Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Od Soumarského Mostu pohraničím k bobřím hrázím

vydáno 4. listopadu 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Podzim a jeho barevné kreace vás nejvíce dostanou do kolen v jižní části Šumavy. Spatříte zde bukovo habrové lesy, mokřady s březovými háji, kamenné řady označující pastviny, políčka bývalých osad, sady s umírajícími ovocnými stromy. Krajinu tak trochu stranou zájmu turistů i cyklistů protkalo mnoho cest, po nichž se můžete vydat.

Od Teplé Vltavy k Řasnici

mapa Stopař

Po čase se znovu vydáme na cyklotrasy kolem Strážného a Stožce. První chladné podzimní dny odehnaly davy turistů a tak je na parkoviště u Soumarského Mostu volno. Přejeme na pravý břeh Teplé Vltavy a jedeme po cyklostezce lesem kousek směrem na Volary, abychom brzy odbočili k mokřadům nedaleko NPR Velká Niva. Podmáčené území ochraňuje velké rašeliniště s porostem borovice blatky, jež je životně vázaná právě na rašeliniště a zde jde o středoevropský endemit. V NPR se vyskytuje řada dalších chráněných rostlin, jako rosnatka okrouhlolistá, drobnokvětá kyhanka sivolistá, orchidej prstnatec listenavý či klikva bahenní, známá svými červenými plody. Klidné místo svědčí tetřevu hlušci a dle pobytových znamení tudy prochází rys ostrovid a los evropský. Jistě jde o velmi zajímavé místo, o které se naše trasa jen lehce otře, mokřady zůstávají skrytý v lese nalevo od nás.

Dorazíme na Židovskou cestu, která překoná železniční trať z Volar na Kubovi Huť a vyvede nás ven z lesů pod Zátoň. Tady se u muzea lesa otočíme zpět k Lenoře. Energii, již jsme vydali při výjezdu vzhůru, nyní proměníme v rychlý sjezd. Ája zalehne na řidítka a jako vždy je z nás jasně nejrychlejší. V bývalé sklářské obci míjíme továrnu sklárny, kam jsem ještě v devadesátkách jezdil na údržbu docházkových hodin. To staré plechové hodiny na kliku ještě ovládaly elektrické pendlovky, kde je jim dnes konec. Bohužel firma tehdy nepřežila privatizaci a první roky přerodu socialismu v dravý kapitalismus.

Přejedeme most u soutoku Řasnice s Teplou Vltavou a vystoupáme k Radvanovickému hřebetu. Krásnou cestou pak uháníme k Hliništi. Mirek s Ájou zastavují u Tetřevího pramene, protože tentokrát jsem nazapomněl vzít si bidon s vodou já, ale oni. Já upíjím Aloe Vera a zbytek ředím dobrou pramenitou vodou. Přejezd k Strážnému sice znamená jet kousek po hlavní cestě, ale u kraje je za bílou čárou dost prostoru pro cyklostezku. Zastavím nad Řasnicí, kde si bobři staví hráz. Zatím mají přes potok natahané základní velké klády ze stromů, které nedaleko místa porazili. Brzy zde může vzniknout další jezírko a tolik potřebné mokřady.

Přejíždíme obec Strážný, za kterou se dostaneme znovu mezi mokřady. Tentokrát jde o Stráženeckou slať u Řasnice a Časté. Zde je ochrana ještě silnější, totiž l. zóna NP Šumava. U můstku přes Častou vidíme mnoho ohlodaných kmenů, především bříz. Kůra některých stromů je potravou bobrů, vidíme dokonale ohlodanou poraženou olši. Bobři nikde, protože ti přes den většinou nepracují. Mají noční směny..

Bobří hráz na Řasnici, nedaleko Hliniště.

U můstku přes Častou, ve Stráženecké slati...

...

...

...

Stráženecká slať.

...

Stožeckem k nové bobří hrázi

Opouštíme Stráženskou slatinu a stoupáme vzhůru od Dolního k Hornímu Cazovu. K místu, kde byl 13. září 1950 smrtelně zraněn Bohumil Hasil, když se se svým bratrem Josefem Hasilem, přezdívaným Král Šumavy, vracel z Německa do Čech. Od 10. září 2016 zde má malý pomník, který zmiňuje tuto událost. Dívám se na vzdálený Luzný a snažím se vcítit do situace lidí, které uvěznila na čtyři desetiletí železná opona. Vlastně to ani dělat nemusím, vždyť jsem to sám ještě zažil. Na vandrech jsme se často právě na Stožecku u Černého Kříže museli legitimovat pohraniční stráži. A naráželi hlavami na železnou oponu. Stožecká skála byla ještě přístupná, ale k Novému Údolí se již dostat nedalo. Nemohli jsme jít, kam bychom chtěli.

U pomníku Josefa Hasila.

Pohled k Luznému.

Pod Horním Cazovem...

...

...

...

...

Z rozcestí Mlaka jde přejet do Bavorska k Marchhäuseru a vydat se k Novému Údolí Německem. To byl i plán, ale cestu mezi Novým Údolím a Stožcem uzavřely pro rekonstrukci a tak jedeme po Stezce Českem na Krásnou Horu. O nic nepřijdeme, čeká nás hezký úsek trasy. Stejně jako mnoho dalších zaniklých obcí, jméno Krásná Hora dnes slouží hlavně k orientaci. Po 2. světové válce a odsunu Němců, kteří zde po staletí bydleli, z domů nezbylo zhola nic. Krajina je zde však nádherná, mnoho kamenů tvoří tesasy, jež oddělovaly jednotlivé pozemky. Balvanů v okolí je velké množství a spolu s listnatými stromy, které nastupující podzim začíná barvit do zlatova, jde o pěknou podívanou. Původní plán, strávit na Stožecku s přáteli několik příjemných dnů babího léta vzal letos za své, když jsme se nedokázali domluvit, ale já to sem mám z ktišské chaty kousek. A dnešní projížďka ve třech je příjemná. Stále je docela teplo, nijak nemrzneme.

Vjíždíme do bukového lesa k vrcholu Kapraď (1 026 m n. m.). Jsme nejvýše z celé trasy, kousek pod tisícimetrovou hranicí a čeká nás dlouhý a výživný sjezd lesem po hladké asfaltce. Míjíme auto ochánců NP Šumava, které nám uhne až do krajnice a valíme si to Hornokrásnohorskou cestou k Stožci. Za mostem přes Studenou Vltavu v restauraci U Pstruha mají zavřeno, je úterý, včera byl státní svátek 28. září a nedá se nikde najíst. Pociťuji hlad, ještě zkusíme hospodu v Dobré.

Studená Vltava u Stožce.

Velmi zajímavou bobří hráz i s hradem na opačné straně cesty můžeme obdivovat na Stožecké louce. Jezírko si na ní bobři vybudovali krásné a pokračují dál ve své práci. Mirek s Ájou tvrdí, že po dvou týdnech se o dost zvětšilo. Přichází k nám starší dvojice turistů a ti jsou překvapeni tím, že jde o dílo bobrů. Zprvu tomu moc nechtějí věřit. Jih Šumavy se stává místem, kde se těmto dříve již u nás vyhynulým tvorům velmi daří. Bobři mohou pomáhat i škodit, záleží na tom, kde a jak dvá díla tvoří. Jejich regulace mimo horská pásma je nutná již dnes. Bobr evropský se začal na území Národního parku Šumava vracet kolem roku 2005 a jejich populace se odhaduje na 800 jedinců.

Bobří hráz na Stožecké louce...

Bobří hrad.

...

...

Pokračujeme po Zlaté stezce pod Stožeckou skálu. Objíždíme vrchol Stožce k Černému Kříži, ten ale zůstane za vodou. Údolí Studené Vltavy se táhne napravo od nás. Sjezd k Mrtvému luhu, zpět k Teplé Vltavě, je dlouhý. Odbočíme k Dobré a pozorujeme velké území mokřin a slatí. Unikátní rašeliniště v NP Šumava je mezinárodně chráněno. Jde o domov vzácných rostlin a živočichů, včetně druhů typických pro severskou tundru. Tráva v mokřadech právě usychá s nádechem do červena. Barevný podzim je za dveřmi.

Před námi je původně ryze dřevařská osada, založená na počátku 19. století. Dlouho projíždíme kolem poloroubených a zděných chalup památková rezervace, která byla vyhlášena v roce 1995. Ale ani v Dobré nás nepohostí. Nevadí, hlady nezemřeme. Přejíždíme k Soumarskému Mostu, kde máme za sebou necelých 50 km na okruhu plném pohodových cest v krásné a pestré krajině, i dalekých výhledů.

Kůrovec v lesích pod vrcholem Stožce stáje působí, ale velké škody již nepáchá.

...

Mrtvý luh u Dobré...

...

...

...

Obec Dobrá je známá svými domy v alpském stylu.