Půltucet (listopad 2020) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2020) - příběh fotografie

Motto: „Jak dlouho trvá hodina? Možná přesně tak dlouho, aby člověk mohl poznat své chyby a omyly, napravit jejich důsledky, anebo jen poznat okamžik lítosti. Vteřiny poznání jsou snad víc než léta hloubání.“ Luděk Pachman

1. Svobodné hory

Oázu klidu ve věčném napětí frekventované Českobudějovické pánve naleznete mezi Vodňany, Bavorovem a Netolicemi, kde zalesněné kopce první listopadové dny stále září mnoha barvami. V tomto směru je dobře doplňují ovocné sady, jež v okolí několika vesniček dokonale mění jednotvárnou tvář hor.

. . .

2. Skrývání

Mlha vytváří neobyčejné rozptylené světlo, které jako mávnutím kouzelného proutku i z jinak obyčejného místa dokáže vytvořit pohádkovou zemi. Také dokáže leccos ukrýt před našimi zraky. Krabicové město v dáli, opuštěný venkovský kravín, otravou černou skládku. Focení v mlze miluji, vždy vypíchne do popředí to důležité.

. . .

3. Modravě dálky

Listopad je měsíc zahleděný sám do sebe. Již samotné slovo listopad v sobě skrývá poselství. Blíží se zima a příroda jako by pomalu usínala. Všechny barvy kolem nás se ztratily v nevýrazném usychajícím listí, které různé druhy chvostosků proměňují v půdní humus. Neustále se opakující roční cyklus se tím završí.

Javory, buky, jilmy, jírovce najednou dostanou jednotný ráz, že je od sebe vzájemně téměř nerozeznáte. Na nebi se rozpouští běloba mráčků a ředí sytě modrou. Díváte se do dáli a dole v nížinách spatříte jen zvolna kypící kotel převalující se inverzní oblačnosti. To je podzim.

. . .

4. V Náhorním Karabachu

Svět je stále plný násilí a nic na tom nezměnil ani pád železné opony a konec studené války. Nadnárodní vojenské konglomeráty napětí ve světě potřebují a také sem tam nějakou vzdálenou válku. A tak se neustále vytváří vnější nepřítel a dále se mohutně zbrojí. Přetvářka, lež a intriky jdou ruku v ruce s bysnysem s neuvěřitelnými zisky. Když válka opravdu vypukne, osudy jednotlivců jsou nepodstatné.

Mohl bych si tady ještě chvíli hrát na zahraničního zpravodaje, obrázek však nepochází z Karabachu, ale pouze z okolí Polečnice. Zde se ony války také připravují.

. . .

5. Symboly

Na horách v minulosti lidé život lehký neměli. Byli nuceni vážit si přírody a měli respekt před přírodními živly. Také ctili božích přikázání a věřili v zázraky. Na Šumavě se nacházelo mnoho poutních míst, která byla budována právě na místech takových zázraků. Dnes bývají tato místa zapomenuta a jen některá z nich se udržela do dnešních dnů.

Jedním z pozapomenutých míst, která znovu přitahují poutníky i zvědavce, je Hauswaldská kaple. Dnes vlastně její základy, protože více se nedochovalo.

Černobílý obrázek ukřižovaného Ježíše Krista je pouhým krátkým nahlédnutím k tomuto přitažlivému místu. Různých křížků ale také červených srdíček zde najdete nespočet. Povídka Červené srdce Karla Klostermanna vám může prozradit víc.

. . .

6. Kostel sv. Mikuláše

Krátké povídání o útrapách boletického kostela jsem již před pár dny popsal v posledním článku Šlápot a tak se nebudu zbytečně opakovat. Většina podobných staveb řádění vojáků vůbec nepřežila, kostel sv. Mikuláše měl štěstí, že stojí na okraji vojenského výcvikového prostoru, kde unikl demolici. Krvavá barva jeho zdí k němu proto sedí.

∆ ∆ ∆

Snad říjnové hlasování moc neovlivnilo mé přiznání, jakou fotku tentokrát preferuji. Zatím totiž soutěž ovládá dvojice obrázků - Květnatá bučina a právě i Utajená krása.

Listopad je měsícem plným nostalgie a proto k poslechu vybírám LP C&K Vokálu - Balada o Zemi. Zároveň vás zvu k shlédnutí fotek milé a věrné čtenářky Šlápot Mirky z její dlouhé letní etapové jízdy od nejzápadnějšího cípu naší vlasti v tomu nejjižnějšímu a děkuji jí za svolení podělit se o své zážitky.

Hodnocení článku

Anketa

Fotky s příběhem - listopad 2020

58 24% Svobodné hory

37 16% Skrývání

34 14% Modravé dálky

35 15% V Náhorním Karabachu

41 17% Symboly

33 14% Kostel sv. Mikuláše

Hlasovalo 238 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Zdeňka

2. února 2021 14:46

Zdeňka říká

Dobrý den, zajímalo by mě, jestli při takovýchto výšlapech za špatného počasí, nebo v zimě používáte něco na posílení imunity? Já mám totiž problémy s tím, že hrozně jednoduše něco chytnu a dlouhé procházky v chladném počasí mě rovnou pošlou na několik dnů do postele.. 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.