Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Na elektrokolech z České Kanady do Rakouska lll.

vydáno 17. října 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Čtvrtý den jedeme přes Landštejn do Slavonic. Nejprve si v hájovně prohlédneme sbírku samorostů, poté zastavíme na slavonickém renesančním náměstí. Keramická Maříž nás také chvíli zdrží, stejně tak lesní rybník Walden. Poslední den s Jirkou jedeme domů přes roviny Třeboňska.

Z Nové Bystřice lesy do Slavonic

mapa Stopař

Ráno po snídani znovu usedáme do sedel. Cyklotrasa nás dnes povede do Slavonic. Přes Albeř jedeme kolem Kláštera ke Konračskému rybníku, odkud stoupáme k Jelenímu vrchu (709 m n. m.). U Jeleního vrchu zde stojí Řopík, malý bunkr, který je upravený jako muzeum československého opevnění. Po GW Praha-Vídeň lesem míříme na Pomezí a Landštejn. Od hradu sjedeme k Vítěněvsi mezi rybníky. Jeden z nich se jmenuje Pstruhovec. Na jeho břehu jsme kdysi přespali při pěší túře. Nedaleko od něho potkáváme partu starých trampů, co jdou směrem k Landštejnu. Česká Kanada je atraktivní jak pro vandráky, tak i cyklisty všeho druhu. Vyjedeme pod Bukový vrch a přes Stálkov zvolna klesáme k Slavonickým rybníkům. Kaskáda deseti nadrží na Slavonickém potoku skrývá naučné stezky Pohádkovým lesem a Čs. opevnění s dalším zpřístupněným bunkrem. My máme v plánu zastavit až u muzea samorostů.

Prohlížíme si venkovní posezení u ohniště, kde jsou jako samorosty i židle. Máme štěstí, než odjedeme, přijíždí majitelé hájovny i muzea se svojí sestrou a ta nás pouští dovnitř stodoly a bývalé garáže. Tady nalézáme ty nejnáročnější, nejhezčí kousky. Spatříme více než 600 exponátů, některé z nich se snažím v šeru vyfotit. Popovídáme si s paní, která provádí především školní výpravy. Říká, jak si přitom vymýšlí příběhy, aby děti zaujala. Ale mnohé samorosty jako by svůj příběh vyprávěly sami. Vidíme zvláštního psa, hada lezoucího do díry stromu, ďáblíka ve skoku, různé dinosaury, podivuhodné ptáky a spoustu tvorů, jenž by se daly nazvat mýtickými. Je toho mnoho. Jsem překvapený tím, co vše dokáže les vytvořit a bystré zkušené oko sběratele samorostů v něm odhalit.

Viadukt v Albeři z roku 1897.

Muzeum čs. opevnění Klášter Il. tvoří osm objektů lehkého opevnění vybudovaných v roce 1938.

Hrad Landštejn..

...

Muzeum samorostů najdeme kousek před Slavonicemi, kde můžete obdivovat více než 600 exponátů

...

...

V bývalé garáži a kůlně jsou vystaveny skutečně originální kousky...

V muzeu samorostů.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Kus historie.

Od muzea a přilehlé dančí obory je to skok do renesančních Slavonic. V nejzápadnějším městě Moravy jsme společně i s Romanem byli v říjnu 2024. To s ním Marie ještě courala po lesích České Kanady hezky pěšky, zatímco já si již s Jirkou vozil zadek na elektrokole. Dáváme si pivko a pokračujeme směrem na Maříž. Odbočíme nejprve k zbytkům zámku, který v roce 1717 z původní tvrze nechat vystavět Matyáš Jindřich Butze z Rolsberka. V 19. století byl zámek upraven novogoticky, vznikla kaple a přilehlý park. To vše se změnilo po odsunu německého obyvatelstva a zřízení hlídaného hraničního pásma. Zámek obývala Rudá armáda, než začal sloužit ke kulturním akcím a poté i jako sklad. Od 70. let 20. století postupně chátral a dnes v zarostlé oplocené zahradě spatříte již jen část objektu.

Tak trochu omylem navštívíme zarostlou zahradu, která by mohla dobře sloužit k meditaci. Majitel Pepa nás zve dovnitř hezkého malého domku, kde jeho žena vyrábí a prodává různé taštičky a tašky. Ta ale není přítomna. O kousek dál je otevřena keramická dílna, kam můžeme nahlédnout. Stejně tak do sousední prodejny. Maříž proslula právě svojí keramikou. V Kulturním a turistickém centru Oáza si může každý návštěvník dle libosti namalovat hrnek, talíř, konvici či plastiku zvířátka. Nebo si může potisknout tričko či vytočit na kruhu misku. Centrum pořádá skupinové workshopy a zážitkové pobyty, teambuildingy nebo exkurze dílen.

Ručně malované hrnky se mi líbí a jeden s tématikou ryb si vyberu.

Protože mi na chatě velký hrnek na čaj chybí, rád za něho vydávám 630 Kč. Teď ho jen dobře zabalit do bublinek, aby ořežil v malém batůžku další jízdu a já mu někde neutrhl ucho.

Slavonice...

Dačická brána.

Renesanční domy na náměstí tvoří krásnou kulisu...

...

Maříž...

roce 1717 byla původní tvrz Matyášem Jindřichem Butzem z Rolsberka přestavěna na barokní zámek. V průběhu 19. století byl zámek upravován v duchu novogotiky, přičemž vznikla kaple a park. Po odsunu německého obyvatelstva a zřízení hraničního pásma zámek nejdříve obývala rudá armáda, poté sloužil ke kulturním akcím nebo jako sklad. Od 70. let 20. století postupně chátral. (Mapy.com)

Keramické dílny Maříž proslavily...

...

...

Zakoupený mařížský hrnek.

Znovu zamíříme do Rakouska. Za hranicí leží Bruun, tedy snad malé Brno? Dojedeme k Groß-Taxen, ale podobně jako v Kleintaxen žádný poplatek za převoz malovaného hrnku neplatím. Do Čech ho propašuju. Trasa Rakouskem nám zkrátila cestu k Rajchéřovu, kam zbývá ještě několik kilometrů cesty. Vezeme se hezky lesem po dobré asfaltové cestě, které jsou zde kupodivu pravidlem. Na kamenitou cestu se dostaneme za Návarským rybníkem. Odbočka má omezený vjezd kol. Pokud by byla zavřená zdejší vrata, jež na sobě nesou zákaz vjezdu kol, nebylo by kudy dál projet. Mě zde láká místo, kde stál Rajchéřov. Kdysi si zde chtěli vybudovat svůj akvapark bludní Holanďané, ale to jim úřady zatrhly.

Míjíme nově postavené kříže. Křížová cesta vede cik cak loukou a končí na vyhlídce u vrcholu Výhon (647 m n. m.). Cesta je zarostlá a tak jedeme k Hadímu vrchu jinudy. Přírodní rezervace Hadí vrch chrání bývalé pastviny plné balvanů a je významná výskytem jalovce. Na sluncem ozářené stráni roste vřes obecný či borůvka. Jedná se o jediné místo výskytu drobného motýla pernatušky vřesovištní a hnízdí tady jeřábek lesní. K pozoruhodné sestavě kamenných bloků u vrcholu Výhon do území PR nejdeme, spokojíme se s informační cedulí u křižovatky cest.

Kamenná lavice u Waldenu.

Rybník Walden se dříve jmenoval Kačer ...

...

...

Hausbót zakotvený na břehu Waldenu.

...

Pokračujeme k přírodní památce - rybníku Walden. Nedostatek deštů posledních měsíců je znát. Vody je tak málo, že na suchu zůstal hausbót zaparkovaný na okraji rybníku. Jedeme k němu a já se jdu do zelené vody zaplavat. Jdu mezi balvany, jež lemují okraje rybníka a když se pokusím v mělké vodě plavat, občas do nějakého pod vodou ukrytého kopnu. Je teplý den, ještě letní. Z plavání však nic není, jen jsem se smočil a chvíli nahý exhiboval na příjemném slunku. Původní název rybníku, který na mapách.cz změnili snad minulý týden, byl Kačer. Tak jsem si ho pamatoval z vandru, kdy jsme kolem něho kdysi prošli k Hadímu vrchu. Proč se změnil na Walden, netuším, ale asi to byl jeho původní název.

Za hrází přírodně významného místa, kde se chrání mimo jiné na Červených seznamech ohrožených druhů zapsaná a velmi ohrožená puchýřka útlá a v rašeliništi severozápadně od rybníka kriticky ohrožená mochna bahenní, a kam občas zakétne orel křiklavý nebo čáp černý, musíme obejít zavřená vrata. Znovu jsme ponořeni v hlubokých lesích České Kanady.

Abychom neopakovali v opačném směru včerejší dopolední trasu, vybíráme si cestu kolem hranice. Opět jde o kvalitní asfaltku, navíc tato zkratka vede velmi hezkým údolí říčky Skřemelice. Podjedeme Starohuťský vrch a brzy jsme nad chráněným lesním rašeliništěm Čtyřicítka, s výskytem vzácných chráněných rostlin, jako je vachta trojlistá a bazanovec kytkokvětý, a neméně chráněnou ještěrkou živorodou. Rašeliniště leží pod námi mimo cesty a má být velmi podmáčené.

Artolec již známe, vracíme se do Bystřice k penzionu. Marie již odjíždí domů, bere moji tašku s věcmi, abych zítra mohl nalehko z Nové Bystřice do Zlivi dojet na kole. Jirka také zůstává, jeho cesta povede do Borovan, takže budeme mít více než polovinu trasy společnou. Po 16 hodině se jdeme najíst do restaurace U Toma. Odskočíme si do COOP nakoupit pár rohlíků, tlačenku a lovecký sýr. A děláme dobře, protože v hospodě se vaří až od 18 hodin. To bez obědu nevydržíme a tak jdeme zpět k penzionu Sluníčko. Velký přístřešek je otevřený a my bychom si sami mohli načepovat Postřižinské pivo z Nymburka. Jedno malé jsme si při odchodu již dali. K výborné tlačence a stejně dobrému sýruale máme zakoupené 2 l burčáku. Chutná výtečně, stejně tak i tlačenka. Vůbec nelitujeme, že zrovna teď nesedíme u večeře v hospodě. Užíváme si konce dnešního velmi teplého dne, který má zítra změnit přicházející oblačnost s deštěm.

Trasa Rakouskem - Grasselweg...

...

Ortskapelle v Kleintaxenu.

U bývalého Kosťálkova.

Křížová cesta vede na Hadí vrch (Výhon 647 m n. m.).

...

...

...

Rovinkami z Nové Bystřice do Zlivi a Borovan

mapa Stopař

Ráno po snídani sbalím pár posledních věcí do malého batůžku. Musím tam hlavně nacpat nabíječku elektrokola, pak jdu zaplatit ubytování, a útratu za kuřecí steak s několika malými pivy a latté kávou. Platím za 4 x nocleh 2 800 Kč, tedy dobrou cenu za příjemné a klidné ubytování. Loučíme se nadvakrát se sympatickou Jarkou, která pochází z Dřítně, kousek od mého bydliště. Přijeli jsme po dešti a Sluníčko penzionu, jak to je inzerováno na webových stránkách, nás opravdu ihned začalo hřát a vydrželo až do včerejšího dne. Dnes je po ranním dešti sice zataženo, ale teplo a neprší. Vypadá to, že domů dojedeme hezky v suchu.

Dnes nejedeme kolem golfového hřiště, ale rovnou po cyklotrase GW Praha - Vídeň k Peršláku přes Nový Vojířov. Nemusím moc šetřit baterií, na 70 km trasy mne čeká necelých 400 m převýšení. Třeboňsko láká cyklisty na rybníky, lesy, ale i pověstné rovinky. Dál jedeme stejnou cestou k Staňkovu, jako druhý den s Marií, ale za Smírčím vrchem se odkloníme výrazně k severu. Míjíme studánku, poté Babi kámen. Brzy stočíme směr jízdy k západu s to bude směr, kterého se bude celá moje trasa více či méně držet.

Po výjezdu z lesů České Kanady v rychlém sledu projedeme obce Libořezy, Mníšek a Stříbřec. Jsme mezi rybníky na cyklostezce Okolo Třeboně. U Nové řeky sjedeme k pomníku Emy Destinové, operní zpěvačky, která měla tuto krajinu v oblibě. Když se v roce 1926 začala loučit s operní i koncertní kariérou, ještě objela turné po 20 městech Československa. V roce 1928, u příležitostí 10. výročí vzniku Československé republiky, zpívala svůj poslední koncert v Londýně a poté se, i pro svoji obezitu a nepohyblivost, stáhla do ústraní na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou.

„Není ničeho horšího, než když se musíte dívat na starou ženu na jevišti,“ bylo její krédo, které ji přimělo k dobrovolnému odchodu ze scény. 28. ledna 1930 podstoupila v Českých Budějovicích operaci očí, během níž však došlo k prudkému zhoršení jejího zdravotního stavu, patrně v důsledku mozkové mrtvice. Přestože byla urychleně dopravena do nemocnice, nedokázali ji již pomoci. Na její poslední cestě na hřbitov českých velikánů na Vyšehradě se s ní přišlo rozloučit velké množství lidí.

U Lesního hotelu Peršlák.

Babi kámen...

...

Nová řeka...

Strom u žulového pomníku operní pěvkyně Emy Destinové, který u Nové řeky nechal zbudovat po její smrti v roce 1930 statkář Vladimír Hofbauer ze Stříbřce. Ema Destinnová, která několik let žila v zámku ve Stráži, na tomto místě často rybařila. V těsné blízkosti se nachází památný strom dub letní, do něhož jsou zasazeny fotografie pěvkyně. (Mapy com)

...

Velký Vdovec.

...

Před Starou Hlínou to oba dva dobře známe. Nezmate nás proto ani odbočka Rožmberk 6 km, která míří přímo k Třeboni. Tu objedeme právě kolem našeho největšího rybníku Rožmberku. I on má veliký nedostatek vody. Dokonce se uvažuje o tom, že letos odpadne jeho výlov. Bikerům ani cyklistům s elektrokoly to nevadí. Po dlouhé vysoké hrazi jich pendlují desítky. Zastavujeme u kiosku, kde mne zaujme domácí rybí satát. Přesvědčím Jirku, že nebude od věci něco pojíst. Na oběd nikam zajet nehodláme, ostatně brzy se naše cesty rozejdou.

Nedaleko za Zlatou stokou leží Dunajovice, odkud Jirka nabere směr k jihu na Borovany, já pokračuji stále na západ. Za Slověnicemi se vyjasní a je velmi teplo. Nemám kam bych dal bundu, do batohu se mi nevejde a tak jí na době nechávám volně vlát. V Hůrkách odbočím na Velechvín, kde jedu polem za Kolný. Slunce se zanedlouho znovu skrylo za mraky, které nad Šumavou a Blanským lesem hrozivě ztmavly. Déšť ale aplikace Meteor neukazuje, snad jen pár náhodných kapek. Před Lhoticemi míjím v příkopu pohozenou mrtvou srnu. Sjíždím pod dálnici a abych nemusel jet na Hlubokou po frekventované cestě, uhnu stranou k Borku. Přejedu Hosín, pozdravím nepřehlédnutelný zámek Hluboká a frčím dolů k Vltavě. Za mostem se odměním opočenskou zmrzlinou. Není tak sladká, jako ta novobystřická, ale je stejně dobrá. Je chvilku po poledni, 70 km jsem jel 3 hodiny a 10 minut, dle zapnutého Stopaře.

Česká Kanada nás znovu nadchla. Známou krajinu jsme projížděli často po nám neznámých trasách. Užili jsme si muzeum valeteránů, podzemí kostela v Klášteře, kulisy hradu Landštejna, renesančních Slavonic, samorosty i keramiku Maříže, osamělost Rajchéřova, Graselovo stezku, části Dolních Rakous a pohodu penzionu Sluníčko.

Na hrázi Rožmberku ..

...

...

...

Rožmberk...

...

...

...

...

...

Zámek Hluboká nad Vltavou, zbývá mi posledních pár kilometrů.