Půltucet (červenec 2026) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2026) - příběh fotografie

Motto: "Nejprve bylo nutné civilizovat vztah člověka k člověku. Nyní je nutné civilizovat vztah člověka k přírodě a zvířatům." Victor Hugo

Cosi nám uniká

Život je jeden dlouhý flám

Nikdo z nás neví, co ho v něm čeká

Rozluštit svůj soukromý hlavolam

Znamená zjistit, kam pluje naše řeka

. . .

Cosi nám stále uniká

Zítřkem je nepopsaný list

Možná, že večer nad námi nebe rázem zmizí

Vesmír je přece plný prázdných míst

∆ ∆ ∆

1. Přehrada Vír

Cyklostezku kolem přehradní nádrž Vír jsme si naplánovali na poslední den poznávání Žďárských vrchů. Příjemný průjezd Svrateckou hornatinou osvěžilo několik výhledů na jezero skryté mezi kopci v lůně lesů.

. . .

2. Ve skalách

Ve vysokých horách na vás čeká mnohé překvapení. Proplétate se mezi skalami v pohádkově krásné přírodě a stáváte se objeviteli. Co asi uvidím na dalším kroku?

. . .

3. V mlžných horách

Milujete modré nebe bez jediného mráčku? Ale drsnost hor vám přiblíží mnohem více mlhy, déšť či bouře. Nečas vytváří atmosféru, která k vysokým horám patří. Obrazy krajiny pak nikdy nejsou nudné. Moje oči bloudí mezi rozervanými nepřístupnými štíty a snaží se co nejvěrněji zachytit jejich syrovou atmosféru.

. . .

4. Na pastvě

Nebylo zrovna slušné od místní kravičky, co udělala, když jsem ji požádal o jedno foto. Dala mi jasně najevo, že na mě z vysoka prdí... A přitom jí to mohlo na fotce tolik slušet.

. . .

5. Sassolungo

Dolomity mají mnoho známých a fotogenických vrcholů. Jedním z nich je masív Sassolungo, který se nám s pomocí lanovky do sedla Furcela podařilo přejít. Ranní mlhy stále zakrývají nevinnost vrcholu Landkofeleck, který dosahuje výšky 3 081 m n. m.

. . .

6. Plesnivec

Pokud spatřím plesnivec alpský, vím, že se nacházím na zvlášť přírodně cenném místě. Tak tomu bylo mezi skalami skupiny Cir v italských Dolomitech. Ikonická horská bylinka z čeledi hvězdnicovitých, známá jako protěž alpská, vás ohromí svými stříbřitě plstnatými listeny, mezi nimiž vyniknou malé žluté kvítky. Tato trvalka dorůsta do výšky 5 - 25 cm, kvete od června do září a je chráněná. Lidová tradice ji často spojuje s oddaností.

∆ ∆ ∆

V. červnové soutěži se o váš zájem přetahují obrázky s názvy: Leknín žlutý a Jezero Calacuccia. Ale celé pole šestice fotek je jako obvykle velmi vyrovnané a ani více než stovka hlasů ještě o pořadí s konečnou platností nerozhodla.

Letní pohodu a panující vedra si nemůžeme nijak narušit, pokud si vyslechneme desku od Chrise Rea On the Beach. Kdysi dávno jsem si od Chrise jedno CD zakoupil. Jmenuje se Auberge a první skladba začíná kroky, pohvizdováním muže, krákáním krkavce a následně zvuky kutálející se prázdné lahve alkoholu Tichý a jemný zpěv, klidné melodie mi vyhovují, byť dovedu poslouchat i tvrdší rock.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (srpen 2025) - příběh fotografie

27%Přehrada Vír

25% Ve skalách

12%V mlžných horách

11%Na pastvě

13%Sassolungo

13%Plesnivec

Hlasovalo 196 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.