Půltucet (duben 2019) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2019) - příběh fotografie

Motto: "Pamatuj si, že žiješ v době, o níž budeš jednou říkat staré zlaté časy.“ Leszek Kumor

1. Jitro kouzelníků

Kouzlo ranních mlh dodává krajině jemnost a lehkou ospalost, které teprve k nebi stoupající slunce rozproudí krev.

Název první fotky odkazuje na stejnojmenno knihu Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse, v níž je nesnadné se zorientovat, protože se dotýká dnes již pozapomenutých lidských znalostí.

Autoři míní, že lidstvo v budoucnosti dospěje k velkému vývojovému skoku a bude využívat skrytý potenciál psychické síly a energie. Domnívají se, že již mezi námi skrytě žijí "probuzení jedinci", kteří však záměrně nedávají najevo své výjimečné schopnosti. Nikdo by jim totiž nevěřil, nikdo by je nepochopil.

...

2. Podzemní prameny

Pokud vstoupíte do podzemního království, kde jen kapky ze stonků tenkých stalaktitů ruší věčné ticho, zapomenete v okamžiku na všechny pozemské strasti, které vás trápí. Vždy si vzpomenu na dobrodružnou knihu Drama Svatomartinské propasti Harouna Taziefa, popisující útrapy, jaké objevitele mohou v bezedných černých hlubinách potkat.

Možná podobné úvahy tanuly na mysl Jarkovi Nohavicovi, když tvořil jednu ze svých nádherných poetických písní.

...

3. Zrození stromu

Každého upoutají a nadchnou pohledy na věkovité, mohutně rozvětvené stromy, které na svém místě rostou celá staletí. Není však stejně zajímavé pozorovat jejich vznik a vývoj?

Z právě rozečtené knihy Petera Wohllebena Tajný život stromů se dozvídám mnohé překvapující skutečnosti. O stromech vzájemně spolupracujícími a propojenými svými kořeny, ale i všude přítomným podhoubím v jeden ohromný lesní systém. Některá odhalení komunikace mezi stromy a vzájemná pomoc slabším nebo fočasně strádajícím jedincům je vážně zvláštní. Mnoho z rostlinné říše zůstává pro nás skryto, mnoho neodhaleno. Probuzené semínko bukvice na fotce je jedním z asi 35 000 podobných, jenž každých 3-5 let zplodí jediný buk.

Za svůj dlouhý život jich může na zem shodit hodně přes milion. Přesto statisticky se v lese věku svého "rodiče" dožije pouze jeden jediný. Ten, který posléze nahradí a zabere místo po pádu či skonu starého stromu. S jistotou lze proto usuzovat, že ani semenáček z fotky svému "údělu" nedorůst ve starý buk neujde.

...

4. Utajení

Když už jsme u těch stromů, přiznám se, že je jen málo mých fotek, na nichž by alespoň jeden nebyl. Snad jen v betonových městech může párkrát chybět. Dívám se přes hledáček foťáku a kompozici vždy podřizuji dominanci osamělého stromu, stromořadí, lesa.

Ani hladina řeky či malého potůčku se neubrání jejich přítomnosti, odrazu ve své rozčeřené hladině. Často vzniká abstraktní obraz, jaký dokáže vykouzlit jen příroda sama.

...

5. Velká Amerika

Ikonické místo trempů, ale nejen jich. O málo přístupných lomech v okolí Mořiny se vyprávěly mnohé příběhy již v době, kdy jsme krásy našich krajin teprve začali objevovat.

Úžasně romantické místo lomu Velké Ameriky se stalo vyhledávaným, ale také Veřejnou bezpečností hlídaným. O to lákavější bylo zkoumání temných štol, které propojovaly jednotlivé lomy, v nichž také ústily.

Cesty dolů k čistým modrým jezírkům se neobešly bez tragických událostí. Zemská přitažlivost platí nejen ve vysokých horách, ale i zde, kousek od Prahy. A padat můžete dlouho.

...

6. Mexiko

I poslední fotka dubnového "půltuctu" zobrazuje krajinu, jako vystřiženou z westernů o divokém západu.

Dnes se opuštěné lomy staly součástí přírodních procesů a nepoučenému pozorovateli se zdá, že jde o výtvor přírody, a ne o dílo vzniklé tvrdou prací převážně politických vězňů v počátku 50-tých letech minulého století, kdy byl název lomu Trestanecký lom. Lidově také Deštivý lom, či lom Schniloušák.

☆ ☆ ☆

V březnové soutěži nasbírala nejvíce hlasů a s přehledem vede fotka č. 1. Nakloněná kaplička, pŕed 6. Lesní slunce.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - duben 2019

73 20% Jitro kouzelníků

48 13% Podzemní prameny

62 17% Zrození stromu

55 15% Utajení

60 17% Velká Amerika

62 17% Mexiko

Hlasovalo 360 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.