Olšina v barvách podzimu

Olšina v barvách podzimu

Šumavsky rybník Olšina, který je našim nejvýše položeným hospodářským rybníkem, přitahuje mnoho turistů díky unikátní naučné stezce. Každý druhý rok patří podzimnímu vÿlovu, kdy se pestrobarevná krajina změní. Jsem rád, že mohu čtenářům Šlápot nabídnout hezké obrázky Zdeňka a Jany, kteří je na vypuštěné Olšině ulovili. Opět se můžeme pobavit i hrátkami jejich "vlčí smečky".

Olšina, další perla Šumavy

Rybník Olšina rozhodně není malým rybníkem. Leží v blízkosti Lipenské přehrady, ale jeho původ je samozřejmě mnohem staršího data. Vybudovaný byl na počátku 15. století a v současné době ho má na starost správa Vojenských lesů a statků. Jeho plochu 138 hektarů napájí voda Olšinského potoka (Olschbach). Nachází se v nadmořské výšce 731 metrů. Na hrázi rybníka najdeme budovu rybářské bašty s mansardovou střechou, která pochází z první poloviny 15. století a dnes je kulturní památkou České republiky.

Letošní podzimní výlov v krásném počasí přilákal davy diváků, kteří si mimo sledování rybářského řemesla mohli užít i připravený doprovodný program, nebo si na hrázi koupit čerstvě ulovené ryby. Otevřená expozici v moderním návštěvnickém středisku Olšina je zase mohla poučit o přírodě Boleticka, v níž se úspěšně snaží usadit vlci. Vydat se mohli i na sedmikilomterovou pouť po naučné stezce, která je zavedla do mokřad nacházejících se v okolí rybníku.

Procházku kolem Olšiny spolu s výletem k nové rozhledně nad Horní Planou jsem na webu již popisoval loni v prosineci, ale to již byla příroda připravena k dlouhému zimnímu spánku.

S vlčí smečkou

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.