve vesnici ho tedy čeká menší oprava, která se podaří. Zkouší jak se bude elektrokolo chovat a jede s námi dál. Ostatně stále jsme jen kousek od Nové Bystřice, není problém se vrátit.

Míjíme rybníky Důlek a Hlinitý. Stoupáme na Kaliště a Hůrky. Jednolodní empírový kostel z 19. století přitahuje naše pohledy, jak se k němu blížíme. Za Křížovým vrchem přejedeme úzkokolejku. Míříme na obec Blato a znovu do terénu k rybníku Osika. Značení na zemi naznačuje, že jedeme po trase "gravelů".

Divočáci v ledích mezi rybníky Malý a Velký Proudný.

Blanko.

...

Zatahuje se, ale spadne jen pár kapek.

Na sjezdovce u Hradiště.

...

Hůrky.

...

Olšinu objedeme, aniž bychom rybník spatřili.

Překvapení nás čeká v obci Klášter, kde je před kostelem Nejsvětější Trojice velký nával. Ptáme se o co jde a zjistíme, že je dnes dovnitř povolený vstup. Ptám se nemluvného a špatně slyšícího pána a za 20 Kč jsme pustěni do podzemí kostela. Uvnitř jsou stále desítky mladých studentů a my musíme počkat, než úzkými schody vylezou ven na denní světlo. Každý má v ruce rozsvícenou svíčku. Po jedné si s Jirkou od nich bereme a s rozsvíceným mobilem sestupujeme dolů do tmy. Moc pod nohy nevidím a jdu hodně nejistě, než si oči na šero zvyknou. Prostorné vysoké sklepy nebezpečné nejsou. Snad jen pokračování do vodou zatopené části, kam málem Jirka sklouzne. Marie mezitím venku hlídá kola, protože se jí dovnitř nechtělo. Bude nás hledat, když se nevrátíme. Natáčím poslední video, celé je to strašidelné. Jsme už dole pár minut úplně sami, co když někdo vstup do této krypty zahradí kamennou deskou? Cítím chlad. Jako by mne kdosi sledoval, ale světlo svíčky odhalí jen jakousi zvláštní mlhu u kamenné zdi. Asi je to jen přelud zjitřené mysli. Vzpomínám na svoji báseň " Duše všech zemřelých" a pokouší se o mě mdloby. Jak ona vlastně zněla?

"Hrozivě nebe ztemnělo u vyvrácených křížů

a chladno již znovu vane

ruce i nohy přikované na železnou mříž

. . .

Kroky své ztiš

prázdnota vnímá lačnou lehkost bytí

v kamenných polích zlatě nápisy svítí

co večerem čtou si v nich

duše všech zemřelých

. . .

Tam v samotě stál jsem a snil

až ze skrání motýl černobílý

i poslední zbytky mojí síly

vypil ze žil

. . .

Pak slyšel jsem tiše hlasy tisíckrát sténat

připoután sítí z pavoučích tenat

šeptal jsem spolu s nimi

„ ale já ještě jsem živý … „

Video z podzemí kostela

Dohledáme schodiště a jdeme na povrch. Ptáme se starého pána, jestli jde nahlédnout dovnitř kostela. "Ano, máte to venku napsané..." sdělí nám podivnou řečí, až se zachvěju strachem. Dál sedí na kamenném výklenku zdi, hned za vstupní branou a mlčí. On to tady celé hlídá.

Jdeme ven hledat vstup do chrámu kostela. Obcházíme ho celý a všechny dveře jsou zavřené. "Vchod je z druhé strany", odpoví nám dívka, která se s několika dalšími usadila za kostelem.

Jdeme tedy zpět a znovu stojíme před vchodem, kudy jsme vstupovali na chodbu a do podzemí. Všude je divné ticho a dveře jsou pevně zavřené. Tajemný starý pán jako by se do země propadl. Tak tenhle vtípek se mu tedy povedl. Je deset minut po 17 hodině a zřejmě již musel za sebou onu kryptu zavřít. Myslím, že jsme z hlubin kostela vyvázli se štěstím. Nebýt Marie, která zůstala prozřetelně venku...

Nasedáme na elektrokola a uháníme pryč. V hlavě se mi honí myšlenka, jestli posledních pár desítek minut nebyl jen můj sen. Jakoby se kolem kostela motaly desítky nemluvných těl zombie, které na povrch právě vystupovaly z podzemí kostela. Všude kolem tiché mladé dívky, zdatní mladí hoši, a jeden nemluvný, velmi starý pán. Jirky se radši na nic neptám, Marie tuplem ne. Mysleli by si, že jsem blázen. Ještě nás čeká dlouhá cesta lesem. Jedu chvílemi jako bez duše a jen pozvolna se vracím do reality. Trasa stezky vezměte i zde kdejaký kout. Míjíme malé lesní rybníčky, Dolní a Horní Veroniku a stoupáme ke Kamennému vrchu. Za ním už sjíždíme do Nové Bystřice.

Kostel Nejsvětější Trojice...

Vstup do podzemí vede z chodby.

...

...

...

...

...

...

...

Značka Graselovy NS.

...

Večer jdeme pod pergolu na Postřižinské pivo a od Jarky Sluníčko se dozvíme, o co jsme přišli, když nám byl zapovězen vstup do kostela Nejsvětější Trojice v Klášteře. Ten byl postavený na místě starého kostela vypáleného novokřtěnci po vyvraždění čtyřiceti řeholníků a pobití katolických věřících při mši svaté dne 22. července 1533. Už začínám chápat své pocity po sestupu do podzemí kostela. Tuto významnou raně barokní stavbu v letech 1668 - 1682 pravděpodobně vybudoval stavitel D. Orsi. Pozoruhodný je východní portál s řezbářsky zdobenými dveřními křídly. Pod oltářem se stékají tři léčivé prameny v jeden, který vedle kostela napájí studánku. Zvláštností je kněžiště, atypicky obrácené na západní stranu stranu.

Po pivu dostáváme chuť na kuřecí steaky, které majitelka penzionu Jarka griluje pro hladové krky výběru asi sedmnácti univerzitních basketbalistů, kteří zde mají tréninkový kemp. "Počkejte, až se vlčáci nažerou." vystihne hezky mile cvrkot u dlouhého stolu. Máme času dost, je něco po osmé a snad jen nastupující únava z dnešní dvojice etap by nám mohla zabránit vyčkat na kýžený kus žvance. Dočkáme se záhy, pak dáme poslední pivko a jdeme na kutě.