Půltucet (květen 2023) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2023) - příběh fotografie

Motto: "Hodnotu okamžiku nepoznáte, dokud se z něj nestane vzpomínka.“ (Theodor Seuss Geisel)

Májové dny nás přiblížily přírodě. Všechny odstíny zelené se smíchaly s jasnými barvami květin, keřů a stromů. Zrození nového života doprovází nekonečné ptačí zpěvy. Jaro proto všichni milujeme.

1. Zrození a smrt

Zrození a smrt k přírodě kolem nás také neodbytně patří. Z malého semínka vyroste plodný strom, aby později z něho zbylo jen torzo odsouzené k pomalému zániku. Neměnný koloběh, jenž lze jen obdivovat.

. . .

2. Májový deštíček

Ani počátek májových dnů nepřinesl příjemné letní teploty, na které jsme si v minulých letech zvykli. Příroda o měsíc pozdržela svoji jarní aktivitu a jen zvolna se probírala z dlouhé zimy-nezimy. Nakonec se jí to přece jen podařilo.

. . .

3. Dehtář

Často a rád si projíždím cyklotrasu kolem Dehtáře. Jistě nejen proto již několik příběhů fotografie od jeho břehů v Půltuctu vyšlo. Tento rybník v podhůří Blanského lesa je v každém ročním období velmi fotogenický.

. . .

4. Holašovická náves

Holašovická náves se stala známou po jejím začlenění do světového kulturního bohatství UNESCO. Její ráz zůstal zachován i nyní a nikde zde nenajdete stánky s colou a klobásami, které sem nepatří. Vůně a klid venkova stále převažují nad ruchem měst a jejich pachy

. . .

5. Soutok

Soutok Zlatého a Záhořského potoka pod Chroboly je nenápadný, takže byste si ho ani nevšimli. Podobných soutoků jsou na Šumavě stovky. Stovky jsou i pramenů, které potoky a říčky tvoří. Obraz říčních toků je krevním obrazem horské krajiny.

. . .

6. Kaplička

Opuštěná místa v hlubokých lesích dokládají smutek, jenž se uhnízdil i v mnoha našich srdcích. Jsou ona omylem doby minulé, či je omylem to, že na nich dnes vidíme jen ruiny?

∆ ∆ ∆

V dubnové soutěži fotek s příběhem nejlépe obstálo Jarní probouzení, které zobrazilo rozvíjející se květ kaštanu (jírovce).

"Více než polovina Čechů se bojí otevřeně vyjádřit své názory. Co se týká dezinformací, ty jsou podle nich nejvíce šířeny vládními politiky, veřejnoprávními a mainstreamovými médii. Zároveň lidé nepovažují za nutné proti nepravdivým informacím bojovat novou legislativou." Vyplynulo z průzkumu o stavu svobody projevu agentury SANEP.

Tolik Viditelný Macek

V mládí jsme poslouchali Karla Kryla. Také tak trochu tajně, neboť v 70 letech již "poučení z krizového vývoje" běželo na plné obrátky. Prošli jen ti uvědomělí a také srabi. A jak je to dnes? Na předcházení podobných "krizí" zde máme nový tajný útvar s názvem "Krit".

Je proto načase si připomenout slova Karla Kryla a jeho LP desku Bratříčku, zavírej vrátka

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (květen 2023) - příběh fotografie

23 25% Zrození a smrt

16 17% Májový deštíček

11 12% Dehtář

9 10% Holešovická náves

15 16% Soutok

18 20% Kaplička

Hlasovalo 92 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Květa

1. června 2023 11:11

Květa říká

Moc, moc je vše krásné, vypovídající. Nedokáži říci co mně nejvíce zaujalo, možná kaplička, stačí se zahledět okny.......... a vidíme i jiný svět))

Rony

1. června 2023 22:06

Rony říká

Ano, kaplička utrpení v zelení mne také nejvíc baví. Vybíral jsem z tří fotek s různým ohniskem záběru a nakonec se přiklonil k pohledu "zblízka".

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.