Půltucet (leden 2026) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2026) - příběh fotografie

"Někdy jste tak sami, až to dává smysl.“ Charles Bukowski

Milé pohlazení duše způsobila lednová sněhová nadílka s několika opravdu hodně mrazivými dny. Co jsem v mládí zažíval běžně každý rok, je dnes spíše výjimkou. Zamrzlé rybníky v okolí Zlivi, po kterých se prohání desítky dětí i dospělých, běžkařské stopy směřující do lesů za Blanský rybník či na Zbudovská blata, jsou tom, co zimu dělá zimou. A k ní bílá barva patří.

V závějích

Až ztratíš se v závějích

Půjdu širokou bílou plání

Po stopách starých vlků

. . .

Příroda mlčí, snáší se sníh

Než mráz navždy tě zraní

Podám ti ruku, zahřeji v dlaních

. . .

1. O zelených koních

Zasněžené pláně trojúhelníku mezi Zliví, Pištínem a Pašicemi skrývají "zelené koně". Nejpravděpodobnější teorie tvrdí, že měly vzniknout dopadem meteoru, jenž v Bavorsku vytvořil Rieský kráter. Uprostřed kráteru leží středověké městečko Nördlingen, kde mají muzeum kráteru s vitrínou vltavínů. U nás se cena za 1 gram tohoto polodrahokamu neustále zvedá a nyní se pohybuje mezi 200 - 700 Kč. Je tedy výrazně vyšší než před lety, kdy se točil film na motivy stejnojmenné knihy jihočeského spisovatele J. Hájíčka Zloději zelených koní.

. . .

2. Black and White

Černobílá je rozervaná duše. Vzdálené stromořadí protéká smutná melodie, jejíž tóny odnáší severní vítr až kamsi k úpatí vzdálených hor. Černé a bílé klávesy rozházené pod šedivým nebem se smrákáním zmizí. Krajina nedaleko Dolního Bukovska zdá se nám známá a zároveň i trochu cizí.

. . .

3. Zima na Blanském rybníku

Na dlouhé týdny zamrzlé rybníky poslední roky moc nepamatujeme. Ale když už má být zima, tak pořádná. O plýskanice a zablácené boty nikdo nestojí. Procházet se po rovné ledové ploše má své kouzlo. Triptych obrázků v černobílém provedení na Šlápotách doplňuje Blanský rybník, jenž ještě nestihla po výlovu zaplnit voda. Ve sněhu tam můžete nalézt stopy vydry či jiných zvířat, které v přírodě jen tak snadno na vlastní oči nespatříte.

. . .

4. Toulky přes pole a louky

Konec ledna přinesl teploty kolem nuly a tak se začaly tvořit pro fotografy příhodné mlhy. Stačlo zvednout se z pohodlného křesla a vyrazit do terénu. Vzhledem k tomu, že les mám pár metrů před místem bydliště, není to pro mne zase až tak složité.

. . .

. . .

5. Přední Topole

Na rybníku Přední Topole jsem se jako malý kluk učil bruslit a později hrát hokej. Chodili jsme k němu přes pole. Vzpomínám, jak pohodlně se sedávalo na suchých drnech trav na jeho břehu, kde jsme se přezouvali do kanad. Je zvláštní, jaké detaily se mi z mládí vybavují.

6. Vanessa

Člověk si k své potřebě a také k svému potěšení domestikoval mnoho zvířat. Mezi jeho nejvěrnější patří zcela jistě psi a kočky. Predátoři a rozdílnými vlastnostmi, které si lidé postupně přetvořili podle svých představ. Dnes z nich jsou domácí mazlíčci, jenž nám zpříjemňují život.

∆ ∆ ∆

Čas neskutečně rychle letí. Na konec loňského roku si tak můžeme společně již jen zavzpomínat. Třeba i poohlédnutím se na to, jak dopadlo prosincové hlasování šestice vybraných fotek s příběhem, které si nedělají nárok na bezchybnou krásu ani nehodlají ozdobit jakoukoli galerii. Odměnou jim je vaše přízeň a několik desítek či stovek shlédnutí a pomyslně zdvižený palec u jedné z nich. Boj o nominaci do celoročního hlasování o fotku, jež nejvíce zaujme v jednotlivých měsících roku 2026, bude nadále probíhat. Zatím se zdá, že z lednového hlasování by mohla postoupit fotografie rybníku Svět.

Přemýšlím, co by nás mohlo zahřát začátkem února. Jistě to může být svařák či grog. Ale co se týče hudby, ač nejsem ve znamení vah, přesto jsem tak trochu na vážkách. Moje račí povaha ale žádné dlouhé váhání nepřipouští.

"Slovo ostraka znamená starověké keramické střepy nebo vápencové úlomky v Egyptě, používané pro každodenní zápisy, účetnictví a též pro hlasování při tzv. ostrakismu. V širším smyslu se "ostrakizovat" používá při vyloučení někoho z kolektivu a odkazuje na tento střepinový proces."

Sáhl jsem po osvědčené kvalitě hlasu Michala Prokopa, který se skupinou Framus Five vydal nové album s názvem Ostraka. Již první slova úvodní písně mne oslovila a rád jsem si celou desku vyslechl.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (leden 2026) - příběh fotografie

3 10% O zelených koních

1 3% Black and White

4 14% Zima na Blanském rybníku

3 10% Toulky přes pole a louky

5 17% Přední Topole

13 45% Vanessa

Hlasovalo 29 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.