Cyklotoulky Vysočinou ll.
vydáno 21. července 2026 – napsal Rony – žádný komentář
Třetí den od rána poprchává a tak nám přijde vhod plánovaná prohlídka areálu poutního kostela na Zelené hoře, zapsaného na seznam kulturního dědictví UNESCO. Následuje odpolední projížďka kolem Sázavy, k sochám žďárského rodáka sochaře Olšiaka. Poslední den věnujeme Svratecké hornatině a okolí Vírské přehrady. Poslední naší zastávkou bude hrad Pernštejn.
Kostel na Zelené hoře
Nedělní ráno ukazuje nepříliš vlídnou tvář. Rozhodli jsme se dobře, když jsme na dnešní dopoledne nechali prohlídku kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Do Žďáru jedeme s Jirkou, zatímco Dalibor má vlastní program. Od parkoviště jdeme ke Konventskému rybníku, kde pod můstkem cosi loví čáp černý. Je kousek od nás, tenhle zblízka jsem ho nikdy v přírodě neviděl. Z focení ale radost neprojeví a odkráčí z našeho dohledu mezi zarostlé břehy. Stíháme prohlídku v 9 hodin a díky tomu budeme poslouchat výklad průvodkyně jen v šesti lidech.
Barokní kamenný most byl postaven přes Stržský potok v 1. polovině 18. století z iniciativy místního kláštera. Nahradil původní dřevěný most, byl inspirován Karlovým mostem v Praze. V roce 1761 nechal most ozdobit osmi sochami opat Bernard Hennet. Jedná se o sochy sv. Benedikta, sv. Mikuláše, sv. Jana, sv. Cyrila, sv. Bernarda, sv. Vojtěcha, sv. Pavla a sv. Metoděje. V roce 2008 byla provedena celková rekonstrukce mostu, sochy byly nahrazeny kopiemi. Originály jsou umístěny na Dolním hřbitově. (Mapy.com)
Čap černý pod Konventským rybníkem.
...
Před kostelem hrozí déšť.
V areálu kostela na Zelené hoře...
...
...
...
Netušili jsme, že když přecházíme travnatou plochu, šlapeme na bývalé hroby mrtvých. Je to zvláštní pocit, ale pokud kostel na Zelené hoře, pokud chtěl být zařazený mezi památky UNESCO, musel celý areál získat podobu, kterou měl při svém vzniku. Předáška začíná venku, dozvíme se vše podstatné o vzniku kostela. Uvnitř pak můžeme obdivovat architekturu mistra Santiniho. Jeho cit pro detaily, hra se světlem a vnímání perspektivy nás jako už mnohokrát ohromí. Posloucháme výklad a já se snažím mobilem kreativně zachytit genius loci tohoto místa. Venku se mezitím zatáhlo a začíná drobně pršet.
Po prohlídce zajdeme na sousední hřbitov a zrychlíme kroky, abychom se co nejdříve dostali k zámku, jenž vznikl z části bývalého cisterciáckého kláštera z 13. století. Upraven byl barokně a opět se na tom podílel Jan Blažej Santini-Aichl, který ve Žďáru dlouhé roky přebýval. Na prohlídku jít nechceme a jen nahlížíme přes mříž do původně gotického, následně Santinim barokně přestavěného kostela, jenž byl v roce 2009 povýšen na baziliku minor.
Průvodkyně.
...
Číslo 5 hraje v Santiniho stavbě hlavní roli...
...
...
...
Nákresy stavby - podlaha...
...
...
...
...
...
Dědictví Santiniho staveb...
Křížová cesta v podloubí...
Pietní místo..
...
...
Konventní rybník se zámkem
...
Protože se rozpršelo, procházíme si místnosti, kde se můžeme ukrýt. Třeba do bývalé konírny, kde jsou fotky majitelů zámku a další informace o historii rodu Kinských. Ještě se jdeme podívat k dolnímu hřbitovu. K další unikátní barokní památce z roku 1709, navržené Janem Santinim. Ten původně sloužil jako morový hřbitov. Jeho půdorys odkazuje na Nejsvětější Trojici a v nedávné době prošel kompletní rekonstrukcí. Zde je vstupné dobrovolné, ale my u sebe drobné nemáme, ale něco jdeme utratit do nedaleké kavárny. Ač vedle hotelu máme malou sklářskou huť, kupuju si skleněné prasátko a zevlující žabku zde. Ceny ve sklárně se mi zdají hodně přemrštěné.
Nový hřbitov.
...
V areálu zámku Žďár.nad Sázavou...
...
...
Jizdárna je upravena na galerii rodu Kinských...
...
...
...
...
...
...
Původně renesanční hodinová věž, která měla obrannou funkci, byla upravena do současné podoby na třípatrovou barokní věž se zvonicí. Dnes prostory slouží k ubytování návštěvníků. (Mapy.com)
Sloup se sousoším panny.
Dolní hřbitov je dalším dílem Santiniho, který ve Žďáru dlouho pobýval.
Do Přibyslavi na Posázavskou cyklotrasu
Ještě před polednem vyrážíme společně na další cyklookruh. Opět k Dářku, odkud zamíříme lesem kolem Kamenného vrchu k Račínu. Fotíme další ze soch, tentokrát Raka a jdeme do restaurace hotelu Leopoldov. Mám trochu hlad a dávám si dětskou porci rizota se smetanou. I proto, že zdejší kuchyně má dobré recenze. Až tolik mě ale rizoto nenadchne.
Přes Vepřovou jedeme k Přibyslavi a znovu začne pršet. Vidíme nad poli provazy deště, a ty nás nutí skrýt se pod korunami stromů. Dalibor se rozhodne si trasu zkrátit a jede přes dvě Losenice rovnou k Olšiakově soše Mamuta. My sjedeme do Přibyslavi a další krátkou přeháňku využijeme k výstupu na gotickou věž z konce 15. století. Tehdy sloužila k obraně města a proto byl vstup do věže umístěný ve výšce 7 m. Nahoru vedlo dřevěné schodiště, které v případě ohrožení bylo možné odstranit. Nedaleko Sázavy stojí socha Jana Žižky z Trocnova. Tato jezdecká socha z roku 1935 pochází z dílny Bohumila Kafky, který byl osloven k vytvoření návrhu Žižkova pomníku na pražském Žižkově. K práci přistoupil velmi zodpovědně, návrhy konzultoval s historiky a přibyslavská socha je menším zkušebním odlitkem.
Rozcestník Dařbucha.
Dalibor v záběru.
Na Velkém Dářku prob9há závod windsurfingu.
Račínský Jordán zdobí socha Raka.
V Přibyslavi znovu prší a tak vystoupáme na věž i kostela.
..m
...
Socha Jana Žižky z Trocnova.
Kolem Sázavy vede inline stezka. Kopíruje bývalou železniční trať z Havlíčkův Brodu do Žďáru nad Sázavou, zprovozněnou v roce 1898. Po vybudování nové trati z Brna do Havlíčkova Brodu v roce 1953 byla, s výjimkou úseku vlečky Přibyslav - Sázava, trať zrušena, ač ještě krátce sloužila pro nostalgické jízdy. V roce 2006 zde vznikla cyklostezka.
Blízkost řeky si užíváme, stejně tak kiosek, kde posedíme. Než obec Sázava ukončí cyklostezku po trase bývalé železniční trati, které za hlavní cestou ještě kousek zbyl. Dvakrát nám vyberu chybně směr, dvakrát se musíme vracet. Jedeme k místu srazu u sochy Mamuta. U něho čeká Dalibor. Fotíme náš úlovek a za Hamry znovu chybka. Tentokrát dotáhnu omylem kluky až do Žďáru. Vracíme se na odbočku k Hamronovi. Podivnému stvoření, jež nás pobaví že všech soch vůbec nejvíc. U poslední dnešní sochy s názvem Mamlas sedí na lavičce dvě mladé slečny s pejskem. Jedna z nich se nabídne, že by nás mohla vyfotit na památku. A tak jsou v obraze mamlasové hned čtyři.
Sjíždíme k dvoru Lyra, já vyjedu travnatý kopeček, abych měl dobrý výhled na kostel na Zelené hoře. Odtud vidím hezky nejen areál, kde jsme s Jirkou dopoledne pobývali, ale i tmavá mračna, co se na nás od severu ženou. Víme, že občerstvení Pilák u stejnojmenného jezera bude dobrým úkrytem. Sedmé je stolu a do deseti minut začne lít jako z konve. Všichni z okolí se přesunou pod střechou, kde je hned husto. Posuneme do bezpečí pod střechu lavice a stůl, a pak jen v klidu čekáme, než se bouře přežene.
Do cíle to už nemáme daleko. Vybírám trasu přes Světnov, ale ujedu kamarádům tolik dopředu, že se sejdeme až v letní restauraci U Hrocha. To už asi 20 minut upíjím růžový gin s růžovým tonikem a život vidím růžově.
Kolem Sázavy jedeme po inlene stezce...
...
U Sázavy zbyl kousek železnice.
Olšiakův Mamut jemístem našeho znovu setkání.
Hamron je příšerkou hlídající blízké Hamry.
...
Mamlas zase zdálky dohlíží na Zelenou horu.
Čtyři mamlasové
...
Blýská se a blíží se bouře.
...
Večer si opět vybíráme dobré jídlo. Vepřová panenka s houbovou omáčkou a opečenými brambory nemá chybu. Po pivu se jdeme na pokoj dívat na fotbal z MS. Ještě kolem půlnoci kdesi venku hrají country, ale i Dalibor je už unavený a tak nás na tanečky v rytmu country naláká.
Od přehrady Vír k Pernštejnu
Nastal poslední den. Po snídani, kterou máme znovu formou švédského stolu, balíme a jedeme k přehradě Vír. Dalibor nastíní dobrý tip na úvod dne, vystoupat na zděnou rozhlednu Karasín. Na kopec Přední skála (716 m n. m.) ale prostě a jednoduše vyjedeme autem. Rozhledna stojí od roku 2002 nedaleko údolní nádrže Vír a z vrcholové plošiny spatříme nedalekou Bystřici nad Pernštejnem, Vítochov s krásným kostelíkem a hrad Zubštejn. Z okolních vrchů Sýkoř, Harusův kopec, Buchtův kopec, ale také Devět skal či vzdálenější Javořici. Zdejší části Českomoravské vrchoviny tvoří Křižanovská pahorkatina, Arnolecké hory, Svratecká hornatina a Žďárské vrchy.
Výhled z rozhledny Karasín...
...
...
Rozhledna Karasín...
Rozhledna od Ždánic.
Výstup máme jako ranní rozcvičku, poté sjedeme na Ždánice, kde začne naše trasa k Pernštejnu. Dalibor nechavá auto u rozhledny protože chce jet jen část trasy. Bez pomoci elektromotorku už zdejší kopce a další dlouhou trasu nedává. Volí své tempo a svoji zkrácenou verzi. A tak se vidíme jen u odbočky ve Vítochově, kam jsme omylem zabloudili nezávisle na sobě. On se vrací na správnou cestu, my zvolíme delší trasu přes Dalečín. A neuděláme chybu, cesta kolem Svratky k Vírskému jezeru je zajímavá. Míjíme známou Chudobínskou borovici, jejíž fotka zvítězila nejprve v národní soutěži Strom roku 2019 nadace Partnerství, aby v následujícím roce 2020 strom vyhrál i anketu Evropský strom roku. Vysledky byly vyhlášeny 17. března 2020 v Bruselu. Věk borovice se odhaduje na 300 až 350 roků. Fotku si z tehdejší doby pamatuji, dostala i můj hlas, ovšem tehdy bylo v přehradě o dost víc vody. Dnes by se nad její fotkou nikdo ani nepozastavil. Netrčí totiž z kamenného ostrůvku uprostřed jezera, nýbrž jen smutně stojí na konci skalního vyběžku, vysoko nad klidnou hladinou.
Nad přehradou Vír.
Svratka...
...
Vírská přehrada...
...
Chudobínská borovice...
...
...
...
...
Cesta kolem přehrady nabídne ještě několik dalších výhledů na jezero obklopené zalesněnými kopci, než nás vyhodí na 71 m vysokou a 399 m dlouhou hráz, vystavěnou po druhé světové válce. Serpentiny nás svedou ke skalám u Svratky, kde se mohou realizovat lezci na několika ferratách. Užíváme si jízdu údolím a s malým výdajem své vlastní energie údolím klesáme až do Nedvědic. Tady vyberu omylem cyklotrasu vzhůru do kopců na Býšovec. Dlouhé stoupání je zkratkou do Bystřice nad Pernštejnem. K hradu Pernštejnuy který jsme dole u řeky mezi stromy krátce spatřili, se ještě auty vrátíme na prohlídku. Z Bystřice do Ždánic to máme jen kousek.
Hráz přehrady Vír...
...
...
...
Jedná z ferrat pod jezerem....
...
Kaple sv. Františka z Assisi v Ujčíně.
Hrad Pernštejn
K parkovišti přijíždí Dalibor a domlouváme se na obědu v nedvědické restauraci Pod Pernštejnem, kde si zaženeme hlad. Moc nás nepotěší vyděračská cena za parkovné, 150 Kč za auto. Stoupáme k hradu, jež je jedním z nejnavštěvovanějších moravských hradů. Již osm století stojí na skále, díky které nebyl nikdy dobyt. A již nikdy ani nebude. Prohlídka velkého okruhu začíná na pátém nadvoří výkladem vzniku proslulé zubří hlavy s houžvím v nozdrách, která bývala po staletí v erbu pánů z Pernštejna. Během 80 minut si podrobně procházíme většinu interiérů hradu. Dostaneme se do kaple, sakristie a vystoupíme na mohutnou věž.
Dalibor si mezitím prošel nejen areál hradu, ale i jeho blízké okolí. Docela se divím, že na nás počkal, zřejmě jen kvůli tomu, abychom se řádně rozloučili. Nás čeká cesta na jih Čech, jeho do Brodku u Přerova. Předpokládám, že se znovu někdy na společných cestách sejdeme.
Hrad Pernštejn...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Výhled z terasy věže.
...
Interiér hradu...
...
...
Mýtické zvíře.
...
...
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou
- Dolomity 2024 lV. - Col Margherita, Lagozuòi Piccolo
- Dolomity - San Pellegrino lll.
- Železné hory a Posázaví ll.
- Půltucet (září 2021) - příběh fotografie
- Bílé Velikonoce - túra do Zbytin
- S Karkulkami v šumavské bílé stopě
- TOP 12 : zastavení v čase (rok 2022)
- Půltucet (květen 2026) - příběh fotografie
- Chodsko a Český les l.
Jaký typ výletů preferujete?
1510 45% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
1050 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
816 24% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 3376 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Pivo, dudy a *
- PF 2014
- New York: monstrózní les mrakodrapů
- Šumperk ll. - Jeřáb a Králický Sněžník
- Javorník, Kašperk a Sedlo - stezkami starých Keltů
- Mrazivou předvánoční Třeboní
- Alpendorf, Geisterberg - zábavní park pro rodiny s dětmi, Salzbursko
- Půltucet (únor 2023) - příběh fotografie
- Island, část III.: Laugavegur
- Jihočeské cyklotrasy lll.
